10 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr Radkou Heresovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 4 216,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 216,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši: 8,5 % ročně z částky 69,60 Kč od [datum] do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 70 Kč od [datum] do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 70 Kč od [datum] do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 7,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky 4 000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 216,61 Kč s příslušným úrokem z prodlení počítaným z částky 216,61 Kč s odůvodněním, že její předchůdce – společnost [právnická osoba] – uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly všeobecné podmínky, s nimiž se žalovaná seznámila a zavázala se je dodržovat. Tímto způsobem se součástí smlouvy stal také ceník [právnická osoba]. Předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované služby elektronických komunikací - umožnění přístupu k síti internet nebo umožnění přenosu televizního signálu po kabelu nebo poskytování telefonních služeb a poskytování dalších doplňkových služeb a žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnuté služby vyúčtovanou cenu. Součástí smlouvy bylo ujednání o pronájmu přijímacího zařízení – [anonymizováno 7 slov]) a [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] ([číslo]) – dále jen zařízení, za dohodnuté nájemné ve výši 70 Kč měsíčně. Žalovaná dosud neuhradila nájemné v celkové výši 216,61 Kč, vyúčtované daňovými doklady splatnými [datum], [datum], [datum], [datum]. Kromě nájemného uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč, tento nárok zdůvodnila smluvním ujednáním o tom, že nájemce je povinen po skončení smlouvy vrátit pronajaté zařízení pod sankcí smluvní pokuty. Smlouva byla ukončena odstoupením, žalovaná pronajatá zařízení - [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] nevrátila, ačkoli k tomu byla vyzvána a k jejich vrácení jí byla poskytnuta dodatečná lhůta.

2. Žalobkyně dále uvedla, že je ve věci aktivně legitimována, neboť na ní pohledávka přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela s původním věřitelem dne [datum].

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. K nařízenému jednání se nedostavila.

4. Skutkový stav byl zjištěn z listin předložených žalobkyní. Ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] a jejím předmětem bylo umožnit žalované příjem televizního signálu (kabelovou televizi) a internetu. Ve smlouvě bylo ujednáno, že žalované budou pronajaty [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] za 70 Kč měsíčně. Ze zakázkového listu vyplynulo, že žalovaná obě zařízení převzala téhož dne. V obou dokumentech byla žalovaná označena příjmením„ [příjmení]“, ačkoli se jmenuje [celé jméno žalované]. Z vyúčtování služeb a z výpisu z klientského účtu bylo zjištěno, že v období od [datum] do [datum] bylo žalované mimo poplatků za služby vyúčtováno nájemné 216,61 Kč. Odstoupením od smlouvy datovaným dnem [datum] předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a vyzval ji k zaplacení dlužné částky a k vrácení pronajatých zařízení do [datum] s tím, že pokud tak neučiní, bude jí vyúčtována smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč. Z podacího archu odeslané doporučené pošty vyplynulo, že odstoupení bylo odesláno adresátce s označením [jméno] [příjmení]. Výzvou k úhradě dlužné částky a vrácení zařízení ze dne [datum] byla žalované vyúčtována smluvní pokuta, opět byla vyzvána k vrácení zařízení do [datum].

5. Všeobecné podmínky poskytování služeb elektronických komunikací (dále jen VP) a Ceník služeb [právnická osoba], nebyly žalovanou podepsány. Podle článku 7.4 VP je do 14 dnů po skončení Smlouvy nutné vrátit pronajaté Přijímací zařízení buď osobně na některém kontaktním místě, jejichž aktuální seznam lze najít na [webová adresa], nebo jej zaslat na adresu distribučního skladu, kterou lze najít na [webová adresa]. Podle článku 7.6 pokud pronajaté zařízení nebude vráceno včas a v pořádku, může být naúčtována smluvní pokuta podle Ceníku. Z Ceníku služeb [právnická osoba] vyplynulo, že smluvní pokuta pro případ nevrácení zařízení po skončení smlouvy byla stanovena ve výši 2 000 Kč.

6. Z podacích archů odeslané pošty bylo zjištěno, že veškerá korespondence byla žalované odesílána s chybným označením příjmení.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] dne [datum], z potvrzení o úhradě ceny a z přílohy [číslo] – seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla původním věřitelem postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum].

