16 C 330/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Marií Švecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí paní titul. jméno příjmení, advokátkou se sídlem: adresa o 24 319 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí: a) nedoplatek na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč, b) nedoplatek na poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 257,75 Kč, c) dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení splatný za období od datum do datum ve výši 2 374,12 Kč, d) dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období od datum do zaplacení.

II. V případě nároku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny se žaloba zamítá: a) -ohledně nároku na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku splatného za období od datum do datum ve výši 8 042,08 Kč, b) -ohledně nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na nákladech řízení částku ve výši 5 324,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne datum, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 24 319 Kč, kterou specifikovala z hlediska její struktury tak, že se sestává z nedoplatku na jistině zápůjčky (resp. spotřebitelského úvěru) ve výši 15 081,25 Kč a dále ji tvoří nedoplatek na tzv. poplatku za její poskytnutí v zůstatkové výši 9 237,75 Kč. Argumentovala tak, že se jedná o částky, k jejichž úhradě se žalovaný zavázal ve smlouvě o zápůjčce č.: číslo, kterou tento uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně – tj. se společností právnická osoba, IČO Tyto částky však žalovaný tomuto původnímu věřiteli a ani jeho právním nástupcům doposud dobrovolně nezaplatil. S jejich úhradou je tento nadále v prodlení. Jako příslušenství pohledávky proto žalobkyně žádala zaplatit zákonný úrok z prodlení za období a ve výši a z částky, jak je tento specifikován ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem I – písm.c), d). S poukazem na ujednání ve smlouvě pak žalobkyně dále žádala zaplatit jako příslušenství pohledávky ještě smluvní úrok ve výši 27 % ročně z nedoplatku jistiny ve výši 15 081,25 Kč, který tato vyčíslila za období od datum do datum v kapitalizované výši 8 042,08 Kč a který tato dále uplatňovala k zaplacení v procentuální výši 27 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období datum do zaplacení. Na žalobě v tomto rozsahu žalobkyně setrvala v průběhu celého řízení z důvodu, že právním důvodem pro zaplacení uplatněných částek a požadovaného příslušenství je smlouva ze dne datum a Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, a to za situace, kdy se předmětná smlouva řídí zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen„ zák.č. 89/2012 Sb.“), a dále se řídí též zák.č. 145/2010 Sb., tj. zákon o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný má od datum zrušen pobyt na území České republiky v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel s tím, že jeho poslední administrativní bydliště se nacházelo na adrese: adresa žalovaného, kde však tento nebyl nalezen. obec jeho skutečného faktického pobytu se soudu nepodařilo zjistit ani dotazem na otce žalovaného, protože na udaném telefonním čísle a na udané e´mailové adrese je žalovaný nekontaktní osobou (k tomu viz zejména č.l.: číslo, dále č.l.: 20, dále č.l.: číslo a dále č.l.: 25). Žalovanému byla proto jakožto účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, usnesením zdejšího soudu č.j.: 16 C 330/2019-73, vydaným dne 4.3.2021, které je v právní moci od datum, podle ust. § 29 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ustanovena opatrovnicí pro toto řízení advokátka paní titul. jméno příjmení se sídlem v obec, anonymizována tři slova číslo (dále jen„ opatrovnice žalovaného“). Tato se jménem žalovaného ve věci samé před soudem dne datum vyjádřila tak, že nezpochybňuje nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatku na jistině zápůjčky a dále nárok na zaplacení nedoplatku na tzv. poplatku za její poskytnutí, jakož i nárok na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč, protože v období od datum do datum žalovaný v prodlení se zaplacením této částky byl a protože jeho prodlení s její úhradou trvá nadále i v období od datum a násl. V případě těchto nároků byla tedy stanoviska žalobkyně a opatrovnice žalovaného shodná.

3. Opatrovnice žalovaného na rozdíl od žalobkyně však nesouhlasila s tím, aby žalovanému byla uložena ještě povinnost k zaplacení smluvního úroku uplatněného žalobkyní v kapitalizované výši 8 042,08 Kč za období od datum do datum a dále smluvního úroku v procentuální výši 27 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč za období od datum do zaplacení. Uvedla, že ujednání o smluvním úroku 27 % ročně ve smlouvě ze dne datum, která se vedle občanského zákoníku řídí též zák.č. 145/2010 Sb., tj. zák. o spotřebitelském úvěru, je třeba posoudit také podle ust. § 168 odst. 1 ve spojení s ust. § 122 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., tj. zákon o spotřebitelském úvěru, kterým byl s účinností od datum zrušen zák.č. 145/2010 Sb., přičemž v jmenovaných ustanoveních je upraveno prodlení se zaplacením spotřebitelského úvěru i pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené před účinností zák.č. 257/216 Sb., tzn. před datem datum, jestliže k prodlení se zaplacením spotřebitelského úvěru došlo za účinnosti tohoto zákona, tedy po datum a násl. Uvedla, že tak tomu je i v případě žalovaného, který je v prodlení se zaplacením nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč od datum, kdy tento zaplatil žalobkyni poslední splátku. Žádala, aby v případě smluvního úroku byla žaloba zamítnuta, protože s ohledem na ust. § 168 odst. 1 ve spojení s ust. § 122 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. není tento nárok žalobkyně po právu. S touto argumentací opatrovnice žalovaného však žalobkyně nesouhlasila a nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku označila za důvodně uplatněný.

4. S poukazem na ust. § 120 odst. 3 občanského soudního řádu vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení žalobkyně a žalovaného o tom, že žalovaný nesplnil vůči žalobkyni jakožto právní nástupkyni předchozího věřitele společnosti právnická osoba, svou povinnost založenou smlouvou o zápůjčce číslo uzavřenou dne datum, k zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč a dále k zaplacení nedoplatku na tzv. poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 237,75Kč. To učinili účastníci nesporným a nebyla proto třeba k tomu provádět dokazování, neboť takovýto závěr plyne i z předmětné smlouvy, dále z účetní evidence žalobkyně (tj. zejména z obsahu tzv. zákaznické karty zápůjčky a listiny označené jako Tabulka umoření) a rovněž ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a její přílohy, která potvrzuje, že žalobkyně je jakožto postupník vlastníkem uplatněné pohledávky s příslušenstvím od datum a je proto aktivně legitimována domáhat se jejího zaplacení vůči žalovanému u soudu. Z provedených důkazů listinných – zejména z účetní evidence žalobkyně – též vyplývá jednoznačně, že poslední splátku na předmětný dluh žalovaný zaplatil dne datum a že od tohoto dne tento s plněním své platební povinnosti prodlévá. To opatrovnice žalovaného potvrdila. Nebylo proto třeba o tom vést dokazování, protože nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z příslušné dlužné částky označila opatrovnice žalovaného za souladný s občanským zákoníkem a neměla k němu žádné námitky.

5. Spor mezi žalobkyní a žalovaným se týkal pouze nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z příslušné dlužné jistiny. Z obsahu smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud v této souvislosti zjistil, že žalovaný se zavázal vedle zápůjčky, resp. spotřebitelského úvěru v částce 22 000 Kč, zaplatit ještě jako tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky částku ve výši 18 884 Kč. Tato částka se sestává z úroku ve výši 3 894 Kč, dále z poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 5 480 Kč a z dalšího poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 460 Kč. Z této částky žalovaný žalobkyni dosud dluží částku 9 237,75 Kč. Povinnost k zaplacení této částky žalovaný bez námitek akceptoval. Ohledně smluvního úroku bylo ve smlouvě, respektive v článku 4 Smluvních podmínek - dohodnuto, že v případě 60-ti týdenního režimu splácení zápůjčky bude činit pevná úroková výpůjční sazba 28,63 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z článku 20 Smluvních podmínek pak vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, která bude v případě prodlení se zaplacením zápůjčky a poplatku za její poskytnutí prodloužena do doby, než dojde k zaplacení poslední splátky. Tzn., že smlouvou by měli být účastníci nadále vázáni, protože žalovaný platební povinnost ze smlouvy dosud v rozsahu žalované částky 24 319 Kč dosud nesplnil, přičemž smluvní úrok žalobkyně omezila jen na sazbu 27 % ročně, což je sazba nižší, než je smluvená sazba 28,63 % ročně uvedená v článku 4. Tento úrok se počítá jen z jistiny zápůjčky nikoliv z poplatku za její poskytnutí. Na otázku, zda je toto ujednání ve smlouvě dosud pro účastníky závazné, je třeba podle názoru soudu hledat odpověď v rovině právní, tzn. v rámci právního posouzení nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky, na které proto soud na tomto místě odkazuje.

