9 C 84/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Helenou Hrubou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 21 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 245 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající části žalobního nároku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 340 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytla společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 30. 4. 2020. Tato smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve registrovala zadáním osobních údajů, tímto zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a zároveň žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích ISIR, [příjmení], CRKI A EUCB. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 21 340,02 Kč (peněžní prostředky byly převedeny na účet žalované č. [bankovní účet]) a zavázala se jej splatit nejpozději dne 29. 9. 2020, svou povinnost však porušila, dlužnou částku do uvedeného data řádně a včas nevrátila, neučinila tak ani přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 4. 2020 se žalovanou prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr s úvěrovým limitem 80 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky spolu s úroky a dalšími poplatky dle smlouvy splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek (prokázáno webovým formulářem obsahujícím žádost žalované o úvěr ze dne 29. 4. 2020 a smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 30. 4. 2020). Žalovaná z úvěru čerpala celkem 13 946,70 Kč, a to převodem na účet, který uvedla v žádosti o úvěr a jehož je majitelem (prokázáno webovým formulářem obsahujícím žádost žalované o úvěr ze dne 29. 4. 2020, smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 30. 4. 2020, platební informací a odpovědí [obec] [anonymizováno] ze dne 29. 3. 2021). Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, ke dni splatnosti činila celková dlužná částka 21 340,02 Kč, z této částky dlužná jistina představovala částku 8 244,96 Kč (prokázáno platební informací). Dne 27. 1. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020). Postoupení pohledávky bylo žalované řádně oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 10. 2020). Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 10. 2020).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na žalobkyni, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat žalovanou pohledávku.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s..ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., a to distančním způsobem za použití elektronických prostředků (§ 1820 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně, s ohledem na to, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy.

15. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

16. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované prověřila, k tomuto tvrzení však nepředložila žádné důkazy, a to ani po výzvě k doplnění tvrzení a označení důkazů. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

17. Vzhledem k tomu, že však v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 13 946,70 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 8 245 Kč po zaokrouhlení, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla v řízení převážný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly.