13 C 255/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Vlčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení bytem adresa o zaplacení částky 19 003 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 023 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 023 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % a náklady řízení ve výši 15 896,7 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud byla požadována částka 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 980 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, žaloba se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit znalečné ve výši 2 198 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 003 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 003 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % s argumentem, že se žalovaným uzavřela kupní smlouvu na automobil. Po 14 dnech od jeho koupě, se na vozidle začaly projevovat závady, a proto vozidlo nechala opravit. Při opravě vozidla bylo zjištěno, že automobil obsahoval vačkovou hřídel, která není určena pro tento typ automobilu a je zcela nevhodná. Za opravu vozidla zaplatila částku 19 003 Kč a tuto částku požadovala po žalovaném jako slevu z kupní ceny. Žalovaný její požadavek odmítl s tím, že nabídl úhradu částky 6 000 Kč, což však žalobkyně odmítla.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí s tím, že žalobkyně výslovně prohlásila, že se vzdává svých práv z vad zboží. O namontování nevhodné součástky (vačkové hřídele) nevěděl a tvrzení žalobkyně nepovažuje za pravdivé.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo motorové vozidlo tovární značky VW CADDY MAXI, [registrační značka]. Kupní cena byla dohodnuta ve výši 133 000 Kč, kterou žalobkyně uhradila bezhotovostní platbou (viz kupní smlouva, příkazy k úhradě ze dne [datum] a [datum]). Žalobkyně se seznámila se stavem vozidla na parkovišti a na vozidle byly viditelné závady a to pouze mírné oděrky a mírná koroze, což odpovídalo stáří vozidla (rok výroby vozidla byl červenec 2008). Ze strany žalovaného byla žalobkyně ubezpečena, že vozidlo je v pořádku. Po týdnu užívání vozidla se v motoru objevily závady, kdy došlo k upozornění na„ nouzový režim“, a proto s vozidlem jela do servisu, kde po prohlídce vozidla bylo zjištěno, že polovina součástek na vozidle je z jiného typu vozidla a namontovaná vačková hřídel je do vozidla nevhodná. Za opravu vozidla u [právnická osoba] [obec], která souvisela pouze s výměnou vačkové hřídele a souvisejícími součástkami vynaložila částku 19 003 Kč: výměna vačky + hydroštosy částka 11 723 Kč, výměna termostatu částka 980 Kč, demontáž a montáž DPF částka 1 500 Kč a čištění DPF částka 4 800 Kč (viz faktura [číslo] [číslo]). Vady žalovanému vytkla, ale žalovaný byl ochoten uhradit maximálně částku 5 000 Kč. Z vyjádření žalovaného vyplynulo, že žalobkyni při uzavření kupní smlouvy seznámil s vadami vozidla, o kterých věděl. Vozidlo měl ve vlastnictví jeden rok a dělal na něm běžný servis, rozvody, brzdy a v servisu došlo k výměně vačkové hřídele. Jaký typ vačkové hřídele byl do vozidla namontován, mu nebylo známo. Potvrdil, že jej žalobkyně telefonicky upozornila na vady a on byl ochoten uhradit částku 5 000 Kč. Po obdržení dopisu od [právnická osoba], nabídl žalobkyni zaplacení částky 6 000 Kč. Dále argumentoval tím, že se v kupní smlouvě žalobkyně výslovně vzdala svých práv z vad zboží.

4. Svědek [jméno] [příjmení] (otec žalobkyně) potvrdil, že žalovaný na základě dohodnuté schůzky přijel s vozidlem a měl již připravenu kupní smlouvu. Vozidlo prohlédli na parkovišti včetně motoru a žalovaného se dotazovali na práce, které na vozidle prováděl. Asi po 14 dnech od koupě se vozidlo dostalo do tzv.„ nouzového režimu“ a přestalo jezdit, proto jej odvezli do servisu. Automechanikovi sdělili, že na vozidle byla vyměněna vačková hřídel a automechanik se v důsledku toho zaměřil při hledání závady na nižší část motoru přes filtr pevných částic.