6. S ohledem na výsledek provedeného dokazování a na shodná tvrzení účastníků o existenci dluhu na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč ke dni datum a dluhu na poplatku za její poskytnutí ve výši 9 237,75 Kč shledal soud ujednání účastníků ve smlouvě ze dne datum ujednáním platným a v tomto rozsahu i závazným, protože respektuje ust. § 2390 zák.č. 89/2012 Sb., ve kterém je stanoveno, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle své libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, že vznikne smlouva o zápůjčce. Z navazujícího ust. § 2392 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. pak vyplývá, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Zde pak ujednání ve smlouvě vychází též z dopadajících ustanovení dříve platného zák.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl ke dni datum ještě účinným, neboť k jeho zrušení došlo až zák.č. 257/2016 Sb., a to ke dni datum. Soud proto shledal žalobu důvodnou v případě nároku žalobkyně na zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč a dále v případě nedoplatku na zaplacení poplatku za její poskytnutí ve výši 9 237,75 Kč. Uložil proto s poukazem na ujednání ve smlouvě, aby žalovaný podle ust. § 2390 a násl. zák.č. 89/2012 Sb. zaplatil tyto částky žalobkyni jakožto svému stávajícímu věřiteli (viz smlouva o postoupení pohledávky a dále viz ust. § 1879 a násl. zák.č. 89/2012 Sb.) /viz výrok pod bodem I – písm.a), b) /.

7. V případě nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství vycházel soud v rámci právního posouzení tohoto nároku z ust. § 513 zák.č. 89/2013 Sb., ve kterém je stanoveno, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady řízení. Z provedeného dokazování v daném případě vyplývá, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je v prodlení se zaplacením nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč od datum doposud. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., z nichž vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, může věřitel,který řádně splnil své smluvní nebo zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. V daném případě žalovaný svou odpovědnost za prodlení se zaplacením nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč jak za období od datum do datum, tak za období od datum a násl. nezpochybnil. Akceptoval žalobkyní vyčíslenou výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum v částce 2 374,12 Kč, jakož i procentuální výši úroku z prodlení 8,05 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč počínaje od datum a násl, tedy až do jejího zaplacení, což soud shledal souladným s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. Důsledně tomu bylo proto žalovanému ve výroku pod bodem I – písm.c), d) uloženo, aby tento s poukazem na ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. zaplatil žalobkyni tam specifikovaný zákonný úrok z prodlení. /viz výrok pod bodem I – písm.c), d) /.

8. S právním názorem žalobkyně, že by jí žalovaný měl zaplatit jako další požadované příslušenství vedle zákonného úroku z prodlení ještě smluvní úrok ve výši 27 % ročně z dlužného nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081.25 Kč se opatrovnice žalovaného neztotožnila a žádala, aby byla žaloba v této části zamítnuta. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit v rámci tzv. poplatku za poskytnutí zápůjčky, resp. spotřebitelského úvěru ve výši 22 000 Kč, také tzv. poplatek za jeho poskytnutí v částce 18 884 Kč. Tato částka se sestává z úroku ve výši 3 894 Kč, dále z poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 5 480 Kč a z dalšího poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 460 Kč. Z této částky žalovaný dosud žalobkyni dluží ještě částku 9 237,75 Kč. Povinnost k zaplacení této částky byla žalovanému uložena ve výroku pod bodem I písm.b) tohoto rozhodnutí. Ohledně smluvního úroku bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě 60-ti týdenního režimu splácení půjčky bude činit úroková sazba 28,63 % ročně. Z článku 20 Smluvních podmínek vyplývá, že pro případ prodlení se zaplacením zápůjčky se účastníci dohodli, že budou smlouvou vázáni do doby, než dojde k zaplacení celé zápůjčky, i když se tak stane opožděně. Toto ujednání by svědčilo legitimitě nároku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku uplatněného ve výši 27 % ročně i za prodlení, k němuž by došlo i po termínu splatnosti poslední splátky, tedy po uplynutí smluveného 60-ti týdenního cyklu dohodnutého pro zaplacení zápůjčky a poplatku za její poskytnutí. K obraně žalovaného, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku 27 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky není po právu, je třeba uvést, že zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný ke dni datum, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy, byl zrušen zák.č. 257/2016 Sb., který nabyl účinnosti dne datum. V přechodném ustanovení § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., je stanoveno, že dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, že se použijí na místo příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. V daném případě z účetní evidence žalobkyně vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním podle smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru, až dne datum. Tzn. za účinnosti zák.č. 257/2016 Sb. Ujednání účastníků o zaplacení smluvního úroku 27 % ročně (či 28,63 % ročně) z dlužné jistiny zápůjčky i pro období následující po termínu splatnosti poslední splátky, tedy podléhá přezkumu podle ust. § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., které odkazuje na užití ust. § 122 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., ve kterém je stanoveno omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele, a to tak, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ujednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Dále může ujednat úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, což je v době vydání tohoto rozhodnutí vl.nař. č. 351/2013 Sb. Dále může ujednat smluvní pokutu. V rozporu s ust. § 122 odst. 1 ve spojení s ust. § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. je tedy smluvní ujednání účastníků o zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně (či 28,63 % ročně) z dlužné jistiny zápůjčky, tzn. z částky 15 081,25 Kč, kterou žalovaný dlužil žalobkyni na jistině zápůjčky již od datum a také v období následujícím až do doby vydání tohoto rozhodnutí. Důsledně tomu soud zamítl žalobu v případě nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku splatného za období od datum do datum ve výši 8 042,08 Kč, dále ohledně nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období od datum do zaplacení, neboť v této části žaloba důvodná nebyla. /viz výrok sub. II – písm.a), b) / 9.Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soud proto podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Vzal při tom v úvahu, že žalobkyně měla plný úspěch v případě nároku na zaplacení jistiny uplatněné v celkové výši 24 319 Kč a že její dílčí neúspěch se týkal pouze smluvního úroku požadovaného k zaplacení ve výši 27 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč za období od datum a násl. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel v daném případě z principu uvedeného v ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, ve kterém je stanoveno, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V souzené věci se neúspěch žalobkyně týkal pouze smluvního úroku ve výši 27 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč, který v řízení představoval příslušenství pohledávky, protože sám nebyl hlavním předmětem řízení. Soud proto uzavřel tak, že žalobkyni v duchu ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu náleží přes tento dílčí neúspěch týkající se toliko příslušenství pohledávky, plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně žádala zaplati na nákladech řízení na zaplaceném soudním poplatku 1 216 Kč. Dále žádala zaplatit odměnu za svoje právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně, kterou vyčíslila podle vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“). Odměnu za úkony právní služby – tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně - uplatnila žalobkyně podle ust. § 14b) odst. 1 písm.a), b), c) – bod č. 2 vyhl.č. 177/96 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tzn. za uvedené tři úkony právní služby ve výši 900 Kč. K této odměně náleží právnímu zástupci žalobkyně podle ust. § 14b) odst. 5 písm.a) náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tedy částka 300 Kč. V souvislosti s účastí právního zástupce žalobkyně na jednání u zdejšího soudu dne datum žádala žalobkyně zaplatit odměnu za jeden úkon právní služby určenou podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/96 Sb. v částce 2 100 Kč, která byla zvýšena podle ust. § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. o jednu paušální náhradu ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně žádala zaplatit v souvislosti s účastí svého zástupce na jednání dne datum podle ust. § 14 odst. 1 písm.a), odst. 3 náhradu za ztrátu častu v rozsahu dvou půlhodin po 100 Kč, tedy částku 200 Kč, jakož i náhradu cestovních výdajů podle ust. § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/96 Sb. činící celkem částku 308,50 Kč dle propočtu na č.l.: číslo, na který soud v detailu odkazuje. Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Podle ust. § 137 odst. 3 písm.a) občanského soudního řádu mu proto náleží ještě náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 862,73 Kč z částky 4 108,50 Kč Celkem dle uvedené specifikace tak činily náklady řízení na straně žalobkyně částku ve výši 5 324,50 Kč. Žalovanému bylo proto uloženo s poukazem na ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, aby tento zaplatil žalobkyni na nákladech řízení celkem částku ve výši 5 324,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu /viz výrok sub. III/.

10. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a byla stanovena na 15 dnů s tím, že lhůta plyne od právní moci tohoto rozhodnutí.

11. O odměně opatrovnice žalovaného bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím. Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozhodnutím v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popřípadě nařízení exekutorské exekuce.