9 C 48/2022
č. j. 9 C 48/2022-26
V PLATNOSTICitované zákony (10)
Plný text
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 180 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 1 180 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 18,49 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 4 180 Kč od 10. 11. 2021 do 27. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1 180 Kč od 28. 2. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 790,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 4 180 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 23. 2. 2021 úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. V rámci tzv. schvalovacího procesu ověřila žalobkyně identitu žalované, zda je žalovaná vlastníkem účtu, na který bude úvěr vyplacen a prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč s tím, že žalovaný je vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč do třiceti dnů od poskytnutí úvěru. Částku 3 000 Kč zaslala žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] v den uzavření smlouvy. Sjednán byl poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Strany si sjednali možnost prodloužení splatnosti úvěru s poplatkem 297 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužných splátek, žalobkyni proto vzniklo v souladu se smlouvou právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s vymáháním dlužné částky ve výši 200 Kč, dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 90 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky ve výši 4 180 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 2 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 297 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 200 Kč a smluvních pokut v celkové výši 90 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 18,49 Kč od 22. 10. 2021 do 9. 11. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 4 180 Kč od 10. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně uzavřela dne 23. 2. 2021 s žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách žalobkyně [webová adresa] smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a s roční úrokovou sazbou 48. 30 %, a to do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 3 099 Kč, a nezahrnovala úhrady za doplňkové služby. Strany si dále sjednaly následující doplňkové služby: Expres výplata s jednorázovým poplatkem 199 Kč, Bezpečná splátka s poplatkem 99 Kč měsíčně, SMS servis s poplatkem 49 Kč měsíčně a Online platba s poplatkem ve výši 1 % z převáděné finanční částky. Strany si pro případ prodlení se splácením sjednali uhrazení účelně vynaložených nákladů za upomínání ve výši minimálně 100 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky, pokud žalovaný nevrátí úvěr v den jeho splatnosti. Žalobkyně svůj závazek splnila, když dne 23. 2. 2021 poskytla na účet žalované uvedený ve smlouvě částku 3 000 Kč, žalovaná však úvěr spolu s poplatkem nevrátila řádně a včas, a to ani přes výzvy žalobkyně. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu k plnění právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 9. 2021, kdy činila celá dlužná částka žalované 4 180 Kč a sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 2 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 98 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 297 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 200 Kč a smluvních pokut v celkové výši 90 Kč.
5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že způsob, jakým úvěruschopnost prověřila, je dostatečný. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých jí samotným spotřebitelem, kdy využívá statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků klienta. Žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru vyhodnotila informace získané především z bankovních a nebankovních registrů (NRKI, [příjmení], [příjmení], ISIR, a další). Žalobkyně však ani přes výzvu nepředložila listiny či neoznačila žádné důkazy k prokázání skutečnosti, že údaje poskytnuté žalovanou skutečně ověřila, a tím dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.
6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>12. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.</i> <i>13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinností podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>15. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 17. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.
18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C - [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 ZoSÚ vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované doplnila svá tvrzení, nepředložila však důkazy o příjmech a výdajích žalované. Žalobkyně se tak úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.
19. S ohledem k výše uvedenému je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit pouze částku, která jí byla žalobkyní poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), kterou dosud nesplatila, a o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Z dokazování soud zjistil, že žalované takto byla poskytnuta částka 3 000 Kč, a kterou žalovaná ani zčásti nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 3 000 Kč a je proto povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě vyhověl výrokem I. co do částky 3 000 Kč, přičemž zároveň uložil žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 28. 2. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni doručení žaloby žalované.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 790,06 Kč, přičemž tato částka představuje 53,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,53 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 180 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
22. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně, který je advokátem.
23. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.