9 C 76/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Heleny Hrubé, Ph.D. a přísedících Jitky Rodové a Marcely Černé ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 069,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 069,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 14 069,36 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 060 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu neoprávněně vyplacené mzdy za čerpanou dovolenou, krácenou v důsledku neomluveně zmeškaných směn a chybějících hodin, v měsíci lednu 2020, únoru 2020, červnu 2020 a červenci 2020, včetně odvedeného zdravotního pojištění za měsíce srpen až říjen 2020. Žalobkyně zejména uvedla, že dne 31. 1. 2014 uzavřela jakožto zaměstnavatel se žalovaným jakožto zaměstnancem pracovní smlouvu. Pracovní poměr byl na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2020 ke dni 22. 10. 2020 ukončen. Žalovaný čerpal řádnou dovolenou ve dnech roku 2020, a to 1. 1. až 2. 1., 19. 2. až 24. 2., 9. 6. až 10. 6. a 26. 7. až 30. 7. 2020, za kterou mu byla vyplacena náhrada mzdy. Na základě interního předpisu žalobkyně se za každou neomluveně zameškanou směnu dovolená krátí o 2 dny. Žalovaný v souladu s tímto přepisem pozbyl nárok na již vyplacenou náhradu mzdy za čerpanou dovolenou, když zmeškal práci ve dnech od 10. 8. 2020 až 22. 10. 2020 (celkem 39 dní). Žalobkyni proto vznikl vůči žalovanému nárok na vrácení neoprávněně vyplacené mzdy ve výši 3 340 Kč za měsíc leden 2020 (kráceny 2 dny dovolené), ve výši 7 800 Kč za měsíc únor 2020 (kráceny 4 dny dovolené), ve výši 2 988 Kč za měsíc červen 2020 (kráceny 2 dny dovolené) a ve výši 10 666 Kč za měsíc červenec 2020 (kráceno 5 dnů dovolené), tj. celkem ve výši 24 794 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na úhradu odvedeného zdravotního pojištění z minimální mzdy za dobu neomluvené absence žalovaného až do ukončení pracovního poměru ve výši 1 276 Kč za měsíc srpen 2020, ve výši 1 971 Kč za měsíc září 2020 a ve výši 1 465 Kč za měsíc říjen 2020, tj. v celkové výši 4 712 Kč. Na pohledávku žalobkyně byly ve prospěch žalovaného naopak započteny částky v celkové výši 15 233,24 Kč z titulu reklamace zákonných odvodů, a dále částka ve výši 203,10 Kč, která byla žalovanému stržena jako příspěvek na stravu. Dlužná částka tedy činí 14 069,36 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoli byl žalobkyní k úhradě dlužné částky opakovaně vyzýván.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu, a to na základě zejména níže uvedených listinných důkazů, přičemž důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech: 5. žalobkyně jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne 31. 1. 2014 pracovní smlouvu, na základě které žalovaný ode dne 3. 2. 2014 vykonával práci na pozici operátora výroby (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 31. 1. 2014); 6. dopisem ze dne 23. 9. 2020 žalobkyně po předchozím projednání s odbory okamžitě zrušila pracovní poměr žalovaného pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalovaným vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, kterého se žalovaný dopustil tím, že se ve dnech roku 2020 – a to 10. 8. až 14. 8., 17. 8. až 21. 8, 24. 8. až 28. 8., 31. 8. až 4. 9., 7. 9 až 11. 9., 14. 9. až 18. 9. a 21. 9. 2020 nedostavil do zaměstnání (prokázáno dopisem nazvaným okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 23. 9. 2020); 7. žalobkyně spolu s odborovou organizací rozhodla o tom, že zameškání práce žalovaným v době od 10. 8. 2020 do 22. 10. 2020 v rozsahu 292,5 hodin (tj. 39 dní) bylo neomluveným zameškáním práce (prokázáno zápisem z jednání o neomluveném zameškání práce); 8. žalovaný čerpal v lednu 2020 celkem 2 dny dovolené, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 3 340 Kč, v únoru 2020 celkem 4 dny dovolené, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 7 800 Kč, v červnu 2020 celkem 2 dny dovolené, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 2 988 Kč a v červenci 2020 celkem 5 dní dovolené, za které mu byla vyplacena náhrada mzdy ve výši 10 666 Kč. Žalobkyně tedy na náhradách mzdy vyplatila žalovanému celkem 24 794 Kč (prokázáno docházkovými listy za leden 2020, únor 2020, červen 2020 a červenec 2020 a vyúčtováním mzdy za leden 2020, únor 2020, červen 2020 a červenec 2020); 9. žalobkyně za žalovaného odvedla zdravotní pojištění z minimální mzdy za dobu neomluvené absence žalovaného, a to v měsíci srpnu 2020 ve výši 1 276 Kč, v měsíci září 2020 ve výši 1 971 Kč a v měsíci říjnu 2020 ve výši 1 465 Kč, tedy celkem ve výši 4 712 Kč (prokázáno vyúčtováním mzdy za měsíce srpen 2020, září 2020 a říjen 2020).

