10 C 143/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Heresovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro částka s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. V návrhu uvedl, že co do výše [částka] jde o dluh spočívající v nezaplacené ceně díla, který žalovaná uznala dne [datum] a co do výše [částka] o smluvní pokutu ujednanou v článku III. uznání., vyčíslenou za prodlení se zaplacení dluhu ve výši 0,3 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum].

2. K výzvě soudu žalobce opravil a doplnil skutková tvrzení tak, že požadavek na zaplacení částky [částka] představuje dlužné nájemné a poplatky za služby, které byly žalované dodány v souvislosti s užíváním bytu v [obec], [ulice]. Jde o uznaný dluh z titulu nájemního vztahu mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemkyní. Žalovaná ke dni skončení nájemního vztahu ([datum]) a současně s předáním bytu potvrdila a uznala existenci svého dluhu.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Namítala, že uznání podepsala, protože potřebovala doklad o ukončení nájmu pro sociálku, žalobce jí doklad o ukončení nechtěl předat, dokud uznání nepodepíše. Žalovanému dluží cca dva nájmy, rozhodně to musí být méně než [částka]. Po dobu, po kterou byt žalovaného užívala, bylo nájemné částečně hrazeno odborem sociálních věcí, částečně ho hradila sama. Žalovaný si ponechal přeplatek za vodné a stočné, přeplatek za elektřinu a dosud jí nevrátil kauci ve výši [částka].

4. Z listiny označené jako„ Uznání dluhu a dohoda o jeho plnění ve splátkách“ sepsané dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v článku I. uznala dluh ve výši [částka], který vznikl jako dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytu [číslo] na adrese [adresa žalované], který měla od pana [celé jméno žalobce] v podnájmu. V článku II. se zavázala k měsíčním splátkám ve výši [částka] s tím, že první splátka bude uhrazena do [datum] a poslední do [datum]. V článku III. bylo ujednáno, že v případě prodlení dlužník zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky a v článku IV., že ocitne-li se dlužník v prodlení s plněním splátkového kalendáře, celý zbývající dluh se stává dnem prodlení splatným.

5. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a nenahrazuje (nemůže nahrazovat) chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání dluhu, na něž by bylo v žalobě odkázáno, byl dluh uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů. Předložené písemné prohlášení o uznání dluhu uplatněného žalobou by muselo obsahovat takové skutečnosti, kterými se vylíčí skutkový děj, na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (rozsudek NS ČR ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). Uznání dluhu je utvrzovacím institutem, utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Není právním titulem vzniku dalšího závazku.

7. Přestože je v textu uznání dluhu označena jako dlužnice jiná osoba ([jméno] [anonymizováno]), lze dovodit, že jde o projev vůle žalované, neboť je označena v záhlaví a zjevně jej i podepsala. Z textu však nelze dovodit, za jaké konkrétní období je dluh vyčíslen a co z vyčíslené částky [částka] představuje dluh na nájmu a co dlužné poplatky za služby. Závazek, k jehož zaplacení se žalovaná zavázala, nebyl jednoznačně identifikován co do důvodu a uznání je neurčité, neboť z něj není patrné, kterých měsíčních plateb nájemného, záloh na služby, či nedoplatku za služby se týká. Pro tuto neurčitost nelze s uznáním spojovat účinek – fikci trvání dluhu v době uznání.

8. Soud zhodnotil skutková tvrzení v žalobě jako nedostatečná, neboť z žaloby nebylo patrné, a to ani po jejím doplnění, za jaké konkrétní období a za jaké služby či položky byl dluh ve výši [částka] vyúčtován. Chybějící tvrzení se nepodařilo zjistit ani z listiny – uznání dluhu, na kterou žalobce odkázal.

9. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

10. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

11. Ze skutkových okolností uvedených v žalobě bylo možné dovodit, že se žalobce domáhá zaplacení částky [částka] představující dluh žalované na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu [číslo] na adrese [anonymizováno] [adresa] v [obec] a že svůj nárok dovozuje z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum]. Z žaloby nebylo možné zjistit, a to ani po jejím doplnění v dodatečné lhůtě, co z uvedené částky představuje nájemné, co dluh za služby a za které konkrétní období (měsíce) je dluh požadován. V této části byla žaloba zamítnuta pro neusnesení břemene tvrzení, neboť žalobce nesplnil svou povinnost uvést pro věc právně významné skutečnosti a na možný následek s tím spojený byl upozorněn. Žaloba působila odbytým dojmem, soud postrádal i další právně významná tvrzení, např. tvrzení o vlastnickém právu žalobce k bytové jednotce, či o výši dohodnutého nájemného a záloh na služby.

12. Další část žalobou uplatněného nároku – smluvní pokuta ve výši [částka] byla požadována za porušení povinnosti žalované splácet dluh ve výši [částka] v pravidelných měsíčních splátkách, nárok na její zaplacení žalobce dovozoval ze stejné listiny – uznání dluhu a dohody o jeho plnění ve splátkách.

13. Podle § 2048 odst. 1, věta první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

14. Smluvní pokuta utvrzuje splnění povinnosti založené smlouvou a má akcesorickou povahu, neboť vzniká ve vazbě na hlavní závazek. Podmínkou určitosti ujednání o smluvní pokutě je určení povinnosti, na jejíž porušení je smluvní pokuta vázána. Zakázáno je sjednat smluvní pokutu za porušení povinnosti nájemce z nájmu bytu a domu. Pod rubrikou "zakázaná ujednání" normuje § 2239 o. z., že se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu (stejně tak jako se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená). Takové ujednání je zdánlivým právním jednáním a není právně relevantní.

15. V článku III. dohody bylo sjednáno, že v případě, že se dlužník dostane do prodlení, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky ode dne prodlení až do zaplacení. Ve smyslu shora uvedeného jde o zakázané, tedy zdánlivé jednání, k němuž nelze přihlížet. Soud tedy žalobu zamítl i v části, v níž žalobce požadoval smluvní pokutu za nesplácení dlužného nájemného.

16. Žalobce předložil soudu další listiny – nájemní smlouvu uzavřenou účastníky dne [datum] a předávací protokoly ze dnů [datum] a [datum]. Bylo z nich zjištěno, že žalobce pronajal žalované byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], a to na dobu od [datum] do [datum] za měsíční nájemné ve výši [částka], že žalovaná byt převzala [datum] a žalobci jej odevzdala [datum]. Nevyplynulo z nich, v jaké výši měly být hrazeny zálohy na služby, kdy a jak bylo placeno, jak byl vyčíslen dluh.

17. Závěrem soud shrnuje, že žalobu zamítl v části, v níž žalobce žádal zaplacení částky [částka] s příslušným úrokem z prodlení pro neunesení břemene tvrzení, neboť tvrzení byla tak nedostatečná, že nebylo možné dovodit, co žalovaná částka představuje. Skutková tvrzení jsou podstatnou částí žaloby a nelze je nahrazoval listinami, i když zcela výjimečně mohou být tvrzení nahrazena odkazem na obsah konkrétní listiny. O takový případ se však v daném případě nejednalo. Úkolem soudu není zkoumat obsah listinných důkazů a„ domýšlet“, čeho se žalobce domáhá. V části požadující smluvní pokutu pak byla žaloba zamítnuta, neboť ujednání o smluvní pokutě mezi pronajímatelem a nájemcem je zákonem zakázáno.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalovaná se práva na náklady řízení vzdala tak, že se žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.