9 C 374/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 770,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 770,14 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 14 999,10 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 999,10 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 770,14 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 15 000 Kč, uvedenou částku byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně za předpokladu, že řádnými splátkami alespoň část dluhu uhradil. Splátky byly ujednány ve výši 750 Kč měsíčně. Z čerpaného limitu úvěru byl žalovaný povinen platit úrok v sazbě 16,9 % p. a. a cenu za využití úvěrového rámce 50 Kč. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit úvěr za splatný a žádat okamžité uhrazení celého dluhu v případě porušení smluvních podmínek, tj. mimo jiné prodlení s hrazením splátek. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami za září a říjen 2022, proto žalobkyně prohlásila úvěr v částce celkem 18 770,14 Kč za splatný k datu [datum]. Dlužná částka byla tvořena jistinou 14 999,10 Kč, částkou 2 746 Kč na poplatcích za správu klienta v prodlení a pojištění, úrokem při sazbě 16,9 % p. a. za období od [datum] do [datum] v částce 991,90 Kč a zákonným úrokem z prodlení za totéž období v částce 33,14 Kč. Žalobkyně nyní po datu splatnosti nárokuje též zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok snížený na 15 % p. a. s odkazem na § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ničeho nezaplatil ani poté, co mu byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že mezi žalobkyní jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu v částce 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru při úrokové sazbě ve výši 16,90 % ročně a dalšími poplatky (cena za využití účtu, pojistné pro případ smrti, invalidity a pracovní neschopnosti). Výše pravidelné měsíční splátky činila 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. 750 Kč, a byla splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Porušením smlouvy se rozuměl mimo jiné případ, kdy se žalovaný dostal se do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostal do prodlení se splacením více než 2 splátek. Důsledkem porušení smlouvy pak bylo, že žalobkyně byla oprávněna omezit nebo zastavit další čerpání úvěru, pokud nebyl vyčerpán v plné výši, a současně mohla prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně poté byla oprávněna požadovat vedle dlužné částky rovněž úrok z prodlení z nesplacené částky ve výši stanovené platnými právními předpisy, smluvní pokutu a náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Soukromá klientela, a [právnická osoba]

5. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v době podpisu úvěrové smlouvy pracoval jako team leader směny. Jeho pracovní poměr byl sjednán ode dne [datum] na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 24 009 Kč.

6. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta předloženého žalobkyní soud zjistil, že tvrzený příjem žalovaného ve výši 24 009 Kč byl ověřen pracovníkem žalobkyně na základě potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB zjistila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z interní evidence klientů zjistila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace (např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení). Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 3 000 Kč a nájemné ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na 11 641 Kč, a to na základě dat sdělených klientem (počet vyživovaných osob, způsob bydlení, apod.) v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Současně žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 13,84 % po poskytnutí úvěru. Žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující úvěry: spotřební úvěr se splátkou 2 572 Kč, a další úvěry byly zkonsolidovány v rámci předchozí úvěrové žádosti (kontokorentní úvěr s limitem 2 000 Kč a s orientační splátkou 60 Kč, osobní úvěr se splátkou 2 214 Kč, osobní úvěr se splátkou 658 Kč, spotřební úvěr se splátkou 643 Kč). Orientační splátka nového úvěru činila 750 Kč a nové splátkové zatížení tedy činilo 3 322 Kč, neboť revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku, ta závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbývalo 20 687 Kč k pokrytí jeho životních nákladů.

7. Ze záznamu o splátkách úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal finanční prostředky v rámci úvěrového limitu. Ke dni zesplatnění [datum] činila dlužná částka 14 999,10 Kč na jistině, 991,90 Kč na řádných úrocích, 33,14 Kč na úrocích z prodlení a 2 746 Kč na poplatcích.

8. Z poslední výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu v částce 3 512 Kč nejpozději do [datum] s tím, že pokud žalovaný nezaplatí, bude žalobkyně požadovat okamžité splacení celého úvěru.

9. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila své rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni [datum] s tím, že dlužná částka 18 771 Kč bude nadále úročena sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení.

10. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne [datum] adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky z úvěru [číslo] nejpozději do [datum]. Pro případ nezaplacení pak informovala o vymáhání soudní cestou.

11. Soud tak dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zejména si nechala předložit potvrzení zaměstnavatele, dle nějž byl žalovaný zařazen na pracovní pozici team leader směny, jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 24 009 Kč. Dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací CBCB zjistila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z interní evidence klientů zjistila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Ukazatel splátkového zatížení po poskytnutí úvěru (maximální hranice poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu) činil 13,84 %. Žalovaný měl v době úvěrové žádosti další úvěry, ovšem většina z nich byla zkonsolidována v rámci předchozí úvěrové žádosti. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, po odečtení splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbývalo 20 687 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 15 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru při úrokové sazbě ve výši 16,90 % ročně a dalšími poplatky. Výše pravidelné měsíční splátky činila 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tj. 750 Kč, a byla splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný opakovaně čerpal finanční prostředky v rámci úvěrového limitu, nicméně přestal úvěr splácet, čímž smlouvu porušil. Žalobkyně proto po marné výzvě k úhradě prohlásila celý úvěr za okamžitě splatný a po žalovaném požadovala vedle dlužné částky rovněž úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu a náhradu veškerých účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Ke dni zesplatnění [datum] činila dlužná částka 14 999,10 Kč na jistině, 991,90 Kč na řádných úrocích, 33,14 Kč na úrocích z prodlení a 2 746 Kč na poplatcích. Žalovaný přes předžalobní výzvu ze dne [datum] již nic nezaplatil.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně má vůči žalovanému splatnou pohledávku ve výši odpovídající žalované částce. Žalobkyně před podáním žaloby řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky včetně smluvního úroku z úvěru ve výši 15 % ročně, tak i co do úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku v částce 800 Kč a v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve dvou náhradách hotových výdajů po 100 Kč podle § 2 odst. 1 a § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. (předžalobní výzva; žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 1 000 Kč, přičemž jejich náhrada byla přisouzena rovněž v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).