10. Dle čl. 5 číslo organizační normy č. příjmení číslo platné od 15. 6. 2012 (dále jen„ organizační norma“) činí délka dovolené zaměstnanců žalobkyně za kalendářní rok 5 týdnů. Dle čl. 5 číslo organizační normy se za každou neomluveně zameškanou směnu (pracovní den) krátí dovolená o 2 dny. O tom, zda jde o neomluvené zameškání práce, rozhoduje vedoucí v dohodě s příslušnou dílenskou organizací odborů (prokázáno organizační norma č. příjmení číslo); 11. žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, která po zápočtu pohledávek žalovaného činila 14 069,36 Kč, nejpozději do 31. 12. 2020, žalovaný však tuto částku neuhradil (prokázáno poslední upomínkou před soudním vymáháním ze dne 21. 12. 2020 a podacím archem).

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Podle § 4a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ z. p.“), nesmí být odchylná úprava práv nebo povinností v pracovněprávních vztazích nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví tento zákon nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.

14. Podle § 213 odst. 1 z. p. výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce.

15. Podle § 222 odst. 1 věty první z. p. zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

16. Podle § 222 odst. 4 věty první z. p. je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

17. Podle § 223 odst. 2 z. p. krátí-li zaměstnavatel zaměstnanci dovolenou za neomluveně zameškanou směnu (pracovní den), může mu dovolenou krátit o 1 až 3 dny; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se mohou sčítat.

18. Podle § 348 odst. 3 z. p. zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací.

19. Podle § 331 z. p. vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

20. Po aplikování citované právní úpravy na zjištěný skutkový stav soud zjistil oprávněnost žalobního návrhu v plném rozsahu. Soud zdůrazňuje zejména tyto rozhodné závěry: 21. mezi účastníky byla platně uzavřena pracovní smlouva, na základě které se žalovaný stal zaměstnancem žalobkyně a vykonával pro ni práci na pozici operátora výroby. Žalovaný čerpal v roce 2020 celkem 13 dní dovolené, za což mu žalobkyně vyplatila náhradu mzdy ve výši 24 794 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své pracovní povinnosti tím, že v době od 10. 8. 2020 do 22. 10. 2020 neomluveně zameškal práci v rozsahu 39 dnů, žalobkyně mu v souladu s § 223 odst. 2 z. p. a organizační normou zkrátila dovolenou o 2 dny dovolené za každou zameškanou směnu. V důsledku toho žalovaný pozbyl právo na náhradu mzdy, která mu byla za čerpanou dovolenou vyplacena a vznikla mu tak povinnost v souladu s § 222 odst. 4 z. p. tuto neoprávněně vyplacenou náhradu mzdy žalobkyni vrátit.

22. Žalobkyně dále v souladu s 5 odst. 1 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, za žalovaného odvedla pojistné na zdravotní pojištění, a to za období srpen až říjen 2020, kdy žalovaný práci nekonal, celkem ve výši 4 712 Kč. Jelikož žalovaný v tomto období neomluveně zameškal práci a nedosáhl tak dostatečného výdělku k tomu, aby žalobkyně mohla odvedené pojistné ze mzdy žalovaného srazit, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně a žalovanému proto vznikla povinnost podle § 331 z. p. tuto částku žalobkyni nahradit.

23. Výrokem I. tohoto rozsudku soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku celkové výši 14 069,36 Kč, tj. částku sestávající z neoprávněně vyplacených náhrad mzdy a z odvedeného pojistného ve výši 29 506 Kč poníženou o zápočet pohledávek žalovaného za žalobkyní.

24. Podle § 1968 zák č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku v ani přes výzvu žalobkyně neuhradil, ocitl se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle žalované částky také úroky z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, stanoveného ve výzvě před podáním žaloby, do zaplacení. O tomto příslušenství soud rozhodnul též výrokem I tohoto rozsudku, dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, přičemž i v této části žalobnímu návrhu vyhověl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (za splnění podmínek § 142a odst. 1 o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 060 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 14 069,36 Kč sestávající z částky 1 700 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (pod písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 000 Kč ve výši 1 260 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. O lhůtě k plnění soudem přiznané částky s úrokem z prodlení, i náhrady nákladů řízení, soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.