16 C 330/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Marií Švecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí paní titul . jméno příjmení , advokátkou se sídlem: adresa o 24 319 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí: a) nedoplatek na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč, b) nedoplatek na poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 257,75 Kč, c) dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení splatný za období od [datum] do [datum] ve výši 2 374,12 Kč, d) dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období od [datum] do zaplacení.

II. V případě nároku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny se žaloba zamítá: a) -ohledně nároku na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku splatného za období od [datum] do [datum] ve výši 8 042,08 Kč, b) -ohledně nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 15-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na nákladech řízení částku ve výši 5 324,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 24 319 Kč, kterou specifikovala z hlediska její struktury tak, že se sestává z nedoplatku na jistině zápůjčky (resp. spotřebitelského úvěru) ve výši 15 081,25 Kč a dále ji tvoří nedoplatek na tzv. poplatku za její poskytnutí v zůstatkové výši 9 237,75 Kč. Argumentovala tak, že se jedná o částky, k jejichž úhradě se žalovaný zavázal ve smlouvě o zápůjčce č.: [číslo], kterou tento uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně – tj. se společností [právnická osoba], [IČO] Tyto částky však žalovaný tomuto původnímu věřiteli a ani jeho právním nástupcům doposud dobrovolně nezaplatil. S jejich úhradou je tento nadále v prodlení. Jako příslušenství pohledávky proto žalobkyně žádala zaplatit zákonný úrok z prodlení za období a ve výši a z částky, jak je tento specifikován ve výroku tohoto rozhodnutí pod bodem I – písm.c), d). S poukazem na ujednání ve smlouvě pak žalobkyně dále žádala zaplatit jako příslušenství pohledávky ještě smluvní úrok ve výši 27 % ročně z nedoplatku jistiny ve výši 15 081,25 Kč, který tato vyčíslila za období od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 8 042,08 Kč a který tato dále uplatňovala k zaplacení v procentuální výši 27 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období [datum] do zaplacení. Na žalobě v tomto rozsahu žalobkyně setrvala v průběhu celého řízení z důvodu, že právním důvodem pro zaplacení uplatněných částek a požadovaného příslušenství je smlouva ze dne [datum] a Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, a to za situace, kdy se předmětná smlouva řídí zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen„ zák.č. 89/2012 Sb.“), a dále se řídí též zák.č. 145/2010 Sb., tj. zákon o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaný má od [datum] zrušen pobyt na území České republiky v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel s tím, že jeho poslední administrativní bydliště se nacházelo na adrese: [adresa žalovaného], kde však tento nebyl nalezen. [obec] jeho skutečného faktického pobytu se soudu nepodařilo zjistit ani dotazem na otce žalovaného, protože na udaném telefonním čísle a na udané e´mailové adrese je žalovaný nekontaktní osobou (k tomu viz zejména č.l.: [číslo], dále č.l.: 20, dále č.l.: [číslo] a dále č.l.: 25). Žalovanému byla proto jakožto účastníkovi řízení, jehož pobyt není znám, usnesením zdejšího soudu č.j.: 16 C 330/2019-73, vydaným dne 4.3.2021, které je v právní moci od [datum], podle ust. § 29 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ustanovena opatrovnicí pro toto řízení advokátka paní [titul]. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec], [anonymizována tři slova] [číslo] (dále jen„ opatrovnice žalovaného“). Tato se jménem žalovaného ve věci samé před soudem dne [datum] vyjádřila tak, že nezpochybňuje nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatku na jistině zápůjčky a dále nárok na zaplacení nedoplatku na tzv. poplatku za její poskytnutí, jakož i nárok na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč, protože v období od [datum] do [datum] žalovaný v prodlení se zaplacením této částky byl a protože jeho prodlení s její úhradou trvá nadále i v období od [datum] a násl. V případě těchto nároků byla tedy stanoviska žalobkyně a opatrovnice žalovaného shodná.

