11 C 231/2020
č. j. 11 C 231/2020-19
V PLATNOSTIOkresní soud v Mostě rozhodl ve prospěch žalobkyně o náhradě částky 2 396,60 Kč a nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil povinnosti z kupní smlouvy o zařízení, které měl splácet ve 24 měsíčních splátkách po 100 Kč. Rozhodnutí se opřelo o § 2079 až § 2118 občanského zákona, podle nichž kupující je povinen zaplatit cenu a převzít věc. Soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení, které se vypočítaly z poplatku a advokátní odměny podle tarifu.
Rubrum
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Musilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2 396,60 Kč I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 396,60 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl jednak z titulu služeb třetích stran, jednak z titulu kupní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, coby součásti účastnické smlouvy číslo. Předmětem kupní smlouvy bylo zařízení příjmení příjmení anonymizována dvě slova příjmení příjmení. Tato zařízení měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 100 Kč. Žalovaný tak řádně nečinil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi účastníky byly uzavřeny Smlouva poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací dne datum, číslo. K této smlouvě byla zřízena i tzv. služba třetích stran. Součástí smlouvy číslo byla i kupní smlouva, jejímž předmětem bylo koncové zařízení příjmení příjmení anonymizována dvě slova příjmení příjmení. Tato zařízení měl žalovaný splácet ve 24 měsíčních splátkách po 100 Kč, což nečinil (vyúčtování číslo). Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: dle ust. § 2079 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., obč. zák., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle ust. § 2087 obč. zák. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou. Dle ust. § 2118 obč. zák. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Dle ust. § 2079 odst. 2 obč. zák. platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Dle ust. § 61 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích platí, že podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací je povinen poskytovat tuto službu nepřetržitě po všechny dny v roce, nestanoví-li zákon jinak, a v kvalitě stanovené podle § 71. V ust. § 63 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, je upravena i služba třetích stran, kterou žalobce žalovanému umožnil využívat a žalovaný se zavázal tyto služby uhradit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 396,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.