17 C 105/2017

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 49 744 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49 744 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 49 744 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů v částce 23 963,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Mostě na náhradě nákladů řízení jakožto znalečné částku 4 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z následujícího titulu: žalovaný dne [datum], kolem [údaj o čase] hod. udeřil pravou dlaní sevřenou v pěst do levé horní části čelisti žalobce, přičemž mu neustále vulgárně nadával. Žalovaný v důsledku napadení žalobcem upadl na pravý zadní blatník svého vozu [anonymizována dvě slova]. Tímto jednáním došlo ke škodě na zdraví žalobce, když mu žalovaný způsobil zlomeninu levé čelisti s poraněním okolních měkkých tkání a toto zranění si vyžádalo fixaci čelisti na dobu 5 týdnů a další následné léčení. Žalobce byl ještě téhož dne ošetřen na pohotovosti [nemocnice], kde mu byla diagnostikována zavřená zlomenina dolní čelisti o délce 18 mm, spolu s bolestí hlavy a doporučena kontrola na ústní a čelistní chirurgii D1. Následující den, tedy dne [datum], byl žalobce přijat na stomatochirurgii, kde mu byly zavedeny 4 IMF šroubů a gumové tahy do skusu. Žalobci byl ordinován klidový režim v domácí péči, mixovaná strava, důsledná ústní hygiena s výplachy a antibiotika [anonymizováno] 500mg po 8 hodinách. Žalobce byl dále instruován, aby při sobě stále nosil nůžky, aby mohl v případě nevolnosti přestřihnout gumičky v ústech D2. K dalšímu vyšetření v nemocnici se žalobce dostavil dne [datum], kdy proběhla kontrola, podle které nedošlo k žádným změnám D3. Dne [datum] žalobci praskly gumičky, které držely jeho čelisti ve správné poloze a dne [datum] tedy opět vyhledal lékařské ošetření během kterého došlo k zavedení nových gumových tahů D4. Dne [datum] proběhla další běžná kontrola, během které byl zjištěn zkřížený skus a píchání a tlak v oblasti levého ucha D5. Během další kontroly dne [datum] nedošlo ke změně, tedy zkřížený skus se nezlepšil D6. Totožná situace byla zjištěna i na kontrole dne [datum], kde byla podle RTG zjištěna příčina obtíží, která spočívala v lomné linii v oblasti levého zubu (stoličky /zub moudrosti). Indikována byla stále ještě měkká strava s postupným přechodem na normální a nutná extrakce předmětného zubu v období následujících 6 měsíců D7. Dne [datum] byl žalobce objednán k extrakci zubu na oddělení čelistní chirurgie D8. Dne [datum] se žalobce podrobil extrakci korunky u kořenů zubu 38 a opět indikována kašovitá strava D9. Žalobce byl tedy v součtu více než půl roku omezen na běžném způsobu života D10 a v pracovní neschopnosti byl ode dne [datum] do dne [datum] D11. Poškozené vozidlo si žalobce nechal opravit (mimo značkový servis), přičemž náklady na opravu, tedy vzniklá škoda činí částku 3 040 Kč. Žalovaný se za své jednání žalobci písemně omluvil dne [datum] a zavázal se uhradit škodu vzniklou omezením životních potřeb žalobce [příjmení] 13 a dne [datum] skutečně uhradil první splátku vzniklé škody ve výši 3 000 Kč D14. I na základě tohoto dopisu byl pak za shora popsané jednání žalovaný odsouzen trestním příkazem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na 2 roky D15, v rámci kterého byl žalobce se svým nárokem odkázán na řízení občanskoprávní. Od doby první splátky však žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tedy prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě zbylé částky 49 744 Kč do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Předmětnou výzvu žalovaný dne [datum] převzal, avšak do dne podání žaloby na ni neuhradil ničeho D16. Ode dne [datum] je tak v prodlení s úhradou, ke které byl vyzván. Žalovaný jako škůdce svým agresivním násilným chováním zasáhl do práva poškozeného na majetek a zdraví. Podle žalobce je žalovaný povinen nahradit žalobci škody, které žalobci působil. Jedná se o bolestné za zlomenou čelist a následnou ztrátu zubu částka 7 980 Kč, ztížení společenského uplatnění za zlomenou čelist s následnou fixací v době 5 týdnů a ztrátu zubu částka 30 000 Kč, náklady na cestu na prvotní ošetření do [obec] (1x58km á 6 Kč = 348 Kč) a následné lékařské úkony spojené s fixací čelisti v [anonymizováno] nemocnici v [obec] (9x 92km á 6 Kč = 4 416 Kč) a v neposlední řadě o náhradu nemajetkové újmy spojené s 5 týdenním omezením běžného soukromého, společenského a intimního života (5x 2000 = 10 000 Kč). Celkem žalobce po žalovaném požadoval částku 52 744 Kč, od které odečetl již uhrazenou část ve výši 3 000 Kč a po žalovaném požadoval náhradu škody v celkové výši 49 744 Kč. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný k úhradě žalované částky prokazatelně vyzván a tuto byl povinen uhradit do dne [datum], žalobce požadoval po žalovaném zákonnou výši úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že s částkou 7 980 Kč za zlomenou čelist, ztrátu zubu nesouhlasí, když žalobci poslal částku 3 000 Kč za tento incident. Pokud se jedná o zlomený zub, nemůže být prokázáno, že žalovaný tento zub žalobci poškodil či vyrazil. S částkou 30 000 Kč za zlomenou čelist fixaci po dobu pěti týdnů a zase ztrátu zubů a kolik vlastně žalobci zůstalo zubů v ústech po incidentu žalovaný nesouhlasí, je to podle žalovaného nesmyslná částka. S částkou 4 800 Kč za dopravu žalovaný nesouhlasí, aby žalobce jezdil 10 krát do Nemocnice v [obec], je podle žalovaného nesmysl. S částkou 10 000 Kč za ztrátu běžného společenského a intimního života po dobu pěti týdnů žalovaný nesouhlasí a myslí si, že s tímto zraněním velké omezení žalobce neměl a fungoval normálně. S částkou 3 040 Kč za poškození vozu žalovaný nesouhlasil, protože tento vůz byl poškozen a ve zcela dezolátním stavu před incidentem. Žalovaný žalobci tuto částku zaplatí až po té, co žalobce zaplatí újmu a ztrátu dětství a bolestné po dobu dvou let, kterou způsobil svým vozidlem a nevěnování se řízení synovi žalovaného. Žalovaný to žalobci nikdy nezaplatí, a to proto, že žalobce zmrzačil žalovanému kluka a žalovaný má žalobci platit peníze, to si snad dělají srandu.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: ze znaleckého posudku soudního znalce [celé jméno znalce] a z jeho výslechu soud zjistil, že pokud jde o vypracování znaleckého posudku, vycházel znalec při zpracování znaleckého posudku z ambulantních zpráv a dále z operačního protokolu (D1 - Lékařská zpráva nemocnice [obec] ze dne [datum], D2 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D3 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D4 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D5 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D 6 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D 7 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D8 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], D9 - lékařská zpráva [příjmení] nemocnice ze dne [datum], rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze dne [datum]). Na základě ambulantních zpráv a operačního protokolu znalec sestavil znalecký posudek, kdy se jednalo se o zlomeninu čelistní kosti, a to dolní čelisti. Znalec doplnil, že tato zlomenina byla operována, jedná se o první operaci, která se hodnotí jako otevřené rány, jednalo se dále o čtyři rány, které rovněž znalec ohodnotil, během další léčby došlo k prasknutí gumičky, která stahuje tu čelist