16 C 206/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul . jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 115 462 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na jistině částku ve výši 115 462 Kč a na příslušenství pohledávky zákonný úrok z prodlení: ve výši 8,05 % ročně z částky 10 174 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně z částky 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % ročně z částky 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně z částky 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,00 % ročně z částky 13 774 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí náhradu nákladů řízení v plné výši, která se určuje v písemném vyhotovení rozhodnutí částkou ve výši 30 462 Kč, splatnou k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhala po té, co bylo usnesením č.j.: 16 C 206/2020-33, ze dne 1.10.2020, které je v právní moci od [datum], zastaveno z důvodu úmrtí bez zanechání právního nástupce řízení proti společně žalované [celé jméno původní účastnice], narozené [datum] a zesnulé dne [datum], vůči žalovanému jakožto jedinému žalovanému zaplacení částky v celkové výši 115 462 Kč na jistině. Argumentovala tak, že částka 115 462 Kč představuje dluh na nájemném za nájem bytu [číslo] v domě [adresa] v [anonymizována dvě slova] v [obec] vyčíslený za období od listopadu roku 2017 do listopadu roku 2018, který žalovaný vůči žalobkyni uznal písemným prohlášením ze dne [datum] v celém rozsahu a který se tehdy žalobkyni zavázal zaplatit včetně příslušenství jednorázově do [datum], což však tento nesplnil. Žalobkyně před soudem dne [datum] specifikovala požadovaný úrok z prodlení tak, že uplatňuje pouze nárok na zaplacení zákonného ročního úroku z prodlení za období a ve výši, jak je vymezen ve výroku pod bodem I tohoto rozhodnutí. Od vymáhání tzv. smluvního úroku z prodlení tato upustila s poukazem na ust. § 2239 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen „zák.č. 89/2012 Sb.“), jak je uvedeno v příloze k protokolu o jednání na č.l.: [číslo]. Svou aktivní legitimaci domáhat se zaplacení uplatněné částky žalobkyně prokazovala nájemní smlouvou o nájmu označeného bytu uzavřenou s žalovaným písemně dne [datum].

2. Žalovaný, jemuž byla žaloba doručena dne [datum] vložením písemnosti do jeho schránky na adrese bydliště – tj. [obec], [ulice a číslo], neučinil žádné písemné vyjádření k uplatněnému nároku. Výši uplatněné částky, jakož i právní důvod plnění a aktivní legitimaci žalobkyně domáhat se jejího zaplacení však tento nezpochybnil. Rovněž nezpochybnil ani obsah svého písemného uznávacího prohlášení ze dne [datum]. K soudnímu jednání dne [datum] se žalovaný bez udání důvodu nedostavil. O odročení jednání nepožádal. Žádné důkazní návrhy ve věci nepodal. Zůstal nadále zcela nečinným účastníkem řízení. V případě žalovaného proto soud postupoval podle ust. § 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalovaného s tím, že vycházel z obsahu listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Žalobkyně nájemní smlouvou uzavřenou mezi ní a žalovaným písemně dne [datum] prokázala svoje tvrzení o tom, že byla oprávněna jako pronajímatel uzavřít s žalovaným smlouvu o nájmu bytové jednotky [číslo] umístěné v domě [adresa] v ul. Tř. [anonymizováno] v [obec], přičemž nájem tohoto bytu byl sjednán na dobu určitou, a to na období od [datum] do [datum]. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 13 774 Kč měsíčně detailně specifikované v Evidenčním listu pro výpočet nájemného, což žalovaný nezpochybnil. Z účetní evidence žalobkyně vyplývá, že žalovaný v období od října roku 2017 do listopadu roku 2018 nájemné za předmětný byt žalobkyni nehradil vůbec, že proto vykázal na nájemném za označené období dluh v celkové výši 115 462 Kč. Tuto částku jakožto svůj dluh vůči žalobkyni žalovaný písemně uznal v celém rozsahu dne [datum] včetně nároku žalobkyně na zaplacení úroků a zavázal se celkovou dlužnou částku žalobkyni zaplatit jednorázově do [datum]. Z účetní evidence žalobkyně však bylo zjištěno, že v duchu svého uznávacího prohlášení žalovaný nejednal, protože na dluh ve výši 115 462 Kč tento žalobkyni doposud dobrovolně nic neuhradil. Nadále proto částku 115 462 Kč žalobkyni na jistině dluží a je rovněž nadále se zaplacením této částky v prodlení. (důkazy: nájemní smlouva včetně její přílohy evidenčního listu, uznání dluhu ze dne [datum], výpis z účetní evidence žalobkyně).

4. Na skutkovém základu uvedeném pod bodem 3 odůvodnění tohoto rozhodnutí soud ve věci rozhodl, protože má oporu v obsahu provedených listinných důkazů, především pak v obsahu písemného uznání dluhu provedeného žalovaným dne [datum] ve vztahu k jistině ve výši 115 462 Kč i ve vztahu k požadovanému příslušenství, které žalobkyně před soudem upřesnila tak, že uplatňuje pouze nárok na zaplacení zákonného ročního úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek ve výši a za období, jak je stanoveno ve výroku pod bodem I tohoto rozhodnutí.