5. Ze znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], znalce z oboru ekonomiky, strojírenství, specializace strojírenství všeobecné, autoopravárenství a posuzování technického stavu motorových vozidel vyplynulo, že dne [datum] (v době uzavření kupní smlouvy) byla v motoru předmětného automobilu zabudována vačková hřídel ETHV [číslo]. Vačková hřídel ETHV 0162 použitá v motoru předmětného vozidla byla autoopravnou [název] [příjmení] v [obec] z motoru demontována, je pro typ motoru BLS zcela nevhodná, neboť svojí konstrukcí nezajišťuje správnou funkci filtru pevných částic (DPF). Demontovaná vačková hřídel z motoru předmětného vozidla je vhodná pro motor bez instalovaného filtru pevných částic. Rozdíl mezi vačkovou hřídelí pro motory bez filtru pevných částic a motorů s instalovaným filtrem pevných částic spočívá v jejich odlišné konstrukci ovlivňující časování motoru a tím i pracovní, zejména pak spalovací proces. Konstrukční rozdíly v provedení obou hřídelí jsou zběžným pohledem snadno přehlédnutelné, zejména tehdy, pokud mechanik nedisponuje dostatkem konkrétních technických informací. Kvalifikovaný mechanik při výměně vačkové hřídele by měl takové informace mít. Zabudovaná vačková hřídel ETHV 0162 způsobila nedokonalý odvod spalin z pracovních válců, což se projevilo výrazným poklesem výkonu motoru. Technicky je jisté, že tento stav za těchto okolností nastat musí. Záměna vačkové hřídele, kterým byla původní oprava motoru provedena se nijak viditelně či slyšitelně nemusela projevovat, respektive nemusela být postřehnutelná. Závadu, která vyústila v opravu uvedenou na fakturách [číslo] [číslo] lze považovat za nezbytnou (úkony spojené s demontáží a montáží filtru pevných částic /DPF/ a jeho čištění, montáž vačkové hřídele správného provedení a hydroštosů). Výměna termostatu se závadou bezprostředně nesouvisela. Cenu opravy dle předložených faktur nebylo možno spolehlivě posoudit, protože faktury neobsahují rozpis položek za účtovanou práci a soupis použitého materiálu, ale hrubým technickým odhadem lze připustit, že fakturované částky se nevymykají obvyklému.

6. Pro věcné posouzení nároku žalobkyně na zaplacení slevy z kupní ceny je podstatné, zda předmět kupní smlouvy měl v době prodeje vadu, která nebyla zjevná, popř. na ni prodávající kupujícího výslovně neupozornil, zda se vada projevila ve lhůtě šesti měsíců od převzetí věci a zda brání obvyklému užívání věci, zda ji kupující v této lhůtě bez zbytečného odkladu u prodávajícího vytknul a uplatnil nárok na slevu z kupní ceny. Pro výši slevy je rozhodující zejména skutečnost, jak vysoké náklady je třeba na věc vynaložit, aby vytčená vada byla odstraněna. Ve vztahu ke všem shora uvedeným skutečnostem zatěžuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalobkyni, neboť žalovaný popřel (učinil sporným) jak existenci vady (nevhodná vačková hřídel), tak i zpochybnil výši uplatněného nároku.

7. Na základě znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], soud učinil závěr, že vozidlo mělo v době prodeje zabudovanou vačkovou hřídel ETHV 0162, která je pro typ motoru BLS zcela nevhodná (typ motoru BLS má předmětné vozidlo). Šlo o závažný funkční nedostatek vozidla při běžné prohlídce nezjistitelný (odhalit ho bylo možno jen v odborném servisu nebo kvalifikovaným mechanikem), který brání řádnému (běžnému) užívání, neboť vada způsobuje nedokonalý odvod spalin, což se projeví výrazným poklesem výkonu motoru. O běžné opotřebení způsobenou obvyklým užíváním věci nejde, když žalovaný potvrdil výměnu vačkové hřídele. Z písemné i telefonické komunikace účastníků, což vyplynulo ze shodného tvrzení obou (k vytknutí vady došlo telefonicky a dne [datum] písemně prostřednictvím [právnická osoba]), má soud za prokázané, že žalobkyně předmětnou vadu vytkla u žalovaného bez zbytečného odkladu po zjištění, a to před uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty, žalobkyně v této souvislosti uplatnila právo na slevu z kupní ceny. Její výši soud posoudil v závislosti na výši nákladů, které by bylo nezbytné vynaložit na její odstranění, zde opět bylo vycházeno ze shora uvedeného znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], kromě částky 980 Kč za výměnu termostatu, neboť výměna se závadou bezprostředně nesouvisela.

