9 C 487/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 3 765 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 765 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 025 Kč, smluvní úrok z prodlení – resp. smluvní pokuta - ve výši 0,1 % denně z částky 18 765 Kč od [datum] do [datum].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 351,20 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně [webová adresa], na kterém si žalovaný nastavil požadovanou výši úvěru a dobu jeho trvání, vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, prostřednictvím služby [právnická osoba] UAB (sídlem [adresa], Litva, registrované pod [číslo]) zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli a následně kódem zaslaným na jeho telefonní číslo potvrdil elektronicky smlouvu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč a poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ pravidelnými měsíčními splátkami nejpozději do [datum]. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 29 SMS upomínkami, 36 emailovými upomínkami a 9 telefonáty. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkou před podáním žaloby dne [datum], avšak žalovaný na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Žalobkyně má za to, že jí s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 4 025 Kč a dále na úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 18 765 Kč od [datum] do zaplacení a na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 18 765 Kč od [datum] do [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním [číslo] ze dne [datum] a z občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným jako Dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky platné od [datum] a Sazebník platný od [datum]. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, datem narození, číslem občanského průkazu, trvalou a doručovací adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout Dlužníkovi částku až do výše 15 000 Kč na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] a Dlužník se zavázal vrátit věřiteli tuto částku spolu s poplatkem za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatku ze sjednání Úvěru – při čerpání celého Úvěrového limitu ve výši 3 600 Kč. Výše úrokové sazby činila 0 %. Úvěr byl splatný dne [datum].

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne [datum] poskytla žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

6. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] pak soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z měsíčních výdajů žalovaného ve výši 5 000 Kč, z čistých příjmů žalovaného ve výši 20 300 Kč, a že žalobkyně uzavřela, že má žalovaný„ úspěšné“ posouzení úvěruschopnosti.

7. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl řádně vyzván k úhradě jejího dluhu před podáním žaloby s tím, že na svůj dluh neuhradil ničeho.

8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2023, č.j. 9 C 487/2022-17 byla žalobkyně opakovaně soudem vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila svá tvrzení ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě uvedla, že nejprve zjistila od žalovaného informace týkající se celkového počtu členů společně hospodařících s žalovaným, jeho pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a jiné ověřené čisté měsíční příjmy. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází v těchto registrech: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů, registr TelcoScore, [právnická osoba], registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr [příjmení]), katastrální registr a registr„ sankční seznamy“.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný označený jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout téhož dne na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázala vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru ve výši 3 600 Kč do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku ve výši 15 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po [datum], je nutno v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, dále jen „o. z.“, na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

14. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 23Co 365/2017-53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

21. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 22. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

23. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 ZoSÚ, a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 456 obč. zák.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky 15 000 Kč, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyní požadovanou částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ode dne následujícího prvního dne poté, co se žaloba dostala do dispozice žalovaného. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu 60 % nákladů řízení (80 % úspěch – 20 % neúspěch) v částce 1 351,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 765 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Celkové náklady činí 2 252 Kč, z toho 60 % činí 1 351,20 Kč.

25. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem prodloužena na délku 2 měsíců s ohledem na poměry žalovaného a na skutečnost, že tím žalobkyni nehrozí majetková újma.