10 C 92/2024
č. j. 10 C 92/2024-25
V PLATNOSTIOkresní soud v Mostě rozhodl, že smlouva o půjčce je v části týkající se souhrnného poplatku absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z. Soud považoval výši poplatku za nemravní a hraničící s lichvou. Žalobkyni byla přiznána náhrada bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a jejím úhradou. Úrok z prodlení byl přiznán pouze ve výši nejvýše 8,05 % ročně, v souladu s právním předpisem.
Plný text
Okresní soud v Mostě rozhodl soudkyní JUDr. Radkou Heresovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno´ Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 pro 18 984 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do datum, a od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla hodnota a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, vždy však nejvýše s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 8,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,25 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 7,50 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 10,75 % ročně z částky částka od datum do datum, ve výši 14 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.
III. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši převyšující sazbu uvedenou ve výroku I., zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala dne datum návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž uplatnila nárok na peněžitou pohledávku založenou na skutkovém tvrzení, že žalovaný uzavřel dne datum s její právní předchůdkyní – společností právnická osoba, IČ IČO smlouvu o půjčce č. tel. číslo, na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit částku částka, představující jistinu a souhrnný poplatek ve výši částka. Půjčka měla být splácena v hotovosti v Anonymizováno pravidelných týdenních splátkách. Při řádném splácení půjčky by splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den datum. Žalovaný své závazky řádně a včas nehradil. Žalovaný uhradil pouze částka. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným s účinností ke dni datum. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky částka a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši částka, když poplatek byl zcela uhrazen.
2. Postupem podle § 115a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila v rámci návrhu, žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval. právnická osoba listinných důkazů předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:
4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené v písemné formě dne datum pod č. tel. číslo soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému téhož dne půjčku ve výši částka, kterou převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Zavázal se vrátit celkově částka, z čehož půjčka představuje částka a souhrnný poplatek činí částka. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku v hotovosti v Anonymizováno týdenních splátkách po částka, poslední splátka měla činit částka. Smlouva je opatřena podpisy smluvních stran.
5. Z oznámení o postoupení ze dne datum vyplývá, že pohledávka za žalovaným přešla na společnost SeCapital S.á.r.l. a z následného oznámení ze dne datum pak vyplývá, že ze společnosti SECAPITAL S.á.r.l. přešla pohledávka na žalobkyni.
6. Výzvu před podáním žaloby učinila žalobkyně dopisem ze dne datum (doložena včetně dokladu o odeslání – poštovního podacího archu ze dne datum).
7. Po právní stránce uzavřenou smlouvu soud hodnotil jako smlouvu o půjčce podle § 657 a následující občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb. – dále jen o. z.) ve spojení s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (nový občanský zákoník – dále jen n. o. z.), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl před datum, tj. před účinností občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.
8. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu.
9. Podle § 658 odst. 1 o. z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
10. Podle § 39 o. z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
11. Podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
12. Zhodnocením provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. soud shledal, že smlouva o půjčce v části týkající se souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku) je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z. Důvod neplatnosti soud shledává v nemravné výši úroku, respektive poplatku za poskytnutí peněžních prostředků, což jednoznačně žalobkyní označený souhrnný poplatek představuje. Ve smlouvě ze dne datum je uvedeno, že půjčka ve výši částka se poskytuje za souhrnný poplatek ve výši částka, což představuje 73,6 % z poskytnutých finančních prostředků. Úrok v celkové výši 73,6 % (69 % ročně) je třeba vnímat jako hraničící s lichvou, a tedy odporující dobrým mravům. V tomto směru soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. spisová značka. V části týkající se úroku z půjčky, respektive souhrnného poplatku, soud považoval smlouvu za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z.
13. Článek 1 odst. 2 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“) stanoví, že smluvní ujednání, která odrážejí závazné právní a správní předpisy a ustanovení nebo zásady mezinárodních úmluv, jejichž stranami jsou členské státy nebo Evropská unie, zejména v oblasti dopravy, nejsou předmětem ustanovení této směrnice.
14. Podle článku 3 odst. 1 směrnice smluvní ujednání, které nebylo individuálně sjednáno, je považováno za zneužívající, jestliže v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.
