9 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s příslušenstvím na adrese , adresa, , a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moc tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou ze dne , datum, doručenou Okresnímu soudu v , adresa, (dále jen: soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (dále jen: byt) s příslušenstvím na adrese , adresa, (dále jen: bytová jednotka), a to s poukazem zejména na následující skutečnosti: žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky, žalovaný bytovou jednotku užívá bez souhlasu žalobkyně, a to i přes její opakované snahy k dobrovolnému vyklizení žalovaným. Žalovaný byl manželem dcery žalobkyně, manželství bylo rozvedeno už v roce 2001. V roce 2002 žalobkyně nabyla bytovou jednotku do svého výlučného vlastnictví od své matky, po dobu soužití žalovaného s dcerou žalobkyně umožnila žalovanému bytovou jednotku užívat. Již z Dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené žalovaným s dcerou žalobkyně muselo být žalovanému zřejmé, že dcera žalobkyně není vlastnicí bytové jednotky. Žalovaný ukončil soužití s dcerou žalobkyně nejméně před 1,5 roku, žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k vyklizení, a to i prostřednictvím jejího právního zástupce, ovšem bezúspěšně. K obraně žalovaného ohledně investic žalovaného do bytové jednotky žalobkyně zdůraznila, že žalovaný žalobkyni nikdy nehradil nájemné, platil pouze náklady spojené s užíváním bytu (zálohy na služby atd.). Výměnu oken v bytě hradila např. dcera žalobkyně, a to částečně z prostředků darovaných žalobkyní, a částečně z dědictví. I pokud by žalovaný vynakládal ze svých výlučných prostředků dané investice, tak žalobkyně namítá promlčení těchto tvrzených pohledávek. Navíc by bylo i zjevné, že tvrzené investice by ani částečně nepokryly částku odpovídající obvyklému nájemnému za bytovou jednotku, případně poměrnou část tohoto obvyklého nájemného, pokud by žalobkyně zohlednila, že bytovou jednotku po určitou dobu užívala i dcera žalobkyně a nadále ji užívá i vnuk žalobkyně – syn žalovaného a dcery žalobkyně.

2. Žalovaný s žalobním návrhem nesouhlasil. V bytě bydlí od roku 1998, bytovou jednotku užívá cca 27 let. Po celou dobu byl přesvědčen, že bytová jednotka je ve vlastnictví jeho partnerky, bývalé manželky paní , jméno FO, , se kterou udržoval vztah i po jejich rozvodu. Vztah s dcerou žalobkyně ukončil před dvěma lety, dcera žalobkyně se proto z bytové jednotky odstěhovala. Žalobkyně žalovaného nikdy nevyzvala k vystěhování, naopak jej spolu s dcerou ubezpečovala, že v bytě bydlet může. Žalovaný služby spojené s užíváním bytu platí včas, hradil i řadu investicí do bytu - výměnu oken za částku celkem cca , částka, , rekonstrukci koupelny a WC, veškerý nábytek. Staral se též o dům žalobkyně, kam jezdil každý víkend. Snaha o vyklizení žalovaného je následkem skutečnosti, že žalovaný koupil auto sobě, a ne její dceři paní , jméno FO, , kterou již přestával živit, a ta byla tak „donucena“ nastoupit do zaměstnání. Dne , datum, žalobkyně dala ke správnímu řízení návrh na odhlášení trvalého pobytu žalovaného z bytové jednotky žalobkyně, v návrhu lživě uvedla, že žalovaný už přes šest měsíců v bytové jednotce nebydlí. Dne , datum, žalobkyně tuto žádost o odhlášení žalovaného vzala zpět. Žalovaný má v bytové jednotce veškerý majetek, v jeho výlučném vlastnictví je nábytek zde umístěný, který by si žalovaný v případě vyklizení odnesl a klidně dal na ulici. Děti žalovaného Nicola a , jméno FO, chtějí, aby žalovaný v bytové jednotce zůstal bydlet, mohou osvědčit vše, co žalovaný tvrdí. Žalovaný sice při jednání ve věci výživného na syna žalovaného před Okresním soudem v , adresa, v roce 2024 uvedl, že se do dvou měsíců odstěhuje, neučinil tak, protože nemá kam se odstěhovat. Žalovaný si je vědom, že nemá právní důvod k setrvání v bytě, že nebyla mezi ním a žalobkyní uzavřena žádná nájemní smlouva, dohoda, ovšem na užívání bytu má dle svého tvrzení morální nárok, a to z důvodů výše uvedených.

3. Zejména z níže uvedených důkazů v řízení provedených soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti, přičemž každý z důkazů hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech:

4. Žalobkyně je výlučnou vlastnicí bytové jednotky, a to na základě smlouvy kupní o převodu vlastnictví bytu ze dne , datum, , právní účinky vkladu práva ke dni , datumDůkaz: výpis z katastru nemovitostí LV , Anonymizováno, vedený u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, pracoviště , adresa, č. l. 4 výpis z KN, LV , Anonymizováno5. Žalovaný užívá bytovou jednotku bez písemné či ústní nájemní smlouvy s žalobkyní, žalovaný za užívání bytové jednotky nehradil žalobkyni ani její právní předchůdkyni žádné nájemné, hradil pouze služby spojené s užíváním bytové jednotky. Absenci smluvního nároku na užívání bytové jednotky si žalovaný zcela uvědomuje, vyklidit bytovou jednotku ovšem odmítá, a to i přes opakované výzvy žalobkyně, a i přes svůj příslib před opatrovnickým soudem bytovou jednotku vyklidit již v době před zahájením tohoto soudního řízeníDůkaz: nesporná tvrzení účastníků6. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k vyklizení bytové jednotky, svůj souhlas s užíváním bytové jednotky žalovaným odvolala nejpozději písemným podáním ze dne , datum, , které se do dispozice žalovaného dostalo nejpozději do , datumDůkaz: předžalobní upomínka ze dne , datum, včetně podacího lístku7. V bytové jednotce byla v období od roku 2015 do roku 2018 vyměněna stávající okna za okna plastová, a to ve třech etapách – v roce 2015 na základě Smlouvy o dílo č. , Anonymizováno, 02974 (za částku , částka, ); Smlouvy o dílo č. S16 , Anonymizováno, (částka , částka, ) a v roce 2018 na základě Smlouvy o dílo č. , hodnota, (cena díla , částka, ). Objednatelem díla byla ve všech případech dcera žalobkyně, dodavatelem Svět oken s. r. o.Důkaz: citované smlouvy o dílo8. Z provedeného dokazování tedy soud zjistil tento skutkový stav: žalobkyně je výlučným vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s příslušenstvím na adrese , adresa, (i dále jen bytová jednotka), žalovaný bytovou jednotku užívá dlouhodobě, minimálně po dobu jednoho roku před zahájením soudního řízení, a to přes absenci jakéhokoli ujednání, smlouvy, dohody, které by svědčilo o právním důvodu k užívání bytové jednotky žalovaným. Žalovaný ke dni rozhodnutí soudu užívá bytovou jednotku i přes výslovný ústní i písemný nesouhlas žalobkyně, její výzvy k neprodlenému vyklizení bytové jednotky žalovaným.

9. Podle § 1040 odst. 1. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v pl. znění (dále jen: o. z.), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Žaloba na vydání věci se týká věcí movitých, přičemž u nemovitostí (tj. i u bytových jednotek) představuje ochranu vlastnického práva žaloba na vyklizení. Aby žalující byl ve věci úspěšný, musí prokázat, že je vlastníkem nemovitosti, jejíž vyklizení žádá, dále musí existovat stav, že mu někdo nemovitost zadržuje, a to neoprávněně. Žalobkyně v řízení prokázala naplnění uvedených tří podmínek. V souzené věci o vlastnickém právu žalobkyně k bytové jednotce nebylo pochyb a bylo dostatečně doloženo informací z katastru nemovitostí. Bylo dále soudem prokázáno, že žalovaný užívá bytovou jednotku. Konečně má soud i prokázané, že užívání bytové jednotky žalovaným je neoprávněné. Žalovaný neprokázal, a ostatně ani netvrdil, že by k užívání bytové jednotky měl nějaký právní důvod, pouze tvrdil, že na užívání bytové jednotky má důvod morální, neboť zde bydlí více let a na rekonstrukci bytové jednotky se i výrazně podílel, respektive hradil výměnu oken. Tento tvrzený důvod k užívání ovšem nemůže obstát, neboť tvrzená výše investic žalovaného (cca 35 tis. Kč do výměny oken) za dobu užívání bytové jednotky, která navíc nebyla žalovaným prokázána, by ani nemohla být důvodem pro odepření vyhovění nároku žalobkyně. Shodně tak nelze považovat za důvod žalovaného k užívání bytové jednotky ani další žalovaným tvrzené skutečnosti – například jeho tvrzené vybavení bytové jednotky movitými věcmi z prostředků žalovaného, žádost dětí žalovaného, aby v bytové jednotce zůstal bydlet i nadále.

11. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uznal žalovaného povinný vyklidit bytovou jednotku, přičemž lhůtu plnění stanovil dle návrhu žalobkyně – 1 měsíc od právní moci rozsudku. Žalovaný nemá žádný právní důvod k užívání bytové jednotky, této skutečnosti si je i zcela vědom. Soud neshledal v řízení žádný důvod pro odlišné rozhodnutí (např. rozpor návrhu s dobrými mravy), mimo jiné i žalovaným tvrzené investice, pokud by je skutečně hradil žalovaný, nedosahují částky odpovídající běžnému nájemnému v místě a čase, které by byl žalovaný povinen žalobkyni hradit. Skutečnost, že žalovaný nemá dle svého tvrzení kde bydlet, odmítá si jiné bydlení zajistit, že jeho bydlení v bytové jednotce požadují i děti žalovaného, nemůže být důvodem pro zamítnutí žalobního návrhu, a to ani „pro tentokrát“. Tato skutečnost byla i důvodem pro zamítnutí návrhu§ žalovaného na doplnění dokazování.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají ze žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění platném a účinném do , datum, ve výši , částka, , a to z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní upomínka) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, ; dále odměna dle a. t. od , datum, – , částka, , z toho za 3 úkony á , částka, (žalobní návrh, porada přesahující 1 hodinu, účast na jednání ve věci samé) z tarifní hodnoty , částka, , 3 paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka13. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.”). Lhůtu pro uhrazení náhradu nákladů řízení soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť neshledal žádný ze zákonných důvodů pro poskytnutí delší lhůty.