16 C 357/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Marií Švecovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o 42 185 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v případě nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši, která přesahuje zákonný úrok z prodlení činící 9,00 % ročně z částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci: a) jistinu ve výši 42 185 Kč b) a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení c) a nahradit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 2 288 Kč splatnou k rukám žalobcovým d) a to vše je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje od prvého dne měsíce následujícího od právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne [datum], domáhal vůči žalované zaplacení částky v celkové výši 42 185 Kč, kterou specifikoval tak, že se sestává z nedoplatku ve výši 32 904 Kč na úplatě za podnájem bytu [číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] za období devíti měsíců roku 2018 a že se dále sestává z nedoplatku ve výši 9 281 Kč za služby spojené s užíváním označeného bytu za rok 2018. Argumentoval tak, že uvedený byt dal žalované se souhlasem [anonymizována dvě slova] [ulice] do podnájmu na základě písemné smlouvy ze dne [datum] k bydlení včetně bytového zařízení, a to na dobu neurčitou. Dále poukazoval na skutečnost, že žalovaná písemně uznala co do důvodu a co do výše písemným prohlášením o uznání dluhu dne [datum] svou povinnost zaplatit žalobci jak částku 32 904 Kč, tak částku 9 281 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně s tím, že takto bude postupně celý dluh uhrazen do [datum]. Uvedl, že žalovaná mu doposud dobrovolně neposkytla na uplatněné částky žádnou úhradu. V případě příslušenství pohledávky - to je případě nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení úroku z prodlení – žádal žalobce nejprve s odvoláním na obsah prohlášení žalované o Uznání dluhu o zaplacení úroku z prodlení ve smluvené výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to s účinností od [datum] do zaplacení.

2. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto bez nařízení jednání elektronickým platebním rozkazem č.j.: [anonymizováno] [číslo], vydaným dne [datum]. Ten byl žalované spolu se žalobou doručen do vlastních rukou dne [datum] (viz doklad o doručení připojený na č.l.: 6). Z důvodu odporu podaného žalovanou proti elektronickému platebnímu rozkazu dne [datum] byl elektronický platební rozkaz ve smyslu ust. § 174a) odst. 3 ve spojení s ust. § 174 odst. 2 zák.č. 99/1963 Sb., tj. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) zrušen ze zákona v plném rozsahu s tím, že soud nařídí ve věci jednání a rozhodne o uplatněném nároku při jednání. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu existenci svého dluhu vůči žalobci ve výši 42 185 Kč nezpochybnila, ale namítla, že z důvodu její nepříznivé finanční situace není schopna celou dlužnou částku a její příslušenství uhradit žalobci ve lhůtě do 15-ti dnů od doručení platebního rozkazu. Žádala o povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně po dobu, než nastoupí do zaměstnání. (viz odpor žalované na č.l.: 7 a obálka na č.l.: 8).

3. Soud s poukazem na ust. § 174 odst. 2 občanského soudního řádu nařídil ve věci jednání na [číslo]. K jednání se osobně dostavil pouze pan žalobce. Žalovaná se z účasti na jednání písemně omluvila z důvodu své pracovní neschopnosti. O odročení jednání nepožádala. V omluvě potvrdila, že částku 42 185 Kč žalobci nadále dluží. Uvedla, že je od [datum] zaměstnána ve firmě [právnická osoba] se základní mzdou ve výši [částka] hrubého měsíčně, což doložila svým mzdovým výměrem. Tvrdila, že nemá finanční prostředky na jednorázové zaplacení uplatněné částky. Žádala o povolení splátek. (viz č.l.: 47 a přílohy na č.l.: [číslo]).

4. Nepřítomnost žalované na jednání dne [datum] soud omluvil. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nepožádala o odročení jednání, postupoval soud s poukazem na ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu tak, že věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalované, když vzal současně v úvahu skutečnost, že žalovaná výši dlužné částky 42 185 Kč a právní důvod plnění nezpochybnila a potvrdila, že tuto částku nadále žalobci dluží. Nesouhlas žalované se týkal požadavku žalobce, aby mu tato uplatněnou částku zaplatila jednorázově včetně požadovaného příslušenství. Zde žalovaná oponovala, že nemá finanční prostředky na jednorázové zaplacení pohledávky a jejího příslušenství.

5. Před zahájením jednání dne [datum] žalobce před soudem po té, co jej soud seznámil s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j.: 95 Co 234/2018, ze dne 15.4.2019, v souvislosti s upozorněním soudu podle ust. § 118 odst. 2 občanského soudního řádu na skutečnost, že jako sporný se jeví jeho nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 42 185 Kč za každý den prodlení od [datum] do zaplacení, protože takto vymezený úrok z prodlení za prodlevu se zaplacením nájemného za byt přesahuje zákonný úrok z prodlení, což je zakázáno ust. § 2239 zák.č. 89/2012 Sb., tj. občanský zákoník (dále jen „zák.č. 89/2012 Sb.“), které se vztahuje i na družstevní byty, vymezil nárok na zaplacení úroku z prodlení tak, že žádá zaplatit zákonný úrok z prodlení jen ve výši 9,00 % ročně z částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení. Současně před zahájením jednání požádal, aby soud zastavil řízení v případě jeho nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši, která přesahuje zákonný úrok z prodlení činící 9,00 % ročně z dlužné částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení. (viz příloha k protokolu o jednání na č.l.: 56).

6. O částečném zpětvzetí žaloby v případě nároku na zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl před zahájením jednání dne [datum] podle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu tak, že řízení zastavil v případě nároku žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši, která přesahuje zákonný úrok z prodlení činící 9,00 % ročně z částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení. Důsledně tomu zůstal předmětem řízení jako příslušenství pohledávky toliko zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení, namísto původně uplatněného úroku z prodlení ve výši 36,5 % (tj. 365 dnů x 0,1 % za jeden den prodlení = 36,5 %) z dlužné částky za rok. (viz výrok sub. I).

7. Protože částečné zastavení řízení znamenalo v daném případě změnu předmětu řízení v případě příslušenství pohledávky – tj. nároku na zaplacení úroku z prodlení - ve prospěch žalované, soud v řízení pokračoval s tím, že předmětem řízení zůstala jistina v celkové výši 42 185 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně z příslušné dlužné částky za období od [datum] až do jejího zaplacení.

8. Žalobce prokazoval svůj nárok na zaplacení celkové dlužné částky 42 185 Kč listinnými důkazy, a to jednak nájemní smlouvou uzavřenou mezi ním a žalovanou dne [datum], ze které soud zjistil jako nesporné, že žalobce dal žalované do podnájmu s předchozím souhlasem [anonymizována dvě slova] [ulice] se sídlem v [obec] jemu pronajatý družstevní byt [číslo] umístěný v domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec], za jehož užívání se mu žalovaná zavázala platit měsíčně dohodnuté nájemné a dále úplatu za služby poskytované s užíváním tohoto bytu. Smlouvou byli účastníci vázáni i v období roku [rok]. To žalovaná nezpochybnila a nebylo proto o tom třeba vést další dokazování. (důkaz – nájemní smlouva a její přílohy, vyjádření [anonymizována dvě slova] [ulice] ze dne [datum] na č.l.: [číslo], shodná tvrzení účastníků).

9. Výši uplatněné částky a právní důvod plnění pak žalobce prokazoval písemným prohlášením žalované o Uznání dluhu ze dne [datum], jehož existenci a obsah žalovaná nezpochybnila. Z obsahu této listiny vyplývá, že žalovaná tímto prohlášením uznala co do důvodu a výše, že dluží žalobci nájemné za 9 měsíců roku [rok] za byt [číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec] činící částku 32 904 Kč, a současně takto uznala, že dluží žalobci ještě částku 9 281 Kč jakožto nedoplatek na službách spojených s užíváním předmětného bytu za období roku 2018. Celkem tedy uznala vůči žalobci dluh ve výši 42 185 Kč (důkaz – viz Uznání dluhu ze dne [datum]). Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, ani v jejím podání ze dne [datum], existenci předmětných dlužných částek a právní důvod, proč je má žalobci zaplatit, nezpochybnila. Nebylo proto třeba vést další dokazování o výši dlužné částky a ani o důvodu, proč ji má žalovaná žalobci uhradit, neboť toto bylo zcela prokázáno obsahem Uznání dluhu ze dne [datum], jakož i shodou v tvrzeních žalobce a žalované. Soud vzal proto za základ pro rozhodnutí ve věci samé obsah prohlášení žalované o Uznání jejího dluhu vůči žalobci ze dne [datum], protože tato v podáních vůči soudu potvrdila současně, že částku 42 185 Kč žalobci nadále dluží a že je s jejím zaplacením od [datum] nadále v prodlení.

10. Z elektronické verze insolvenčního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp.zn.: KSUL 43 INS 10525/2017, konkrétně pak z usnesení označeného soudu č.j.: KSUL 43 INS 10525/2017 – B-1, ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaná se nachází podle ust. § 136 odst. 1 zák.č. 182/2006 Sb., tj. insolvenční zákon, od [datum] v úpadku a že její úpadek se řeší oddlužením podle ust. § 397 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž insolvence žalované nebyla dosud skončena. Pohledávka žalobce ve výši 42 185 Kč s příslušenstvím se týká dlužného nájemného za rok 2018 a nedoplatku na službách spojených s užíváním bytu za období roku 2018. Jedná se tak o pohledávku, která v době zahájen insolvence žalované ještě neexistovala a nebylo ji proto možné přihlásit k uspokojení v rámci řízení o úpadku žalované, který nastal ke dni [datum]. Soud proto neshledal žádnou překážku v postupu řízení podle insolvenčního zákona pro nalézací řízení o zaplacení částky 42 185 Kč s přísl. vedené u zdejšího soudu na proti žalované základě žaloby žalobce pod sp.zn.: 16 C 357/2020 (důkaz – viz usnesení na č.l.: [číslo]).

11. Svoje aktuální příjmové poměry žalovaná prokazovala mzdovým výměrem ze dne [datum], z jehož obsahu soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] s.r.o., která jí s účinností od [datum] přiznala základní mzdu ve výši 16 000 Kč hrubého měsíčně (viz č.l.: 50). Ze zprávy od [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – Kontaktní pracoviště [obec] pak soud ohledně poměrů žalované dále zjistil, že žalovaná byla naposledy evidována jako uchazečka o zaměstnání v období od [datum] do [datum] a že zaměstnání si našla sama. V uvedeném období pak činila její podpora v nezaměstnanosti částku 5 015 Kč jakožto startovací výši, která byla postupně snížena na částku 4 012 Kč a dále pak na částku 3 678 Kč (důkaz – viz č.l.: 32 až č.l.: 36). Žalovaná pak v odporu proti el. platebnímu rozkazu ještě uvedla, že je příjemcem sirotčího důchodu přiznaného ve výši 8 980 Kč měsíčně (viz č.l.: 7). Žalovaná potvrzením o pracovní neschopnosti prokázala, že v době vydání tohoto rozhodnutí je práce neschopnou a že tudíž její příjem tvoří nemocenské (viz č.l.: 48). Od důkazu výslechem žalované soud upustil, když tato sama takový důkaz nenavrhla a když pro rozhodnutí ve věci samé nebylo provedení takového důkazu třeba.

12. Nárok žalobce na zaplacení celkové dlužné částky 42 185 Kč soud s ohledem na výše zjištěný skutkový stav, který má především oporu v obsahu nájemní smlouvy ze dne [datum] ve spojení se obsahem vyjádření [anonymizována dvě slova] [ulice] v [obec] ze dne [datum] a dále v obsahu prohlášení žalované o Uznání dluhu ze dne [datum], soud posoudil po stránce právní především podle ust. § 2053 zák.č. 89/2012 Sb., ve kterém je stanoveno, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, že se má za to, že dluh v době uznání trvá. V daném případě žalovaná obsah svého prohlášení o Uznání dluhu vůči žalobci ve výši 42 185 Kč ze dne [datum] nezpochybnila. Ve svých podáních vůči soudu pak existenci tohoto dluhu vůči žalobci potvrdila včetně právního důvodu plnění. Soud proto shledal žalobu o zaplacení jistiny ve výši 42 185 Kč zcela důvodnou a s poukazem na ust. § 2053 zák.č. 89/2012 Sb. proto žalované uložil, aby tato částku 42 185 Kč žalobci zaplatila. Vyhověl žalobě i v případě nároku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 42 185 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to s poukazem na ust. § 1968 ve spojení s ust. § 1970 zák.č. 89/2012 Sb. a dále ve spojení s ust. § 2 vl.nař.č. 351/2013 Sb., neboť prodlení žalované se zaplacením předmětné jistiny od [datum] nadále trvá. (viz výrok sub. II – písm.a/, b/).