dohromady, tak prasknutí gumičky znalec ohodnotil jako lehkou obtíž, protože doba léčení tím nebyla prodloužena, dále došlo k extrakci těch šroubků, což byly 4 šroubky, 4 rány, které rovněž znalec ohodnotil. Znalec v rámci jeho výslechu stvrdil i závěr ohledně ztížení společenského uplatnění žalobce, kdy se jednalo o bod VII. Posudku, a to Stanovení výše společenského uplatnění, rovněž podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle ustanovení § 2958 NOZ, tedy zákona č. 89/2012 Sb. MUDr. [celé jméno znalce] doplnil, že ztížení společenského uplatnění žalobce stanovil na základě vyšetření žalobce dne [datum], kdy postižený udával hlavně bolesti při žvýkání na levé straně, poté obtíže při ohýbání, nebo při zvedání těžkých předmětů, potíže znalec zhodnotil jako lehké, takže vše zhodnotil [číslo]. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný písemně omluvil žalobci a žalovaný vyjádřil vůli škodu žalobci uhradit. Z faktury [číslo] za opravu vozu [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že vozidlo žalobce bylo opraveno po incidentu se žalovaným za částku 3 040 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 49 744 Kč. Z trestního příkazu [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalovaný byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na 2 roky. Trestní příkaz, kterým byl žalovaný uznán vinným, kdy jednání žalovaného spočívalo v tom, že dne [datum] kolem [údaj o čase] hod. udeřil pravou dlaní sevřenou v pěst do levé horní části čelisti žalobce, přičemž žalobci neustále vulgárně nadával, kdy žalobce v důsledku napadení žalovaným upadl na pravý zadní blatník vozu [anonymizována dvě slova], nabyl právní moci dne [datum], kdy tímto jednáním žalovaného došlo ke škodě na zdraví žalobce, když žalovaný způsobil žalobci zlomeninu levé čelisti s poraněním okolních měkkých tkání a toto zranění žalobce si vyžádalo fixaci čelisti na dobu 5 týdnů a další následné léčení žalobce. Z poštovní poukázky na částku 3 000 Kč soud zjistil, že žalovaný na dluh žalobci uhradil dne [datum] částku 3 000 Kč.

4. Soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že odpovědnost za úraz žalobce je na žalovaném, kdy žalovaný porušil povinnost stanovenou mu zákonem, jež zavdala příčinu vzniku škody žalobce. Jednou z podmínek úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody na zdraví je porušení právní povinnosti. Dále byla žalobcem prokázána existence škodlivého následku na straně žalobce a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklým škodlivým následkem na straně žalobce. Žalobce utrpěl dne [datum] úraz, a to v důsledku toho, že žalovaný dne [datum] kolem 17:15 hod. udeřil pravou dlaní sevřenou v pěst do levé horní části čelisti žalobce, přičemž žalobci neustále vulgárně nadával. Žalobce v důsledku napadení žalovaným upadl na pravý zadní blatník vozu Toyota Avensis. Tímto jednáním žalovaného došlo ke škodě na zdraví žalobce, když žalovaný způsobil žalobci zlomeninu levé čelisti s poraněním okolních měkkých tkání a toto zranění žalobce si vyžádalo fixaci čelisti na dobu 5 týdnů a další následné léčení žalobce. Následky úrazu pociťuje žalobce dodnes a zdravotní omezení žalobce, jakož i ztížení společenského uplatnění žalobce vyplývá z doložených lékařských posudků a rovněž ze zdravotnické dokumentace žalobce. Je to žalovaný, kdo je povinen nahradit škody žalobci, které žalobci způsobil, jejichž příčinou bylo agresivní násilné chování žalovaného, kdy žalovaný jako škůdce svým shora popsaným chováním zasáhl do práva poškozeného na majetek a zdraví. Výše žalované částky byla žalobcem řádně prokázána, a to znaleckým posudkem [celé jméno znalce], lékařskými posudky a zdravotnickou dokumentací žalobce. Pokud jde o jednání žalovaného, byl za škodné jednání pravomocně odsouzen zdejším soudem pod sp. zn. 2 T 52/2015-118. V rámci procesní obrany neuvedl žalovaný žádné faktické okolnosti, které by ukazovaly, že nárok žalobce je neoprávněný, pouze uvedl, že žalovanou částku žalobci nezaplatí. K procesní obraně žalovaného, která nebyla úspěšná, soud doplnil, že žalobce nebyl za incident se žalovaným řešen ani orgány činnými v trestním řízení a ani dopravní policií. K procesní obraně žalovaného, která nebyla úspěšná, jak shora uvedeno, soud doplnil, že k poškození zdraví syna žalovaného, nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], zastoupeného matkou [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], rodiče nezletilého [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], podali i přes závěry policie civilně právní žalobu, která byla zamítnuta Okresním soudem v Mostě a toto zamítnutí žaloby bylo pravomocně potvrzeno Krajským soudem v Ústí nad Labem. Nešťastná událost byla způsobena synem žalovaného nezletilým [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], což vyplynulo z dokazování v těchto kauzách.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: ustanovení § 2894 NOZ (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen NOZ) stanovuje definici škody, která byla v minulosti pouze dovozována judikaturou. Nejvyšší soud v dnes již konstantní judikatuře stanovil, že škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu (NS ČR Cpj [číslo], Rc 55/1971, s. 151). Škodu v majetkové sféře tak hodnotíme jako škodu na majetkových statcích, které lze získat za peníze a nejsou svou povahou bezprostředně spojeny s konkrétní osobou. Oproti tomu újma v nemajetkové sféře nejenže nemůže být funkčně oddělena od osoby, neboť svou povahou musí zasahovat do zájmů dané osoby a nepředstavuje penězi ocenitelné snížení majetku. Vznik nemajetkové újmy je velmi často spojen se vznikem škody a obráceně. Z judikatury Ústavního soudu lze obhajovat zcela odlišnou koncepci, než na které je založen občanský zákoník. Podle ní by došlo k opuštění stávajícího pojetí škody jako majetkové újmy a za škodu, která umožňuje náhradu na základě obecných pravidel pro odškodňování, a nikoliv jen v zákonem daných případech, lze tak považovat i újmu vzniklou působením na tělesnou a duševní integritu poškozeného. Občanský zákoník navíc implicitně takový přístup zvolil u bolestného, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 2958 NOZ, u kterých současný přístup zcela jednoznačně umožňuje náhradu škody na zdraví v rozsahu podle uvážení soudce a poskytnutím majetkového odškodnění v penězích, namísto dříve odškodňovaných náhrad podle bodového ohodnocení.

6. Ustanovení § 2894 odstavec (2) NOZ stanovuje základní pravidlo, že zatímco škoda jako újma na jmění poškozeného je odškodňována ve všech případech, nemajetková újma je nahraditelná jen v případech, kdy je tak sjednáno mezi stranami konkrétní dohody, případně smlouvou ve prospěch třetího, a dále v případech, kdy tak stanoví občanský zákoník. Nemajetkovou újmu tak s ohledem na chráněné zájmy lze definovat jako zásah do osobní složky člověka (zejména zdraví a život), osobnostní složky (zejména důstojnost, vážnost, cti apod.) a dalších nemateriálních hodnot, kde náhrada je odůvodněna zákonnou úpravou (ochrana věci zvláštní obliby, dovolené). Z hlediska náhrady nemajetkové újmy v případech stanovených zákonem bude přicházet v úvahu právní úprava v zákoně nebo v jiných obecně závazných právních předpisech. Konkrétní úprava v zákoně je obsažena především v ustanovení § 2956 NOZ, který ve formě obecné klauzule stanoví podmínky náhrady při újmě na přirozených