9 C 380/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 46 145 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 780 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 9 601 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 381 Kč ve výši 8,25% ročně od 18. 5. 2021 do 22. 7. 2021 ve výši 601,51 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 39 881 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 7. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 292,46 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 39 381 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 8. 2021 do 9. 11. 2021 ve výši 703,94 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 38 381 Kč ve výši 8,25% ročně od 10. 11. 2021 do 28. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 9 601 Kč ve výši 8,25 % ročně 1. 3. 2022 do zaplacení, co do částky 7 764,94 Kč a úroku ve výši 58,86 % p. a. z částky 35 000 Kč od 18. 5. 2021 do 10. 6. 2021 ve výši 1 323,60 Kč, úroku ve výši 8,25 % p. a. z částky 35 000 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 5. 2021 dosáhne částky 91 238 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 364,11 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 21. 12. 2020, na základě které žalobkyně poskytla žalované dne 23. 12. 2020 finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, které se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 59,86 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách (každá ve výši 2 112 Kč), a to od ledna 2021 s tím, že jsou splatné vždy ke 12. dni každého kalendářního měsíce. V souvislosti se smlouvou žalovaná dále požádala dne 21. 12. 2020 o využití tzv. marketingové akce připravené žalobcem pro klienty žalobce, čímž došlo k ponížení prvních dvou splátek na jednu polovinu jejich původní výše uvedené ve smlouvě a zároveň žalované vznikla povinnost uhradit žalobci jednu splátku navíc, a to v kalendářním měsíci bezprostředně následujícím po skončení původního splátkového kalendáře. Výše této nové splátky se rovnala výši ostatních splátek dle uzavřené smlouvy (vyjma prvních dvou splátek, které byly v důsledku využití marketingové akce poníženy na polovinu). V důsledku využití této marketingové akce došlo oproti údajům uvedeným ve smlouvě k ponížení zápůjční úrokové sazby úvěru na nominální úrokovou sazbu ve výši 58,86 % ročně. Žalovaná uhradila třemi splátkami celkem částku 3 220 Kč, následně se však dostala se splácením do prodlení. Žalobkyně proto úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni 16. 5. 2021. Ještě před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované s úhradou dvou splátek však vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut (499 Kč za prodlení s každou splátkou o 30 dní) podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s úhradou dvou splátek v celkové výši 400 Kč (200 Kč za prodlení s každou splátkou o více než 15 dnů). Ke dni zesplatnění úvěru (16. 5. 2020) se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 38 983,35 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatila, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne 18. 5. 2021, avšak toliko k datu vyhotovení žaloby, tj. celkem 7 764,94 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (35 000 Kč) ode dne 18. 5. 2021 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 58,86 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 91 238 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalované (např. příjmové doklady, prohlášení žalované), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. [příjmení], NRKI apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaná je úvěruschopná. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení částky 40 381 Kč ve výši 8,25 % ročně od 18. 5. 2021 do 22. 7. 2021 ve výši 601,51 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 39 881 Kč ve výši 8,25 % ročně od 23. 7. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 292,46 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 39 381 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 8. 2021 do 9. 11. 2021 ve výši 703,94 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 38 381 Kč ve výši 8,25 % ročně od 10. 11. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání, ze kterého se žalovaná omluvila, a k němuž se žalobkyně bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 21. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI vyhotoveného ke dni 21. 12. 2020 soud zjistil, že smlouva žalované je hodnocena jako smlouva s menším rizikem a s vyšší pravděpodobností splácení. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalované z invalidního důchodu ve výši 9 728 Kč, jejími měsíčními výdaji v celkové výši 6 463 Kč, volné zdroje žalované vyhodnotili na částku 2 765 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o vzdělání a bydlení žalované. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaná zaplatit. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaná pobírá invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 10 231 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalované za období srpen 2020 až listopad 2020 soud zjistil, že má žalovaná nepravidelné finanční výdaje, kdy má na konci měsíce srpen 2020 konečný zůstatek 151,33 Kč a na konci měsíce listopad konečný zůstatek 7 333,42 Kč. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaná zejména prohlásila a potvrdila, že se seznámila s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědoma, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že je žalovaná mj. identifikována číslem účtu, na který jí mají být poukázány finanční prostředky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 2 112 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 59,86 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalované s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalované s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalované s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaná byla povinna uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

7. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 28. 12. 2020 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 23. 12. 2020 byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 35 000 Kč na bankovní účet 0 [bankovní účet]. Z karty klienta vyhotovené dne 6. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaná na výše uvedený úvěr uhradila 4 splátky v celkové výši 5 220 Kč.

8. Z výzev k zaplacení ze dne 12. 4. 2021 a ze dne 13. 5. 2021, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 16. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění úvěru, a to s okamžitou platností, přičemž současně vyzvala žalovanou k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 11. 2021 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalované dne 23. 12. 2020 finanční prostředky ve výši 35 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 59,86 % ročně, které se žalovaná zavázala vrátit včetně úroku ve 36 měsíčních splátkách po 2 112 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná předložila část výpisu z osobního účtu a potvrzení z [obec] správy sociálního zabezpečení. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokuty. Žalovaná uhradila čtyřmi splátkami celkem 5 220 Kč, po podání žaloby uhradila ještě 1 000 Kč, celkem tedy na úvěr zaplatila 6 220 Kč.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

16. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejménadokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

17. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

22. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

24. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla posuzována podle dokladů o jejích příjmech, kdy příjmy žalované z invalidního důchodu v rozhodném období činily průměrně 9 728 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru [příjmení]. Podle registru NRKI však žalovaná nebyla označena za vhodnou osobu pro poskytnutí úvěru, což mělo být pro žalobkyni vodítkem, aby úvěruschopnost žalované zkoumala o to pečlivěji. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalované. Pokud jde o výdajové poměry žalované, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované, že její měsíční výdaje činí toliko 6 463 Kč, navíc podle názoru soudu měla žalobkyně vycházet ohledně výdajů žalované z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, a které absolutně neodpovídaly výši výdajů uváděných žalovanou. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla ze závěru, že volné zdroje žalované jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 6 463 Kč. Žalobkyně tak učinila i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalované, ve kterém byly položky/transakce, které absolutně neodpovídaly žalovanou uvedených údajů ohledně jejích měsíčních výdajů. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

25. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.) a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalované byla takto poskytnuta částka ve výši 35 000 Kč, přičemž uhradila pouze 6 220 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění, které dosud neuhradila, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalované činí 28 780 Kč (35 000 Kč – 6 220 Kč).

26. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl toliko do částky 28 780 Kč, kdy rovněž uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2022 do zaplacení, počátkem prodlení je den následující po doručení žaloby. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem prodloužena na částku 30 dní s ohledem na poměry žalované a na skutečnost, že tím žalobkyni nehrozí majetková újma. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 364,11 Kč, přičemž tato částka představuje 24,74 % z jejich celkové výše 17 639,91 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 308 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 145 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, žaloba a účast při jednání) a z částky 1 490 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náklady dále sestávají z cestovného dle § 13 odst. 1 a. t., neboť žalobkyně se dne 23. 3. 2022 účastnila jednání u zdejšího soudu, kdy soud vycházel z internetové aplikace Mapy CZ a uvažoval tedy s celkovou vzdáleností 45 km z [obec] nad Poplekou do [obec] a zpět. Soud tedy vypočetl cestovní výdaje částkou 641 Kč, které odpovídají 90 km jízdy autem při průměrné spotřebě 5,5 l [číslo] km, ceně paliva 43,9 Kč a opotřebení 4,7 Kč/km Náklady dále sestávají z promeškaného času dle § 14 a. t., kdy žalobkyně strávila čas cestou k jednání, soud opět vycházel z internetové aplikace Mapy CZ žalobkyně a uvažoval tedy s celkovou dobou strávenou na cestě 100 minut, kdy žalobkyni náleží náhrada 100 Kč za každou započatou půlhodinu, celkem tedy náhrada 400 Kč. Žalobkyni náleží též daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 671 Kč ve výši 2 660,91 Kč.