16 C 352/2019

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Švecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 926,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí: a) na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení splatném do datum částku ve výši 146.79 Kč, b) na zákonném úroku z prodlení 7,50 % ročně z částky 5 926,75 Kč činícího za období od datum do datum částku ve výši 143,70 Kč.

II. Žaloba o zaplacení jistiny ve výši 5 926,75 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 411,01 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 5 926,75 Kč za období od datum do zaplacení, dále smluvního úroku ve výši 21 % ročně z částky 5 926,75 Kč za období od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne datum, domáhala vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 5 926,75 Kč, kterou specifikovala tak, že se jedná o neuhrazenou jistinu půjčky, kterou žalované poskytla na základě smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO. Jako příslušenství pohledávky žádala žalobkyně zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 146,79 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 411,01 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z jistiny ve výši 5 956,75 Kč za období od datum do zaplacení, dále smluvní úrok z prodlení ve výši 21 % ročně z jistiny ve výši 5 926,75 Kč od datum do zaplacení. Argumentovala tak, že v uvedeném rozsahu žalovaná svou povinnost ze smlouvy o půjčce nesplnila vůči právnická osoba, a ani vůči žalobkyni, která se stala věřitelem žalované na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, což bylo žalované písemně oznámeno dne datum.

2. K návrhu žalobkyně soud vydal dne datum pod č.j.: EPR číslo elektronický platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl v celém rozsahu. (viz č.l.: 8).

3. Elektronický platební rozkaz č.j.: EPR číslo byl žalované spolu s žalobou doručen do vlastních rukou dne datum na adresu: adresa žalované (viz doklad o doručení připojený na č.l.: 8). Proti elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná dne datum odpor, který soudu došel dne datum (viz č.l.: 11 a obálka na č.l.: 11a). V důsledku podaného odporu byl elektronický platební rozkaz ze zákona zrušen v celém rozsahu s tím, že soud ve věci rozhodne při jednání (srov. ust. § 174a) odst. 3 ve spojení s ust. § 174 odst. 2 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád, dále jen „o.s.ř.“).

4. V odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu žalovaná na svou obranu uvedla, že v roce 2016 měla na půjčku od společnosti„ Provident“ doplatit částku 7 562 Kč, a to do července. Osobně do společnosti„ Provident“ volala a řekla, že částku doplatí nejpozději do října 2016, že s tím oni souhlasili. Dále uvedla, že dluh 7 562 Kč zaplatila dne datum. Na to jí prý oznámili, že nemusí platit žádný úrok. V té době byla na mateřské dovolené a její sociální postavení bylo samoživitelka. (viz č.l.: 11).

5. Žalobkyně na obranu žalované v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu reagovala podáním ze dne datum tak, že potvrdil existenci platby od žalované ve výši 7 562 Kč, kterou vykazuje od datum. Žalobkyně namítla, že částku 7 562 Kč jí měla žalovaná zaplatit do datum, což tato neučinila, ač k tomu byla v Oznámení o postoupení pohledávky písemně vyzvána. Dále žalobkyně namítala, že k úhradě uplatněné pohledávky žalovanou před podáním žaloby písemně vyzvala tzv. předžalobní výzvou, aby tato provedla úhradu nejpozději do datum. Žalobkyně potvrdila existenci telefonického kontaktu ze strany žalované dne datum, jakož i skutečnost, že tehdy žalovaná uvedla, že má pohledávku ze smlouvy o půjčce č.: číslo uhrazenou. Tehdy žalobkyně reagovala tak, že pohledávku žalovaná neuhradila ve lhůtě uvedené v oznámení o postoupení pohledávky a že se proto pohledávka navýšila o příslušenství. V této fázi hovor vypadl. Žalovaná už znovu žalobkyni nekontaktovala. (viz podání žalobkyně na č.l.: číslo).

