9 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1/) Česká republika - Státní pozemkový úřad, IČO sídlem adresa žalované zastoupený obecným zmocněncem příjmení - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa 2/) D + právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti převodu nemovitosti <b>I. Žaloba žalobkyně na určení neplatnosti převodu nemovitosti se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 199,76 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 23 533,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce 2. žalované.</b> 1. Žalobou ze dne 30. 3. 2021 doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen: soud) se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud určil neplatnost kupní smlouvy ze dne 31. srpna 2012 (dále jen: Kupní smlouva) uzavřené mezi [anonymizována dvě slova] České republiky (dále jen: právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným [číslo] v případě převodu pozemku parc. [číslo] (dále je: sporný pozemek), a určil, že vlastníkem sporného pozemku je 1. žalovaný [příjmení] poukázala zejména na následující skutečnosti: žalobkyně má na rozhodnutí soudu naléhavý právní zájem, neboť je vlastníkem melioračního zařízení (dále jen: meliorační zařízení), které se nachází na sporném pozemku. 1. žalovaný je právním nástupcem [anonymizováno] fondu České republiky, který byl vlastníkem sporného pozemku ke dni 31. 8. 2012. Dne 29. 4. 2005 uzavřela žalobkyně (na straně nájemce) a právní předchůdkyně 1. žalovaného na straně pronajímatele, Nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl mimo jiné nájem sporného pozemku (dále jen: Nájemní smlouva). Dne 31. 8. 2012 uzavřel právní předchůdce 1. žalovaného na straně prodávající, a 2. žalovaný na straně převodce, kupní smlouvu, na jejímž základě bylo na 2. žalovaného převedeno vlastnické právo ke spornému Pozemku (dále jen Kupní smlouva). V katastru nemovitostí (dále jen: KN) je 2. žalovaný zapsán jako vlastník sporného pozemku. Kupní smlouva je ovšem absolutně neplatná, čímž byla žalobkyně dotčena na svých subjektivních právech. Na sporném pozemku se totiž nachází síť melioračních zařízení ve vlastnictví žalobkyně, což bylo právnímu předchůdci 1. žalovaného známo. Správní úřady pochybily v případě výstavby 2. žalovaným, neboť tento nesprávně stavební úřady informoval o tom, že je vlastníkem melioračního zařízení. [příjmení] melioračního zařízení je ovšem žalobkyně, což dosvědčuje delimitační protokol žalobkyně ze dne 17. 12. 1992 a 29. 7. 1992, transformační projekt ZD [část obce], také rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 5. 2002, č.j. 4 C 105/2001-143, i rozhodnutí správních soudů. Žalobkyně uzavřela ke spornému pozemku dne 29. 4. 2005 Nájemní smlouvu, nájemní vztah žalobkyně trval od 29. 4. 2005 doposud. Přestože žalobkyně opakovaně žádala o převod sporného pozemku do jejího vlastnictví, nebylo jí vyhověno, a sporný pozemek byl prodán 2. žalované. Při převodu sporného pozemku byla ze strany České republiky porušena povinnost postupovat předepsaným způsobem při správě nemovitostí ve vlastnictví státu, čímž právní předchůdce 1. žalované způsobil neplatnost Kupní smlouvy. Této skutečnosti si musela být 1. žalovaná vědoma. Předmětem prodeje ze strany státu mohl být totiž pouze pozemek do maximální výměry 1 000 m2, který není předmětem neskončeného soudního sporu. Neplatnost kupní smlouvy spočívala i ve způsobu ne/určení kupní ceny ke spornému pozemku, absence výměry pozemku a odkazu na znalecký posudek, který by osvědčil, že se jedná o cenu obvyklou. Ohledně naléhavého právního zájmu žalobkyně uvedla, že každá fyzická či právnická osoba má právo na přezkoumání transparentnosti převodů státního majetku (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2037/2010). Žalobkyně by se mohla následně snažit o získání sporného pozemku´, původního pozemku do