9 C 381/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 18 504,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 275,64 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 275,64 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 15 229,14 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 243,62 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48,25 Kč, úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 15 301,12 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 18 504,78 Kč od 22. 5. 2021 do 20. 6. 2022 a se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 12 025,48 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 29. 4. 2022 a doplněným podáním ze dne 11. 10. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dříve [příjmení] [příjmení] s. s., která zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanými ze dne 13. 5. 2019 (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 35 měsíčními splátkami ve výši 1 228 Kč spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 22,90 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a sazebníku s tím, že je splátka splatná vždy 13. dne kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, když se dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto celý dluh zesplatnila dne 21. 5. 2021. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 12. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný uhradil celkem částku 26 724,36 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 15 301,12 Kč, poplatků ve výši 3 203,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 243,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 48,25 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok ve výši 22,90 % ročně z jistiny od 22. 5. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z celkové částky ve výši 18 504,78 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 1. 4. 2022.

2. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě hodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, nahlédnutím do registrů a interních zdrojů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z listinných důkazů a tvrzení předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě návrhu na uzavření smlouvy ve smlouvě označená jako„ [příjmení]“ uzavřela s žalovaným (dále také jen jako„ Klient“), dne 28. 6. 2017 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] [anonymizováno], na jejímž základě se [příjmení] zavázala poskytovat Klientovi bankovní služby specifikované v článku 3 této smlouvy. Součástí smlouvy byly Produktové a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] pro půjčky. Z těchto produktových podmínek vyplývá, že se [příjmení] zavázala Klientovi poskytnout finanční prostředky ve formě půjčky a Klient se zavázal půjčku splatit spolu s úrokem a dalšími poplatky. Součástí smlouvy byl i Sazebník – účty, Sazebník – úvěrové produkty, Sazebník investičních nástrojů a služeb, ze kterých vyplývá seznam i výše poplatků. [příjmení] následně s Klientem dne 13. 5. 2019 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] kterou se [příjmení] zavázala poskytnout Klientovi částku 30 000 Kč, kterou se Klient zavázal splácet 35 měsíčními splátkami spolu s poplatkem za pojištění ve výši 45 Kč a úrokem ve výši 22,90 % ročně, celkem splátkami ve výši 1 228 Kč. Každá splátka byla splatná vždy k 13. kalendářnímu dni v měsíci. Celková částka, kterou se Klient zavázal vrátit, činila 41 399,27 Kč. Pro případ prodlení Klienta s hrazením splátek bylo mezi stranami smlouvy dohodnuto právo na odstoupení od smlouvy s možností okamžitého zesplatnění. [příjmení] svůj závazek splnila, když poskytla Klientovi na jeho účet dne 13. 5. 2019 peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Z žalobních tvrzení a z výpisů z účtu Klienta vyplývá, že Klient svůj závazek řádně a včas neplnil, jelikož se dostal opakovaně do prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, celkem uhradil 26 724,36 Kč. [příjmení] proto dopisem ze dne 21. 5. 2021 prohlásila celý poskytnutý úvěr za okamžitě splatný a zároveň vyzvala Klienta k zaplacení částky 17 271,99 Kč. [příjmení] po zesplatnění úvěru převedla pohledávku za Klientem na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, Klient o tom byl vyrozuměn dopisem ze dne 6. 1. 2022, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimována. Klient na jeho dluhu nezaplatil ničeho poté, co byla pohledávka převedena na žalobkyni, ani poté, co k tomu byl právním zástupcem žalobkyně v předžalobní výzvě k plnění ze dne 1. 4. 2022 vyzván.

7. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádala před poskytnutím úvěru informace od žalovaného a tyto následně hodnotila, dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích. Žalobkyně soudu doložila jako důkaz výpis z databáze [příjmení] s výsledkem hledání„ nenalezený“, dále interní výpis pro žalovaného, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta a kreditní report. Dále žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného za období od června 2017 do února 2018. Z těchto výpisů se podává, že výdaje žalovaného většinu času činily stejnou výši jako příjem a v několika případech byly výdaje vyšší než příjmy (červenec, srpen, říjen 2017, březen, duben, červen, říjen, listopad 2018, únor, březen, červen, srpen, prosinec 2019, únor, březen, duben, červenec, srpen, říjen, prosinec 2020, únor, březen a duben 2021). V měsíci prosinci 2018 byl dokonce zůstatek na účtu záporný. Z výpisů je patrné, že nepravidelně žalovanému přicházely vyšší částky tvořící příjmy od různých osob ([příjmení] [anonymizována tři slova], [příjmení] [jméno], [právnická osoba], [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]). Z žádných předložených důkazů ani z tvrzení žalobkyně však není patrné, zda některé z těchto příjmů byly příjmy ze zaměstnání či nikoli. Dále z výpisů z účtu vyplývá, že žalovaný splácel minimálně jednu další půjčku.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z. <i>11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.</i> <i>14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.</i> <i>17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23 Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

20. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

23. Pouhé nahlížení do dostupných registrů a evidencí k náležitému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Co se týče argumentace žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud konstatuje, že tento není na daný případ aplikovatelný, neboť předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nikoli za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Nelze proto opomínat ust. § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nelze proto učinit závěr, že postačuje, že předmětné listiny, ze kterých poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy.

25. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala výdaje a příjmy žalovaného, když pouze vyšla z nahlížení do registru [příjmení] a interní databáze. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala existenci či trvání pracovního poměru žalovaného a jeho příjmy z něj, nezjišťovala ani výdaje spojené s bydlením a splácením jiné půjčky či např. s výživným. Navíc, jak uvedeno výše, z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že pravidelně výdaje převyšovaly příjmy či byly stejné, dokonce došlo i ke vzniku záporného zůstatku na účtu. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení.

26. Předmětná smlouva o půjčce je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaný nevrátil, resp. uhradil pouze částku 26 724,36 Kč. Žalovaný tak měl povinnost uhradit žalobkyni toliko částku ve výši 3 275,64 Kč (vyplacená jistina 30 000 Kč mínus částka 26 724,36 Kč zaplacená žalovaným), která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), co do této částky tedy bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatil, úrok z prodlení od 21. 6. 2022 do zaplacení. Žalovaný se o své povinnosti zaplatit žalovanou částku bezpečně mohl dozvědět až z žaloby, která mu byla soudem doručena dne 20. 6. 2022. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení se zaplacením přisouzené částky a od tohoto dne je proto povinen platit žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni prodlení žalovaného.

27. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 15 229,14 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 243,62 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 48,25 Kč, úrokem ve výši 22,9 % ročně z částky 15 301,12 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 18 504,78 Kč od 22. 5. 2021 do 20. 6. 2022 a se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z částky 12 025,48 Kč od 21. 6. 2022 do zaplacení, soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci sice úspěšnější, ale dle obsahu spisu neučinil žádný úkon, byl tedy procesně zcela neaktivní, tedy mu žádné náklady nevznikly.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.