15 C 30/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 10 440 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 18 795,17 Kč a s úrokem z 20 000 Kč od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB zvýšené o 7 %, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 560 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z 9 560 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovanou datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 10 440 Kč, to vše nejpozději do datum. Žalovaná do datum zaplatila na dluh ze smlouvy o půjčce pouze 5 440 Kč a je tak v prodlení s plněním svých povinností.

2. Dne datum postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovanou datum smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytla původní věřitelka žalované půjčku ve výši 15 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala půjčku vrátit a zaplatit původní věřitelce souhrnný poplatek 10 440 Kč, to vše nejpozději do datum.

6. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy půjčce celkem 5 440 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila datum pohledávku ze smlouvy o půjčce na žalobkyni.

8. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.

9. Soud tak učinil skutkový závěr, že na základě uzavřené smlouvy o půjčce obdržela žalovaná od původní věřitelky plnění ve výši 15 000 Kč a za toto plnění se zavázala zaplatit původní věřitelce celkem 25 400 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaná zaplatila na dluh ze smlouvy půjčce celkem 5 440 Kč. Pohledávku ze smlouvy půjčce následně postoupila původní věřitelka na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky nejpozději do datum.

10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Podle § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) smlouva ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.

11. Podle § 6 z. s. ú. nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

12. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 451 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

14. Závazkový vztah mezi žalovanou a původní věřitelkou byl vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem. Jedním z cílů úpravy zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru je právě ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany ve vztahu s podnikatelem jako poskytovatelem spotřebitelského úvěru. To je zřejmé i z kogentní úpravy náležitostí smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze sankce neplatnosti smlouvy o půjčce v případě absence zákonných náležitostí smlouvy o půjčce, kterými jsou například výše a způsob výpočtu roční procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru nebo způsobu placení.

15. Smlouva o půjčce je formulářová smlouva, do které byla pouze vepsána výše půjčky, výše souhrnného poplatku a výše a počet jednotlivých splátek. Dle názoru soudu, zcela zásadní informace, a to, jaká je roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, v těle smlouvy obsažena není. Ta je uvedena až ve smluvních podmínkách, z kterých ovšem není zřejmé, zdali se s nimi žalovaná měla vůbec možnost seznámit, protože podpis žalované na smluvních podmínkách chybí. Roční výše nákladů spotřebitelského úvěru je přitom nejpřesnější a nejsrozumitelnější údaj pro spotřebitele o tom, kolik celkově bude muset spotřebitel věřiteli zaplatit za poskytnutou půjčku.

16. Soud tak jednání původní věřitelky spočívající v uvedení procentní sazby nákladů spotřebitelského úvěru pouze ve smluvních podmínkách považuje za zjevné obcházení zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, přičemž takové jednání je podle § 39 o. z. absolutně neplatné.

17. Z důvodu, že je smlouva o půjčce absolutně neplatná, vypořádal soud nárok z neplatné smlouvy podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela plnění celkem ve výši 15 000 Kč. Za toto plnění zaplatila původní věřitelce celkem 5 440 Kč. Původní věřitelka resp. žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 9 560 Kč.

18. Podle § 563 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná měla plnit ihned poté, co to k tomu byla žalobkyní prokazatelně vyzvána. Za tuto výzvu považuje soud předžalobní upomínku, kde žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení nejpozději do datum. Ode dne následujícího má žalobkyně nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši podle prováděcího předpisu účinného v době, kdy k prodlení došlo, tedy podle úpravy uvedené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož jejich úspěch ve věci byl relativně shodný. Žalobkyni přiznal soud celkem 9 560 Kč s příslušenstvím a v částce 10 440 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.