svého výlučného vlastnictví. Po koncentraci řízení žalobkyně uvedla, že důvodem podání žaloby je nezbytnost existence vyhovujícího soudního rozhodnutí pro možnost žalobkyně uplatnit vůči státu nárok na náhradu škody, a to z důvodu nesprávného rozhodnutí správních orgánů. V průběhu řízení žalobkyně navrhla změnu žalobního návrhu s tím, že 1. žalovanému, jako původnímu převodci, svědčí i nadále vlastnické právo pouze k určitým částem pozemků, které tvořily původní pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], jenž dříve vznikl podle Geometrického plánu č. [rok] [číslo] (dále jen: původní pozemek). Žalobkyně proto požádala o změnu žalobního návrhu v rozsahu převodu pozemku označeného ke dni podpisu kupní smlouvy jako p. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] vymezeného podle geometrického plánu Ing. [jméno] [příjmení] – [anonymizována dvě slova] č. [rok] [číslo], včetně určení, že 1. žalovaný je vlastníkem dílu sporného pozemku, a to v části pozemku [parcelní číslo] – díl H, části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] – díl I, části pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], část dílu [anonymizováno], a části pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] v části dílu J (soud podotýká, že návrhu na změnu žaloby nevyhověl). 2. 1. žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla ji v plném rozsahu zamítnout a 1. žalované přiznat náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nemá na žalobě žádný naléhavý právní zájem. Stávající pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] není pozemkem shodným s pozemkem [parcelní číslo] k. ú. [obec], jenž byl předmětem převodu dle Kupní smlouvy. I přes nepřipuštění navrhované změny žaloby žalobkyně argumentuje, jakoby změna soudem připuštěna byla. Tvrzení žalobkyně rozhodná v této civilní věci jsou nepravdivá, žalobkyně nemá na rozhodnutí soudu žádný naléhavý právní zájem. [příjmení] jiné i žalobkyně připouští zničení melioračních zařízení, respektive zaústěného drenážního systému, který má být dle jejího tvrzení v jejím vlastnictví. Žalobkyně mimo jiné nejednala ve správních řízeních podle svých stávajících tvrzení, její nynější vyjádření jsou účelová, žalobkyně neuvádí úmyslně další rozhodné skutečnosti – například vzdání se práva na odvolání do rozhodnutí o změně stavebního povolení. Žalobkyně by neměla i v případě vyhovění žalobě žádný zákonný nárok na uzavření kupní smlouvy na sporný pozemek, i původní pozemek, její výklad k ustanovení § 10 odst. 3 písm. a) zákona č. 503/2012 Sb., který jí má zakládat právo na bezúplatný převod sporného pozemku do jejího vlastnictví, je nesprávným a účelovým. K daným pozemkům nemá žalobkyně uzavřenou nájemní smlouvu, nájemné za tvrzené užívání pozemků nikomu nehradí. Právní postavení žalobkyně by se tak i při vyhovění žalobnímu návrhu nezměnilo, naopak by v případě úspěchu v této věci byla žalobkyně v nejistém postavení, neboť žalobkyně žádný zákonný nárok na převod pozemku nemá. 3. 2. žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout a 2 žalované přiznat náhradu nákladů řízení. 2. žalovaná, shodně jako 1. žalovaná, tvrdila neoprávněnost žaloby v plném rozsahu, a to již i z důvodu uvedených prvou žalovanou. Důvody uváděné žalobkyní pro existenci naléhavého právního zájmu nejsou naplněny, tvrzení žalobkyně ohledně melioračních zařízení jsou nejen nepravdivá, ale i nerozhodná. Žalobkyně netvrdí, že by byla vlastníkem sporného, případně původního pozemku. Meliorační zařízení umístěné pod povrchem pozemku, jehož vlastnictví žalobkyně tvrdí, nemá charakter samostatné věci (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 24. 5. 1994 sp. [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo]), je tak součástí tohoto pozemku. Ustanovení § 120 odst. 2 z. č. 89/2021 Sb. občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), podle kterého„ stavba není součástí pozemku“ je nutno interpretovat v návaznosti na odst. 1 tohoto ustanovení (jde o věc nemovitou, nebo o stavbu, která je věcí movitou, a která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem, a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemků). Meliorační zařízení umístěná pod povrchem pozemku nejsou proto stavbou ve smyslu § 120 odst. 2. o. z., ale součástí pozemku dle § 120 odst. 1 o. z. Kupní smlouvou nebylo přímo ohroženo konkrétní subjektivní právo žalobkyně, za toto ohrožení nelze považovat žalobkyní tvrzený obecný zájem na transparentnosti převodů státního majetku. I dle žalobkyní citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu (dále jen: NS ČR) žaloba o určení neplatnosti smlouvy a určení vlastnického práva ke státem převáděnému majetku nemůže být používána jako prostředek kontroly občanů při nakládání se státním majetkem (například rozsudek NS ČR ze dne 23. 4. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4365/2009). Též další žalobkyní uváděné důvody, a to až po koncentraci řízení (zájem na sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, snaha získat finanční náhradu za nesprávná úřední rozhodnutí) jsou pouze nesprávnými účelovými tvrzeními. <i>4. Dle § 80 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen: o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 5. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda má žalobkyně na rozhodnutí ve věci naléhavý právní zájem a zjistil, že tuto stěžejní zákonnou podmínku žalobkyně nenaplňuje, respektive ji neprokázala. Soud tento názor opírá nejen o judikaturu zmiňovanou již 2. žalovaným, ale též o odborné právní názory v komentářové literatuře k ustanovení § 80 o. s. ř. (s nimiž se soud zcela ztotožňuje) – například níže částečně citovaný komentář Aspi k tomuto ustanovení publikovaný ke dni 1. 3. 2019, v němž autor čerpá mimo jiné i ze stanoviska Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95: ….. řízení o určení existence či neexistence práva a právního poměru úspěšně vedeno jen v případě, že na výsledném určení má žalobce objektivně naléhavý právní zájem…, skutečnosti zakládající naléhavý právní zájem na požadovaném určení jsou v řízení o určení práva či právního poměru skutečnostmi rozhodnými, proto musí být vylíčeny již v žalobě …, existence naléhavého právního zájmu na požadovaném soudním určení práva či právního poměru je hmotněprávní podmínkou úspěchu takové žaloby…; neosvědčí-li žalobce naléhavý právní zájem, nemůže být úspěšný a soud žalobu bez dalšího zamítá. … Žaloby na určení existence či neexistence práva a právního poměru podmíněny naléhavým právním zájmem žalobce na požadovaném určení, jehož posouzením soud dospívá k závěru, zdali právě rozhodováním o určovací žalobě vůbec může být naplněn smysl občanského soudního řízení, jak je vymezen v ustanovení § 6, tj. aby ochrana práv účastníků řízení byla rychlá a účinná…. Tvrzením vlastnického práva, zejména toho, jež vyžaduje záznam do katastru nemovitostí, v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žaloby podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejím podání.

6. Z uvedeného je zcela zřejmé, že účelem této„ preventivní“ žaloby je nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, přičemž vyhovění žalobě by mělo odstranit prokázanou nejistotu, zpochybnění právního stavu žalobkyně k určité věci, kdy například pro nejisté své postavení by mohla být žalobkyně vystavena konkrétní újmě. Nic takového žalobkyně jednoznačně netvrdila, respektive tedy ani neprokázala. Naopak soud má za to, že pokud žalobkyně tvrdí, že k porušení dané preventivní ochrany již došlo, nemůže mít žádný právní zájem na určování daného práva, ale může mít už jedině zájem na plnění, přičemž v rámci žaloby na plnění soud zkoumá otázku existence práva či právního poměru jako otázku předběžnou.

7. Žalobkyně sama v řízení uvedla, že zejména je důvodem pro podání žaloby především její snaha domoci se náhrady od státu za nesprávné úřední postupy správních orgánů. Dle názoru soudu ovšem tato„ skutečnost“ nemůže být daným právním zájmem, neboť i v případě vyhovění návrhu nelze tímto rozhodnutím soudu osvědčit tvrzenou újmu žalobkyně vzniklou tvrzeným nesprávným úředním postupem. Též argument žalobkyně, že by se v případě úspěšnosti žaloby mohla jako budoucí kupující oprávněně domáhat po 1. žalované následného uzavření kupní smlouvy na sporný pozemek, případně pozemek původní, je tvrzením pouze spekulativním, bez opory v zákonné úpravě. Má-li ovšem žalobkyně za to, že má vůči státu zákonný nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, nebo má zákonný nárok na vlastnické právo ke spornému pozemku, původnímu pozemku, musí zvážit prioritně podání žaloby přímo na určení existence práva nebo právního poměru, přičemž v daném řízení bude daná právní otázka (například platnost smlouvy, existence odpovědnosti státu), o které má být rozhodnuto, již posuzovat jako otázka předběžná. V tomto řízení by totiž výsledkem bylo pouze rozhodnutí, z něhož pro žalobkyni žádný nárok neplyne, a toto rozhodnutí by mohlo být maximálně pouze podkladem pro další soudní řízení. Nakonec ani nemůže být zákonným důvodem tvrzení žalobkyně, že každá fyzická nebo právnická osoba má bez dalšího naléhavý právní zájem na určení, že Česká republika je vlastníkem věci z důvodu netransparentního převodu státního majetku. I v těchto případech musí mít žalobkyně naléhavý právní zájem – tj. musí tvrdit a prokazovat, že byla dotčena na svých subjektivních právech vyplývajících z práva soukromého, a žalobu nezneužívat jako prostředek kontroly pro nakládání s majetkem státu.

8. Jen okrajově soud dodává, že se zcela ztotožňuje s názory žalovaných, že k vyhovění nejsou splněny i další nezbytné podmínky – například existence větší právní jistoty žalobkyně k tvrzenému majetku. Soud má za to, že by tomu bylo právě naopak. V současné době může žalobkyně jednat s vlastníkem sporného pozemku (jehož vlastnické právo vyjma žalobkyně nikdo nerozporuje), respektive pozemku, pod nímž má být, dle tvrzení žalobkyně, uloženo meliorační zařízení.

9. Protože žalobkyně dostatečně netvrdila, a nikterak neprokázala svůj naléhavý právní zájem, soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl, aniž by se podrobněji zabýval meritem věci (postup soudu v souladu například se závěry rozsudků NS ČR – rozsudku ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 26 Cdo 1255/200; ze dne 27. 3.1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, nebo rozsudku ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 450/2000). Soud pouze provedl ve věci základní dokazování níže uvedenými důkazy (zjištění z některých, a to níže vyjmenovaných důkazů, soud stručně shrnuje), ovšem pouze za účelem posouzení aktivní a pasivní legitimace účastníků, jednoznačnosti žaloby, existence naléhavého právního zájmu. Na základní důkazy, respektive základní zjištění z těchto důkazů, soud odkazuje níže, v odst. 10. až 21. tohoto odůvodnění:

10. Nájemní smlouva [číslo] N05/66, uzavřená mezi právním předchůdcem prvé žalované a žalobkyní dne 29. 4. 2005, předmět nájmu specifikován v příloze [číslo] Smlouvy (tj. parcela [číslo]), nájemní smlouva na dobu neurčitou od 29. 4. 2005, roční nájemné vždy k 1. 10. běžného roku ročně pozadu, ve výši 7 669 Kč ročně; 11. Dodatek [číslo] Nájemní smlouvy [číslo] N05/66 ze dne 13. 9.2006 mezi právním předchůdcem 1. žalované a žalobkyní – dle čl. 2 [anonymizována dvě slova] [země] deklaroval změnu vlastnického práva mimo jiné k původnímu pozemku, přičemž dle článku 3 se smluvní strany dohodly stanovit výši ročního nájemného na částku 5 740 Kč a zaplatit k 1. 10. 2006 částku 5 560 Kč za pozemky, které nebyly předmětem převodu, přechodu pozemků, a kdy alikvótní části jsou vypočítány za období od předchozího data splatnosti do rozhodných dat. Alikvótní části ročního nájemného u pozemků, které byly předmětem převodu, jsou 180 Kč. Žalobkyně výslovně stvrdila, že daným dodatkem souhlasí a obsah dodatku je shodným projevem i její vážné a svobodné vůle; 12. Dodatek [číslo] k nájemní smlouvě ze dne 1. 