9 C 73/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 29 003 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 283 Kč, částky 4 320,24 Kč, úroku ve výši 59,83 % p.a z částky 20 000 Kč od 18. 8. 2021 do 10. 9. 2021 ve výši 768,48 Kč, úroku ve výši 8,25 % p.a z částky 20 000 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 8. 2021 dosáhne částky 63 590 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 24 683 Kč ve výši 8,5 % ročně od 18. 8. 2021 do 31. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 283 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 4. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 149,85 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 5. 2021, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne 23. 12. 2020 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 59,83 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách (každá ve výši 1 259 Kč), a to od června 2021 s tím, že jsou splatné vždy ke 12. dni každého kalendářního měsíce. V souvislosti se smlouvou se žalovaný dále zavázal platit žalobkyni měsíční úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 155 Kč. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto úvěr v souladu s bodem 6.3. smlouvy o úvěru zesplatnila ke dni 16. 8. 2021. Ještě před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek však vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut (499 Kč za prodlení s každou splátkou o 30 dní) podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a podle bodu 6.2. smlouvy o úvěru právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou dvou splátek v celkové výši 400 Kč (200 Kč za prodlení s každou splátkou o více než 15 dnů). Ke dni zesplatnění úvěru (16. 8. 2021) se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 22 975,26 Kč splatné téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto novou jistinu v den zesplatnění nezaplatil, žalobkyně s odkazem na bod 6.5. smlouvy o úvěru požadovala zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne 18. 8. 2021, avšak toliko k datu vyhotovení žaloby, tj. celkem 4 320,24 Kč. Dále žalobkyně požadovala uhradit i úrok za poskytnutí úvěru počítaný z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru (20 000 Kč) ode dne 18. 8. 2021 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 59,83 % ročně, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 63 590 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, a to na základě dokladů a informací jednak získaných od žalovaného (např. příjmové doklady, prohlášení žalovaného), a jednak také z informací získaných z různých databází (např. [příjmení], NRKI apod.). Žalobkyně po posouzení výše uvedeného uzavřela, že žalovaný je úvěruschopný. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě. Žalobkyně požadovala též zákonný úrok z prodlení částky 24 683 Kč ve výši 8,5 % ročně od 18. 8. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru) ze dne 23. 5. 2018 soud zjistil, že žalobkyně je mimo jiné nositelkou povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] vyhotoveného ke dni 7. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný nemá v tomto registru žádný záznam. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že smlouva žalované je hodnocena jako smlouva s menším rizikem a s vyšší pravděpodobností splácení. Z listiny„ hodnocení klienta“ ze dne 7. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným čistým měsíčním příjmem žalovaného ze zaměstnání ve výši 21 000 Kč, jeho měsíčními výdaji v celkové výši 6 463 Kč, volné zdroje žalovaného vyhodnotili na částku 13 537 Kč měsíčně. Dále bylo z této listiny zjištěno, že žalobkyně zaznamenala údaje o vzdělání a bydlení žalovaného.

6. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému informace zejména o druhu spotřebitelského úvěru, o celkové výši spotřebitelského úvěru a o podmínkách jeho čerpání, o době trvání spotřebitelského úvěru, o zápůjční úrokové sazbě a o celkové částce, kterou má žalovaný zaplatit. Z výpisu z účtu vedeného na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla dne 8. 4. 2021 připsána na účet č. [bankovní účet] mzda od zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] [obec] ve výši 18 565 Kč a dne 7. 5. 2021 ve výši 27 600 Kč. Z listiny označené jako„ Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 7. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaný zejména prohlásil a potvrdil, že se seznámil s veškerými informacemi podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, že si je vědom, jaká je sjednaná výše úroků za úvěr, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, že se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, a že veškeré údaje i informace poskytnuté jsou pravdivé a úplné.

