13 C 224/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Ludmilou Vlčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení se sídlem adresa o žalobě na zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 250 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náklady řízení ve výši 52 453,5 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení jako bezdůvodného obohacení, neboť se se žalovanou dohodl na společném zakoupení rodinného domu a poskytl ji celkem částku 250 000 Kč, ale není vlastníkem ani spoluvlastníkem zakoupeného rodinného domu.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a požadovala její zamítnutí a zároveň vznesla námitku promlčení.

3. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že dne [datum] byla uzavřena Smlouva o složení rezervační jistoty mezi zprostředkovatelem [právnická osoba] [obec a číslo] a zájemci žalobcem a žalovanou (viz Smlouva). Podle uzavřené Smlouvy činila rezervační jistota 50 000 Kč. Z příjmového pokladního dokladu bylo zjištěno, že dne [datum] byla jistota zaplacena (viz příjmový pokladní doklad se jménem žalobce). Dne [datum] žalobce provedl platbu 20 000 Kč na účet žalované (žalovaná potvrdila, že účet je její) a dne [datum] provedl žalobce platbu 180 000 Kč na stejný účet. U obou plateb je v poznámce pro příjemce uvedeno„ [anonymizováno]“ (viz oznámení o provedení plateb). Na základě uzavřené kupní smlouvy na uvedenou nemovitost se výlučným vlastníkem stala žalovaná (tato skutečnost nebyla mezi účastníky rozporována).

4. Žalovaná popřela, že by částka 50 000 Kč byly finanční prostředky žalobce, když tuto částku obdržela od své babičky, ale potvrdila, že stvrzenka o složení rezervačního poplatku byla vystavena na žalobce, se kterým v té době žila a skutečnosti, že stvrzenka bude vystavena na jméno žalobce, nepřikládala žádný význam. Částku 50 000 Kč žalobci však vrátila. Potvrdila, že jí žalobce na její účet zaslal částku 20 000 Kč a 180 000 Kč, ale jednalo se o dary na její bydlení a posléze zázemí pro společnou dceru. Tato tvrzení žalovaná, ani přes poučení soudem dle § 118a ods.1 a 3 o.s.ř., nedoložila žádným důkazem a naopak sdělila, že k těmto svým tvrzením nebude navrhovat žádné důkazy. Potvrdila také, že jediným vlastníkem zakoupené nemovitosti byla pouze ona.

5. Soud vzal po provedeném dokazování za prokázané, že účastníci spolu žili od roku 2000 několik let (dle žalobce do března 2019, i když již v dubnu 2018 měl odepřen přístup do nemovitosti, jak uvedl v žalobě; dle žalované do dubna 2018). V roce 2015 se jim narodilo společné dítě. Dne [datum] uzavřeli oba účastníci jako zájemci Smlouvu o složení rezervační jistoty se zprostředkovatelem [právnická osoba] [obec a číslo]. Rezervační jistota činila 50 000 Kč dle čl. III. Smlouvy. Předmětem rezervace byla nemovitost – budova [adresa] v obci [obec] dle č.l. I. Smlouvy. Dle č.l. II. Smlouvy měli oba účastníci coby zájemci v úmyslu uzavřít kupní smlouvu, na základě které nabydou vlastnické právo k předmětu rezervace. Dne [datum] byla zaplacena částka 50 000 Kč (rezervační jistota) žalobcem (viz příjmový pokladní doklad). Žalovaná nenavrhla žádný důkaz, který by svědčil o opaku. Dne [datum] zaslal žalobce na účet žalované částku 20 000 Kč s poznámkou„ Mneteš“ a dne [datum] částku 180 000 Kč se stejnou poznámkou. Vzhledem k tomu, že žalovaná nenavrhla a nedoložila žádný důkaz svědčící o jiném účelu plateb než na zakoupení nemovitosti, soud učinil závěr, že zaslané částky byly poskytnuty na zakoupení nemovitosti. V té době žalovaná nemohla vědět, že se jim v roce 2015 narodí společné dítě, a proto poskytnutá částka 200 000 Kč nemohla být darem pro zázemí jejich tehdy nenarozené dcery, jak tvrdila. Žalovaná potvrdila, že se se žalobcem domlouvali o společném zakoupení nemovitosti, ale podmínkou bylo, že se žalobce rozvede (žalobce tuto podmínku k uzavření společné kupní smlouvy potvrdil). Následně byla uzavřena (dle žalované někdy v srpnu 2012, žalobce kupní smlouvu neviděl) na uvedenou nemovitost kupní smlouva, kterou uzavřela jako kupující pouze žalovaná, neboť žalobce požadovanou podmínku nesplnil. Toto bylo mezi účastníky nesporné. V září 2012 se žalobce po žalované domáhal, aby byl spoluvlastníkem zakoupené nemovitosti a pak každý další měsíc, dle žalobce se tak stalo naposledy v únoru 2018. Toto své tvrzení však nedoložil žádným věrohodným důkazem. Obsah předložené e-mailové korespondence z října 2018, z října 2019 a listopadu 2019 žalovaná zpochybnila s tím, že byla upravována. Žalobce potvrdil, že předloženou e-mailovou korespondenci skutečně upravil, ale pouze v pasážích týkajících se společné dcery. V současné době je žalobce nadále ženatý a nemovitost je prodaná.

6. Soud proto učinil závěr, že žalobce poskytl žalované částku 250 000 Kč na zakoupení nemovitosti, jejímž jediným vlastníkem se stala žalovaná. V září 2012 se žalobce dozvěděl, za jakým podmínek bude na něj převeden spoluvlastnický podíl k zakoupené nemovitosti (jeho rozvod manželství) a tato podmínka se nezměnila ani v následujících měsících a letech a ze strany žalobce nebyla splněna ani v době prodeje nemovitosti v lednu 2020. Podle žalované bylo další podmínkou převodu spoluvlastnictví to, že žalobce nebude udržovat známosti s jinými ženami, ale v tomto svém tvrzení zůstala žalovaná osamocena a tvrzení nebylo doloženo žádným důkazem. Soud proto vycházel z podmínky k převodu spoluvlastnictví tvrzené oběma účastníky, tedy rozvod manželství žalobce.

7. Soud v rámci dokazování nepřipustil důkazy, které se nevztahovaly na předmět řízení, tj. inzerát na prodej nemovitosti a část položkového rozpočtu, vypracovaný žalobcem, který se měl týkat investic do nemovitosti, neboť předmětná požadovaná částka nejsou investice do nemovitosti, ale část kupní ceny nemovitosti.

8. S ohledem na vznesenou námitku promlčení ze strany žalované, vedl soud dokazování i v tomto smyslu. Žalobce požaduje úhradu částky 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla podána za účinnosti občanského zákona č. 89/2012 Sb. (dále„ OZ“).

9. Bezdůvodným obohacením se rozumí vznik majetkové újmy na úkor konkrétní osoby – ochuzeného (§2991 OZ). Dle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (ods.1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (ods.2).

10. Zákon v případě bezdůvodného obohacení (stejně jako u práva na náhradu škody) stanoví dvojí promlčecí lhůtu – subjektivní (§ 621 OZ) a objektivní (§ 638 OZ). Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Ustanovení § 629 ods.1 OZ stanoví délku subjektivní promlčecí lhůty, která se vymezuje třemi roky. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku vyhovět, uplatní-li žalovaná během soudního řízení námitku promlčení, což v daném případě žalovaná učinila. Jestliže došlo k promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení v důsledku uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty, je bez právního významu, zda bylo bezdůvodné obohacení získáno úmyslně, a zda tedy případně v době podání žaloby ještě běžela objektivní promlčecí lhůta. Promlčení nevede k zániku práva (pohledávky), brání pouze jeho vymahatelnosti.

11. Při posuzování počátku běhu subjektivní promlčecí doby je nutno vycházet z prokázané, skutečné, nikoliv tedy jen předpokládané vědomosti žalobce o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal.

12. V předmětné věci, žalobce poskytl požadované částky na koupi nemovitosti, u které se však nestal ani vlastníkem ani spoluvlastníkem.

13. Právním důvodem pro investice, tedy i kupní ceny či její části, do cizího majetku je právě příslib převodu vlastnictví. Jeho dodatečným odvoláním, případně odmítnutím podle něj nadále jednat, právní důvod plnění odpadá a vzniká neoprávněný majetkový prospěch (bezdůvodné obohacení).

14. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta se počítá od okamžiku, kdy se investující nevlastník dozvěděl o tom, že vlastník odvolal příslib budoucího převodu nebo vytvořil stav, kdy je zřejmé, že příslib nebude realizován.

15. V daném případě je nepochybné, že žalobce věděl, že finanční prostředky zasílá na účet žalované. Žalobce se dozvěděl o podmínce žalované (jeho rozvod manželství) k převodu spoluvlastnictví v září 2012 (tato podmínka trvala po celou dobu a žalovaná jí nezměnila). Splnění podmínky k převodu bylo pouze na žalobci. Pokud se tedy žalobce rozhodl, že své manželství neukončí rozvodem, subjektivní promlčecí doba podle § 629 ods.1 OZ mu počala běžet právě od září 2012, tehdy dle soudu skutečně a prokazatelně nabyl vědomost, že poskytnutou finanční částku získala žalovaná bezdůvodně. Nic na tom nemohla změnit ani skutečnost, že se žalobce mohl každý měsíc bez odezvy domáhat převodu vlastnictví k nemovitosti, když byl stále ženatý a tudíž podmínku nesplnil. Žalobce uplatnil nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení dne [datum] podáním návrhu u soudu. Stalo se tak po marném uplynutí promlčecí doby, takže námitka promlčení tohoto nároku je důvodná. Z toho plyne závěr, že žalobci uplynula subjektivní promlčecí doba a proto byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná z důvodu promlčení nároku. Je irelevantní, že v době podání žaloby ještě běžela desetiletá objektivní promlčecí doba.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 ods.1 o.s.ř., kdy úspěšná žalovaná požadovala náklady řízení za právní zastoupení, které jsou představovány odměnou advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. - §7 ods.6 – odměna za úkon ve výši 9 300 Kč (čtyřikrát - převzetí a příprava, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] a [datum]), poloviční úkon za účast u jednání dne [datum], náhradou hotových výdajů v rozsahu pěti režijních paušálů po 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ cit. vyhl.) a konečně z daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrad jeho hotových výdajů ve výši 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Soud přiznal náklady vyšší než byly vyčísleny žalovanou z toho důvodu, neboť s největší pravděpodobností ze strany žalované došlo při výpočtu nákladů řízení k chybě, avšak žalovaná se zbytku nákladů řízení výslovně nevzdala.