9. 2011 - dle článku II. došlo dne 17. 8. 2010 ke změně vlastnického práva k pozemku KN pč. [číslo] v k.ú. a obci [obec] na [jméno] [příjmení]. Nově proto byla dle článku III. stanovena výše ročního nájemného na částku 5 503 Kč; 13. Dodatek 3 k nájemní smlouvě ze dne 24. 9. 2021 - na základě [anonymizováno] č. [rok] [číslo] byl pozemek KN p [číslo] (výměra 10 435m čtverečních) v obci a katastrálním území Kosmonosy rozdělen na KN p [číslo] (výměra [číslo] m čtverečních) a p [číslo] (výměra 3146m čtverečních). Dne 4. 9. 2012 byl u KU Středočeského kraje, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav podán návrh na vklad vlastnického práva třetí osoby, D+ [právnická osoba], se sídlem [adresa žalované] [číslo] v k. ú. a obci [obec] na základě kupní smlouvy č. [číslo]. Zároveň se strany dohodly v článku II., že ode dne podání návrhu na vklad smlouvy na katastrální úřad nenáleží Pozemkového fondu ČR od žalobkyně nájemné. Pozemek KN p [číslo] o výměře 3146m čtverečních v obci a k.ú. [obec] zůstává nadále předmětem pronájmu, výše ročního nájemného stanovena na částku 4 842 Kč; 14. Kupní smlouva [číslo] uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] [země] jako prodávajícím a D+ [právnická osoba] jako kupující Touto kupní smlouvou koupil kupující mimo jiné pozemek vzniklý z parcelního čísla [číslo] na základě GP č. 1953 [číslo] potvrzeného KÚ Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav dne 31. 3. 2011, který je nedílnou součástí smlouvy. Dle této kupní smlouvy, kterou sama žalobkyně do spisu založila je zcela zřejmé, že se jedná o pozemek na [list vlastnictví] v k. ú. [obec], evidované v katastru nemovitostí. V článku IV. Kupní smlouvy je výslovné prohlášení kupujícího, že si je vědom žaloby žalobkyně, jako nájemce pozemku ve vlastnictví státu, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, ve věci vydaného rozhodnutí o umístění stavby D+D [příjmení] [jméno] — montážní a skladovací areál na pozemcích parcelní [číslo] v Katastrálním území Kosmonosy a skutečnosti, že na pozemku jsou umístěny stavby meliorizačních zařízení ve vlastnictví žalobkyně. Též, že užívací vztah k prodávaným pozemkům je řešen nájemní smlouvou [číslo] uzavřenou s kupujícím jako nájemce a užívací vztah k prodávanému pozemku p [číslo] je řešen nájemní smlouvou [číslo] N05/66 uzavřenou s žalobkyní jakožto nájemcem. Též, že na prodávaném pozemku [adresa] váznou práva pro [právnická osoba]; 15. Rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č.j. 4 C 105/2001 - 143 ze dne 16. 5. 2002 ve věci účastníků [příjmení] fondu České republiky jako žalobkyně, proti žalovanému [právnická osoba] o určení vlastnictví - zamítnutí žaloby, že budovy a stavby v k.ú. [obec] — zemědělská hospodářská budova na parcelním čísle [číslo], zemědělská hospodářská budova na parc. [číslo] zemědělská hospodářská budova na pare. [číslo] obytná budova [adresa] na parc. [číslo] v k.ú. [obec]; zemědělská hospodářská budova na pare. [číslo] obytná budova [adresa] na pare. [číslo] kravín nový na pare. [číslo] jsou ve vlastnictví státu a ve správě Pozemkového fondu České republiky, zde soud konstatoval, že neshledal rozporovanou hospodářskou smlouvu neplatnou pro tvrzený důvod neexistence podstatné náležitosti — seznam převáděného majetku, naopak hospodářskou smlouvu ze dne 25. 2. 1988 shledal za platnou a účinnou. Na základě této hospodářské smlouvy, která nebyla ani dodatečně schválena příslušným ústředním orgánem státní správy tak, jak to požadovala vyhláška [číslo] která neměla obsahovat podstatné náležitosti byly převedeny od Státního statku n. p. [obec] nemovitosti na JZD [obec]; 16. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 20 Co 264/2002 -167 ze dne 4. 9. 2002, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 5. 2002 č.j. 4 C 105/2001-143 potvrzen; 17. Usnesení č. j. 32 Odo 67/2003 — 188 ze dne 26. 3. 2003, kterým NS ČR odmítl dovolání žalobce [příjmení] fondu České republiky proti Rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2002 č. j. 20 Co 264/2002-167; 18. Delimitační protokol o rozdělení majetku, aktiv a pasiv zanikajícího ZD [část obce] se sídlem v [obec], mezi nově vzniklé subjekty a to [právnická osoba] [část obce] [obec], [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] [obec] ze dne 17. 12. 1992; 19. Žádost žalobkyně [příjmení] fondu ze dne 23. 4. 2012 o odprodej pozemku [číslo] o výměře 10435m čtverečních v k.ú. [obec], který má žalobkyně v nájmu. Dle žádosti uvedla žalobkyně, že na pozemku se nacházejí meliorizace ve vlastnictví žalobkyně; 20. Revokace vydaného vyjádření ke stavebnímu řízení ze strany Pozemkového fondu České republiky zaslaná Městskému úřadu Kosmonosy, stavební odbor, podání ze dne 9. 7. 2012 — pozemkový fond bere zpět své vyjádření ze dne 11. 4. 2012 — tj. souhlas s realizací stavby (na pozemcích ve vlastnictví státu a správě PF ČR) ve smyslu vydání stavebního povolení; 21. Sdělení Pozemkového fondu České republiky ze dne 16. 5. 2012 k žádosti žalobkyně o odkoupení pozemku v KN [číslo] v k. ú. [obec] — zamítnutí žádosti z důvodu, že žadatel nesplňuje podmínky převodu výše uvedeného pozemku.

22. Jak již soud výše shrnul, žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Soud opakovaně zdůrazňuje, že nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát, a který sám o sobě bez dalšího vede k zamítnutí určovací žaloby.

23. Pro úplnost soud uvádí, že neshledal důvody pro připuštění změny žaloby, neboť uvedené by pouze způsobilo průtahy v řízení, a na názoru soudu by ničeho nezměnilo. Soud též zvažoval považovat žalobní návrh za dva samostatné návrhy (neplatnost kupní smlouvy, vlastnické právo určité osoby), a tyto návrhy tedy dle tohoto názoru i zpoplatnit odpovídajícím soudním poplatkem. Po zjištění, čeho se žalobkyně žalobou vlastně domáhá, tak neučinil a řízení považoval z pohledu poplatkové povinnosti za jediné.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšným žalovaným proti žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení 25. Výrokem II. rozsudku soud přiznal 1. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 199,76 Kč. Z toho činí částka 2 800 Kč – náhrada nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2 800 Kč představující 100 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 1 a dále 300 Kč za každý ze sedmi úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Dále je součástí náhrady nákladů cestovní náhrada v celkové výši 2 399,76 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 6. 2021 náhrada 799,92 Kč za 136 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,33 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 9. 2021 náhrada 799,92 Kč za 136 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,33 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 10. 2021 náhrada 799,92 Kč za 136 ujetých km (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,33 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 999,76 Kč ve výši 629,95 Kč.

26. Výrokem III. soud rozhodl o právu 2. žalované na náhradu nákladů řízení v částce 23 533,75 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 5. 2021, z částky 2 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 8. 2021, z částky 2 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 10. 2021, z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 6. 2021 a z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 8. 9. 2021, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 649,38 Kč, a to v souvislosti s cestou k jednání soudu a zpět realizovanou dne 16. 6. 2021 náhrada 1 324,69 Kč za 147 ujetých km v částce 924,69 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 9. 2021 náhrada 1 324,69 Kč za 147 ujetých km v částce 924,69 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 449,38 Kč ve výši 4 084,37 Kč.

27. Neúspěšná žalobkyně je povinna zaplatit úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení dle výroku II. a III. tohoto rozsudku v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 146 odst. 1 o. s. ř.), přičemž 2. žalované je povinna zaplatit tuto náhradu k rukám jejího zástupce, který je advokátem (§ 149 o. s. ř.)

28. Soud ohledně náhrady nákladů řízení zdůrazňuje, že neshledal žádný ze zákonných důvodů pro odlišné rozhodnutí, například aplikaci § 150 o. s. ř., případně poskytnutí lhůty delší než zákonné pro plnění ze strany žalobkyně.