8. Při právním posouzení věci soud aplikoval dopadající ustanovení nového občanského zákoníku (dále NOZ) o právech z vadného plnění (§ 2099 a následující), důvodně shledal naplnění všech zákonných předpokladů pro vznik odpovědnosti žalovaného za vady prodané věci (automobilu) a žalobkyni po právu přiznal nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny.

9. Nejvyšší soud ČR v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudek ze dne 24.10.2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, usnesení ze dne 27.8.2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015, ze dne 25.4.2012, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010), jejichž závěry jsou použitelné i za účinnosti NOZ, konstatoval, že pro určení výše slevy přiznané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo. Ustanovení § 597 ods. 1 obč. zák. (nyní § 2106 NOZ) patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007). Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu; výše slevy tak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje a zda snižuje její životnost. Při stanovení výše přiměřené slevy soud tedy vyšel z ustálených judikaturních závěrů k této otázce a přihlédl především ke sníženým funkčním vlastnostem věci a k ceně nutných oprav směřujících k odstranění vady (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2004 sp. zn. 32 Odo 956/2002).

10. K námitkám žalovaného směřujícím proti skutkovým okolnostem případu, že nevěděl o nevhodném typu namontované vačkové hřídeli ve vozidle, nemohl soud přisvědčit. Pro vznik odpovědnosti za vady prodávané věci je z pohledu právní úpravy obsažené v ustanovení § 2100 ods. 1 NOZ podstatné, zda má věc vady v době přechodu nebezpečí škody na kupujícího, typicky při předání věci. Tato skutečnost byla v řízení najisto postavena závěry znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce], který uvedl, že lze technickou domněnkou rovnající se jistotě dovodit, že v době uzavření kupní smlouvy a předání vozidla, byla ve vozidle zabudována nevhodná vačková hřídel. I sám žalovaný doložil fakturu o výměně vačkové hřídele ve vozidle (viz faktura [číslo] vačková hřídel typu ETHV 0162). Z výsledků dokazování vyplývá (shodné tvrzení účastníků a svědecké výpovědi), že žalobkyně sice provedla prohlídku vozidla před jeho koupí a převzetí, skrytou vadu spočívající v nevhodné vačkové hřídeli však objektivně zjistit nemohla (závěr znaleckého posudku). Skutečnost, že by žalovaný žalobkyni před koupí výslovně upozornil na namontovanou nevhodnou vačkovou hřídel, v řízení nebyla ani tvrzena, ani prokázána, neboť žalovaný tvrdil, že o nevhodné vačkové hřídeli nevěděl. I zde by měla platit vyvratitelná domněnka, že prodávající (žalovaný) porušil svoji informační povinnost, pokud z nedbalosti o vadě nevěděl, ačkoli o ní vědět měl. Důkazní břemeno o bezvadnosti zboží v době převzetí žalobkyní leží na žalovaném v souladu s ustanovením § 2161 ods. 2 NOZ. Tato úprava byla do právního řádu České republiky implementována na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ ze dne 25.5.1999 o některých aspektech spotřebitelského zboží a záruk na toto zboží, přičemž čl. 5 ods.3 směrnice uvádí:„ do doby, než bude prokázán opak, se předpokládá, že rozpor se smlouvou, který se projeví v průběhu šesti měsíců po dodání zboží, nastal již v okamžiku dodání, ledaže by tato domněnka byla neslučitelná s charakterem zboží nebo rozporem se smlouvou. Tomuto ustanovení se věnoval i rozsudek Soudního dvora C -497/13 Faber ze dne 4.6.2015, který v bodě 75 uvádí:„ Na šestou otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 5 ods.3 směrnice 1999 musí být vykládán v tom smyslu, že pravidlo, podle kterého se předpokládá, že rozpor se smlouvou nastal již v okamžiku dodání zboží, se použije, pokud spotřebitel předloží důkaz, že prodané zboží není v souladu se smlouvou a že se dotyčný rozpor se smlouvou projevil, tj. fyzicky vyšel najevo, ve lhůtě šesti měsíců po dodání zboží. Důkazní břemeno o tom, že existuje vada věci a že se projevila během šesti měsíců od převzetí, nese kupující, tedy žalobkyně. Důkazní břemeno ohledně vyvrácení domněnky vadnosti nese prodávající, tedy žalovaný. Je povinností žalovaného coby prodávajícího domněnku plně vyvrátit. Pouhé její zpochybnění není dostačující. Žalobkyni se podařilo prokázat, že v době koupě vozidla, mělo vozidlo vadu (nevhodnou vačkovou hřídel), která se projevila v době šesti měsíců od koupě, a na kterou nebyla žalovaným upozorněna, když vypracovaný znalecký posudek a žalovaným předložená faktura jednoznačně potvrdily, že vada projevená na vozidle – nevhodná vačková hřídel – se nacházela od samotného počátku. Naproti tomu žalovaný tuto domněnku nevyvrátil žádným důkazem a důkazní břemeno neunesl.