3. Opatrovnice žalovaného na rozdíl od žalobkyně však nesouhlasila s tím, aby žalovanému byla uložena ještě povinnost k zaplacení smluvního úroku uplatněného žalobkyní v kapitalizované výši 8 042,08 Kč za období od [datum] do [datum] a dále smluvního úroku v procentuální výši 27 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč za období od [datum] do zaplacení. Uvedla, že ujednání o smluvním úroku 27 % ročně ve smlouvě ze dne [datum], která se vedle občanského zákoníku řídí též zák.č. 145/2010 Sb., tj. zák. o spotřebitelském úvěru, je třeba posoudit také podle ust. § 168 odst. 1 ve spojení s ust. § 122 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., tj. zákon o spotřebitelském úvěru, kterým byl s účinností od [datum] zrušen zák.č. 145/2010 Sb., přičemž v jmenovaných ustanoveních je upraveno prodlení se zaplacením spotřebitelského úvěru i pro smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené před účinností zák.č. 257/216 Sb., tzn. před datem [datum], jestliže k prodlení se zaplacením spotřebitelského úvěru došlo za účinnosti tohoto zákona, tedy po [datum] a násl. Uvedla, že tak tomu je i v případě žalovaného, který je v prodlení se zaplacením nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč od [datum], kdy tento zaplatil žalobkyni poslední splátku. Žádala, aby v případě smluvního úroku byla žaloba zamítnuta, protože s ohledem na ust. § 168 odst. 1 ve spojení s ust. § 122 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. není tento nárok žalobkyně po právu. S touto argumentací opatrovnice žalovaného však žalobkyně nesouhlasila a nárok na zaplacení požadovaného smluvního úroku označila za důvodně uplatněný.

4. S poukazem na ust. § 120 odst. 3 občanského soudního řádu vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení žalobkyně a žalovaného o tom, že žalovaný nesplnil vůči žalobkyni jakožto právní nástupkyni předchozího věřitele společnosti [právnická osoba], svou povinnost založenou smlouvou o zápůjčce [číslo] uzavřenou dne [datum], k zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč a dále k zaplacení nedoplatku na tzv. poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 237,75Kč. To učinili účastníci nesporným a nebyla proto třeba k tomu provádět dokazování, neboť takovýto závěr plyne i z předmětné smlouvy, dále z účetní evidence žalobkyně (tj. zejména z obsahu tzv. zákaznické karty zápůjčky a listiny označené jako Tabulka umoření) a rovněž ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a její přílohy, která potvrzuje, že žalobkyně je jakožto postupník vlastníkem uplatněné pohledávky s příslušenstvím od [datum] a je proto aktivně legitimována domáhat se jejího zaplacení vůči žalovanému u soudu. Z provedených důkazů listinných – zejména z účetní evidence žalobkyně – též vyplývá jednoznačně, že poslední splátku na předmětný dluh žalovaný zaplatil dne [datum] a že od tohoto dne tento s plněním své platební povinnosti prodlévá. To opatrovnice žalovaného potvrdila. Nebylo proto třeba o tom vést dokazování, protože nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z příslušné dlužné částky označila opatrovnice žalovaného za souladný s občanským zákoníkem a neměla k němu žádné námitky.

5. Spor mezi žalobkyní a žalovaným se týkal pouze nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z příslušné dlužné jistiny. Z obsahu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud v této souvislosti zjistil, že žalovaný se zavázal vedle zápůjčky, resp. spotřebitelského úvěru v částce 22 000 Kč, zaplatit ještě jako tzv. poplatek za poskytnutí zápůjčky částku ve výši 18 884 Kč. Tato částka se sestává z úroku ve výši 3 894 Kč, dále z poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 5 480 Kč a z dalšího poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 460 Kč. Z této částky žalovaný žalobkyni dosud dluží částku 9 237,75 Kč. Povinnost k zaplacení této částky žalovaný bez námitek akceptoval. Ohledně smluvního úroku bylo ve smlouvě, respektive v článku 4 Smluvních podmínek - dohodnuto, že v případě 60-ti týdenního režimu splácení zápůjčky bude činit pevná úroková výpůjční sazba 28,63 % ročně po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z článku 20 Smluvních podmínek pak vyplývá, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou, která bude v případě prodlení se zaplacením zápůjčky a poplatku za její poskytnutí prodloužena do doby, než dojde k zaplacení poslední splátky. Tzn., že smlouvou by měli být účastníci nadále vázáni, protože žalovaný platební povinnost ze smlouvy dosud v rozsahu žalované částky 24 319 Kč dosud nesplnil, přičemž smluvní úrok žalobkyně omezila jen na sazbu 27 % ročně, což je sazba nižší, než je smluvená sazba 28,63 % ročně uvedená v článku 4. Tento úrok se počítá jen z jistiny zápůjčky nikoliv z poplatku za její poskytnutí. Na otázku, zda je toto ujednání ve smlouvě dosud pro účastníky závazné, je třeba podle názoru soudu hledat odpověď v rovině právní, tzn. v rámci právního posouzení nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného smluvního úroku ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky, na které proto soud na tomto místě odkazuje.

