13 C 333/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ludmily Vlčkové a přísedících Moniky Vršité a Josefy Zetkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalované , obec zastoupený insolvenčním správcem právnická osoba se sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovaného ze dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 27 873,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, kterou mu dal žalovaný, je neplatné, neboť je neurčité a nejasné; je přesvědčen o tom, že neporušil žádné povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů.

2. Po zahájení řízení byl na žalovaného prohlášen konkurs. Původní insolvenční správce žalovaného se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí. Nový insolvenční správce konkrétní stanovisko nezaujal a rozhodnutí ponechal na úvaze soudu. V konečném návrhu však požadoval zamítnutí žaloby.

3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pracovní pozici„ obchodní ředitel“ s místem výkonu práce„ [obec] a [obec]“. Rozvržení pracovní doby a místo výkonu práce bylo na uvážení zaměstnance (žalobce). Dne [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] [číslo] k pracovní smlouvě, který se týkal změny základní mzdy a ročních finančních prémií. Dne [datum] účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k pracovní smlouvě, který se týkal základní mzdy zaměstnance, výše odstupného a opětovně bylo dohodnuto, že rozvržení pracovní doby a místo výkonu práce je na uvážení zaměstnance. Dne [datum] byl uzavřen dodatek [číslo] k pracovní smlouvě týkající se roční finanční prémie (viz pracovní smlouva, dodatek [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] k pracovní smlouvě).

4. Dne [datum] uzavřeli účastníci dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni [datum]. Před skončením pracovního poměru, dal žalovaný žalobci dopisem ze dne [datum] okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 ods. 1 písm. b) zákoníku práce. Žalobce vyslovil nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru dopisem ze dne [datum]. Z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl jednu jednatelku, která společnost žalovaného zastupovala samostatně. Právě tato jednatelka žalovaného dala žalobci okamžité zrušení pracovního poměru (viz dohoda o skončení pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru, nesouhlas s okamžitých zrušením pracovního poměru, doklad o odeslání nesouhlasu).

5. Z obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] vyplynulo, že na základě jednání žalobce bylo provedeno vnitřní šetření, při němž bylo zjištěno, že v průběhu let 2015 až 2021 opakovaně hrubě porušil povinnosti vyplývající z pracovněprávních předpisů, když: 1) opakovaně během pracovního poměru žalobce, tedy během let 2015 až 2021 nebyl přítomen v pracovní době při pravidelných poradách vedení společnosti a rovněž nebyl v daný moment přítomen u zákazníků, tedy obchodních partnerů, ačkoli docházka byla žalobcem vykázána, tedy nikdy nedoložil jakékoli relevantní potvrzení či důvod své nepřítomnosti, a dále ani nikdy v minulosti nepředal zaměstnavateli potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti přesto, že prokazatelně v danou dobu včetně dne [datum] neplnil povinnosti zaměstnance vyplývající z pracovního poměru, tedy předstíral výkon práce v pracovní době; 2) svým postupem jednal proti zájmům společnosti, neboť jeho pracovní poměr měl trvat do [datum], avšak již dne [datum] písemně informoval zaměstnavatele, že svévolně opakovaně jednal s klíčovými obchodními partnery společnosti, kterým předal interní informace bez vědomí zaměstnavatele, a to i přesto, že si byl vědom skutečnosti, že takovým postupem jedná proti zájmům společnosti, ba dokonce, že jeho jednání je pro společnost likvidační, tedy neoprávněně zasáhl do dobré pověsti právnické osoby, kterou svým jednáním poškodil.

6. Z úřední činnosti bylo zjištěno, že dne [datum] byl podán u [název soudu] insolvenční návrh dlužníka (žalovaného) spojený s návrhem na prohlášení konkursu s argumentem celkové výše závazků dlužníka ke dni sestavení seznamu závazků ve výši 41 095 470,65 Kč. Konkursní řízení na žalovaného je vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka].

7. Žalobce uvedl, že na počátku pracovního poměru seznámil žalovaného se svým zdravotním stavem a proto většinou pracoval z domova, kdy jeho pracovní doba vyplynula z pracovní smlouvy„ dle potřeby žalovaného“. Za dobu trvání pracovního poměru nedostal od žalovaného žádnou výtku ohledně své práce. Se žalovaným řešil provozní a obchodní záležitosti, ale není mu znám žádný vnitřní předpis žalovaného, který by mu ukládal účast na poradách vedení. Potvrdil, že po uzavření písemné dohody o skončení pracovního poměru, obdržel poštou někdy [datum] nebo [datum] okamžité zrušení pracovního poměru, se kterým nesouhlasil, což také žalovanému písemně sdělil. K prvnímu důvodu uvedeného v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že nebyla jeho povinnost účastnit se porad vedení, záležitosti společnosti řešil telefonicky nebo e-mailem, kde na základě vzájemné dohody byla určena kontaktní osoba u žalovaného. Na jednotlivé porady vedení nebyl vyzýván, pokud byla jeho přítomnost nutná, dohodl se se žalovaným. K druhému důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru uvedl, že po obdržení okamžitého zrušení pracovního poměru kontaktoval zákazníky s tím, že bude určen nový zástupce (kontakt) žalovaného. O dalším svém jednání, kterým měl ohrozit dobrou pověst žalovaného, nevěděl. Důvěrné informace týkající se žalovaného nesděloval třetím subjektům. Svoji nepřítomnost (dovolenou nebo pracovní neschopnost) žalovanému nahlašoval.

8. Žalovaný k tvrzením uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru, nedoložil žádný důkaz. Na výzvu soudu dle § 118a ods.1 a 3 o.s.ř. k označení důkazů pro tvrzení a důvody obsažené v okamžitém zrušení pracovního poměru ve stanovené lhůtě nereagoval (viz usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]). Následně navrhl a soud připustil výslech jednatelky žalovaného.

9. Svědkyně Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení] (jednatelka žalovaného) potvrdila uzavření dohody se žalobcem o skončení pracovního poměru, avšak dohoda byla podmíněna, ale podmínka splněna nebyla a proto měla pochybnosti o skončení pracovního poměru žalobce na základě dohody (v písemném vyhotovení dohody o skončení pracovního poměru není uvedena žádná podmínka). Žalobce vyzvala k jednání na den [datum], ale žalobce se nedostavil. Ostatní spolupracovníci se dozvěděli o skončení pracovního poměru žalobce a měli obavy o svou existenci u společnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobce několik dní nedostavil do zaměstnání přesto, že na základě ústní dohody měl alespoň jedenkrát v týdnu být na pracovišti, dala žalobci okamžité zrušení pracovní poměru. Potvrdila však, že dle uzavření pracovní smlouvy měl žalobce místo výkonu práce v [obec] i v [obec] a rozvržení pracovní doby bylo pouze na jeho uvážení. Nepřítomnost žalobce v letech 2015 až 2021 žádným způsobem neřešily, aby to nepoškodilo pověst společnosti žalovaného. Během trvání pracovního poměru nebyla žalobci dána žádná výtka týkající se jeho nepřítomnosti v zaměstnání. Přítomnost žalobce na poradách vedení společnosti vyplynula z běžné praxe. Podstata poškození dobré pověsti společnosti (druhý důvod okamžitého zrušení) spočívala v tom, že žalobce informoval obchodní partnery o svém skončení pracovního poměru u žalovaného, což vedlo k ohrožení dodávek. Ani v tomto případě nebyla žalobci dána žádná výtka, pouze si určité věci řekli ústně.

10. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy a následných dodatků k pracovní smlouvě na pozici obchodního ředitele a s místem výkonu práce [obec] a [obec] s rozvržením pracovní doby a místa výkonu práce na uvážení žalobce. Na základě dohody o skončení pracovního poměru mělo dojít ke dni [datum] ke skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného bez jakýchkoliv podmínek. Dne [datum] však dal žalovaný žalobci okamžité zrušení pracovního poměru pro zvlášť hrubým způsobem porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci žalobce spočívající v tom, že žalobce měl předstírat výkon práce v pracovní době a neoprávněně zasáhl do dobré pověsti žalovaného, kterou svým jednáním poškodil. Okamžité zrušení pracovního poměru obdržel žalobce poštou dne [datum] nebo [datum] a dopisem ze dne [datum] vyslovil nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru.

11. Účastníci po poučení soudem ve smyslu ust. § 119a) o.s.ř. další důkazy nenavrhovali a důkazní řízení považovali za ukončené.

