13 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Vlčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 12 323 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 100 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve kterém se žalobce domáhá zaplacení částky 8 223 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 223 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 100 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 323 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum] prostřednictvím webových stránek žalobce. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 9 300 Kč a žalovaná se zavázala splatit jistinu spolu s poplatkem ve výši 3 023 Kč do [datum]. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a dle žalobce jí tak vznikla povinnost jistinu a poplatek zaplatit. Žalovaná uhradila před podáním žaloby částku 5 200 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta a náklady spojené s uplatněním pohledávky.

2. Žalovaná souhlasila se zaplacením dlužné částky a to ve dvou splátkách.

3. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobce uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované zápůjčku ve výši 9 300 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit souhrnný poplatek ve výši 3 023 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Dle tvrzení žalobce uhradila žalovaná pouze částku 5 200 Kč.

4. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala konkrétní informace o schopnosti žalované splácet úvěr, žalobce uvedl, že žádná skutková tvrzení nebude doplňovat a nechť soud přizná žalobci bezdůvodné obohacení.

5. Ohledně zkoumání schopnosti žalované splácet žalobci poskytnutou jistinu s příslušenstvím tak soud nezjistil ničeho. V zájmu žalobce je, aby skutečnost, že při poskytnutí zápůjčky řádně ověřil úvěruschopnost žalované, byla tvrzena a prokázána. Protože v řízení konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, netvrdil ani neprokázal, nastupuje institut břemene tvrzení a důkazní. Smyslem tohoto procesního institutu je umožnit soudu vydat rozhodnutí rovněž v těch případech, kdy určitá skutečnost ve sporu rozhodná nebyla tvrzena nebo dokázána, tedy v případě, kdy soud nemá možnost přijmout ani závěr o pravdivosti této skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. V tomto případě soud musí rozhodnout v neprospěch toho z účastníků, v jehož zájmu bylo podle hmotného práva prokázat tvrzenou skutečnost. Soudu tedy nezbylo než rozhodnout v neprospěch žalobce, který ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované ničeho netvrdil.

6. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba] soud zjistil, že je účtem žalované a žalobce na tento účet zaslal částku 9 300 Kč.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

8. Na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], poskytl žalobce žalované zápůjčku ve výši 9 300 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a společně s tím zaplatit žalobci souhrnný poplatek ve výši 3 023 Kč, to vše nejpozději do [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce neposoudil žalobce řádně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr posouzením příjmů a výdajů žalované. Žalovaná uhradil toliko částku 5 200 Kč.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Na otázku, zdali nedostatečné posouzení úvěruschopnosti způsobuje neplatnost absolutní nebo relativní úvěrové smlouvy, odpovídá rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]), kde Soudní dvůr vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. V souzené věci žalobce nejednal s odbornou péčí, když řádně neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. O tom nelze učinit než závěr, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce porušil žalobce svou povinnost řádně zkoumat schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Smlouva o zápůjčce je tak absolutně neplatná (viz. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/2018 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova])) a soud vypořádal neplatnou smlouvu podle příslušné právní úpravy.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle závěrů vyřčených v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je smyslem úpravy uvedené v zákoně o spotřebitelském úvěru vedle ochrany spotřebitel též postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a způsobil tak neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejvyšší soud dále uvedl, že:„ projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy“. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Žalovaná obdržel od žalobce plnění ve výši 9 300 Kč. Za toto plnění zaplatila celkem 5 200 Kč. Žalobce, tak má nárok na zaplacení rozdílu mezi přijatým a poskytnutým plněním, tzn. žalobce má nárok na zaplacení částky 4 100 Kč.

20. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že nelze žalobci přiznat nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení od doby, kdy vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky prostřednictvím výzvy k plnění, jelikož tento nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení mu může vzniknout až v době, kdy se žalovaná ocitne v prodlení se splácením jistiny spotřebitelského úvěru, přičemž počáteční lhůtu k plnění žalované musí s ohledem na znění § 87 z. s. ú. určit soud.

21. Soud tak rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu v zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33Cdo 3675/2021 nevzniklo žalující straně na právo na žádné další nároky vůči žalované straně, soud proto žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že jí žádné náklady řízení nevznikly. Žalobce se domáhala zaplacení částky 12 323 Kč s příslušenstvím. Soud žalobci přiznal pouze částku 4 100 Kč, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobce.