15 C 345/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 8 082 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 848,07 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 194 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 848,07 Kč od datum do datum a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 067,07 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 780 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 780 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 082 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu neplnění smluvních povinností žalovaným ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právnická osoba anonymizováno, IČO (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou dne datum (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly též smluvní podmínky právnická osoba. Před uzavřením smlouvy posoudila právnická osoba úvěruschopnost žalované na základě údajů o majetkových poměrech, které právnická osoba žalovaná sdělila. Tyto údaje pak společnost ověřila na základě žalovanou předložených dokladů uvedených v části zákaznické karty„ Ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právnická osoba žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Za to se žalovaná zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit právnická osoba úrok 932 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. To vše se žalovaná zavázala zaplatit prostřednictvím 45 týdenních splátek ve výši 274 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na den datum. Žalovaná do dne datum zaplatila pouze částku 4 220 Kč a je tak v prodlení s plněním svých povinností. Pohledávku ze smlouvy o zápůjčce postoupila právnická osoba dne datum na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud má za zjištěný následující skutkový stav. Dne datum uzavřela právnická osoba s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo Součástí smlouvy byly též smluvní podmínky právnická osoba. Před uzavřením smlouvy posoudila právnická osoba úvěruschopnost žalované na základě údajů o majetkových poměrech, které právnická osoba žalovaná sdělila. Dle údajů ze zákaznické karty ze dne datum tyto údaje ověřila právnická osoba z předložených výplatních pásek za měsíce 7, 8 2019. Z obsahu zákaznické karty ze dne datum je dále zřejmé, že jako příjem žalované zjistila právnická osoba částku 30 933 Kč představující čistý příjem žalované ve výši 12 933 Kč a další čistý příjem domácnosti žalované ve výši 18 000 Kč a jako odhadované měsíční výdaje částku 5 000 Kč, přičemž žalovaná měla dle údajů v zákaznické kartě být svobodná, se základním vzděláním, v domácnosti (MD) a užívat nájemní bydlení Na základě těchto údajů posoudila právnická osoba žalovanou jako úvěruschopnou. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právnická osoba žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Žalovaná na dluh ze zápůjčky zaplatila pouze částku 4 220 Kč. Pohledávku ze smlouvy postoupila právnická osoba dne datum na žalobkyni.

5. Právní posouzení soudu je následující. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

6. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 12. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

13. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z. s. ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (OPR- právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

15. V souzené věci právnická osoba nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy sice řádně ověřila část příjmů ze dvou výplatních pásek, ale pokud jde o položku„ ostatní čisté příjmy domácnosti“ ve výši 18 000 Kč není ze zákaznické karty ze dne datum zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohla mít žalovaná k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právnická osoba vycházela. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že čistý příjem žalované je 12 933 Kč a výdaje žalované jsou představovány nereálnou částkou 5 000 Kč za situace, kdy žalovaná bydlí v nájmu. Další příjmy domácnosti představují částku 18 000 Kč, aniž by však tato zjištění vyplývala z konkrétních dokladů. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy právnická osoba nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované.

16. Protože je smlouva o zápůjčce z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Společnost anonymizováno poskytla žalovanému celkem plnění ve výši 7 000 Kč. Za obdržené plnění zaplatila žalovaná právnická osoba celkem částku 4 220 Kč. Žalobkyně má tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 780 Kč odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a přijatým plněním.

17. Podle § 1958 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku ze dne datum, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má dle § 1970 o. z. nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobě požadované výši. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ani jedné ze stran nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož je z obsahu spisu zřejmé, že žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni přiznal pouze částku 2 780 Kč s příslušenstvím, představující méně než poloviční úspěch ve věci žalobkyně. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.