12. Následně bylo přistoupeno k právnímu posouzení.

13. Dle § 48 ods. 1 písm. c) zákoníku práce, pracovní poměr může být rozvázán okamžitým zrušením.

14. Dle § 55 ods. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Dle § 58 ods. 1 zákoníku práce, pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

16. Dle § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

17. Dle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

18. Ustanovení § 72 zákoníku práce, podle něhož soud uplatněný nárok žalobce na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru posuzoval, poskytuje účastníku pracovněprávního vztahu možnost domoci se žalobou soudního přezkumu platnosti jednostranného úkonu druhého účastníka tohoto vztahu, jímž projevil vůli ke skončení pracovního poměru. Aby však mohl soud na základě nesporných tvrzení účastníků a výsledků dokazování ke sporným skutečnostem přijmout závěr o tvrzené neplatnosti takového úkonu (a rozhodnout o důvodnosti žaloby), je nezbytné, aby byl naplněn základní hmotněprávní předpoklad pro věcné projednání žaloby, jímž je existence pracovního poměru mezi účastníky řízení v době, kdy měl být napadeným rozvazovacím úkonem jednoho z nich pracovní poměr ukončen. Jinými slovy, žalobce se nemůže úspěšně domáhat určení neplatnosti jednostranného úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru, pokud tento poměr mezi účastníky skončil již dříve na základě jiného platného rozvazovacího úkonu. V předmětné věci měl pracovní poměr žalobce na základě dohody skončit ke dni [datum], ale okamžité skončení pracovního poměru bylo žalobci dáno dne [datum], tedy v době, kdy jeho pracovní poměr ještě trval. Tím byl dán hmotněprávní předpoklad pro věcné projednání dané žaloby.

19. Na základě provedeného dokazování a právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru splnilo formální náležitosti v tom, že bylo dáno písemně; osobou, která byla oprávněná jednat za žalovaného, a bylo doručeno žalobci. Žaloba pak byla podána v dvouměsíční prekluzivní lhůtě podle § 72 zákoníku práce, když soudu došla dne [datum].

20. Soud se dále zabýval věcnou správností použitého důvodu okamžité zrušení pracovního poměru a dospěl k závěru, že nesplňuje formální náležitosti stanovené v § 55 ods.1 písm. b), § 58, § 60 zákoníku práce. Oba důvody okamžitého zrušení pracovního poměru jsou příliš obecné a nelze z nich jednoznačně vyvodit, kterým konkrétním jednáním měl žalobce porušit své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Přesto, že žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že žalobce v období let 2015 až 2021 měl předstírat práci v pracovní době, žalovaný po celou dobu nedal žalobci žádnou výtku a situaci písemně neřešil, což potvrdila jednatelka žalovaného. Není ani zřejmé, kdy se o tomto důvodu dozvěděl, aby mohl být učiněn závěr o lhůtě dle § 58 ods. 1 zákoníku práce. Pokud svým postupem měl žalobce poškodit dobrou pověst žalovaného a jeho jednání mělo být pro žalovaného likvidační, nelze zjistit o jaký konkrétní postup a jednání žalobce se mělo jednat. V této souvislosti nad rámec soud konstatuje, že to byl sám žalovaný, kdo podal návrh na prohlášení konkursu s pohledávkami ve výši kolem 41 milionů korun a tento návrh byl podán po dvou měsících od okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce a je nepochopitelné, že by žalobce svým jednání způsobil takový dluh, který by vedl k likvidaci žalovaného. Výše dluhu spíše svědčí o nesprávných obchodních rozhodnutí žalovaného. Pokud oba důvody okamžitého zrušení pracovního poměru byly v písemné formě uvedeny obecně, nelze jej dodatečně konkretizovat v rámci soudního řízení (§ 60 zákoníku práce), jak se o to snažila jednatelka žalovaného. Jiný důkaz navržen nebyl.

21. Soud shledal okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným dne [datum] žalobci za formálně i věcně neplatné, a proto žalobě vyhověl.

22. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle ustanovení § 142 ods. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 873,62 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudní poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 ods. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], dne [datum] a dne [datum]), ze 6 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč (§13 ods. 4 a.t.), náhrady za ztrátu času ve výši třikrát po 300 Kč, třikrát cestovné [obec] – [obec] a zpět po 1 227,72 Kč za každou cestu a 21% DPH ve výši 4 490,46 Kč.