5. V rámci právního posouzení věci soud vycházel s ohledem na uznávací projev vůle žalovaného ze dne [datum] především z ust. § 2053 zák.č. 89/2012 Sb., ve kterém je stanoveno, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, že se má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V daném případě žalovaný dne [datum] vůči žalobkyni jakožto svému věřiteli písemně prohlásil, že této dluží na nájemném za bytovou jednotku [číslo] umístěnou v domě [adresa] v ulici Tř. [anonymizováno] v [obec] za období od listopadu roku 2017 do listopadu roku 2018 částku v celkové výši 115 462 Kč a že je zaplacením této částky v prodlení, které nadále trvá. Zavázal se žalobkyni uznanou částku 115 462 Kč včetně úroku z prodlení zaplatit do [datum], což však tento doposud nesplnil. Protože žalovaný obsah svého uznávacího projevu vůle ze dne [datum] nezpochybnil a ani jej žádným důkazem nevyvrátil, uzavřel soud právní posouzení věci tak, že dluh žalovaného písemně uznaný vůči žalobkyni dne [datum] v celkové výši 115 462 Kč v době uznání ve smyslu ust. § 2053 zák.č. 89/2012 Sb. existoval a že trvá i nadále, protože žalovaný na něj doposud neprovedl žádnou úhradu. V případě požadovaného zákonného úroku z prodlení z uznávacího projevu vůle žalovaného ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný v něm písemně potvrdil i existenci prodlení se zaplacením jednotlivých dílčích částek, z nichž se celková dlužná částka 115 462 Kč sestává. Dále má oporu též v ust. § 513 zák.č. 89/2012 Sb., ve kterém je stanoveno, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Z ust. § 2239 zák.č. 89/2012 Sb. vyplývá, že je-li u nájmu bytu sjednán úrok ve výši, která přesahuje zákonný úrok z prodlení, jde o zakázané ujednání, ke kterému se nepřihlíží (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn.: [spisová značka] ze dne 15.4.2019). V daném případě vzala žalobkyně toto v úvahu, když svůj nárok na zaplacení úroku z prodlení definitivně specifikovala tak, že se jedná o zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., jehož výše vychází z ust. § 2 vl. nař.č. 351/2013 Sb. Takto bylo respektováno ust. § 2239 zák.č. 89/2012 Sb. Důsledně tomu soud žalobě vyhověl v celém rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 115 462 Kč a dále též povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši uvedené ve výroku pod bodem I tohoto rozhodnutí, která respektuje ust. § 2 vl. nař.č. 351/2013 Sb. (viz výrok sub. I).

6. Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soud proto podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Vycházel přitom z principu uvedeného v ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tzn. z principu úspěchu ve věci. Plný úspěch ve věci měla v daném případě žalobkyně. Soud jí proto s poukazem na ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši vůči žalovanému, který v řízení zcela podlehl. Při vyhlášení rozhodnutí soud postupoval podle ust. § 151 odst. 5 občanského soudního řádu, ze kterého vyplývá, že konkrétní výši nákladů řízení může soud určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí. Důsledně tomu pak soud vyhlásil, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v plné výši, která bude konkrétně určena až v písemném vyhotovení rozhodnutí. Žalobkyně specifikovala svoje náklady potřebné k účelnému uplatnění práva proti žalovanému ve svém podání ze dne [datum], a to tak, že se jedná o náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 619 Kč a dále se jedná o odměnu za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně. Výši odměny zástupce žalobkyně za její zastoupení před soudem prvního stupně soud určil podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“) a dospěl k závěru, že právnímu zástupci žalobkyně náleží za jeden úkon právní služby odměna ve výši 5 740 Kč. Právní zástupce žalobkyně pro tuto vykonal celkem 4 úkony právní služby s odměnou ve výši 5 740 Kč úkon (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a jeho osobní účast na jednání dne [datum]), za což mu náleží odměna ve výši 22 960 Kč, která byla podle ust. § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. zvýšena o 4 paušální náhrady po 300 Kč, tzn. o částku 1 200 Kč. V souvislosti s účastí právního zástupce žalobkyně na jednání dne [datum] náleží tomuto podle ust. § 14 odst. 1 písm.a) a odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. též náhrada za ztrátu času v rozsahu 6-ti půlhodin po 100 Kč, tedy částka 600 Kč. Dále mu náleží v souvislosti s jeho účastí na jednání dne [datum] též náhrada cestovních výdajů podle ust. 13 odst. 4 vyhl.č. 177/96 Sb. ve výši 1 083 Kč, když ujeta byla ve směru [obec] – [obec] a zpět vzdálenost 182 km, takže náhrada za amortizaci vozidla činí při sazbě 4,40 Kč ujetý km částku 800,80 Kč (tj. 182 km x 4,40 Kč = 800,80Kč) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí s ohledem na technické parametry užitého vozidla částku 282,20 Kč, jak je uvedeno ve vyúčtování žalobkyně na č.l.: [číslo], na které soud v detailu odkazuje. Celkem činí dle tohoto propočtu odměna za právní zastoupení žalobkyně advokátem před soudem prvního stupně částku ve výši 25 843 Kč a po připočtení náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 619 Kč pak činí náklady řízení na straně žalobkyně celkem částku 30 462 Kč. Právní zástupce žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty. V písemném vyhotovení rozhodnutí bylo tedy dle ust. § 151 odst. 5 občanského soudního řádu určeno, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení celkem částku ve výši 30 462 Kč, a to k rukám jejího právního zástupce podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu (viz výrok pod bodem II).

7. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a byla stanovena na 15 dnů, a to s ohledem na výši žalované částky a dále na výši náhrady nákladů řízení, aby žalovaný měl možnost opatřit si potřebné finanční prostředky ke splnění uložené platební povinnosti vůči žalobkyni.

8. Tolik odůvodnění rozhodnutí.