6. S ohledem na výsledek provedeného dokazování a na shodná tvrzení účastníků o existenci dluhu na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč ke dni [datum] a dluhu na poplatku za její poskytnutí ve výši 9 237,75 Kč shledal soud ujednání účastníků ve smlouvě ze dne [datum] ujednáním platným a v tomto rozsahu i závazným, protože respektuje ust. § 2390 zák.č. 89/2012 Sb., ve kterém je stanoveno, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle své libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, že vznikne smlouva o zápůjčce. Z navazujícího ust. § 2392 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. pak vyplývá, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Zde pak ujednání ve smlouvě vychází též z dopadajících ustanovení dříve platného zák.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl ke dni [datum] ještě účinným, neboť k jeho zrušení došlo až zák.č. 257/2016 Sb., a to ke dni [datum]. Soud proto shledal žalobu důvodnou v případě nároku žalobkyně na zaplacení nedoplatku jistiny zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč a dále v případě nedoplatku na zaplacení poplatku za její poskytnutí ve výši 9 237,75 Kč. Uložil proto s poukazem na ujednání ve smlouvě, aby žalovaný podle ust. § 2390 a násl. zák.č. 89/2012 Sb. zaplatil tyto částky žalobkyni jakožto svému stávajícímu věřiteli (viz smlouva o postoupení pohledávky a dále viz ust. § 1879 a násl. zák.č. 89/2012 Sb.) /viz výrok pod bodem I – písm.a), b) /.

7. V případě nároku žalobkyně na zaplacení požadovaného příslušenství vycházel soud v rámci právního posouzení tohoto nároku z ust. § 513 zák.č. 89/2013 Sb., ve kterém je stanoveno, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady řízení. Z provedeného dokazování v daném případě vyplývá, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je v prodlení se zaplacením nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč od [datum] doposud. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je po právu nárok žalobkyně na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., z nichž vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, může věřitel,který řádně splnil své smluvní nebo zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. V daném případě žalovaný svou odpovědnost za prodlení se zaplacením nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081,25 Kč jak za období od [datum] do [datum], tak za období od [datum] a násl. nezpochybnil. Akceptoval žalobkyní vyčíslenou výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce 2 374,12 Kč, jakož i procentuální výši úroku z prodlení 8,05 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč počínaje od [datum] a násl, tedy až do jejího zaplacení, což soud shledal souladným s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb. Důsledně tomu bylo proto žalovanému ve výroku pod bodem I – písm.c), d) uloženo, aby tento s poukazem na ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. zaplatil žalobkyni tam specifikovaný zákonný úrok z prodlení. /viz výrok pod bodem I – písm.c), d) /.

8. S právním názorem žalobkyně, že by jí žalovaný měl zaplatit jako další požadované příslušenství vedle zákonného úroku z prodlení ještě smluvní úrok ve výši 27 % ročně z dlužného nedoplatku na jistině zápůjčky ve výši 15 081.25 Kč se opatrovnice žalovaného neztotožnila a žádala, aby byla žaloba v této části zamítnuta. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný se zavázal zaplatit v rámci tzv. poplatku za poskytnutí zápůjčky, resp. spotřebitelského úvěru ve výši 22 000 Kč, také tzv. poplatek za jeho poskytnutí v částce 18 884 Kč. Tato částka se sestává z úroku ve výši 3 894 Kč, dále z poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 5 480 Kč a z dalšího poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 460 Kč. Z této částky žalovaný dosud žalobkyni dluží ještě částku 9 237,75 Kč. Povinnost k zaplacení této částky byla žalovanému uložena ve výroku pod bodem I písm.b) tohoto rozhodnutí. Ohledně smluvního úroku bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě 60-ti týdenního režimu splácení půjčky bude činit úroková sazba 28,63 % ročně. Z článku 20 Smluvních podmínek vyplývá, že pro případ prodlení se zaplacením zápůjčky se účastníci dohodli, že budou smlouvou vázáni do doby, než dojde k zaplacení celé zápůjčky, i když se tak stane opožděně. Toto ujednání by svědčilo legitimitě nároku žalobkyně na zaplacení smluvního úroku uplatněného ve výši 27 % ročně i za prodlení, k němuž by došlo i po termínu splatnosti poslední splátky, tedy po uplynutí smluveného 60-ti týdenního cyklu dohodnutého pro zaplacení zápůjčky a poplatku za její poskytnutí. K obraně žalovaného, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku 27 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky není po právu, je třeba uvést, že zák.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl účinný ke dni [datum], kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy, byl zrušen zák.č. 257/2016 Sb., který nabyl účinnosti dne [datum]. V přechodném ustanovení § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., je stanoveno, že dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, že se použijí na místo příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. V daném případě z účetní evidence žalobkyně vyplývá, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním podle smlouvy o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru, až dne [datum]. Tzn. za účinnosti zák.č. 257/2016 Sb. Ujednání účastníků o zaplacení smluvního úroku 27 % ročně (či 28,63 % ročně) z dlužné jistiny zápůjčky i pro období následující po termínu splatnosti poslední splátky, tedy podléhá přezkumu podle ust. § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., které odkazuje na užití ust. § 122 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., ve kterém je stanoveno omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele, a to tak, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ujednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Dále může ujednat úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, což je v době vydání tohoto rozhodnutí vl.nař. č. 351/2013 Sb. Dále může ujednat smluvní pokutu. V rozporu s ust. § 122 odst. 1 ve spojení s ust. § 168 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. je tedy smluvní ujednání účastníků o zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně (či 28,63 % ročně) z dlužné jistiny zápůjčky, tzn. z částky 15 081,25 Kč, kterou žalovaný dlužil žalobkyni na jistině zápůjčky již od [datum] a také v období následujícím až do doby vydání tohoto rozhodnutí. Důsledně tomu soud zamítl žalobu v případě nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku splatného za období od [datum] do [datum] ve výši 8 042,08 Kč, dále ohledně nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 15 081,25 Kč za období od [datum] do zaplacení, neboť v této části žaloba důvodná nebyla. /viz výrok sub. II – písm.a), b) / 9.Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Soud proto podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Vzal při tom v úvahu, že žalobkyně měla plný úspěch v případě nároku na zaplacení jistiny uplatněné v celkové výši 24 319 Kč a že její dílčí neúspěch se týkal pouze smluvního úroku požadovaného k zaplacení ve výši 27 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč za období od [datum] a násl. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel v daném případě z principu uvedeného v ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, ve kterém je stanoveno, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V souzené věci se neúspěch žalobkyně týkal pouze smluvního úroku ve výši 27 % ročně z jistiny ve výši 15 081,25 Kč, který v řízení představoval příslušenství pohledávky, protože sám nebyl hlavním předmětem řízení. Soud proto uzavřel tak, že žalobkyni v duchu ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu náleží přes tento dílčí neúspěch týkající se toliko příslušenství pohledávky, plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně žádala zaplati na nákladech řízení na zaplaceném soudním poplatku 1 216 Kč. Dále žádala zaplatit odměnu za svoje právní zastoupení advokátem před soudem prvního stupně, kterou vyčíslila podle vyhl.č. 177/1996 Sb., tj. vyhláška o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ vyhl.č. 177/96 Sb.“). Odměnu za úkony právní služby – tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně - uplatnila žalobkyně podle ust. § 14b) odst. 1 písm.a), b), c) – bod č. 2 vyhl.č. 177/96 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tzn. za uvedené tři úkony právní služby ve výši 900 Kč. K této odměně náleží právnímu zástupci žalobkyně podle ust. § 14b) odst. 5 písm.a) náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon, tedy částka 300 Kč. V souvislosti s účastí právního zástupce žalobkyně na jednání u zdejšího soudu dne [datum] žádala žalobkyně zaplatit odměnu za jeden úkon právní služby určenou podle ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/96 Sb. v částce 2 100 Kč, která byla zvýšena podle ust. § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. o jednu paušální náhradu ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně žádala zaplatit v souvislosti s účastí svého zástupce na jednání dne [datum] podle ust. § 14 odst. 1 písm.a), odst. 3 náhradu za ztrátu častu v rozsahu dvou půlhodin po 100 Kč, tedy částku 200 Kč, jakož i náhradu cestovních výdajů podle ust. § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/96 Sb. činící celkem částku 308,50 Kč dle propočtu na č.l.: [číslo], na který soud v detailu odkazuje. Právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Podle ust. § 137 odst. 3 písm.a) občanského soudního řádu mu proto náleží ještě náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 862,73 Kč z částky 4 108,50 Kč Celkem dle uvedené specifikace tak činily náklady řízení na straně žalobkyně částku ve výši 5 324,50 Kč. Žalovanému bylo proto uloženo s poukazem na ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, aby tento zaplatil žalobkyni na nákladech řízení celkem částku ve výši 5 324,50 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně podle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu /viz výrok sub. III/.

10. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a byla stanovena na 15 dnů s tím, že lhůta plyne od právní moci tohoto rozhodnutí.

11. O odměně opatrovnice žalovaného bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím.