9 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 201,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 816,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 816,99 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. částky 6 472,78 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 619,56 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 278,55 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 164,99 Kč od 19. 7. 2021 do 7. 9. 2021, částky 5 911,38 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 12 289,77 Kč od 8. 9. 2021 do 28. 2. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 6 472,78 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“ ´), kterou s žalovanou uzavřela dne 15. 12. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO]. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 19 000 Kč, které žalovaná převzala v místě svého bydliště a stvrdila to vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 16 322 Kč, jenž představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, a to 14 měsíčními splátkami ve výši 2 523 Kč, poslední splátka byla splatná dne 15. 2. 2020. Žalovaná však úvěr řádně a včas nevrátila, celkem uhradila pět splátek v celkové výši 13 183,01 Kč, a proto jí vznikla povinnost uhradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené jistiny za každý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalované 39 790,34 Kč a sestával z jistiny ve výši 12 289,77 Kč, nesplaceného smluvního úroku 764,42 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 5 834,82 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 106,57 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 143,41 Kč, postoupeného sankčního poplatku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 3 587,97 Kč po celkové splatnosti závazku, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 563,38 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021, ta přesto ničeho neuhradila. Žalobkyně se proto žalobou domáhala zaplacení jistiny 12 289,77 Kč, zákonného úroku z prodlení z jistiny 12 289,77 Kč od 8. 9. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, zákonného úroku z prodlení ve výši 1 619,56 Kč kapitalizovaného od 16. 2. 2020 do 11. 6. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 9 278,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 164,99 Kč kapitalizovaného od 19. 7. 2021 do 7. 9. 2021 a částky 5 911,38 Kč (částka tvořena nedoplatkem smluvní pokuty za prodlení žalované napočítaná právní předchůdkyní žalobkyně).

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalovaná uzavřela dne 15. 12. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované označené ve smlouvě jménem a příjmením, adresou trvalého bydliště a adresou pro doručování, rodným číslem, číslem občanského průkazu a telefonním číslem neúčelový hotovostní úvěr ve výši 19 000 Kč a žalovaná se jej zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s úrokem 1 829 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru 9 310 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 763 Kč a inkasním poplatkem 3 420 Kč (inkaso plateb v hotovosti v bydlišti klienta), a to 14 splátkami, kdy každá činí 2 523 Kč, přičemž první je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 35 322 Kč, z toho náklady spotřebitelského úvěru představovaly 16 322 Kč. Pro případ prodlení žalované si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za každou jednotlivou splátku. Strany si dál sjednaly zpoplatnění oznámení, které by právní předchůdkyně žalobkyně byla nucena zaslat v případě prodlení žalované, a to částkou 1 500 Kč tvořenou z účelně vynaložených nákladů za zaslání upomínky, nákladů za činnost inkasního pracovníka a ze smluvní pokuty. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že převzala peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč ve svém bydlišti v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované pře poskytnutím úvěru vyžádala informace o jejích příjmech a výdajích, dále pak informace o jejím rodinném stavu, dokončeném vzdělání a bydlení, veškeré tyto informace měla ověřit z výplatních pásek a pracovní smlouvy žalované. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, celkem zaplatila pět splátek v celkové výši 13 183,01 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 5. 8. 2021 odeslaným na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě dne 9. 8. 2021. K zaplacení vzniklého dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně ve výzvě před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021 odeslané dne 20. 10. 2021 na žalovanou ve smlouvě uvedenou adresu pro doručování. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ani ničeho nezaplatila.

5. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované splnila, když si od žalované vyžádala osobní údaje a informace o jejích příjmech, výdajích a zaměstnání, které měla ověřovat z dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek a z výpisů z účtu žalované za měsíc listopad 2018. Z výpisu účtu za měsíc listopad 2018 je přitom zřejmé, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků, když konečný zůstatek na účtu byl záporný ve výši 4 602,32 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jako „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.

8. Věc byla soudem posuzována podle § 2395 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jako„ ZoSÚ“, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

10. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované jakožto spotřebitele sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že Smlouva o úvěru je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdce žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy či nikoli.

17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně neprokázala naplnění této povinnosti.

20. Vzhledem k výše uvedenému soud smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalované. Pokud jde o výdajové poměry žalované, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala, žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalované o jejích měsíčních výdajích. Navíc podle názoru soudu měla žalobkyně vycházet ohledně výdajů žalované z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, a které absolutně neodpovídaly výši výdajů uváděných žalovanou. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla ze závěru, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. Žalobkyně tak učinila i přesto, že měla k dispozici výpis z účtu žalované, podle kterého byla žalovaná se svým zůstatkem na účtu v záporu.

21. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované takto poskytnuta částka ve výši 19 000 Kč, žalovaná z této částky uhradila 16 183,01 Kč, na úkor právního předchůdce žalobkyně se co do této částky bezdůvodně obohatila, a je tak povinna žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena) vrátit plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení.

22. Výrokem I. rozsudku soud proto vyhověl žalobě co do částky 5 816,99 Kč (19 000 Kč - 13 183,01 Kč), přičemž rovněž uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky, a to od 1. 3. 2022 do zaplacení, tedy ode dne následujícího poté, co se žaloba dostala do dispozice žalované. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy soud výrokem II. rozsudku zbývající část nároku žalobkyně, tj. co do zaplacení dalších úroků z prodlení, zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měla právo na náhradu nákladů řízení právo procesně úspěšnější žalovaná. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalované).