9 C 80/2022

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 011,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 8 011,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10,75% ročně, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne 3. 1. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 011,16 Kč, s poukazem zejména na následující skutečnosti: Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 25. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 001 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také [ulice] jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 52 975,98 Kč. Žalobkyně oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 18. 03. 2018. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením [příjmení] jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000,00 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 19 C 1/2019-47, ze dne 26. 02. 2019. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.

5. Smlouvy, tedy částky ve výši 1 996,00 Kč a 14 993,34 Kč. [příjmení] ve výši 14 993,34 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné [příjmení] jistiny úvěru ve výši 52 975,98 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této [příjmení] jistiny úvěru do 27. 12. 2018. Prodlení žalovaného s úhradou [příjmení] jistiny úvěru trvalo i po datu 27. 12. 2018. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru i za následující období S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 15. 12. 2021, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 52 975,98 Kč od 28. 12. 2018 do 15.12.2021. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 8 011,16 Kč. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným dne 25. 6. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 50 001 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Svůj nárok na zaplacení jistiny i části smluvní pokuty žalobkyně uplatnila v soudním řízením vedeném pod sp. zn. 19 C 1/2019 v němž dne 26. 2. 2019 soud rozsudkem pro zmeškání č.j. 19C 1/2019 – 47 žalobě v plném rozsahu vyhověl. V tomto soudním řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 80/2022 žalobkyně požaduje přiznat smluvní pokutu dle čl. 6 a 6.

5. Smlouvy za období prodlení žalovaného s úhradou tzv. [příjmení] jistiny úvěru od 28. 12. 2018 s přihlédnutím, že rozsudkem soudu 19 C 1/2019-47 byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta za období do 27. 12. 2018. Dle čl. 6 10 Smlouvy resp. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se žalobkyně domáhá zbývající možné části smluvní pokuty a to 8 011,16 Kč, tj. nikoliv celé výše 0,1% denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru od 28.12.2018. <b>Soud dospěl k následujícím právním závěrům:</b> Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřená a tudíž neplatně ujednána pro rozpor se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobu v této části zamítnul. Pro úplnost soud uvádí, že se již nezabýval, zda smlouva o úvěru byla uzavřena platně a to s přihlédnutím i k rozhodnutí soudu v soudním řízení vedeném o sporu účastníků pod sp. zn. 19 C 1/2019. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovaný náhradu nákladů řízení nespecifikoval, ve věci byl nečinný.