9 C 397/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 482 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 18 482 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,50 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách (každá ve výši 1 558 Kč), a to od ledna 2020 s tím, že jsou splatné vždy ke 12. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal hradit žalobkyni pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 191 Kč měsíčně. Dále žalovaný požádal o využití tzv. marketingové akce, čímž došlo k ponížení prvních dvou splátek na polovinu jejich původní výše a zároveň žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni jednu splátku v původní výši navíc. V důsledku využití této akce došlo k ponížení zápůjční úrokové sazby úvěru na nominální úrokovou sazbu ve výši 62,31 %. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku v celkové výši 21 605 Kč, tj. dne [datum] částku 780 Kč, dne [datum] částku 780 Kč, dne [datum] částku 780 Kč, dne [datum] částku 780 Kč, dne [datum] částku 780 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 778 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč, dne [datum] částku 1 556 Kč a dne [datum] částku 1 367 Kč. Žalobkyně proto úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni [datum]. Ještě před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek však vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut (499 Kč za prodlení s každou splátkou o 30 dní) podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou šesti splátek v celkové výši 1 200 Kč (200 Kč za prodlení s každou splátkou o více než 15 dnů). Ke dni zesplatnění úvěru ([datum]) se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 26 241,57 Kč splatné téhož dne. Žalovaný následně uhradil částku v celkové výši 18 303 Kč, tj. dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 2 000 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč, dne [datum] částku 1 367 Kč a dne [datum] částku 1 367 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatil, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne [datum], avšak toliko k datu vyhotovení žaloby, tj. celkem 8 346,63 Kč (v souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. žalobci od [datum] do [datum] nevznikalo právo na zaplacení této smluvní pokuty). Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne [datum] do zaplacení v nominální úrokové sazbě 62,31 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 98 424 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalovaného (např. příjmové doklady, prohlášení žalovaného), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. [příjmení], NRKI apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 072 Kč od [datum] do [datum] ve výši 99,26 Kč, z částky 25 705 Kč od [datum] do [datum] ve výši 695,11 Kč, z částky 23 705 Kč od [datum] do [datum] ve výši 179,27 Kč, z částky 21 705 Kč od [datum] do [datum] ve výši 69,64 Kč, z částky 20 338 Kč od [datum] do [datum] ve výši 139,82 Kč, z částky 18 971 Kč od [datum] do [datum] ve výši 143,47 Kč, z částky 17 604 Kč od [datum] do [datum] ve výši 379,22 Kč, z částky 14 237 Kč od [datum] do [datum] ve výši 81,57 Kč, z částky 12 870 Kč od [datum] do [datum] ve výši 88,48 Kč, z částky 11 503 Kč od [datum] do [datum] ve výši 242,52 Kč a z částky 10 136 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání na [datum], ke kterému se dostavil pouze žalovaný, právní zástupkyně žalobkyně svou nepřítomnost na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž postupoval dle obsahu spisu a v řízení provedených listinných důkazů (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, dále jen o.s.ř.).

3. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil, navrhl jej v plném rozsahu zamítnout. Finanční prostředky sice obdržel, ale také je již žalobkyni uhradil, resp. i podstatnou částku přeplatil. Např. žalobkyně vůbec neuvedla pravidelné měsíční platby ze strany žalovaného po zahájení řízení, a to minimálně 3x 2 000 Kč. Při sjednávání úvěru se jej nikdo neptal na jeho finanční problémy, pouze mu pracovnice dala vyplnit formulář a během cca 15 minut byl úvěr projednání. Žalovaný byl v okamžiku projednávání úvěru ve finanční tísni, byl po pracovní neschopnosti, měnil zaměstnání. Na tyto skutečnosti nebyl tázán, uvedl by je. Byl mile překvapen, jak rychle byla jeho žádost projednána a že během jednoho dne peníze obdržel.

4. Soud provedl dokazování ve věci listinami předloženými žalobkyní i žalovaným, posoudil důkazy každý jednotlivě i v jejich souvislostech a zejména z níže specifikovaných důkazů zjistil především tyto skutečnosti: 5. z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení; 6. z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že smlouva žalovaného je hodnocena jako smlouva s vyšším rizikem. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 23 500 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 9 410 Kč, volné zdroje žalovaného vyhodnotili na částku 13 090 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na hlavní pracovní poměr, což doložil dodatkem pracovní smlouvy ze dne [datum]. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o vzdělání a bydlení žalovaného; 7. z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jeho majitelem je žalovaný, že jeho měsíční kreditní obrat je 61 412 Kč, jeho debetní obrat je – 50 208,62 Kč a na účtu je zůstatek ve výši – 26 651,10 Kč. Z výplatních pásek a z transakční historie k účtu vedeného na jméno žalovaného za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla za srpen 2019 vyplacena mzda ve výši 23 965 Kč, za září 2019 mzda ve výši 23 965 Kč a za říjen 2019 mzda ve výši 24 512 Kč. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum] a z potvrzení vystaveného mzdovou účetní zaměstnavatele žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] ukončil pracovní neschopnost. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné; 8. ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že je žalovaný mj. identifikován číslem účtu, na který mu mají být poukázány finanční prostředky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 62,50 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6.5 smlouvy); 9. z listiny označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě [číslo] včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] dodejky, a z listiny označené jako vánoční akce bylo zjištěno, že ujednáním účastníků byla změněna výše úrokové sazby na 62,31 % ročně a došlo k ponížení prvních dvou splátek na polovinu jejich původní výše, tj. na 780 Kč a zároveň žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni navíc jednu splátku (61. splátku) v původní výši, tj. ve výši 1 558 Kč; 10. z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 25 000 Kč na bankovní účet [bankovní účet]. Z karty klienta vyhotovené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil celkem 39 908 Kč, z toho částku 21 605 Kč před zesplatěním úvěru a částku 18 303 Kč po zesplatění úvěru; 11. z přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne [datum], z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne [datum] a z informačního dokumentu o pojistném produktu„ Pojištění schopnosti splácet úvěry“ soud zjistil, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru též i měsíční úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 191 Kč; 12. z výzev k zaplacení ze dne [datum] a [datum] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to s okamžitou platností, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek; 13. z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek; 14. z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného při sjednávání úvěru; 15. z listin předložených žalovaným, a to potvrzení [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný na účet žalobkyně uhradil z titulu předmětné smlouvy o úvěru částku 2 000 Kč dne [datum] a částku 2 000 Kč dne [datum].

16. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru, uzavřené dne [datum], finanční prostředky ve výši 25 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 62,31 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku v 61 měsíčních splátkách, přičemž první dvě splátky byly ve výši 780 Kč a zbylých 59 splátek ve výši 1 558 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil část výpisu z osobního účtu. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 39 908 Kč i dle tvrzení žalobkyně, dále ovšem minimálně další částku žalobkyní netvrzenou – 4 000 Kč. Žalovaný tak žalobkyni uhradil minimálně celkovou částku 43 908 Kč z titulu předmětné smlouvy o úvěru.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

28. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

30. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného ze zaměstnání v rozhodném období činily průměrně 23 500 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru [příjmení]. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 9 410 Kč, navíc podle názoru soudu měla žalobkyně vycházet ohledně výdajů žalovaného z výpisů z účtu žalovaného, které měla žalobkyně k dispozici.

31. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 13 090 Kč. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

32. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně, navíc i zjištěné skutečnosti dobře nezhodnotila. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Z dokazování vyplynulo, že byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 43 908 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil více, než mu žalobkyně poskytla, soud výrokem I. rozsudku celý nárok žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 18 482 Kč s příslušenstvím, zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela procesně úspěšnému žalovanému, který ovšem náhradu nákladů řízení nepožadoval.