9 C 375/2023

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 32 676,29 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 32 676,29 Kč s příslušenstvím se zamít á</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 676,29 Kč s příslušenstvím, s poukazem zejména na následující skutečnosti: právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen: právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru (dále jen: smlouva o úvěru). Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný byl dle žalobkyně lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, přičemž nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného, a bylo tak vyhověno jeho žádosti o úvěr. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 20 000 Kč a splatností dne [datum]. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému dne [datum] zaslány peněžní prostředky na bankovní účet č. [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Žalovaný se zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně úvěr a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 12 676,29 Kč. Žalovaný však úvěr neuhradil, a to ani přes upomínku odeslanou dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.

3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud se prvotně zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně (§ 1879 a násl. z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. z.).

5. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že je ve věci aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, respektive dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což prokazuje seznam pohledávek. K uvedenému tvrzení předložila důkaz - seznam pohledávek č. [anonymizováno].

6. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena v souladu s na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si předmětnou pohledávku.

7. V žalobkyní přiloženém seznamu postoupených pohledávek ovšem pohledávka za žalovaným není specifikována. Soud proto opakovaně písemně vyzval žalobkyni k doložení uvedeného, naposledy s poukazem, že pokud tak nebude učiněno ve stanoveném termínu, soud dne [datum] žalobu v plném rozsahu zamítne. Na opakované výzvy soudu žalobkyně nereagovala, soud byl proto žalobu nucen v plném rozsahu zamítnout, a to pro neprokázání aktivní legitimace žalobkyně.

8. K uvedenému soud dále podotýká. Povinností soudu je mimo jiné respektovat zásadu rovnosti účastníků stran. Řízení o zaplacení částky z úvěru je řízením sporným, v němž žalobkyně musí rozhodná tvrzení jednoznačně tvrdit a následně je též prokázat, soud není oprávněn tvrzení žalobkyně nahrazovat – a to ani případnými předloženými důkazy. Tato povinnost žalobkyně je o to výraznější, že v souzeném případě se jednoznačně jedná o vztah spotřebitele (žalovaného) vůči de facto právně silnějšímu věřiteli. Přestože je zřejmé, že žalobkyně je osobou obchodujícími s pohledávkami, k uplatnění svých práv i dostatečně právně zajištěnou (zástupce žalobkyně je advokátem), tak ohledně své aktivní legitimace žalobkyně pouze tvrdila, že je aktivně legitimována na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], ničeho dalšího. Některými soudy již bývá přijímán závěr, že pro prokázání aktivní legitimace postačuje, pokud žalobce tvrdí a též prokáže, že došlo k oznámení takového postoupení pohledávky ze strany předchozího věřitele dlužníkovi, případně že sám žalobce (či jiný postupník) dlužníkovi toto postoupení prokáže. V této věci je ovšem rozhodné, že ani přes výzvy soudu žalobkyně uvedenou skutečnost netvrdila.

9. Soud proto rozhodl tak, jak již výše uvedl, výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v plném rozsahu zamítl.

10. Výrokem II. rozsudku rozhodl o absenci práva účastníků na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, žalovaný ovšem byl nečinný, náklady řízení neuplatňoval a soud má též za to, že mu ani žádné nevznikly- 11. Pro úplnost soud pouze zdůrazňuje (přestože níže uvedené může být považováno za zcela nadbytečné), že i v případě prokázání aktivní legitimace žalobkyně by bylo nutné považovat Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] ze dne [datum] za absolutně neplatnou. K uvedenému soud uvádí svá skutkové i právní závěry: 12. žalovaný, ve smlouvě identifikovaný jménem, příjmením, datem narození, číslem občanského průkazu, adresou trvalého bydliště i doručovací adresou a emailem, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, podle jejíhož znění měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný měl úvěr včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru 12 676,29 Kč splatit nejpozději do [datum]. Pro účel převodu peněz žalovaný uvedl bankovní účet č. [bankovní účet]; 13. z potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] bezhotovostní platbu 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]; 14. ze sdělení [právnická osoba] soud zjistil, že na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] byla v listopadu 2021 připsána částka 20 000 Kč, zaslaná právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] 15. z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky.

16. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani žalobkyni nezaplatil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil).

17. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně pouze tvrdila, že byl lustrován v rejstřících ISIR, [příjmení], CRKI, EUCB, nenavrhla ovšem žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení. Soud tedy toto tvrzení nemá za prokázané.

18. Po právní stránce by soud, v případě prokázání věcné legitimace žalobkyně, věc posoudil dle o. z.. Dále je nutno užít ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>19. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>20. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>21. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>23. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>24. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>25. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 26. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], [právnická osoba] GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, čímž byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nevrátil, když nezaplatil ničeho. Žalobkyně v řízení netvrdila a neprokazovala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Smlouva o úvěru je tedy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatným právním jednáním. Soud proto hodnotil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a přiznal žalobkyni částku, o kterou se žalovaný vůči ní bezdůvodně obohatil, tj. částku 20 000 Kč. Soud by zamítl i požadované příslušenství pohledávky. Z § 87 odst. 1 a 2 ZoSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z § [číslo] věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

28. O náhradě nákladů řízení by v případě prokázání aktivní legitimace soud rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně by byla la v řízení úspěšná co do částky 20 000 Kč, tedy ze 61 %, žalovaný byl úspěšný co do částky 12 676,29 Kč, tedy z 39 %. Žalobkyni by náležela náhrada 22 % (61 % - 39 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 308 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka) náleží odměna ve výši 500 Kč, a 3 paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 300 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v sazbě 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Žalobkyně by tak měla právo na poměrnou úhradu 22 % z částky 3 486 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 767 Kč. K uvedenému by bylo nezbytné dodat, že by soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť vzniklý nárok byl uplatňován ustáleným vzorem podaným opakovaně stejnou žalobkyní v právně i skutkově obdobných věcech (soudu známo z jeho úřední činnosti), předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Advokát žalobkyně používá základ obecného textu, kterému částečně přiřazuje konkrétní údaje týkající se žalovaných a vzniku a výše jejich dluhu.

29. Z uvedeného je zřejmé, že v případě prokázání aktivní legitimace žalobkyně by soud přiznal žalobkyni vůči žalovanému právo na zaplacení částky 20 000 Kč, ve zbývající části (tj. co do zaplacení částky 12 676,29 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 676,29 Kč od [datum] do zaplacení) by žalobu zamítl. Na náhradě nákladů řízení by soud přiznal žalobkyni částku 767 Kč Lhůtu k plnění by soud stanovil 3 dny od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. – a to z důvodu, že pro absolutní nečinnost žalovaného nebylo možno zjistit jeho majetkové možnosti, žalovaný netvrdil žádné skutečnosti pro poskytnutí lhůty delší)