10 C 97/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Heresovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: zvýšení výživného na zletilou osobu

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni stanovená dosud částkou 1 200 Kč měsíčně se pro dobu od [datum] do [datum] zvyšuje na 2 000 Kč měsíčně a počínaje dnem [datum] na 3 000 Kč měsíčně. Výživné je splatné vždy do každého 10. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.

II. Dlužné výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši 19 600 Kč je žalovaný povinen žalobkyni splácet po 1 000 Kč, splatných vždy s běžným výživným, tedy do 10. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod hrozbou ztráty výhody splátek.

III. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2010, č. j. 18 P 129/2008-87.

IV. Žaloba se v části, v níž žalobkyně požadovala přiznat v době od [datum] do [datum] výživné o 2 000 Kč měsíčně vyšší a v době od [datum] výživné o 1 000 Kč měsíčně vyšší, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zvýšení výživného z původně stanovených 1 200 Kč na 4 000 Kč měsíčně od [datum]. Žalobu zdůvodnila tím, že v červnu 2020 úspěšně ukončila studium střední školy a od [datum] byla přijata ke studiu bakalářského programu na [obec] škole [anonymizováno] a [anonymizováno] v [obec]. Zajistila si ubytování v [obec], za které bude platit 7 000 Kč měsíčně. [příjmení] si kupovat kartu MHD, zajišťovat si stravu a studijní materiály. Výživné v dosavadní výši 1 200 Kč je nepřiměřeně nízké a neodpovídá aktuálním potřebám.

2. Žalovaný nejprve navrhoval žalobu zamítnout s tím, že s ním dcera studium na vysoké škole předem nekonzultovala, přislíbil jí přispívat na středoškolská studia a svůj slib dodržel. Podle jeho mínění může dcera studovat při zaměstnání, je dospělá a měla by si na studium sama vydělat. V průběhu ústního jednání stanovisko změnil a navrhl žalobě částečně vyhovět. Uvedl, že je schopen přispívat žalobkyni maximálně 2 000 Kč měsíčně, dosahuje pouze omezených výdělků, je limitován zdravotním stavem.

3. V řízení je mezinárodní prvek, neboť jeho účastníci mají bydliště na území dvou různých států, které jsou členy Evropské unie (Německo a Česká republika). Soud proto nejprve posoudil, zda je ve věci příslušný rozhodovat, a pokud ano, podle kterého právního předpisu bude věc posuzovat. Ve smyslu článku 1 nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti se na obě řešené otázky vztahuje citované nařízení. Příslušnost dovodil soud z článku 3 písm. b) nařízení, podle něhož je příslušný soud místa, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu. Právo rozhodné pro otázky vyživovacích povinností se v členských státech, které jsou vázány Haagským protokolem ze dne [datum] o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti (dále jen„ Haagský protokol z roku 2007“), určuje v souladu s uvedeným protokolem. Haagský protokol pak odkazuje na použití právního řádu oprávněného, tedy ve věci je třeba použít právních předpisů České republiky.

4. O vyživovací povinnosti žalovaného (otce) k žalobkyni (dceři) bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 5. 5. 2010, č. j. [číslo jednací], jímž bylo žalovanému uloženo platit výživné ve výši 1 200 Kč měsíčně od [datum]. Soud tehdy vyšel ze zjištění, že otec nemá jinou vyživovací povinnost, matka žalobkyně měla další dvě vyživovací povinnosti k tehdy nezletilým dětem. Zatímco žalovaný pracoval s čistým měsíčním příjmem 7 253 Kč, matka žalobkyně dosahovala příjmu 11 624 Kč měsíčně čistého. V době poslední úpravy výživného bylo žalobkyni devět let a byla žákyní prvního stupně základní školy. Účastníci učinili nespornou skutečnost, že žalovaný po celou dobu středoškolských studií přispíval žalobkyni dobrovolně výživným o 800 Kč vyšším, tedy výživným ve výši 2 000 Kč měsíčně.

5. Z výpovědi žalobkyně a z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobkyně je v akademickém roce 2020 2021 studentkou 1. ročníku bakalářského studijního programu [obec] školy [anonymizováno] a [anonymizováno] v [obec], jde o prezenční formu studia. Z vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení vyplynulo, že studium je zpoplatněné, roční splátka školného činí 20 000 Kč (celková cena školného činí 60 000 Kč). Žalobkyně uzavřela na dobu od [datum] do [datum] podnájemní smlouvu, na základě které je povinna platit za podnájem jednoho pokoje v třípokojovém bytě v [obec] 7 000 Kč měsíčně. Z potvrzení o provedených platbách bylo zjištěno, že z účtu manžela matky je každý měsíc hrazeno ubytování žalobkyně – 7 000 Kč a kapesné žalobkyně – 2 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně od září 2016 do června 2020 studovala střední školu – [ulice] [anonymizováno] školu [anonymizováno] v [obec], kterou ukončila maturitní zkouškou. Žalovaný žalobkyni do června 2020 přispíval výživným ve výši 2 000 Kč měsíčně, od července 2020 jí ničím nepřispívá.

6. Od července 2020 hradí veškeré výdaje žalobkyně matka a její manžel. Z výpovědi žalobkyně vyplynulo, že kromě výdajů spojených se studiem (školné, učebnice a skripta), s ubytováním (podnájem) má další běžné výdaje – náklady na MHD, na dojíždění mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], na stravování, na antikoncepci apod. Věnuje se populárnímu zpěvu, stále navštěvuje Základní uměleckou školu, za kterou platí 3 000 Kč ročně.

7. K poměrům žalovaného bylo zjištěno, že dlouhodobě žije a pracuje v [obec] ([příjmení] [anonymizováno] [země]). Pracuje jako poštovní kurýr u [právnická osoba] [anonymizováno]. Z jím předložených potvrzení o příjmech bylo zjištěno, že v době od července do listopadu 2020 dosahoval výdělku 1 307, 26 EUR měsíčně, v prosinci 2020 činil výdělek 1 622,06 EUR a od ledna do dubna 2021 dosahoval příjmu 1 323,59 EUR měsíčně. Zaměstnavatel mu poskytuje ubytování, za které žalovaný platí 570 EUR měsíčně. To bylo prokázáno nájemní smlouvou ([anonymizováno]). Z potvrzení o výdělcích je zřejmé, že suma 570 EUR je žalovanému pravidelně srážena z platu. Pravidelně jsou mu též sráženy různě vysoké částky představující splátky bezúročné půjčky poskytnuté zaměstnavatelem. Průměrná hodinová mzda žalobce činí 10,49 EUR. Žalovanému byl vyplacen následující čistý příjem (po odečtení nákladů na bydlení a splátky půjčky poskytnuté zaměstnavatelem na zuby a na brýle): 07/ 2020 – 737,26 EUR, 08/ 2020 – 737,26 EUR, 09/ 2020 – 737,26 EUR, 10/ 2020 – 637,26 EUR, 11/ 2020 – 637,26 EUR, 12/ 2020 – 652,06 EUR, 01/ 2021 – 653,59 EUR, 02/ 2021 – 686,22 EUR, 03/ 2021 – 753,59 EUR, 04/ 2021 – 753,59 EUR. K pravidelným výdajům žalovaného patří zákonné pojištění odpovědnost za neúmyslně způsobenou škodu při výkonu povolání, pojistné činí 13,19 EUR měsíčně (doklad o platbách), poplatky za elektřinu - 53 EUR měsíčně (smlouva a potvrzení o platbách), veřejné správní poplatky (televizní a rozhlasový poplatek) ve výši 72,50 EUR čtvrtletně (potvrzení o platbách). Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že žalovaný si půjčil 18 185,19 EUR, které je povinen v době od [datum] do [datum] splácet po 216,40 EUR měsíčně.

8. Z korespondence vedené mezi účastníky (dopis ze dne [datum]) bylo zjištěno, že žalovaný odmítl platit další výživné v době po ukončení střední školy žalobkyní.

9. Podle § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

10. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Neschopností sám se živit má zákon na mysli potřebnost oprávněného, tedy stav, kdy je výživou odkázán na jiného. Materiálním znakem tohoto kritéria je zjištění, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni trvá. Dospěl k závěru, že tomu tak je. Žalobkyně pokračuje v přípravě na budoucí povolání, po ukončení střední školy plynule nastoupila na vysokou školu, která, pokud ji absolvuje, významně zvýší možnosti jejího uplatnění na pracovním trhu. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni tedy nezanikla tím, že žalobkyně odmaturovala, ale dále trvá.

12. Od poslední úpravy výživného uplynulo deset let, žalobkyně v mezidobí dospěla, absolvovala střední školu a nyní studuje bakalářský program vysoké školy. Je bez pochyb, že v jejích poměrech došlo k podstatné změně poměrů spočívající v navýšení potřeb. Ke změně poměrů došlo i na straně žalovaného, jehož příjmy, oproti době poslední úpravy výživného, vzrostly. Tyto změny považuje soud za tzv. kvalifikovanou změnu poměrů odůvodňující nové rozhodnutí o výživném.

13. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Při úvaze o výši vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni vzal soud v potaz finanční náročnost studia na vysoké škole spojeného s placením školného (20 000 Kč ročně), dalších poplatků souvisejících se studiem (6 000 Kč ročně) a s ubytováním v [obec] (7 000 Kč měsíčně). Vzal v úvahu, že matka žalobkyně nemá další vyživovací povinnosti, pracuje jako prodavačka v hypermarketu [anonymizováno] a dlouhodobě, za pomoci svého partnera, hradí veškeré životní náklady žalobkyně. Ani žalovaný nemá jiné vyživovací povinnosti, pracuje v Německu jako kurýr poštovní společnosti, jeho příjem se pohybuje jen mírně nad úrovní minimální mzdy, když v Německu je od [datum] minimální hodinová mzda 9,50 EUR, hodinová mzda žalovaného činí 10,49 EUR. Soud dospěl k závěru, že po odečtení nezbytných výdajů spojených s bydlením, zbyde žalovanému k využití měsíčně částka okolo 700 EUR.

15. Soud rozhodl o zvýšení výživného za dobu od [datum] do [datum], tedy po dobu letních prázdnin před zahájením akademického roku, na 2 000 Kč, v této době žalovaná neplatila ubytování a velmi pravděpodobně měla příjem z brigády, když vypověděla, že v době před covidem si byla schopna brigádně vydělat i 15 000 Kč měsíčně. Pro dobu od [datum] soud výživné zvýšil na 3 000 Kč měsíčně. Je přesvědčen, že výživné v této výši je otec schopen hradit i ze svého„ omezeného“ příjmu. Soud zohlednil specifičnost uplynulého akademického roku, kdy byly vysoké školy uzavřeny, a kdy výuka probíhala distančně. Na nutnosti hradit školné a nájemné za ubytování se sice nic nezměnilo, tyto výdaje byla žalobkyně povinna hradit navzdory uzavření škol, bezesporu však klesly ostatní výdaje, zejména výdaje spojené s cestováním, kulturním vyžitím apod. Výživné ve výši 3 000 Kč soud považuje za odpovídající zákonným kritériím shora uvedeným.

16. S výroky o zvýšení výživného pro dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do budoucna souvisí výrok III., jímž bylo vyčísleno dlužné výživné ve výši 19 600 Kč. Ke splacení dlužného výživného byly žalovanému povoleny splátky po 1 000 Kč za podmínek v tomto výroku uvedených.

17. V části, v níž žalobkyně požadovala vyšší výživné, soud žalobu zamítl (výrok IV.).

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni v průběhu řízení náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.