16 C 257/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul . jméno příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 30 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku ve výši 30 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 450 Kč od [datum] do zaplacení, dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 900,01 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na nákladech řízení částku ve výši 3 625,63 Kč, a to k rukám žalobcovým.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne [datum], domáhal vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 30 350 Kč, kterou specifikoval tak, že se jedná o souhrn úplaty za odtah automobilu tov. značka [anonymizováno] s [registrační značka] po dopravní nehodě ze dne [datum] a dále o dlužnou úplatu vyúčtovanou žalovanému k úhradě jakožto vlastníkovi tohoto vozidla za parkování vozidla na parkovišti obhospodařovaném žalobkyní. Poukazovala na to, že vyčíslená částka vychází z Ceníku žalobkyně a dále z vyznačené skutečné doby parkování vozidla, jakož i z vyčíslených nákladů na jeho odtah. Jako příslušenství pohledávky pak žádala zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši a za období, jak jsou tato vymezena ve výroku pod bodem sub. I tohoto rozhodnutí, protože žalovaný na výzvu k zaplacení uplatněné částky nereagoval a je s její úhradou nadále v prodlení.

2. Žalovaný, kterému byla žaloba společně s výzvou, aby se k nároku proti němu uplatněnému písemně vyjádřil, doručena do vlastních rukou fyzickým převzetím zásilky dne [datum] (viz doklad o doručení na č.l.: 17), na výzvu soudu neodpověděl a zůstal zcela nečinným účastníkem řízení. Tvrzení uvedená v žalobě tedy nezpochybnil. Neoznačil ani žádné důkazy. K soudnímu jednání se dne [datum] bez udání důvodu nedostavil. O odročení jednání nepožádal. Soud proto v případě žalovaného postupoval podle ust. § 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalovaného s tím, že vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů, jakož i z přílohového spisu [název soudu] sp.zn.: [spisová značka].

3. Žalobkyně s poukazem na rozsudek [název soudu] č.j.: [číslo jednací], vydaný dne [datum rozhodnutí], který je v právní moci od [datum], argumentovala tak, že podle odůvodnění tohoto rozsudku bylo zjištěno jako nepochybné, že v den dopravní nehody, tzn. [datum], byl vlastníkem automobilu tovární značka [anonymizováno] s [registrační značka] žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození]. To tvrdila a také prokázala Kupní smlouvou uzavřenou s žalovaným písemně dne [datum] předchozí majitelka automobilu paní [jméno] [příjmení], proti níž proto [název soudu] rozsudkem č.j.: [číslo jednací], vydaným dne [datum rozhodnutí], žalobu o zaplacení částky 30 350 Kč s příslušenstvím zamítl v celém rozsahu z důvodu nedostatku její pasivní legitimace. Existenci Kupní smlouvy ze dne [datum] a její obsah žalovaný nezpochybnil a žádným důkazem jej ani nevyvrátil. Soud má proto za prokázané, že ke dni [datum], kdy došlo k dopravní nehodě, jejímž účastníkem a původcem byl pan [jméno] [jméno] tehdy řídící automobil žalovaného tov. značka [anonymizováno] s [registrační značka], který měl také v držení doklady od tohoto vozidla včetně osvědčení o technickém průkazu, které mu byly zadrženy vyšetřujícím policejním orgánem, tj. Krajským ředitelstvím pražské policie, Odbor služby dopravní policie, který dopravní nehodu vyšetřoval pod sp.zn.: KRPA [číslo] a který také rozhodl o zadržení předmětného vozidla z důvodu jeho nevyhovujícího technického stavu a dále rozhodl o jeho umístění na parkovišti obhospodařovaném žalobkyní, jak bylo potvrzeno obsahem Protokolu o zajištění vozidla ze dne [datum] a dále také obsahem Protokolu o převzetí vozidla od nálezce a o jeho předání na odstavnou plochu žalobkyně, jakož i obsahem zápisu o technickém stavu vozidla ze dne [datum]. Dále bylo zjištěno z listiny označené jako Výzva k vyzvednutí předmětného vozidla ze dne [datum], že žalovaný byl takto vyrozuměn o vozidle a o místě, kde se tohoto nacházelo, a současně byl vyzván k tomu, aby si vozidlo vyzvedl. Na tuto výzvu však žalovaný neodpověděl a žádnou součinnost k tomu, aby parkování vozidla mohlo být ukončeno, tento žalobci neposkytl. Žalovaný neodpověděl ani na tzv. předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum]. Ze zřizovací listiny vystavené Ministerstvem vnitra dne [datum rozhodnutí] pod č.j.: [spisová značka] pak soud zjistil, že touto listinou byla zřízena příspěvková organizace označená jako Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra, tedy žalobce, včetně předmětu jeho činnosti, do kterého náleží také odtah vraků vozidel a zajištění jejich parkování. Výši cen za odtah vraků vozidel a sazeb parkovného pak soud ověřil z Ceníku předloženého soudu žalobcem. Obsah těchto skutkových zjištění vzal soud za základ pro rozhodnutí ve věci samé, protože vychází z obsahu provedených listinných důkazů, jakož i ze spisu [název soudu] sp.zn.: [číslo jednací], a žalovaný je nijak nezpochybnil a žádným důkazem je nevyvrátil. Takto má soud nárok uplatněný žalobkyní z hlediska jeho struktury a výše za zcela prokázaný, a to jako součet dílčích úplat v částkách: 7 450 Kč (splatná do [datum]), 12 000 Kč (splatná do [datum]), 10 901,01 Kč (splatná do [datum]). Nebylo proto třeba ve věci provádět další dokazování, když zpochybněn nebyl žalovaným ani právní důvod plnění.