6. Ve věci bylo nařízeno jednání na datum, a to dne datum. Na předvolání k tomuto jednání reagovala žalobkyně svým podáním ze dne datum, ve kterém omluvila svou neúčast na jednání s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti, že na podané žalobě nadále trvá v nezměněném rozsahu, odkazuje na předložené listinné důkazy, které doplnila o listinu označenou jako„ Uznání dluhu ze dne datum“, ve kterém tehdy žalovaná uvedla, že její tehdejší dluh na půjčce ze smlouvy číslo činil částku 10 962 Kč, kterou žalovaná uznala písemně co do důvodu i co do výše. (viz podání žalobkyně na č.l.: číslo a jeho příloha na č.l.: 30). Z důvodu pandemie vyvolané covidem 19 bylo jednání nařízené na datum odvoláno z důvodu nařízené coronavirové karantény. (viz záznam na č.l.: 32 a dále protokol na č.l.: 33).

7. Z důvodu přetrvávajícího rozporu v tvrzeních žalobkyně a žalované, kdy žalovaná tvrdila, že svou povinnost zaplatit žalobkyni podle smlouvy o půjčce celkem částku 14 687 Kč splnila, protože poslední úhradou byla částka 7 562 Kč poukázaná složenkou na příslušný účet dne datum, zatímco žalobkyně tvrdila opak, že žalovaná jí nadále dluží na jistině částku 5 926,75 Kč a že nadále trvá také nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku ve výši 21 % ročně a nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně, vyrozuměl soud žalobkyni o svém předběžném právním názoru na věc. (viz č.l.: 37).

8. Na usnesení soudu č.j.: 16 C 352/2019-37, ze dne 1.6.2020, reagovala žalobkyně podáním ze dne datum, ve kterém uvedla, že podle smlouvy ze dne datum byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč, že tuto částku se žalovaná zavázala věřiteli zaplatit postupně spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky v celkové výši 6 687 Kč v 60-ti týdenních splátkách po 245 Kč s tím, že poslední splátka bude činit částku 232 Kč. Žalovaná tedy měla zaplatit věřiteli na jistině půjčky a na poplatku za poskytnutí půjčky celkem částku 14 687 Kč. V podání ze dne datum žalobkyně uvedla, že žalovaná zaplatila do doby postoupení pohledávky žalobkyni, tzn. do datum částku ve výši 7 125 Kč, takže dlužila ke dni postoupení pohledávky na jistině půjčky a na poplatku za poskytnutí půjčky částku ve výši 7 562 Kč (tj. 14 687 – 7 125 = 7 652). Žalobkyně tvrdila, že ujednání ve Smluvních podmínkách Smlouvy o půjčce o zápočtu splátek na jistinu a poplatek ji zavazovalo jen v případě, že by žalovaná smluvní podmínky neporušila. Žalobkyně proto platbu 7 562 Kč, která jí od žalované došla datum, vyúčtovala nejprve na úhradu příslušenství, a to kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení splatného do datum ve výši 1 556,96 Kč, dále na úhradu kapitalizovaného smluvního úroku splatného do datum ve výši 4 369,79 Kč, dále na nedoplatek poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 1 591,01 Kč, což je celkem 7 517,76 Kč. Zbývající částku ve výši 44,24 Kč pak žalobkyně vyúčtovala na úhradu jistiny půjčky s tím, že tato proto zůstala dosud neuhrazena v rozsahu částky 5 926,75 Kč. Argumentovala tak, že takový postup zákon č. 40/1964 Sb., tj. občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen„ zák.č. 40/64 Sb.“) sice neupravoval, ale ani jej nezakazoval. (viz podání žalobkyně na č.l.: číslo). Další podání žalobkyně ze dne datum již z hlediska skutkových tvrzení žalobkyně k věci nic nového nepřineslo. (viz č.l. 45-46). K jednání dne datum se žalobkyně omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. (viz omluva na č.l.: číslo).

9. Žalovaná, která se k jednání dne datum osobně dostavila, uvedla, že s argumentací žalobkyně uvedenou v jejích písemných podáních výše již zmíněných nesouhlasí. Předložila soudu k provedení důkazu ústřižek složenky podací číslo: číslo s podacím datem datum na částku 7 562 Kč, což byla výše dluhu na jistině uvedená v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, takže muselo být žalobkyni zcela zřejmé, že žalovaná hradí jistinu půjčky a nedoplatek poplatku za poskytnutí půjčky. Dále poukazovala na skutečnost, že platbu 7 562 Kč odeslanou složenkou podanou na poště dne datum na účet uvedený na složence označila správným variabilním symbolem: číslo, který však napsala nedopatřením do kolonky specifický symbol. Jednalo se však o platbu, která byla pro příjemce identifikovatelná, jak z hlediska její výše, tak i důvodu plnění. Uvedla, že z článku 7 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce nevyplývá žádné oprávnění pro žalobkyni, aby vyúčtovala platby nejprve na úhradu příslušenství, tzn. smluvního úroku a úroku z prodlení a až naposledy na úhradu jistiny. Dále uvedla, že smlouva o půjčce ze dne datum byla svou povahou smlouvou spotřebitelskou, což vylučovalo, aby se na ni vztahoval obchodní zákoník.

10. Z výše uvedených stanovisek žalobkyně a žalované vyplývá, že základ sporu se týká zjištění, co konkrétně žalovaná hradila žalobkyni platbou ve výši 7 562 Kč, připsanou na účet žalobkyně dne datum. K tomu proto soud zaměřil dokazování.

11. Ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně – tj. právnická osoba – a žalovanou zjistil, že na základě této smlouvy obdržela žalovaná půjčku ve výši 8 000 Kč. Tuto půjčku se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit spolu s poplatkem za její poskytnutí v celkové výši 6 687 Kč v 60-ti týdenních splátkách po 245 Kč s tím, poslední splátka bude činit 232 Kč. Žalovaná se tak zavázala zaplatit celkem právní předchůdkyni žalobkyně celkem ve výši 14 687 Kč. Splátky se pak zavázala platit na účet právnická osoba: bankovní účet a označovat je variabilním symbolem: číslo a specifickým symbolem: číslo Součástí smlouvy o půjčce byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. V článku 3 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce bylo stanoveno, že výpůjční úroková sazba je pevná pro celou dobu trvání smlouvy a činí 21 % ročně. Dále z článku 3 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce vyplývá, že účastníci smlouvy se dohodli, že jistina nebude úročena za období, které překračuje původně sjednanou dobu trvání smlouvy. V článku 20 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce bylo dohodnuto, že smlouva se uzavírá na dobu určitou, která plyne od podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky. Z článku 11 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce vyplývá, že v případě prodlení se zaplacením splátek, se stane nedoplatek půjčky splatným jednorázově. V článku 7 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce bylo dohodnuto, že jakékoliv řádné splátky zaplacené zákazníkem, budou použity na úhradu jistiny a poplatku za poskytnutí půjčky. (důkaz - smlouva o půjčce ze dne datum a Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce).

12. Z uznání dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že k tomuto dni dlužila žalovaná na jistině půjčky a na poplatku za její poskytnutí právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 10 962 Kč. V uznání dluhu nejsou vyčísleny žádné úroky. (důkaz – uznání dluhu na č.l.: 30).

13. Z karty vedené o splácení půjčky bylo zjištěno, že žalovaná měla zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 14 687 Kč, sestávající se z půjčky ve výši 8 000 Kč a poplatku za poskytnutí půjčky ve výši 6 687 Kč. Na tuto částku žalovaná zaplatila za období od datum do datum částku ve výši 7 125 Kč (důkaz – karta o splácení půjčky na č.l.: 43).

14. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně se stala vlastníkem pohledávky vedené právnická osoba za žalovanou na základě postupní smlouvy uzavřené dne datum, že ke dni datum žalovaná dlužila na jistině půjčky a na poplatku za její poskytnutí 7 562 Kč, což je dluh bez příslušenství. Byla vyzvána, aby tuto částku zaplatila do 10-ti dnů. Současně byla žalovaná informována o tom, že částku má zaplatit na účet: bankovní účet a variabilní symbol.

15. Z ústřižku složenky podací číslo s podacím datem datum soud zjistil, že žalovaná touto složenkou provedla úhradu částky 7 562 Kč na účet č. bankovní účet a platbu označila variabilním symbolem: číslo. V této souvislosti žalovaná před soudem uvedla, že platila dlužnou jistinu uvedenou v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, že rozhodne neplatila žádné úroky, protože ty v této listině nebyly vůbec uvedeny, že žalobkyni muselo být zcela zřejmé, že hradí jistinu a nikoliv žádné úroky, protože správně uvedla i variabilní symbol, takže se jednalo o platbu zcela identifikovatelnou, že při vyúčtování platby 7 562 Kč žalobkyně postupovala v rozporu se smlouvou a se Smluvní podmínkami Smlouvy o půjčce, ve kterých pro postup žalobkyně nebyl žádný podklad.

16. Z tzv. předžalobní výzvy soud zjistil, že teprve datum v předžalobní výzvě žalobkyně uvědomila žalovanou o tom, že jí má ještě dlužit částku 5 926,75 Kč a že tuto částku žalobkyně úročí smluvním úrokem 21 % ročně. Žalovaná byla proto od datum, kdy zaplatila částku 7 562 Kč až do doby doručení předžalobní výzvy z datum v dobré víře, že má dluh ve výši 14 687 Kč vůči žalobkyni zcela uhrazen, protože žalobkyně ji nevyrozuměla dříve o tom, jak s platbou 7 562 Kč naložila, respektive, jak a na co ji vyúčtovala.

17. Jiné důkazy soud ve věci neprováděl. Žalovaná uvedla, že vypovídat ve věci nebude, protože ústřižkem složenky s podacím číslo s podacím datem datum prokázala, že v návaznosti na obsah Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum zaplatila žalobkyni dluh na jistině ve výši 7 562 Kč, že tedy bylo zcela zřejmé, co platí, i z užitého variabilního symbolu, že pro způsob vyúčtování platby 7 562 Kč neměla žalobkyně žádný podklad ve smlouvě o půjčce ani ve Smluvních podmínkách smlouvy o půjčce a ani v zákoně, protože půjčka se řídila starým občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb.

18. Na základě výše uvedených skutkových zjištění, která mají oporu v provedených důkazech listinných, soud ve věci rozhodl.

19. V rámci právního posouzení věci vycházel soud z ust. § 3028 odst. 3 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník účinný od 1.1.2014, ze kterého vyplývá, že právní poměry vzniklé před datum, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé se řídí dosavadními právními předpisy. V daném případě žalobkyně uplatnila nárok na plnění ze smlouvy o půjčce uzavřené s žalovanou dne datum, tzn. podle tehdy účinného zák.č. 40/1964 Sb., tj. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen„ zák.č. 40/64 Sb.“).

20. Podle ust. § 657 zák.č. 40/64 Sb. smlouvou o půjčce přenechával věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazoval vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Z ust. § 658 odst. 1 zák.č. 40/64 Sb. vyplývá, že při půjčce peněžité bylo lze dohodnout úroky.

22. Smlouva o půpjčce ze dne datum uzavřená mezi právní předchůdykní žalobkyně - tj. právnická osoba – a žalovanou respektuje ust. § 657 i ust. § 658 odst. 1 zák.č. 40/64 Sb., takže soud ji posoudil jako smlouvu platnou a pro účastníky také závaznou.

23. Z ust. § 559 odst. 1 zák.č. 40/64 Sb. vyplývá, že splněním dluh zanikne. Z navazujícího ust. § 567 odst. 2 zák.č. 40/64 Sb. vyplývá, že plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních služeb, že dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních služeb věřitele; není-li dohodnuto jinak.

24. V daném případě z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná dne datum, kdy poukázala na účet č. bankovní účet a variabilní symbol ve prospěch žalobkyně částku ve výši 7 562 Kč, reagovala na výzvu k zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 562 Kč uvedené v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovaná tak byť se zpožděním splnila ve smyslu ust. § 559 odst. 1 zák.č. 40/64 Sb. svůj dluh na jistině, který činil dle smlouvy o půjčce celkem částku 14 687 Kč, na kterou žalovaná zaplatila částku 7 125 Kč a dále nedoplatek ve výši 7 562 Kč. V článku 7 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce se žalobkyně zavázala jakožto právní nástupce právnická osoba vyúčtovat každou řádnou platbu na jistinu půjčky a na poplatek za poskytnutí půjčky. Za situace, kdy žalobkyni zavazovalo také ujednání v článku 3 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce, že v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy nebude jistina úročena smluvním úrokem 21 % ročně, neměla žalobkyně ani oprávnění účtovat žalované smluvní úrok 21 % ročně z nezaplacené jistiny a provést jeho úhradu z platby ve výši 7 562 Kč. (srov. článek 3 a článek 20 Smluvní podmínek Smlouvy o půjčce). Žalovaná neprojevila ani vůli, že by zaplacením částky 7 562 Kč dne datum mínila hradit zákonný úrok z prodlení, ten jí ani nebyl do té doby vyčíslen. Zákon číslo Sb. nestanovil žádné pořadí, v jakém by měl věřitel platbu od dlužníka vyúčtovat na příslušenství, tzn. na úroky, úroky z prodlení, a na jistinu. Analogické užití ust. § 330 zák.č. 513/1991 Sb., tj. obchodního zákoníku, vylučovalo ust. § 262 odst. 4 zák.č. 513/1991 Sb., protože mezi žalobkyní a žalovanou se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, na který obchodní zákoník nebylo možno aplikovat. Soud proto uzavřel, že platbou ve výši 7 562 Kč uhradila žalovaná žalobkyni dne datum na jistině půjčky a na poplatku za její poskytnutí ve výši 7 562 Kč na základě výzvy v Oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém nebyly uvedeny žádné úroky. Splnila tak svůj dluh v celkové výši 14 687 Kč ze smlouvy o půjčce ze dne datum ve smyslu ust. § 559 odst. 1 ve spojení s ust. § 657 zák.č. 40/64 Sb. Soud proto žalobu o zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 926,75 Kč zamítl. Protože se žalobkyně zavázala v článku 3 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce neúčtovat žalované smluvní úrok 21 % v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy, zamítl soud žalobu též v případě nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 411,01 Kč a dále v případě nároku žalobkyně na zaplacení smluvního 21 % z částky 5 926,75 Kč za období od datum do datum a dále za období od datum a násl. Z důvodu zamítnutí žaloby v případě jistiny ve výši 5 926,75 Kč pak soud žalobu zamítl i ohledně nároku na zaplacení zákonného úrok z prodlení uplatněného z této částky ve výši 7,50 % za období od datum a násl. (viz výrok sub. II).

25. Žalobě soud vyhověl pouze v případě nároku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to s poukazem na ust. § 517 odst. 1 a 2 zák.č. 40/64 Sb., ze kterého vyplývá právo věřitele na zaplacení zákonného úroku z prodlení při prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaná potvrdila, že úrok z prodlení žalobkyni neuhradila. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činil částku 146,79 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z jistiny ve výši 5 926,75 Kč splatný za období od datum do datum činil částku 143,70 Kč (viz výrok sub. I).

26. Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Bylo proto rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení, a to podle ust. § 142 odst. 2 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád, a to za situace, kdy převážný úspěch ve věci měla žalovaná, která se však práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Úspěch žalobkyně byl v řízení nepatrný. Soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu.

27. Lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

28. Tolik odůvodnění rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné podle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., tj. občanského soudního řádu. Nebude-li plněno dobrovolně co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domáhat soudním výkonem rozhodnutí, respektive exekucí.