15. Podle článku 4 odst. 2 směrnice posouzení zneužívající povahy smluvních ujednání se netýká vymezení hlavního předmětu smlouvy, ani přiměřenosti mezi cenou a odměnou na straně jedné a službami nebo zbožím poskytovaným jako protiplnění na straně druhé, pokud jsou tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem.
16. Podle článku 5 směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechna nebo některá ujednání nabízená spotřebiteli předložena písemně, musí být tato ujednání sepsána jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některého ujednání se použije výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Toto pravidlo pro výklad se nepoužije v souvislosti s postupy stanovenými v čl. 7 odst. 2.
17. Článek 6 odst. 1 směrnice 93/13 stanoví, že členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání.
18. Okresní soud připomíná, že podle ustálené judikatury vychází systém ochrany zavedený směrnicí 93/13 z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli z hlediska jak vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudky ze dne datum, jméno FO Editorial a Salvat Editores, C-240/98 až C-244/98, Recueil, s. I-4941, bod 25, a ze dne datum, Mostaza Claro, C-168/05, Sb. rozh. s. I-10421, bod 25, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 37). Soudní dvůr opakovaně zdůraznil, že k tomu, aby mohla být zajištěna ochrana zamýšlená uvedenou směrnicí, může být toto nerovné postavení narovnáno pouze pozitivním zásahem, který je vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedené rozsudky jméno FO Editorial a Salvat Editores, bod 27; Mostaza Claro, bod 26, a Asturcom Telecomunicaciones, bod 31, jakož i výše uvedené usnesení Pohotovost’, bod 39). V tomto ohledu možnost soudu přezkoumat zneužívající charakter určité klauzule z úřední povinnosti představuje prostředek vhodný zároveň k dosažení výsledku stanoveného v článku 6 směrnice 93/13, totiž zabránit tomu, aby byl konkrétní spotřebitel zneužívající klauzulí vázán, a přispět ke splnění cíle stanoveného v článku 7 této směrnice, jelikož takový přezkum může mít odrazující účinek napomáhající zabránění dalšímu používání zneužívajících klauzulí ve smlouvách uzavíraných mezi spotřebiteli a prodávajícími nebo poskytovateli (rozsudky ze dne datum, Cofidis, C-473/00, Recueil, s. I-10875, bod 32, a výše uvedený rozsudek Mostaza Claro, bod 27, jakož i usnesení Pohotovost’, bod 41).
19. Ujednání o souhrnném poplatku je nejen neplatné pro rozpor s dobrými mravy, ale rovněž pro rozpor s § 55 a § 56 o. z. ve spojení s článkem 4 odst. 2 citované směrnice, neboť je klamavé a zavádějící. V běžném spotřebiteli vyvolává dojem, že na poskytnutou půjčku bude splácet jen nízké splátky, přičemž až při pozorném přečtení vyplyne najevo, že se nejedná o splátky měsíční, ale týdenní. Smlouva nadto neobsahuje ani informaci o výši RPSN, která spotřebiteli může reálně v souvislostech přiblížit cenu poskytnuté půjčky. Jedná se přitom o zcela zásadní informaci pro posouzení platnosti ujednání o ceně půjčky (rozsudek Soudního dvora EU C-448/17 (EOS KSI Slovensko)).
20. Okresní soud s ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku přiznal žalobkyni pouze rozdíl mezi skutečně poskytnutou částkou a částkou zaplacenou tj. částka (25 000 – 24 416) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
21. S ohledem na shora vyjádřené právní posouzení, kdy smlouva v části týkající se úroku z půjčky, tedy souhrnného poplatku je absolutně neplatná, bylo však prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, z nichž žalovaný uhradil částka, žalobkyni tak náleží bezdůvodné obohacení ve výši částka.
22. Zákonný úrok z prodlení činil ke dni datum (k počátku prodlení dle výzvy obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum) 8,05 % ročně a byl v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. stanoven ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto úrok z prodlení přiznal pouze ve výši, která nepřesahuje sazbu 8,05 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu, požadujícím úrok z prodlení nad tuto hranici, soud žalobu zamítl.
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., vzhledem k tomu, že převážně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly, nebyly žádnému z účastníků náklady přiznány. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.