11. Soud se zabýval i tvrzením žalovaného, že se žalobkyně v kupní smlouvě dle § 1916 NOZ vzdala svých práv z vad zboží. Žádný z účastníků však nebyl schopen vysvětlit smysl této věty, do kupní smlouvy byla dána proto, že to žalovanému poradil kolega. V této souvislosti soud konstatoval, že pokud žalovaný předem, tj. již při uzavírání kupní smlouvy omezil rozsah svých povinností z vadného plnění stanovený zákonem, k jeho projevu vůle se nepřihlíží. Jde tedy o zdánlivé právní jednání, které nevyvolává žádné právní účinky, což je vyjádřeno tím, že k takovému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Jde-li o výši žalobkyní původně uplatněné slevy z kupní ceny obsažené v dopise ze dne [datum] od [právnická osoba] ve výši 20 000 Kč a její nesoulad se žalobním požadavkem ve výši 19 003 Kč, je třeba připomenout, že právní úprava (§ 2106 ods. 2 NOZ) ukládá kupujícímu toliko povinnost provést při vytknutí vady volbu nároku vyplývajícího z odpovědnosti prodávajícího za vady prodávané věci, v případě slevy z kupní ceny nikoli též její výši. Ta ostatně může být mezi účastníky sporná a zpravidla bude odvislá od později známých nákladů na odstranění vady. Uplatnila-li žalobkyně v tomto řízení nárok na slevu z kupní ceny v nižší částce, než v jaké slevu vyčíslila vůči žalovanému při vytknutí vady, nečiní tato skutečnost překážku pro přiznání nižšího uplatněného nároku, jsou-li v řízení zjištěny všechny podstatné skutečnosti zakládající jeho důvodnost co do jeho základu i výše. Jak již bylo uvedeno shora, výše slevy z kupní ceny v této věci byla soudem stanovena v závislosti na znaleckém posudku, v němž soudní znalec na základě vlastní odbornosti a zkušenosti vyšel z obvyklých cen za konkretizované práce a materiál v rozsahu nezbytném pro odstranění předmětné vady.

13. Soud žalobě na zaplacení slevy z kupní ceny s náhradou nákladů vynaložených na zjištění vady a jejího odstranění vyhověl do částky 18 023 Kč. Pokud bylo požadováno více, žalobu do částky 980 Kč zamítl jako nedůvodnou, neboť vynaložení této částky přímo nesouviselo s odstraněním vady. Žalobě bylo částečně vyhověno, jak bylo již konstatováno shora, neboť žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně svých skutkových tvrzení a domněnek a ocitl se ve stavu tzv. důkazní nouze.

14. Příslušenství pohledávky, zákonný úrok z prodlení, soud přiznal dle § 1970 NOZ ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 ods.2 o.s.ř., kdy žalobkyně měla úspěch ve věci 90 % (úspěch 95 %, neúspěch 5 %). Požadované náklady byly v částce 17 683 Kč: 800 Kč za soudní poplatek a 16 863 Kč za právní zastoupení (správně měla být částka 17 663 Kč). Soud přiznal náklady řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za náklady právního zastoupení: šest úkonů po 1 900 Kč (převzetí, výzva k plnění, návrh ve věci, účast u jednání dne [datum], dne [datum] a [datum]), jeden úkon po 950 Kč (podání – otázky pro znalce), 7x paušál po 300 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 900 Kč (třikrát 1,5 hod. po 300 Kč – 3x jednání u soudu), náhrada jízdného 3x [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 513 Kč. Celkové náklady při 100% úspěchu by činily 17 663 Kč, ale žalobkyně měla úspěch ve výši 90 %, a proto ji byly přiznány náklady řízení ve výši 15 896,7 Kč.

16. O náhradě znalečného, které nebylo kryto složenou zálohou, bylo rozhodnuto dle § 148 ods. 1 o.s.ř.