4. V rámci právního posouzení věci vycházel soud z ust. § 45 odst. 4 zák.č. 361/2000 Sb., tj. zákon o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ zák.č. 361/2000 Sb.“), ve kterém je stanoveno, že je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. V daném případě havarované vozidlo tov. zn.: [anonymizováno] s reg.zn.: [anonymizováno] po dopravní nehodě ze dne [datum] bylo překážkou provozu na pozemní komunikaci ve městě - konkrétně v hlavním městě [obec] O odstranění tohoto vozidla z komunikace byl oprávněn rozhodnout v duchu ust. § 45 odst. 4 zák.č. 361/2000 Sb. příslušný policista Policie České republiky, což se také stalo, jak bylo zjištěno z obsahu Protokolu o zajištění vozidla č.j.: [anonymizováno] - [číslo] [spisová značka] Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služby dopravní policie, oddělení dopravních nehod – ze dne [datum]. Označený policejní orgán tak rozhodl v rámci své pravomoci o odstranění předmětného vozidla na náklad žalovaného jakožto vlastníka a provozovatele vozidla. Policejnímu orgánu poskytl v této souvislosti součinnost žalobce jakožto subjekt zřízený i pro takovýto účel na základě Zřizovací listiny Ministerstva vnitra č.j.: N [číslo] ze dne [datum]. Důsledně tomu vzniklo žalobci vůči žalovanému s poukazem na ust. § 45 odst. 4 zák.č. 361/2000 Sb. právo na kompenzaci nákladů jím vynaložených na odtah předmětného vozidla žalovaného a dále na úhradu nákladů vynaložených na parkování vozidla na soukromé odstavné ploše – parkovišti – v období od [datum] až do [datum], což představuje v souhrnu celkem částku 30 350 Kč. Tato částka byla vyčíslena v souladu s dopadajícími ustanovení Ceníku služeb. Žalovaný proti výši této částky nepodal žádné námitky. Neučinil ani žádnou námitku o případném nepoměru výše této částky k zůstatkové hodnotě jeho havarovaného automobilu. V kupní smlouvě ze dne [datum], kterou dala žalobci k dispozici předchozí majitelka předmětného vozidla paní [jméno] [příjmení], není uvedena výše kupní ceny vozidla a není v ní ani technický stav vozidla nijak popsán. Nevyšla proto v daném případě najevo žádná skutečnost, která by soud vedla k úvaze moderovat, respektive snížit požadovanou náhradu kompenzace v duchu ust. § 2953 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník, dle tam uvedených hledisek, kdy by podle názoru vysloveného Nejvyšším soudem České republiky v jeho rozhodnutí sp.zn.: [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], při kalkulaci tzv. refundace nákladů na odtah a umístění vozidla na odstavné parkoviště nemělo dojít ke zjevnému nepoměru mezi výrazně nízkou hodnotou vozu oproti vysokým nákladům na jeho dlouhodobé parkování, respektive takovýto nepoměr by byl pro soud důvodem pro moderaci - tzn. pro snížení požadované náhrady – tedy požadované kompenzace nákladů vůči osobě povinné k jejich zaplacení. Soud nemůže sám o své vůli nahrazovat úkony, které by měl v řízení činit zcela nečinný účastník řízení, což je v daném případě pan žalovaný. Důsledně tomu proto soud s poukazem na ust. § 45 odst. 4 zák.č. 361/2000 Sb. ve spojení s ust. § [číslo] a dále ve spojení s ust. § 2951 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník, uložil žalovanému jakožto osobě pasivně legitimované k zaplacení majetkové újmy, respektive k zaplacení refundace nákladů vzniknuvších žalobkyni v celkové výši 30 350 Kč z titulu jeho zákonné povinnosti takovou újmu nahradit, a to v penězích, aby tento částku 30 350 Kč žalobkyni zaplatil. Soud žalobě vyhověl i v případě nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení, a to s poukazem na zjištění, že žalovaný ani v jednom případě dobrovolně na výzvu žalobkyně na dílčí uplatněné částky neplnil, je tak s jejich úhradou v prodlení, takže žalobkyně právem uplatnila vůči žalovanému podle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník, svoje právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, jehož výše je v souladu s ust. § 2 vl. nař.č. 351/2013 Sb. Žalobě proto soud vyhověl v celém rozsahu. (viz výrok sub. I).

5. Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení. Bylo proto rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení, a to za situace, kdy soud vycházel z principu uvedeného v ust. § 142 odst. 1 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád, tzn. z principu úspěchu ve věci. Plný úspěch ve věci měl v daném případě žalobce. Ten žádal zaplatit na nákladech řízení na soudním poplatku částku ve výši 1 214 Kč. Dále žádal žalobce zaplatit s poukazem na ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu jakožto účastník, který nebyl zastoupen zástupcem podle ust. § 137 odst. 2 občanského soudního řádu (tj. advokátem nebo notářem), aby mu žalovaný zaplatil náhradu hotových výdajů v paušální výši 1 200 Kč dle ust. § 1 odst. 3 ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhl.č. 251/2015 Sb., tj. vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a) exekučního řádu (dále jen „vyhl.č. 254/2015 Sb.“). Jedná se o paušální náhradu za čtyři úkony po 300 Kč úkon (tj. předžalobní výzva, podání žaloby, příprava na soudní jednání a účast pověřeného zaměstnance žalobce na soudním jednání). Dále žádal žalobce zaplatit na nákladech řízení cestovní výdaje vzniknuvší v souvislosti s účastí jeho pověřeného zaměstnance na soudním jednání dne [datum], a to náhradu jízdného osobním automobilem tov. [anonymizována dvě slova], kdy s ohledem na technické parametry tohoto vozidla činila náhrada za spotřebované pohonné hmoty částku 348,53 Kč a náhrada za amortizaci vozidla se při ujeté vzdálenosti celkem 205,5 km a sazbě 4,20 Kč km rovnala částce 863,10 Kč (v detailu viz č.l.: 31 a příloha nač.l.: [číslo]). Celkem tedy činí náklady řízení na straně žalobkyně dle tohoto propočtu částku ve výši 3 625,63 Kč. Žalovanému, který v řízení zcela podlehl, bylo proto uloženo, aby tento zaplatil žalobci dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu částku 3 625,63 Kč, a to k rukám žalobcovým. (viz výrok sub. II).

6. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a byla stanovena v délce 15-ti dnů a plyne od právní moci tohoto rozhodnutí. Tolik odůvodnění.