9 C 486/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 50 644 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do požadavku na zaplacení částky ve výši 2 839 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 839 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 556,77 Kč a co do úroku ve výši 36,75 % ročně z částky 37 578,26 Kč od [datum] do [datum] zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 554 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 554 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 324 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 40 324 Kč od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 770 Kč od [datum] do zaplacení, částky 6 924,54 Kč, úroku ve výši 27,84 % p.a. z částky 37 578,26 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % p.a. z částky 37 578,26 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % p.a. z částky 36 728,26 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 134 899 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 64,59 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách (každá ve výši 2 342 Kč), a to od června 2021 s tím, že jsou splatné vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný uhradil žalobkyni dne [datum] částku 2 342 Kč, dne [datum] částku 2 342 Kč, dne [datum] částku 2 342 Kč, dne [datum] částku 2 342 Kč, dne [datum] částku 4 684 Kč, dne [datum] částku 1 316 Kč, dne [datum] částku 1 026 Kč, dne [datum] částku 4 684 Kč, dne [datum] částku 1 316 Kč, dne [datum] částku 1 026 Kč a dne [datum] částku 1 026 Kč. Následně žalovaný neuhradil ničeho, proto žalobkyně úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni [datum]. Ještě před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou čtyř splátek však vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut (499 Kč za prodlení s každou splátkou o 30 dní) podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč) a podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou osmi splátek v celkové výši 1 600 Kč (200 Kč za prodlení s každou splátkou o více než 15 dnů). Ke dni zesplatnění úvěru ([datum]) se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 42 567,33 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatil, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne [datum], avšak toliko k datu vyhotovení žaloby, tj. celkem 7 481,31 Kč. Po zesplatnění žalovaný uhradil dne [datum] částku ve výši 3 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (37 578,26 Kč) ode dne [datum] do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 64,59 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 134 899 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalovaného (např. příjmové doklady, prohlášení žalovaného), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. [příjmení], NRKI apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení částky 46 163 Kč ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 839 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 839 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky ve výši 556,77 Kč a co do úroku ve výši 36,75 % p.a. z částky 37 578,26 Kč od [datum] do [datum]. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona o. s. ř. a řízení výrokem I. částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

6. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že smlouva žalovaného je hodnocena jako smlouva s nízkým rizikem a s nejlepší pravděpodobností splácení. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání [právnická osoba] ve výši 31 369 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 6 463 Kč, volné zdroje žalovaného vyhodnotili na částku 23 906 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o vzdělání (výuční list) a bydlení žalovaného (u rodičů).

7. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z výpisu z účtu vedeného na jméno [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] připsána na účet č. [bankovní účet] mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 31 375 Kč a dne [datum] ve výši 31 330 Kč. Z listiny označené jako„ Prohlášení klienta, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné. Z výplatní pásky žalovaného soud zjistil zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba] a čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc březen 2021 ve výši 32 284 Kč.

8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] a splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že je žalovaný mj. identifikován číslem účtu, na který mu mají být poukázány finanční prostředky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 342 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 64,58 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaný byl povinen uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

9. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 40 000 Kč na bankovní účet 0 [bankovní účet]. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr uhradil celkem částku 27 446 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum], bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to s okamžitou platností, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

12. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 40 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,58 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve 48 měsíčních splátkách po 2 342 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil část výpisu z osobního účtu a potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 27 446 Kč.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

18. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejménadokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

26. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

28. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného ze zaměstnání v rozhodném období činily průměrně 31 369 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru [příjmení]. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 6 463 Kč.

29. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 23 906 Kč. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil celkem 27 446 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění, které dosud neuhradil (40 000 – 27 446), žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 12 554 Kč.

31. Soud proto žalobě výrokem II. vyhověl toliko do částky 12 554 Kč představující zbývající jistinu úvěru. Dále soud žalobě vyhověl co do zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení, počátkem prodlení je den následující po doručení žaloby. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem prodloužena na částku 2 měsíců s ohledem na poměry žalovaného a na skutečnost, že tím žalobkyni nehrozí majetková újma. Ve zbývající části byla žaloba výrokem III. zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by příslušela procesně úspěšnějšímu žalovanému, který byl ovšem ve věci nečinný a žádné náklady mu nevznikly. Proto soud výrokem IV. tohoto rozsudku rozhodl, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.