9 C 39/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 9 999,99 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 10 499,99 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 320,91 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 999,99 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela s žalovanou právnická osoba příjmení anonymizováno. dne datum. Na základě této smlouvy umožnila právnická osoba příjmení anonymizováno. žalované čerpat neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše 35 000 Kč a žalovaná byla povinna poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně úroku z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách společnosti, odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami právnická osoba příjmení anonymizováno. K uzavření smlouvy došlo podle smluvních podmínek okamžikem vložení unikátního identifikačního kódu. Žalovaná čerpala celkem 11 165 Kč, které měla splácet v souladu s doručovanými výpisy, což však nečinila. Na jistině zůstala dlužna částku 9 999,99 Kč, kterou byla podle posledního vyúčtování povinna uhradit do datum. Společnost příjmení příjmení anonymizováno. postoupila dne datum svoji pohledávku za žalovanou na právnická osoba, která pohledávku za žalovanou postoupila dne datum na žalobkyni. Vedle dlužné jistiny žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 2 320,91 Kč, náklady spojené s upomínáním ve výši 500 Kč a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastnice řízení souhlasily s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právnická osoba příjmení anonymizováno zavázala umožnit žalované čerpat úvěr ve výši úvěrového limitu 35 000 Kč. Společnost příjmení příjmení anonymizováno zaslala na účet č. bankovní účet dne datum částku 10 000 Kč a dne datum částku 1 165 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi společnostmi příjmení příjmení anonymizováno (zde postupitel) a právnická osoba (zde postupník) došlo k postoupení pohledávek uvedených v příloze, která byla nedílnou součástí této smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum mezi právnická osoba (zde postupitel) a žalobkyní (zde postupník) došlo k postoupení pohledávek uvedených v příloze, která byla nedílnou součástí této smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou označenou datem datum, odeslanou téhož dne podáním žaloby k dobrovolnému plnění, avšak žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila ničeho. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1880 odst. 2 o. z. platí, že postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 1882 odst. 1 o. z. platí, že dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle § 1887 o. z. platí, že postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by došlo podle § 1879 o.z. k postoupení pohledávky za žalovanou, a to ze právnická osoba a poté ještě z této společnosti na žalobkyni. Obě soudu doložené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a datum jednoznačně obsahují ujednání, že postupovány jsou pohledávky, které jsou obsaženy v příloze k těmto smlouvám. V řízení však nebylo žádným způsobem prokázáno, že by pohledávka za žalovanou byla v těchto přílohách obsažena, neboť žalobkyně tyto přílohy k žalobě nepřipojila. Vzhledem k této skutečnosti pak soud musel konstatovat, že žalobkyně v řízení ani přes výzvu k doplnění tvrzení a označení důkazů, která jí byla dne datum doručena, neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci, tj. své oprávnění vyplývající z hmotného práva a prokazující, že žalobkyně je skutečně nositelkou práva, o něž v řízení jde, v daném případě vlastníkem předmětné pohledávky, nezbylo soudu než žalobu zamítnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, však z obsahu spisu je zřejmé, že žalované žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.