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva, jíž se předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací – kabelovou televizi a přístup k síti internet a žalovaná se zavázala za tyto služby platit dohodnutou cenu. Současně se zavázala platit nájemné za pronajaté zařízení ve výši 70 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla malým a téměř nečitelným písmem poznámka (pod písmenem f), že se klient zavazuje uhradit smluvní pokutu podle Ceníku služeb, pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Podmínek). Za účelem možnosti využívat služby byly žalované předána dvě zařízení - [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] se shora uvedenými výrobními čísly. Služby poskytnuté za dobu trvání smlouvy byly žalované vyúčtovány čtyřmi doklady, splatnými [datum], [datum], [datum] a [datum]. Součástí vyúčtování bylo nájemné za dvě pronajatá zařízení v celkové výši 216,61 Kč. Předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil, ke dni [datum] byla smlouva ukončena. Žalovaná byla vyzvána, aby vrátila obě pronajaté zařízení do 14 dnů od data ukončení smlouvy na adresu [adresa], [PSČ] nebo osobně na některé pobočce, jejichž seznam lze najít na [webová adresa] Následně jí byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč.

9. Podle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Povinnost platit nájemné vyplývá též z § [číslo] a z § 2217 o. z.

10. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která trvala od [datum] do [datum], kdy zanikla odstoupením ze strany předchůdce žalobkyně. Součástí smlouvy byla dohoda o nájmu movitých věcí – zařízení umožňujících připojení k internetu a příjem digitální televize. Je bez pochyb, že žalovaná byla v době trvání smlouvy povinna (mimo jiné poplatky) platit nájemné ve výši 70 Kč měsíčně, a že za dobu trvání smlouvy jí na nájemném vznikl dluh ve výši 216,61 Kč, který dosud nezaplatila, ačkoli byla k zaplacení několikrát vyzvána. V tomto směru byla žaloba důvodná a soud jí vyhověl (výrok I.).

11. Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. o. z.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele.

13. Soud má za to, že ustanovení 7.4 VP o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení [anonymizováno], a to pod sankcí smluvní pokuty, zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry.

14. Smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez poskytnutého zařízení, předchůdci žalobkyně byla tato skutečnost zřejmá, dočasné poskytnutí zařízení VP předpokládají. Bylo proto v zájmu [anonymizováno] zařízení poskytnout, a zařízení v prostorách žalované zprovoznit, což [anonymizováno] učinila. Přesto, a to v rozporu s požadavkem dobré víry a rovnováhy v povinnostech obou smluvních stran, v případě ukončení smlouvy je to žalovaná jako spotřebitel, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a na adresu, kterou si musí vyhledat na internetu, a která nutí spotřebitele vynaložit ještě další náklady (poštovné za doručení balíku, popř. jízdné) na vrácení zařízení [anonymizováno]. Současně VP váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení [anonymizováno], což je v případě využití poštovní přepravy záležitost neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí smluvních podmínek, z čehož mj. vyplývá, že účastníkovi„ nezbude“, než na takové ujednání přistoupit. Navíc odkaz na VP ve vztahu k možnosti v případě navrácení pronajatého zařízení účtovat smluvní pokutu je v závěru samotné smlouvy napsáno velmi drobným písmem, které má pravděpodobně za cíl vzbudit ve spotřebiteli pocit, že se nejedná o důležité smluvní ujednání.

15. Formulace článku 7.

4. VP napovídá spíše, že záměrem [anonymizováno] bylo v případě zániku smlouvy nikoli dosáhnout vrácení zařízení, ale snadněji se domoci finančního protiplnění, o jehož ekvivalentnosti je možné mít pochyby (posouzení není součástí právního hodnocení sporu).

16. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S ohledem na výše uvedené soud k ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu nepřihlížel, neboť ujednání je nepřiměřené, a proto jeho porušením nevznikl předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty. Z uvedených důvodů soud žalobu v části požadující smluvní pokutu, zamítl (výrok II.).

17. Nad rámec shora uvedených důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby v části týkající se smluvní pokuty, považuje soud za další důvod chybné označení žalované ve všech dokumentech. Ačkoli lze akceptovat, že došlo k chybnému označení příjmení žalované, přičemž z ostatních údajů týkajících se její osoby, lze dospět k závěru, kdo byl stranou smlouvy, nelze přehlédnout, že veškeré listiny, včetně vyúčtování a odstoupení od smlouvy, byly adresovány neexistujícímu adresátu, takže lze pochybovat o tom, že byly žalované vůbec doručeny.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ten účastník, který měl ve věci úspěch. Ve věci měla úspěch žalovaná, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že se řízení neúčastnila, nevznikly jí v souvislosti s ním žádné náklady.