15 C 349/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 21 342 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 550 Kč a úroku 23,72 % ročně z 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení 5 602 Kč s úrokem 23,72 % ročně ze 4 243,37 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,05 % ročně ze 4 243,37 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 190 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 21 342 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně uzavřela původní věřitelka, obchodní společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 8 140 Kč, skládající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úroku 1 540 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, tzn. celkem se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce 19 140 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek ve výši 330 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalovaný ve stanovené lhůtě zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 3 400 Kč a je v prodlení s plněním svých povinností. Původní věřitelka započetla platbu žalovaného na úrok ve výši 1 540 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 1 025,54 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 834,46 Kč. Žalovanému tak vedle původní povinnosti též vznikla povinnost zaplatit od [datum] do zaplacení původní věřitelce úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny sjednaný ve smluvních podmínkách a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného.

2. Dále původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 6 152 Kč, tzn. celkem se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce 14 152 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek ve výši 244 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Žalovaný ve stanovené lhůtě zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] pouze 8 550 Kč a je v prodlení s plněním svých povinností. Žalovanému tak vedle původní povinnosti též vznikla povinnost zaplatit od [datum] do zaplacení původní věřitelce úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny sjednaný ve smluvních podmínkách a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila původní věřitelka schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posouzením jeho příjmů a výdajů a na základě zjištěných údajů posoudila žalovaného jako úvěruschopného.

3. Dne [datum] postoupila původní věřitelka pohledávku ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] na žalobkyni.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 11 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 8 140 Kč, skládající se z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, úroku 1 540 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, tzn. celkem se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce 19 140 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek ve výši 330 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] částku 3 400 Kč. Původní věřitelka započetla platbu žalovaného na úrok v plné výši 1 540 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 1 025,54 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 834,46 Kč.

7. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěru posouzením jeho příjmů a výdajů, když jako příjem žalovaného zjistila částku 29 400 Kč, rovnající se čisté mzdě žalovaného a jako výdaje žalovaného zjistila částku 13 300 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím výplatní pásky, výpisu z účtu, pracovní smlouvy a nájemní smlouvy.

8. Ze smluvních podmínek ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že čl. 1 smluvních podmínek stanovuje, že:„ v případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně“ a že v případě:„ že dojde ve smyslu článku 9.7 věty druhé těchto smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena.“ Čl. 9.7 smluvních podmínek pak uvádí, že:„ tato smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu této smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.“ 9. Ze smlouvy [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka uzavřela s žalovaným [datum] (nikoliv [datum], jak tvrdila žalobkyně) smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Za to se žalovaný zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek 6 152 Kč, tzn. celkem se žalovaný zavázal zaplatit původní věřitelce 14 152 Kč, a to prostřednictvím 58 týdenních splátek ve výši 244 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla ujednána na [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě zaplatil na dluh ze smlouvy [číslo] částku 8 550 Kč.

10. Z karty zákazníka ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy [číslo] posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěru posouzením jeho příjmů a výdajů, když jako příjem žalovaného zjistila částku 46 800 Kč, rovnající se součtu čisté mzdy žalovaného ve výši 25 000 Kč a dalších příjmů žalovaného ve výši 21 800 Kč a jako výdaje žalovaného zjistila částku 21 600 Kč Tyto údaje ověřila prostřednictvím výpisu z účtu a pracovní smlouvy.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že původní věřitelka postoupila [datum] pohledávku ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] na žalobkyni.

12. Právní posouzení soudu ve věci smlouvy [číslo] je následující. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.

17. Ve věcí nároku ze smlouvy [číslo] je právní posouzení soudu následující. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

18. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle § 9 odst. 3 z. s. ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 9 odst. 4 z. s. ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 25. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

26. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018).

27. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR- [právnická osoba] proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

28. V souzené věci [právnická osoba] Credit nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného sice řádně ověřila část jeho příjmů pracovní smlouvou, ale pokud jde o položku další příjmy ve výši 21 800 Kč, tak ze zákaznické karty ke smlouvě [číslo] není zřejmé, jaké další příjmy mohl mít žalovaný k dispozici. Tyto příjmy přitom tvoří téměř polovinu všech příjmů žalovaného. O tom nelze než učinit závěr, že před uzavřením smlouvy [číslo] původní věřitelka nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a smlouva [číslo] je tak neplatná.

29. Protože smlouva [číslo] je z výše popsaných důvodů absolutně neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Původní věřitelka poskytla žalovanému plnění ve výši 8 000 Kč. Za toto plnění žalovaný zaplatil 8 550 Kč. Žalovaný se tak ve věci nároku ze smlouvy [číslo] na úkor původní věřitelky neobohatil.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud o nároku ze smlouvy [číslo] rozhodl tak, že přiznal žalobkyni částku 15 190 Kč, tj. 15 740 Kč ponížených o 550 Kč (rozdíl mezi přijatým a poskytnutým plněním ve věci nároku ze smlouvy [číslo]) a ve stejné částce 550 Kč žalobu zamítl. Soud žalobu ve věci nároku ze smlouvy [číslo] dále zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení úroku 23,72 % ročně z dlužné částky za dobu po skončení trvání smlouvy [číslo] jelikož soud dospěl k závěru, že toto právo původní věřitelce nevzniklo. Znění smluvních podmínek ke smlouvě [číslo] umožňuje dva výklady, a to, že prodlením žalovaného se zaplacením jakékoliv ze splátek nebo poslední splátky se trvání smlouvy [číslo] prodlužuje a dlužná částka se neúročí nebo výklad, že prodlením žalovaného se zaplacením maximálně jedné nebo poslední splátky se trvání smlouvy prodlužuje a jistina neúročí úrokem 23,72 % ročně a v případě prodlení s více splátkami se dlužná částka úročí úrokem 23,72 % ročně i po dobu překračující řádné trvání smlouvy. Soud v souladu § 1812 odst. 1 o. z. tak použil výklad pro spotřebitele příznivější, tedy ten, který nepřipouští úročení dlužné částky za období překračující trvání smlouvy [číslo] žalobu v této části zamítl.

31. Ve věci nároku ze smlouvy [číslo] soud v této části žalobu zamítl, jelikož z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalovaný na úkor původní věřitelky bezdůvodně neobohatil. Rozdíl mezi poskytnutým a přijatým plněním ze smlouvy [číslo] ve výši 550 Kč započetl soud na nárok žalobkyně ze smlouvy [číslo].

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že mu žádné náklady řízení nevznikly. Ke dni vyhlášení rozsudku požadovala žalobkyně jistinu 21 342 Kč, úrok 16 571,10 Kč a úrok z prodlení 5 623,83 Kč, představující 100 % úspěch ve věci žalobkyně. Soud žalobkyni přiznal pouze jistinu 15 190 Kč a úrok z prodlení 3 937,44 Kč představující méně než poloviční úspěch ve věci (43,93 %).