7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7. 5. 2021 bylo zjištěno, že je žalovaný mj. identifikován číslem účtu, na který mu mají být poukázány finanční prostředky. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 259 Kč. Mezi stranami byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 59,83 % ročně. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu v částce 499 Kč za každé prodlení žalovaného s uhrazením splátky v délce 30 dnů (čl. 6 smlouvy), jakož i nárok na úhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů v částce 200 Kč (čl. 6 smlouvy). V případě prodlení žalovaného s úhradou splátky v délce 65 dnů mělo dojít tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru (čl. 6 písm. b) smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru měly stát součástí nové jistiny úvěru a žalovaná byla povinna uhradit tuto novou jistinu žalobkyni nejpozději v den zesplatnění (čl. 6 smlouvy). Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí včas novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (čl. 6 smlouvy).

8. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 11. 5. 2021 spolu se splátkovým kalendářem včetně dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 10. 5. 2021 byla z bankovního účtu č. [bankovní účet] poukázána částka ve výši 20 000 Kč na bankovní účet 0 [bankovní účet]. Z karty klienta vyhotovené dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že žalovaný na výše uvedený úvěr neuhradil ničeho.

9. Z přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 7. 5. 2021, z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 7. 5. 2021, z dodatku [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 7. 5. 2021 a informačního dokumentu o pojistném produktu„ Pojištění schopnost splácet úvěry“ soud zjistil, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru též i měsíční úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 155 Kč.

10. Z výzev k zaplacení ze dne 13. 7. 2021 a ze dne 12. 8. 2021, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru, smluvních pokut a příslušenství podle smlouvy o úvěru. Žalobkyně současně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího prodlení s úhradou kterékoli splátky trvající 65 dnů. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 11. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru, a to s okamžitou platností, přičemž současně vyzvala žalovaného k úhradě v tomto oznámení specifikovaných dlužných částek.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 2. 2022 včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužných částek.

12. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla na základě uzavřené smlouvy žalovanému dne 7. 5. 2021 finanční prostředky ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 59,83 % ročně, které se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve 48 měsíčních splátkách po 1 259 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný předložil část výpisu z osobního účtu a potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. V důsledku prodlení vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokuty. Žalovaný neuhradil ničeho.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 75 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

18. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejménadokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

19. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouvu o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením této smlouvy o úvěru dostatečně a odborným způsobem zkoumala schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že předmětná smlouva jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku je nutno posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy.

26. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizováno], C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS], musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

27. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie – tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

28. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována podle dokladů o jeho příjmech, kdy příjmy žalovaného ze zaměstnání v rozhodném období činily průměrně 21 000 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala i z NRKI (nebankovní registr klientských informací) a dále i z registru [příjmení]. Podle registru NRKI však žalovaný nebyl označen za vhodnou osobu pro poskytnutí úvěru, což mělo být pro žalobkyni vodítkem, aby úvěruschopnost žalovaného zkoumala o to pečlivěji. Výše shrnutý způsob, jakým žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud nepovažuje za dostatečný. S žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že posoudila příjmové poměry žalovaného. Pokud jde o výdajové poměry žalovaného, pak tyto výdaje již žalobkyně řádně nezkoumala. Žalobkyně se spokojila pouze s jednostranným a ničím nedoloženým prohlášením žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí toliko 6 463 Kč, navíc podle názoru soudu měla žalobkyně vycházet ohledně výdajů žalovaného z výpisů z účtu žalovaného, které měla žalobkyně k dispozici.

29. Žalobkyně za této situace měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalovaného příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalovaného verifikovala. Toto zjevně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla ze závěru, že volné zdroje žalovaného jsou dostatečné a činí ničím nepodloženou částku 13 537 Kč. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější.

30. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zcela nedostatečně. Soud proto smlouvu o úvěru [číslo] posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z.), a kterou dosud nesplatil. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla takto poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění, které dosud neuhradil, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného činí 20 000 Kč.

31. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl toliko do částky 20 400 Kč představující jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a náklady žalobkyně vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, jež soud shledal jako přiměřené, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2022 do zaplacení, počátkem prodlení je den následující po doručení žaloby. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem prodloužena na částku 30 dní s ohledem na poměry žalovaného a na skutečnost, že tím žalobkyni nehrozí majetková újma. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 149,85 Kč, přičemž tato částka představuje 40,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 451 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 003 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 200 Kč ve výši 1 092 Kč.