13. Jedná se o rozhodnutí, jímž se řízení končí. Bylo proto podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodnuto též o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, tzn. z principu úspěchu ve věci. V daném případě měl plný úspěch ve věci žalobce. Tento žádal zaplatit na nákladech řízení na zaplaceném soudním poplatku částku ve výši 1 688 Kč. S poukazem na ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu žádal žalobce, který nebyl v řízení zastoupen advokátem ani jiným zástupcem, aby mu byla přiznána náhrada hotových výdajů v paušální výši určené podle vyhl.č. 254/2015 Sb., tj. vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ust. § 151 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „vyhl.č. 254/2015 Sb.“). Uvedl, že se jedná o náhradu hotových výdajů za dva úkony, a to podání žaloby a jeho účast na soudním jednání dne [datum], tedy o úkony podle ust. § 1 odst. 3 písm.a) , c) vyhl.č. 254/2015 Sb., za což mu podle ust.§ 2 odst. 3 této vyhlášky náleží náhrada hotových výdajů ve výši dvakrát 300 Kč, tedy celkem 600 Kč Náklady řízení na straně žalobce tak celkem činily částku 2 288 Kč. Žalované, která v řízení zcela podlehla, bylo proto s poukazem na ust. § 124 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a) odst. 1 občanského soudního řádu uloženo, aby tato zaplatila žalobci na nákladech řízení celkem částku 2 288 Kč, a to k rukám žalobcovým. (viz výrok sub. II – písm.c/).

14. Z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu vyplývá, že vedle tam uvedených lhůt, se peněžité plnění může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti soud v rozhodnutí určí. V daném případě z obsahu spisu a zejména pak z obsahu prohlášení žalované o uznání dluhu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce sám již tehdy žalované umožnil, aby mu na dluh ve výši 42 185 Kč plnila postupně ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Žalovaná sama potvrdila, že mu dosud na dlužnou částku 42 185 Kč nic nezaplatila. Bylo proto na uvážení soudu, zda tento rozhodne, že plnění se může stát ve splátkách na základě jeho rozhodnutí, tedy podle ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. S poukazem na ust. § 154 odst. 1 občanského soudního řádu, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, soud žalované umožnil, aby tato splnila povinnost jí rozsudkem uloženou ve výroku sub. II – písm. a/, b/, c/ - postupně ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně s tím, že splátky jsou splatné vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje od prvého dne měsíce následujícího od právní moci tohoto rozhodnutí. Vzal totiž v úvahu, že v době vyhlášení tohoto rozsudku je žalovaná v pracovní neschopnosti, takže došlo k poklesu jejího měsíčního příjmu. Jedná se však o stav přechodný, když po návratu do zaměstnání by měla mít žalovaná podle jejího mzdového výměru hrubou základní mzdu do výše 16 000 Kč měsíčně. Soud má proto za to, že je ve schopnostech a možnostech žalované, aby i přesto, že se nachází dosud v úpadku podle insolvenčního zákona, žalobci splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně hradila, že tím nedochází ke zvýhodnění žalobce na úkor ostatních věřitelů žalované z insolvenčního řízení. Nebude-li žalovaná splátky včas a řádně platit, pozbude výhody plnění ve splátkách a dluh či jeho nezaplacená část včetně příslušenství se stane jednorázově splatným. (viz výrok sub. II – písm. d/).

15. Tolik odůvodnění rozhodnutí.