12 C 78/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Romanou Malou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 13 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení 13 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z 13 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 13 000 Kč z titulu nezaplacených smluvních pokut za nevrácení pronajatých technických zařízení žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy zajišťovala žalobkyně žalované služby elektronických komunikací spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím satelitu, a to do [datum], kdy byla smlouva ukončena.

2. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek pro službu Kombinované [anonymizována tři slova] měla žalovaná povinnost vrátit pronajatá technická zařízení, kterými se v případě žalované rozumí: [anonymizována dvě slova] sériové číslo [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] sériové číslo [anonymizováno], přístupová karta [číslo] přístupová karta [číslo] (dále jen„ technická zařízení“). Tato zařízení žalovaná převzala, což stvrdila svým podpisem na formuláři o provedení ze [datum]. Žalovaná ve lhůtě stanovené ve smluvních podmínkách technická zařízení nevrátila a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč za každý ze dvou nevrácených [anonymizována dvě slova] a nárok na zaplacení smluvní pokuty 1 500 Kč za každou ze dvou nevrácených přístupových karet, tj. celkem 13 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejich smluvních povinností a poskytla jí k tomu náhradní lhůtu, a to do [datum]. Ode dne následujícího požaduje žalobkyně též zaplacení zákonných úroků z prodlení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy soud zjistil, že účastníci uzavřeli [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, kde se žalobkyně zavázala poskytovat žalované televizní vysílání prostřednictvím satelitu. Za účelem poskytování těchto služeb pronajala žalobkyně žalované technická zařízení, která jsou ve smlouvě výslovně označena jako„ technická zařízení“. Ze smlouvy soud dále zjistil, že čl. I smlouvy zní:„ ÚČASTNÍK [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]: Smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč za: (i) prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku účastníka více než 30 dní; nebo smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč za: (i) nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného [příjmení] zařízení…“ Ze Zvláštních podmínek pro službu Kombinované [anonymizována tři slova], které jsou součástí smlouvy (dále jen„ smluvní podmínky“), soud zjistil, že čl. 2 [číslo] smluvních podmínek zní:„ [příjmení] zařízením účastníka se rozumí zobrazovací zařízení účastníka umožňující příjem služby (zejména TV, monitor, apod.). Dále soud zjistil, že čl. 2 [číslo] smluvních podmínek zní:„ Technickým zařízení se rozumí zařízení potřebné k příjmu nebo přístupu ke službě, které je za tímto účelem poskytnuto účastníkovi [právnická osoba] ([anonymizováno] box, CA [anonymizováno]). Není-li uvedeno jinak, rozumí se technickým zařízením i karta. Kartu pak definuje čl. 2 [číslo] smluvních podmínek jako„ zařízení vztahující se k vnitřní jednotce set-top boxu/CA [anonymizováno] (smart karta), bez něhož nelze přijímat služby (pouze u SAT TV). Karta zůstává po celou dobu trvání smlouvy ve vlastnictví DCZ.

6. Dále ze smluvních podmínek soud zjistil, že čl. 4 smluvních podmínek zní:„ V případě ukončení smlouvy je účastník povinen technické zařízení vrátit DCZ ve stavu, který odpovídá běžnému opotřebení, a to nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy.“ 7. Soud z citovaných článků smlouvy a smluvních podmínek zjistil, že si účastníci na přední straně smlouvy srozumitelně ujednali, že v případě že žalovaná nevrátí, poškodí, zničí nebo neoprávněně zasáhne do zapůjčeného koncového zařízení, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty 5 000 Kč. Naopak ve smlouvě nejsou jakkoliv ujednány skutečnosti, které by zakládali právo na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení žalovanou. Stejně tak ve smlouvě není uvedena výše smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení žalovanou. Co je technickým zařízením, je zcela jednoznačně definováno v samotné smlouvě, kde jasně uvedeno, že technickým zařízením je Set-top-box/CA Modul v počtu dvou kusů a přístupová karta v počtu dvou kusů. Stejně tak je technické zařízení definováno ve smluvních podmínkách v čl. 2 5. 9, které jsou součástí smlouvy. Společně s tím je ve smluvních podmínkách definováno, co je koncové zařízení a jasné vymezení rozdílu mezi koncovým zařízením a technickým zařízením, a to i prostřednictvím příkladů („ zejména TV, monitor, apod.“). Žalobkyně tak opírá svůj nárok o znění čl. 4 smluvních podmínek, ačkoliv ze smlouvy nevyplývá, že by smlouva spojovala s porušením povinnosti žalované uvedené v čl. 4 smluvních podmínek právo žalobkyně požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 13 000 Kč, tj. 2 * 5000 Kč za nevrácené Set-top-boxy/CA Moduly a 2 * 1 500 Kč za nevrácené přístupové karty.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 1811 odst. 1 o. z. musí veškerá sdělení vůči spotřebiteli podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

10. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Z tvrzených skutečností žalovanou a z předložených důkazů nemohlo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty, jelikož ve smlouvě uzavřené mezi účastníky tato smluvní pokuta nebyla ve vztahu k nevrácení technického zařízení jakkoliv srozumitelně ujednána tzn., nebyly ujednány jak důvody, za kterých by žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení, tak nebyla jasně uvedená výše smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení nebo ujednaný způsob výpočtu konkrétní výše smluvní pokuty. Z uvedených důvodů tak právo na zaplacení smluvní pokuty za nevrácení technického zařízení nemohlo žalobkyni vzniknout.

13. Soud považoval za bezpředmětné vyzvat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů ve věci vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty, jelikož v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné tzn. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (viz. Nález ÚS z [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11). To stejné platí ve vztahu k ceníkům. V těle smlouvy ustanovení o vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty z důvodu nevrácení technického zařízení za podmínek dle čl. 4 smluvních podmínek uvedená nejsou, přičemž tuto vadu nelze zhojit žádným způsobem, který by nebyl v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu.

14. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., tak že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly.