9 C 89/2020

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 410 410,11 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení požadovaného žalobkyní v návaznosti na smlouvu o úvěru registrační [číslo] částku 308 286,15 Kč s úrokem z prodlení z částky 308 286,15 Kč ve výši 8,5 % ročně od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu požadovaného žalobkyní z titulu uzavřené úvěrové smlouvy registrační [číslo] tj. co do částek: jistina 91 973,96 Kč, poplatky 7 750 Kč, pojištění 2 400 Kč, kapitalizovaný úrok ke dni 6. 11. 2019 ve výši 22 655,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni 6. 11. 2019 ve výši 3 799,27 Kč, úrok 7,1 % ročně z částky 400 260,11 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 400 260,11 K Kč od 7. 11. 2019 do 22. 2. 2021, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 91 973,96 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 308 286,15 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení požadovaného žalobkyní v návaznosti na smlouvu o osobní kreditní kartě částku 30 147,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 147,25 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu požadovaného žalobkyní z titulu smlouvy o osobní kreditní kartě, tj. co do částky 1 000 Kč, dále kapitalizovaného úroku ke dni 6. 11. 2019 ve výši 5 220,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 6. 11. 2019 ve výši 273,02 Kč, úroku z úvěru ve výši 22,04 % ročně z částky 30 147,25 Kč ode dne 7. 11. 2019 do 22. 2. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 147,25 Kč ode dne 7. 11. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 30 147,25 Kč ode dne 23. 2. 2021 do zaplacení.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 000 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Ve zbývající části náhrady nákladů řízení se žalobkyni toto právo nepřiznává.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen soud) dne 24. 2. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím s poukazem zejména na následující skutečnosti: Účastníci uzavřeli dvě smlouvy – dne 23. 2. 2017 smlouvu o úvěru registrační [číslo] (dále jen první smlouva) jejíž součástí byly též Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen VOP) a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele (dále jen podmínky) platné ke dni uzavření smlouvy. Dle této první Smlouvy žalobkyně žalovanému bezhotovostně dne 23. 2. 2017 poskytla úvěr ve výši 600 000 Kč, a to v části 11 000 Kč za účelem konsolidace dluhu žalovaného z úvěru či půjček poskytnutých žalobkyní, a co do částky 589 000 Kč bez sledování účelu použití prostředků. Žalovaný nepředkládal žalobkyni samostatné žádosti o čerpání úvěru, neboť úvěrové prostředky byly převedeny přímo na příslušný bankovní účet refinancovaných produktů a co do částky 589 000 Kč na evidenční úvěrový účet žalovaného. Dle první Smlouvy se zavázal žalovaný uhradit úvěr s úrokem ve výši 7,1 % p. a. v měsíčních splátkách vždy 20. dne kalendářního měsíce, přičemž úroky se zavázal žalobkyni žalovaný hradit měsíčně vždy do téhož data. Jistinu byl povinen žalovaný hradit počínaje dnem 20. 4. 2017, výše splátek vyčerpané jistiny měla odpovídat rozdílu mezi částkou 12 078 Kč a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků popřípadě splátky jistiny úvěru do daného dne splatnosti. Žalovaný tak měl povinnost uhradit jistinu úvěru šedesáti měsíčními anuitními splátkami ve výši 12 078 Kč, přičemž výše poslední splátky měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a neuhrazených úroků. Žalovaný též souhlasil s pojištěním úvěru, resp. zařazením do pojištění za částku 600 Kč měsíčně a hradit poplatky a ceny za bankovní služby spojené s 1. Smlouvu dle Výňatku ze sazebníku. Žalovaný ovšem své závazky neplnil řádně a včas, žalobkyni uhradil pouze 23 pravidelných splátek. Z těchto důvodů žalobkyně dle čl. 11 Podmínek využila svého práva požadovat okamžité splacení všech závazků z 1. Smlouvy o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 16. 10. 2019 i přes výzvu žalobkyně do určeného data 30. 10. 2019 žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně proto ke dni 30. 10. 2019 úvěr dopisem ze dne 16. 10.2019 zesplatnila. Ke dni 6. 11. 2019 tak žalovaný dlužil žalobkyni částku 434 465,22 Kč, z toho činila jistina 400260,11 Kč, poplatky úvěru 7 750 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok z úvěru ke dni 6. 11. 2019 22 655,84 Kč, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k témuž datu ve výši 3 799,27 Kč. Žalobkyně má i nárok na příslušenství po tomto datu 6. 11. 2019, tj. úrok 7,1 % p.a. u jistiny od dne 7. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z jistiny ode dne 7. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně po žalovaném též požaduje poplatky v celkové výši 2 400 Kč, tj. poplatek pojištění splátek 600 Kč měsíčně za měsíce listopad, prosinec, leden a únor. Ke dni zahájení řízení činí nárok žalobkyně jistinu ve výši 400 260,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni 6. 11. 2019 3 799,27 Kč, kapitalizovaný řádný úrok ke dni 6. 11. 2019 ve výši 22 655,84 Kč, poplatky za poskytnuté služby související s úvěrem ve výši 10 150 Kč, úrok 7,1 % ročně z jistiny ve výši 400 260,11 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 400 260,11 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 31. 1. 2020 předžalobní výzvu, přičemž ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval.

2. Dalším žalobním návrhem se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 147,25 Kč s příslušenstvím s poukazem na tyto skutečnosti: Dne 14. 9. 2017 účastníci uzavřeli Smlouvu o osobní kreditní kartě (dále jen druhá Smlouva) jejíž součástí jsou též VOP a Podmínky osobních kreditních karet (dále jen Podmínky osobních kreditních karet). Na základě druhé Smlouvy byl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 30 000 Kč, přičemž tento úvěr byl veden na čísle účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet]. Žalovaný svůj závazek zaplatiti úvěr s úrokem ve výši 21,99 % i s dalšími poplatky nesplnil, žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně proto od druhé Smlouvy dopisem ze dne 18. 10. 2019 odstoupila, odstoupení zaslala žalovanému dne 18. 10. 2019, k doručení odstoupení došlo dle čl. 8 VOP dnem 6. 11. 2019. Tímto dnem zanikla i druhá Smlouva a žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni jistinu úvěru včetně úroků, cen a poplatků. Žalobkyně má tak vůči žalovanému nárok na zaplacení jistiny 30 147,25 Kč, dále kapitalizovaného úroku ke dni 6. 11. 2019 ve výši 5 220,57 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 6. 11. 2019 ve výši 273,02 Kč, úroku z úvěru ve výši 22,04 % ročně z jistiny – tj. 30 147,25 Kč ode dne 7. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 147,25 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení a neuhrazených poplatků ve výši 100 Kč.

3. K výzvě soudu ohledně absence rozhodných tvrzení a důkazních návrhů co do ověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně zdůraznila: před uzavřením obou smluv posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, mimo jiné dle ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) a dle zákonných ustanovení ČNB. Žalobkyně nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, především do bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází (především BRKI,/NRKI, [příjmení], interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, evidence adres obecních a městských úřadů), ve kterých neměl žalovaný žádný negativní záznam, a jeho úvěruschopnost byla vyhodnocena kladně. Žalobkyně od žalovaného získala dostatečné informace o jeho příjmech a výdajích, příjmy žalovaného byly ověřeny z potvrzení o výši pracovního příjmu a z výstupu z běžného účtu, přičemž byla vyhodnocena průměrná výše měsíčního příjmu za posledních dvanáct měsíců částkou 31 440 Kč. Výdaje žalovaného byly vyhodnoceny ve výši 6 246 Kč, když žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, které byly dále konfrontovány s právními instituty z oblasti sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalobkyně dále uvedla, že nevyhodnocovala pouze informace poskytnuté žalovaným, ale srovnávala je též celou řadou databází, registrů a s demografickými a statistickými údaji zanesenými do skóringového modelu. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č.j. 30 Co 400/2017-101 a na rozhodnutí finančního arbitra (např. nález ze dne 3. 12. 2018 vydaný pod č.j. FA/SR/SU [číslo]) upozornila na problematiku absolutní a relativní neplatnosti smluv, jakožto sankce za porušení ustanovení § 86 ZoSÚ.