právech člověka. Náhrada nemajetkové újmy je upravena občanským zákoníkem, kdy občanský zákoník stanoví, že se pro poskytnutí zadostiučinění použijí ustanovení o povinnosti nahradit škodu, toto ustanovení je chápáno jako snaha zajistit plnou náhradu utrpěné újmy, neboť ostatní ustanovení, včetně charakteru poskytnutí přiměřeného zadostiučinění a stanovení ostatních zásad poskytnutí, jsou obsaženy v jednotlivých skutkových podstatách, které občanský zákoník obsahuje. U újmy, která nemá majetkový charakter, je vyloučeno uvedení do původního stavu, stejně tak jako naprosto přesné vyčíslení peněžité náhrady za tuto újmu a jako kompenzace tak přichází v úvahu poskytnutí satisfakce, resp. odčinění. To bude zřejmé i v případě újmy na zdraví, kdy sice stav medicíny dovoluje provést náhradu postižených částí těla (např. transplantaci ledviny), nový stav ale nikdy nebude odpovídat zdravotnímu stavu poškozeného před zásahem a v případě, že by došlo k dosažení původního stavu, vzniká v souvislosti s tím dalším újma, jako je bolest, stres apod. Relutární satisfakce je až sekundárním způsobem, jak nemajetkovou škodu poškozeného reparovat. Předcházet by vždy měla forma, která dostatečným a vhodným způsobem odškodní, resp. poskytne mu přiměřené zadostiučinění. Takovou formou je omluva, konstatování, že došlo k porušení práva apod. Toto ale neplatí v případě újmy na zdraví, kde zákon požaduje finanční náhradu. Z uvedeného pravidla konečně též vyplývá, že občanský zákoník činí paralelu pro existenci předpokladů odpovědnosti s jednotlivými typy odpovědnosti, tedy smluvní a deliktní. Zatímco v případě vzniku imateriální újmy v rámci deliktu bude vyžadováno zavinění, v případě imateriální újmy v rámci smlouvy nikoliv. To je zcela zásadní a jednoznačný odklon od dosavadní judikatury Ústavního soudu (IV. ÚS 315/01 ([příjmení] in [příjmení] a kol., 2014, § 2894, Rn. 15). Občanský zákoník stanovuje v ustanovení § 2957 NOZ úpravu, jaké okolnosti jsou zejména rozhodné pro stanovení výše náhrady. Podle tohoto ustanovení způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Zákon příkladmo uvádí úmyslné způsobení újmy, zneužití závislosti poškozeného na škůdci, rozšiřování újmy na veřejnosti nebo diskriminaci. Výčet okolností vyjmenovaných v ustanovení § 2957 NOZ, které představují obecné zásady pro stanovení výše náhrady za nemajetkovou újmu, je ale pouze demonstrativní (NS 30 Cdo 2535/2013). V souladu s touto judikaturou je tak při stanovení výše peněžité satisfakce nutné zohlednit tuto okolnost: (i) význam statku, do kterého bylo zasaženo, (ii) intenzitu zásahu, (iii) okolnosti na straně škůdce a (iv) okolnosti na straně poškozeného. Podle ustanovení § 2956 NOZ, vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. V návaznosti na ustanovení § 2894 odst. 2 NOZ zde zákon stanoví zvláštní případ, kdy nastupuje povinnost škůdce hradit i nemajetkovou újmu. Jde o klíčové ustanovení, které musí být vždy použito k odůvodnění, zda uplatněný či přisouzený nárok představuje odčinitelnou nemajetkovou újmu. Demonstrativním výčtem jsou v ustanovení § 81 odst. 2 NOZ mezi tyto základní hodnoty zařazeny život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Nemajetková újma představuje opak škody, tedy nepříznivý dopad škodné události do jiných hodnot, než je jmění. Lze tak hovořit i o škodě morální, ideální, imateriální, za kterou náleží poškozenému peněžitá - materiální - satisfakce (odškodnění). Projevuje se tedy v těžce definovatelné sféře vnímání obtíží, nepohodlí, stresu a jiných nežádoucích účinků spojených se zásahem do základních lidských hodnot. Je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, který plyne z čl. 7 odst. 1 Listiny.

7. Podle ustanovení § 2958 NOZ (zákona č. 89/2012 Sb.) při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V ustanovení § 2958 NOZ je speciálně nastaven zákonný rámec pro poskytování náhrady za nemajetkové újmy spojené s takovým zásahem do duševní a tělesné integrity, kdy dochází ke zdravotnímu dopadu (ublížení na zdraví). Jde tak o zvláštní úpravu pokrývající jednu z výsečí možných nepříznivých zásahů do přirozených práv člověka, která je podmíněna tím, že dochází k ublížení na zdraví, tedy k následku diagnostikovatelnému z hlediska lékařské vědy, tj. k újmě popsané medicínskými postupy, prostředky a zkušenostmi. Zatímco ustanovení o ochraně osobnosti řeší podmínky a rozsah náhrady u ostatních porušení integrity osobnosti, komentované ustanovení zakládá povinnost náhrady ve vztahu ke třem samostatně pojmenovaným nárokům. Jde o a) vytrpěné bolesti, b) další nemajetkové újmy a c) ztížení společenského uplatnění. Žádný z nich není nikterak blíže definován, jen u ztížení společenského uplatnění se vyžaduje, aby poškození zdraví vystavilo poškozenému tzv. překážku lepší budoucnosti. Podle ustanovení § 2958 NOZ žádná definice bolesti není obsažena, je proto třeba vyjít z toho, že zákon nemá pod tímto pojmem na mysli jinou kategorii, než která je ustálena v judikatuře i doktríně. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí. Překračují-li ovšem další potíže obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, bude namístě je již řadit pod jinou nemajetkovou újmu. Podle ustanovení § 2951 odst. (1) NOZ škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ustanovení § 2952 NOZ hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda je v ustanovení § 2894 NOZ definována jako újma na jmění, tj. na souhrnu majetku a dluhů osoby ve smyslu ustanovení § 495 NOZ. Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, představují jinou nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení § 2958 NOZ; pro určení výše náhrady těchto výjimečných případů nelze zřejmě pro různorodost situací vytvořit předem vodítko. Skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující vzájemné proporce mezi jednotlivými položkami.

8. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, jejíž výši se doporučuje odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (tento statistický údaj je zjistitelný například na webových stránkách Českého statistického úřadu). Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodné události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví. Při stanovení výše škody se tedy soud řídil Metodikou NS ČR, kdy soud má za to, že se jedná přesně o situaci, kterou metodika NS ČR předvídá, kdy ze skutkového stavu nevyplynulo nic, co by zakládalo potřebu odlišného postupu.

9. Pokud se tedy jedná o výši škody způsobené žalobci, tak úraz byl znalcem [celé jméno znalce] ohodnocen v souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění) podle ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ), vypracovanou Nejvyšším soudem ČR ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí, která je vystavěna na zásadě plného odčinění nemajetkových újem na zdraví, resp. na určení výše náhrady podle zásady slušnosti (dále jen„ Metodika“).

10. Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb. (NOZ), ve znění pozdějších předpisů platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle ustanovení § 1968 NOZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení a podle ustanovení § 1970 NOZ, může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

11. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O náhradě nákladů řízení státu rozhodnuto v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř.. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Povinnost nahradit náklady řízení státu může soud účastníku uložit jen tehdy, dospěje-li k závěru, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, uvedené v ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. nejsou splněny; jsou-li splněny zčásti, výši náhrady poměrně sníží. Ustanovení § 148 o.s.ř. vychází z předpokladu, že stát má právo na náhradu nákladů, které v průběhu řízení vynaložil v souvislosti s uplatňováním práv účastníků, a to proti těm účastníkům, kteří disponují prostředky k této náhradě. Stát tedy hradí takto vynaložené náklady pouze v případě, že účastník dostatek prostředků k úhradě nákladů potřebných k uplatnění svého práva nebo k obraně nemá. U každého účastníka je třeba zkoumat„ materiálně", zda podmínky pro osvobození od soudního poplatku předvídané ustanovením § 138 o.s.ř., a to zcela nebo zčásti, skutečně splňuje. