12 C 203/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Romanou Malou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 593 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 7 393 Kč s kapitalizovaným úrokem 7 371,22 Kč a s úrokem 20,98 % ročně z 11 657,53 Kč od datum do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 810,08 Kč a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 11 657,53 Kč od datum do datum a ze 4 457,53 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 200 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze 7 200 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 14 593 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“), s žalovaným datum smlouvu o půjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek za půjčku ve výši 7 393 Kč, tedy celkem zaplatit původní věřitelce 19 393 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný ve stanové lhůtě zaplatil pouze 4 800 Kč a je v prodlení. Z důvodu prodlení žalovaného vznikl vedle původního nároku též původní věřitelce nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z dlužné částky. Dne datum postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že datum uzavřela původní věřitelka s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek za zápůjčku ve výši 7 393 Kč, tedy celkem zaplatit původní věřitelce 19 393 Kč, a to nejpozději do datum.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů. Jako příjmy žalovaného zjistila původní věřitelka částku 25 100 Kč, skládající se z čisté mzdy žalovaného ve výši 15 800 Kč, dalších příjmů žalovaného ve výši 3 500 Kč a z ostatních příjmů žalovaného ve výši 5 800 Kč. Jako výdaje žalovaného zjistila původní věřitelka částku 16 050 Kč Tyto údaje ověřila původní věřitelka prostřednictvím výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a složenek SIPO.

6. Z vyjádření žalobkyně soud zjistil, že žalovaný zaplatil původní věřitelce celkem 4 800 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila datum pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky ve prospěch žalobkyně a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum ve prospěch žalobkyně.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Původní věřitelka uzavřela s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek za zápůjčku ve výši 7 393 Kč, tedy celkem zaplatit původní věřitelce 19 393 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný ve stanovené lhůtě zaplatil pouze 4 800 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů. Jako příjmy žalovaného zjistila původní věřitelka částku 25 100 Kč, skládající se z čisté mzdy žalovaného ve výši 15 800 Kč, dalších příjmů žalovaného ve výši 3 500 Kč a z ostatních příjmů žalovaného ve výši 5 800 Kč. Jako výdaje žalovaného zjistila původní věřitelka částku 16 050 Kč Tyto údaje ověřila původní věřitelka prostřednictvím výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a složenek SIPO. Následně původní věřitelka postoupila pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, postoupení pohledávky oznámila žalovanému a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do datum ve prospěch žalobkyně.

10. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 18. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

19. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018).

20. V souzené věci nepostupovala původní věřitelka s odbornou péčí, když řádně neověřila výši a zdroje příjmů žalovaného. Původní věřitelka sice ověřila výši čisté mzdy žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, pokud však jde o položku„ další příjmy“ a„ ostatní příjmy“ není z karty zákazníka zřejmé, jaké ostatní a další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici a zejména z jakých zdrojů při ověřování těchto příjmů původní věřitelka vycházela. O tom nelze než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce původní věřitelka řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč. Za to žalovaný zaplatil původní věřitelce celkem 4 800 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 200 Kč.

21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný pak měl plnit dluh ihned poté, co k tomu byl vyzván. Za tuto výzvu považuje soud oznámení o postoupení pohledávky, kde byl žalovaný vyzván k zaplacení nejpozději do datum. Ode dne následujícího přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Pokud požadovala žalobkyně úroky z prodlení za dřívější období, soud v této části žalobu zamítl. Stejně tak soud žalobu zamítl v ostatních nárocích.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož jejich úspěch ve věci byl relativně shodný. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení 7 200 Kč s příslušenstvím a v částce 7 393 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.