4. Soud se prvotně zabýval otázkou, zda je ve věci soudem příslušným, a to s přihlédnutím, že se jedná o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Polské republiky. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, přičemž zjistil, že je zde dána pravomoc českých soudů dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 2. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Žalovaný může být žalován u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Za takové místo se považuje v případě smlouvy o úvěru místo sídla věřitele. Pro danou věc tedy platí, že žalobkyně může žalovat žalovaného o zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru též u soudů České republiky, neboť na území České republiky měl být dluh uhrazen. Soud dále posoudil, že je v souladu s ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.) i soudem věcně a místně příslušným.

5. Z důvodu neznámého pobytu žalovaného soud pro ochranu jeho práv ustanovil žalovanému opatrovníka z řad advokátů, a to Mgr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný, prostřednictvím svého opatrovníka, navrhl, aby soud žalobu zamítl v celém rozsahu, a to z důvodu, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť nelze jednoznačně prokázat, že finanční prostředky čerpal. Navíc i v případě, že se jedná o pasivní legitimaci na straně žalovaného, je zjevné že žalobkyně nedostatečně zhodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr ve vztahu k oběma smlouvám, smlouvy jsou proto absolutně neplatné.

6. S námitkami opatrovníka žalobkyně nesouhlasila. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně, smlouvy jsou platné. Úvěry byly skutečně poskytnuty žalovanému nikoliv jiné osobě, uvedené je zcela zřejmé z listinných důkazů předložených žalobkyní. Žalovaný podepsal u žalobkyně velké množství listin, přičemž je zřejmé, že jeho podpisy jsou sice ve dvojí podobě, ovšem jsou zjevně podpisy žalovaného (delší forma a zkrácená forma podpisu). Částky žalobkyní poskytnuté byly zjevně hrazeny ve prospěch žalovaného, v případě prvé Smlouvy na účet, na který byla žalovanému vyplácena i mzda od jeho předchozího zaměstnavatele (tedy běžný účet žalovaného), shodně tak i v případě druhé Smlouvy o úvěru se čerpané částky z kreditní karty dostaly zjevně do dispozice žalovaného. Námitka opatrovníka není založena na žádných relevantních skutečnostech.

7. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 2. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 600 000 Kč, z toho částku 11 000 Kč za účelem konsolidace jeho dluhů vůči žalobkyni, úvěr měl být uhrazen na účet [číslo] [bankovní účet]. Zápůjční úroková sazba činila 7,1 % ročně, RPSN 7,35 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 715 748,17 Kč Lhůta k čerpání úvěru končila dne 1. 3. 2017 a čerpání bylo jednorázové. Žalovaný se zavázal žalobkyni obdržené finanční prostředky vrátit automatickými platbami z jeho bankovního účtu č. [bankovní účet], a to v šedesáti měsíčních splátkách ve výši 12 078 Kč, splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Měsíční splátka zahrnovala také poplatek ve výši 600 Kč za udržování pojištění schopnosti splácet úvěr. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník. Žalobkyně dále dne 14. 9. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o osobní kreditní kartě [číslo] k účtu č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu neurčitou. Zápůjční úroková sazba činila 21,99 % ročně, RPSN 29,14 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 34 222 Kč. Žalovaný mohl úvěr čerpat jednorázově nebo postupně, a to i opakovaně, do celkové výše úvěru a zavázal se jej žalobkyni vrátit automatickými platbami ve výši 3 % z vyčerpané jistiny, minimálně ve výši 100 Kč s tím, že pokud bude čerpaná částka menší než 100 Kč, splátku hradit nemusel. Splácení probíhalo automaticky z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] Součástí smlouvy byl vzorový splátkový kalendář, standardní informace o spotřebitelském úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník.

9. Soud se neztotožňuje se stanoviskem opatrovníka, že žalovaný nebyl účastníkem daných smluv, tedy že není pasivně legitimován. Tuto námitku soud považuje sice nikoliv za ryze účelovou (viz. částečně odlišné podpisy žalovaného na listinách předložených žalobkyní), ale za vyvrácenou provedenými důkazy. Je zcela zřejmé, že totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu s platností do 2. 5. 2023, přičemž podpis žalovaného odpovídá podpisu na povolení k pobytu a na Smlouvě o úvěru ze dne 23. 2. 2017. Též podpise na potvrzení o přechodném pobytu na území ČR ze dne 10. 9. 2013 je zjevně vlastnoručním podpisem žalovaného a podpisem velmi podobným podpisu na úvěrové dokumentaci. Taktéž další listiny předložené žalovaným žalobkyni při sjednání úvěru, které jsou na jména a příjmení žalovaného vydávány i státními orgány obsahují podpisy obdobné podpisu na dokumentech žalobkyně. Žalovaný předložil mimo jiné před čerpáním úvěru žalobkyni i řidičský průkaz, listiny ohledně jeho zaměstnání v České republice a nelze považovat za jakkoliv pravděpodobné, že všechny tyto doklady by byly žalovanému odcizeny bez toho, aby tento informoval státní orgány. Navíc totožnost žalovaného byla ověřena i pověřenou zaměstnankyní žalobkyně, která s žalovaným jednala opakovaně, a to i v předchozích měsících (např. při vyřizování náležitostí týkajících se běžného účtu. Z listinných důkazů je tak zcela zřejmé, že oba podpisy na daných smlouvách jsou zjevně podpisy žalovaného, který navíc prokazatelně finanční prostředky žalobkyně poskytnuté ze smluv získal do své dispozice a na úkor žalobkyně se proto obohatil.

10. Žalobkyně své povinnosti ze smluv plnila, když žalovanému dne 23. 2. 2017 poskytla finanční prostředky v celkové výši 589 000 Kč, žalovaný však své závazky porušil, když se dostal do prodlení s úhradou svých splatných závazků vůči žalobkyni. Na úvěr z první Smlouvy žalovaný uhradil pouze 23 splátek a poplatek za čerpání úvěru ve výši 3 195 Kč, celkem zaplatil 280 718,85 Kč. Žalobkyně proto v souladu s ustanovením čl. 1 Podmínek, podle kterého se stává celá pohledávka splatná v okamžiku, kdy výše nesplacené jistiny úvěru z jakéhokoli důvodu přesáhne celkovou výši úvěru, úvěr zesplatnila ke dni 30. 10. 2019. Žalovanému to bylo oznámeno dopisem ze dne 16. 10. 2019. Ve vztahu ke druhé Smlouvě žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši 30 147,25 Kč, žalobkyni však neuhradil jedinou splátku. Žalobkyně proto v souladu s ustanovením čl. 10 VOP, podle kterého je banka, resp. žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v případě, že klient závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti, od druhé Smlouvy odstoupila a žalovanému to oznámila dopisem ze dne 18. 10. 2019, odeslaným téhož dne. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k úhradě jeho dluhů, naposledy předžalobními upomínkami ze dne 31. 1. 2020, odeslanými téhož dne, kdy vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě jeho dluhů ve výši 452 045,32 Kč (ve vztahu k první Smlouvě) a ve výši 38 863,83 Kč (ve vztahu k druhé Smlouvě). Ani na tyto předžalobní upomínky žalovaný nereagoval, žalobkyni ničeho nezaplatil.

11. V řízení má soud za prokázané, že žalobkyně zcela nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání obou smluv. Žalobkyně tvrdila, že od žalovaného získala dostatečné informace o jeho příjmech a výdajích. Soud se s žalobkyní shoduje pouze co do tvrzení, že dostatečně prověřila příjmy žalovaného, neboť to na základě výzvy soudu prokázala, výdaje žalovaného však nikoli. Výdaje žalovaného byly vyhodnoceny ve výši 6 246 Kč, a to na základě údajů sdělených žalovaným, které byly dále konfrontovány s právními instituty z oblasti sociální politiky a částkami vycházejícími ze statistických dat. Ohledně výdajů žalovaného tedy nedoložila ničeho, a to ani přes námitky opatrovníka žalovaného co do absolutní neplatnosti smluv. [příjmení] jiné žalobkyně při poskytnutí dalších prostředků dle druhé Smlouvy dostatečně nezohlednila též existenci dalšího, dosud neuhrazeného úvěru z první Smlouvy.

12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

13. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovenská republika jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. 9 5. úvěrových podmínek, kterými se řídí předmětná smlouva.

14. Soud pro posouzení nároku žalobkyně zohlednil tato zákonná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“): <i>§ 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. § [číslo] odst. 1 lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. § [číslo] kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. § 1958 odst. 2 neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 věty první dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Soud dále vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen„ ZoSÚ“) a zohlednil tato zákonná ustanovení. <i>§ 2 odst. 1 ZoSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli; § 75 poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; § 78 odst. 1 poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem; § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.; § 86 ZoSÚ 2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů; § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 16. Žalovaný v řízení vznesl námitku nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti žalobkyní. Soud se i z tohoto důvodu nejprve zabýval otázkou, zda předmětné smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.) byly mezi žalobkyní a žalovaným uzavřeny platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením těchto smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného jakožto spotřebitele sjednávaný úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZoSÚ).

17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C [číslo], uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).

19. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila svá tvrzení a předložila důkazy pouze o příjmech žalovaného. Ohledně výdajů žalovaného nedoložila ničeho. Žalobkyně se tak úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru nezabývala dostatečně (§ 86 a § 87 ZSÚ) a soud uzavřené smlouvy posoudil jako neplatné. Soud má proto za jednoznačné, že nároky žalobkyně je nezbytné posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení. S ohledem na uvedené soud vzal za rozhodné skutkové zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému ve vztahu k první Smlouvě peněžní prostředky v celkové výši 589 000 Kč, které jí žalovaný vrátil pouze částečně, a to ve výši 280 718,85 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků, podklady žalobkyně ohledně výše splátek). Ve vztahu ke druhé Smlouvě vzal soud za rozhodné skutkové zjištění, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 147,25 Kč, které jí žalovaný ani z části nevrátil (viz nesporná tvrzení účastníků, podklady žalobkyně ohledně čerpání úvěru)

20. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl ve vztahu k prvnímu žalobnímu nároku výrokem I. tohoto rozsudku toliko co do částky 308 286,15 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 23. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný se o povinnosti zaplatit žalovanou částku mohl dozvědět až z žaloby zasílané mu soudem společně s vydaným elektronickým platebním rozkazem, přičemž tato mu byla doručena dne 22. 2. 2021 (§ 1958 odst. 2 o.z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost první Smlouvy.

21. Ve vztahu k druhému žalobnímu nároku soud žalobě vyhověl výrokem III. tohoto rozsudku toliko co do částky 30 147,25 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 23. 2. 2021 do zaplacení, neboť žalovaný se o povinnosti zaplatit žalovanou částku mohl dozvědět až z žaloby zasílané mu soudem společně s vydaným elektronickým platebním rozkazem, přičemž tato mu byla doručena dne 22. 2. 2021 (§ 1958 odst. 2 o.z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem IV. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost druhé Smlouvy.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 000 Kč. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ze 77 % (žalovaný z 23 %), soud ovšem zdůrazňuje, že co do procenta úspěšnosti posoudil v neprospěch žalobkyně výjimečně i zamítnutí úroků z prodlení i úroků, neboť mimo jiné soud posuzoval předmět nároku po právní stránce zcela odlišně (jako bezdůvodné obohacení) a co do příslušenství se jedná o nikoli zanedbatelnou částku, žalovanému navíc žádné náklady s řízením nevznikly (náklady soudem ustanovené opatrovnice bude hradit v plném rozsahu stát). Soud má proto za to, že tato částka 30 000 Kč je zcela odpovídající k uhrazení odůvodněných nákladů žalobkyně.

23. Přestože soud nezjistil majetkové možnosti žalovaného k úhradě, stanovil žalované povinnost zaplatit přiznanou částku s úroky z prodlení ve lhůtě delší, než je zákonná (160 odst. 1 o.s.ř.,). Soud přihlédl k výši přiznané částky a též ke skutečnostem zjištěným ze spisu – zejména neplatnost smluv, výše přiznané částky tímto rozsudkem, výše sjednaných splátek dle smluv, mimo jiné i doručování rozsudku opatrovnici žalovaného, neboť žalovaný je i nadále neznámého pobytu, čímž dojde k určité zákonné prodlevě se seznámením se ze strany žalované s rozsudkem soudu.