16 C 339/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Marií Švecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: výživné pro nerozvedenou manželku

I. Žaloba s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost platit žalobkyni na její výživu částku ve výši 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 30.dne příslušného kalendářního měsíce předem, počínaje od datum po dobu trvání jejich manželství, tzn. do datum, kdy jejich manželství rozvodem zaniklo, se vcelémrozsahuzamítá.

II. Žádný z účastníků nemáprávonanáhradunák ladůřízení.

III. Povinnost k zaplacení soudního poplatku v daném případě na žalovaného podle ust. § 2 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb., tj. zákon o soudních poplatcích, nepřechází.

1. Usnesením č.j.: číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, vyslovil Okresní soud v Teplicích svou místní nepříslušnost rozhodovat o žalobě o výživné na nerozvedenou manželku, kterou u tohoto soudu podala žalobkyně proti žalovanému jakožto svému manželovi dne datum. Současně rozhodl, že se věc postupuje k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Mostě, v jehož obvodu má žalovaný bydliště na adrese: adresa žalobkyně, kterým byla tato vyzvána k doplnění své žaloby a dále k označení důkazů k prokázání tvrzení uvedených v žalobě. Výzva byla žalobkyni doručena do vlastních rukou dne datum (viz doklad o doručení na č.l.: 22), avšak žalobkyně na ni doposud neodpověděla. Stala se v tomto řízení zcela nečinným účastníkem. Soud proto vycházel z původního znění žaloby na č.l.: 1, ve kterém žalobkyně uvedla, že je od datum manželkou žalovaného, což prokazovala kopií oddacího listu na č.l.:

2. Dále uvedla, že zhruba půl roku po uzavření manželství ji žalovaný trvale opustil, když tehdy odcestoval do zahraničí a již se k ní nevrátil. Po dobu více než 9 let tedy s žalovaným spolu nežijí intimně ani hospodářsky a neudržují spolu žádný kontakt. Uvedla, že jejich společným potomkem je nezl. dcera celé jméno žalobkyně, datum narození, že poměry této dcery byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Mostě, který blíže neoznačila. Uplatněný nárok na výživné vůči žalovanému odůvodnila existencí úředního manželství a z něj plynoucí povinnosti manžela, aby k ní plnil svou zákonnou vyživovací povinnost, protože ona je osobou bez zaměstnání, evidovanou na úřadu práce a nemající žádný příjem. Dále uvedla, že fakticky žije s přítelem panem jméno příjmení. Žádala, aby jí žalovaný platil na její výživu od podání žaloby, tzn. od datum měsíčně částku 500 Kč splatnou vždy do 30. dne příslušného kalendářního měsíce na složenku. Vyjma fotokopie oddacího listu účastníků žalobkyně k prokázání svých tvrzení žádné důkazy neoznačila, a to ani po výzvě soudu ze datum (viz č.l.: 1 a dále č.l.: 22). 2. soudnímu jednání se žalobkyně dne datum bez udání důvodu nedostavila. O odročení jednání nepožádala. Svá skutková tvrzení nedoplnila a nečinnou zůstala i při plnění své důkazní povinnosti. Předvolání k jednání jí bylo včas a řádně doručeno (viz doklad o doručení na č.l.: 55). Soud proto v případě žalobkyně postupoval podle ust. § 101 odst. 3 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalobkyně.

3. Žalovaný zůstal ve věci obdobně jako žalobkyně zcela nečinným účastníkem řízení. Na písemnosti od soudu a na předvolání k jednání, které mu byly odeslány na adresu jeho úředního bydliště, tj. nyní PSČ obec, Tř. ulice a číslo (viz č.l.: číslo), nereagoval. Jeho stanovisko k uplatněnému nároku se proto soudu zjistit nepodařilo. K jednání se dne datum bez udání důvodu žalovaný nedostavil a o odročení jednání nepožádal. Důsledně tomu proto soud i v případě žalovaného musel postupovat podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu a věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z důvodu nečinnosti obou účastníků řízení, čerpal soud poznatky o jejich osobním stavu, dále o osobách, k nimž tito mají vyživovací povinnost, jakož i o jejich tvrzeném faktickém rozchodu trvajícím více než devět let, jakož i o absenci příjmu na straně žalobkyně a o poměrech žalovaného, ze spisu zdejšího soudu o rozvodu manželství účastníků sp.zn.: spisová značka. Dále vycházel z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn.: spisová značka, který se týká jejich společné dosud nezletilé dcery celé jméno žalobkyně, narozené datum. V těchto řízeních žalobkyně součinnost soudu jako účastnice řízení poskytla. Žalovaný byl i v těchto řízeních nečinným účastníkem. O jeho poměrech tam soud informovala jeho matka paní jméno celé jméno žalobkyně a dále opatrovník nezl. celé jméno žalobkyně. Dále soud vycházel z podrobných zprav o bydlišti účastníků z informačního systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, jakož i ze zprávy Úřadu práce ČR – Kontaktní pracoviště obec.

5. Z oddacího listu předloženého žalobkyní soud učinil zjištění, že tato uzavřela s žalovaným manželství dne datum před stát. instituce, že u obou se jednalo o jejich první manželství (viz č.l.:2). Ze spisu zdejšího soudu sp.zn.: spisová značka dále soud zjistil, že žalobkyně podala proti žalovanému návrh na rozvod tohoto manželství. Žalovaný v řízení o rozvod manželství soudu žádnou součinnost jako účastník řízení neposkytl. Výslechem žalobkyně bylo v rámci řízení o rozvod manželství účastníků zjištěno, že k faktickému rozchodu mezi ní a žalovaným fakticky došlo zhruba po půl roce po uzavření sňatku, že tehdy ji žalovaný opustil a odejel do zahraničí. Od té doby tito spolu nejsou v žádném kontaktu. Žalovaný měl být nejprve v země a později v země. Našel si přítelkyni jméno příjmení, se kterou má dvě nemanželské děti. Uvedla, že s žalovaným již přes deset netvoří rodinné společenství, intimně se nestýkají a nechtějí manželské společenství obnovit. Rozsudkem zdejšího soudu č.j.: číslo jednací, ze dne 2.3.2021, který je v právní moci od datum, bylo manželství účastníků rozvedeno (viz č.l.: číslo a dále č.l.: číslo). Z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství účastníků dále soud zjistil, že také žalobkyně navázala za trvání manželství s žalovaným mimomanželskou známost s jiným mužem, že z této známosti tato porodila dvě nemanželské děti, u nichž byl žalovaný vykazován jako jejich matrikový otec do doby, než bylo jeho otcovství k nemanželským dětem jméno celé jméno žalobkyně, narozené v roce rok, a jméno celé jméno žalovaného, narozenému v roce 2016, před soudem úspěšně popřeno. Z rozsudku zdejšího soudu č.j.: číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, který je v právní moci od datum, pak bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla nařízena ústavní výchova nad společnou dcerou účastníků dosud nezletilou celé jméno žalobkyně, narozenou datum, s tím že ústavní výchova je realizována v Dětském domově a ulice jídelně obec, obec a číslo, příspěvková organizace, přičemž ani jednomu z rodičů nebyla uložena vyživovací povinnost k této jejich dceři. U žalovaného se tak stalo z toho důvodu, že se u něj nepodařilo jeho příjmové a majetkové poměry zjistit, přičemž dostupné poznatky o jeho životě svědčí o tom, že není schopen se o dceru postarat a že pro výchovu nemá vytvořeny ani uspokojivé podmínky. Přestal se starat i o potomky zrozené ze vztahu s paní jméno příjmení. V případě žalobkyně této nebylo vyměřeno tehdy výživné z důvodu, že její příjem tvořil pouze rodičovský příspěvek ve výši částka. Rovněž v tomto řízení bylo zjištěno, že soužití účastníků je dlouhodobě hluboce, trvale a nenapravitelné rozvrácené, že tito nevedou společné rodinné společenství, že to zaniklo. (viz č.l.: číslo). Podle zjištění soudu u obec správy soc. zabezpečení v obec žalovaný nebyl v období roků rok a rok osobou samostatně výdělečně činnou a nebyl u něj evidován otevřený pojistný vztah u zaměstnavatele. (viz č.l.: číslo). V případě žalobkyně pak soud zjistil ze zprávy Úřadu práce ČR – Kontaktní pracoviště obec ze dne datum, že tato není evidována jako příjemce dávek pomoci v hmotné nouzi. Je vedena pouze jako osoba společně posuzovaná pro nárok na dávku pomoci v hmotné nouzi. jméno je toliko příjemcem dávky státní soc. podpory, a to přídavku na dítě - nezl. jméno celé jméno žalovaného, který je potomkem jiného muže, než je žalovaný. Přídavek činí částka měsíčně. (viz č.l.: číslo).

6. Od důkazu výslechem žalobkyně a žalovaného soud upustil, protože tito takový důkaz ani jeden nenavrhli. S ohledem na výše učiněná skutková zjištění nebylo pro rozhodnutí ve věci ani takových důkazů třeba.

7. Ná základě výše učiněných skutkových zjištění, která vycházejí z obsahu shora uvedených důkazů listinných, přičemž ani jeden z účastníků nezpochybnil obsah rozsudku zdejšího soudu o rozvodu jejich manželství č.j.: číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, jakož i rozsudku zdejšího soudu č.j.: číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, který se týká jejich společné dcery dosud nezletilé celé jméno žalobkyně, narozené datum, soud o žalobě o výživné na nerozvedenou manželku – tedy žalobkyni – rozhodl.

8. V rámci právního posouzení věci soud vycházel ze zjištění, že manželství účastníků trvalo úředně od datum do datum, kdy právní mocí rozsudku o jejich rozvodu č.j.: číslo jednací, vydaného zdejším soudem dne datum, zaniklo. Teoreticky by tak trvala podle ust. § 697 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen „zák.č. 89/2012 Sb.“), vzájemná vyživovací povinnost účastníků po dobu trvání jejich manželství, přičemž by měla být plněna v rozsahu, který by oběma manželům zajišťoval zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Podle ust. § 697 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb. pak i pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném, tedy zejména ust. § 922 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Dále pak ust. § 921 zák.č. 89/2012 Sb., že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodne jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Žalobkyně uplatnila nárok na výživné proti žalovanému v duchu ust. § 697 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb. ode dne podání žaloby, tzn. od datum a násl., respektovala tedy ust. § 922 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., že výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. Z důkazů, které pro toto období o poměrech žalobkyně a žalovaného soud shromáždil, vyplývá, že v období od datum a násl byla žalobkyně manželkou žalovaného a že neměla žádný vlastní příjem. Současně však bylo zjištěno, že oba účastníci se po půl roce po uzavření jejich manželství fakticky rozešli. Přestali spolu žít, být si věrni, vzájemně se podporovat a udržovat rodinné společenství a pečovat společně o svou společnou dceru nezl. celé jméno žalobkyně, narozenou datum, takže přestali plnit povinnosti, které ukládá manželům ust. § 687 odst. 2 zák.č. 89/2012 Sb. Oba účastníci porušili manželskou věrnost. Každý z nich udržoval za trvání manželství paralelní vztah s jiným partnerem či partnerkou a počal z takového vztahu dva nemanželské potomky. Pro období od datum a násl. pak bylo zjištěno ze zprávy Úřadu práce ČR – Kontaktní pracoviště obec, ze dne datum (viz č.l.: číslo), že žalobkyně v mimomanželské známosti pokračuje, protože je osobou společně posuzovanou pro dávky v hmotné nouzi, přičemž sama v žalobě uvedla, že žije s panem jméno příjmení. Žalobkyně tedy vytvořila faktické rodinné společenství s jinou osobou, než je žalovaný. Je pravdou, že pro takové faktické rodinné společenství zák.č. 89/2012 Sb., s výjimkou ust. § 920 o výživném pro neprovdanou matku, vyživovací povinnost neupravuje. Z ust. § 547 zák.č. 89/2012 Sb. se však podává, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Tomuto kritériu je pak třeba podrobit i oprávněnost požadavku žalobkyně na výživné vůči žalovanému pro období od datum do zániku jejich manželství, tzn. do datum, kdy bylo jejich manželství rozvedeno. Soud dospěl k závěru, že toliko z formálního úředně existujícího manželství nemůže s ohledem poměry účastníků, kteří z vlastní vůle fakticky ukončili někdejší rodinné společenství již v průběhu roku 2011, aniž by je kdy obnovili, dovozovat, že by žalovaný měl vůči žalobkyni plnit vyživovací povinnost podle ust. § 697 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., protože takový závěr by byl v rozporu s ust. § 547 zák.č. 89/2012 Sb., tzn. s dobrými mravy. Nelze totiž pominout, že v daném případě žalobkyně v rozhodném období, za které nárok na výživné uplatnila, již s žalovaným dlouhodobě řadu let nežila. V rozhodném období tato naopak žila, jak sama uvedla v žalobě, s jiným mužem, a to panem jméno příjmení. S tímto mužem je proto také společně posuzována pro dávky v hmotné nouzi. Selhání účastníků jako manželů, respektive rodičů, potvrzuje i obsah rozsudku zdejšího soudu č.j.: 20 P 70/2013-627, ze dne 21.4.2020, kterým byla nad jejich dcerou celé jméno žalobkyně nařízena na dobu tří let ústavní výchova. Důsledně uvedeným skutkovým zjištěním a jejich právnímu posouzení tak dospěl soud k závěru, že žaloba o výživné na žalobkyni není důvodná a v celém rozsahu ji proto zamítl. (viz výrok sub. I).

9. Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Bylo proto podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení, a to za situace, kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, dle obsahu spisu doposud ani žádné náklady řízení nevznikly. Důsledně tomu bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na jejich náhradu. (viz výrok sub. II).

10. Žalobkyně byla v daném případě podle ust. § 11 odst. 2 písm.c) zák.č. 549/1991 Sb., tj. zákon o soudních poplatcích, osvobozena od povinnosti k zaplacení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, nepřechází na žalovaného v daném případě podle ust. § 2 odst. 3 zák.č. 549/1991 Sb. povinnost k zaplacení soudního poplatku. (viz výrok sub. III).

11. Tolik odůvodnění rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.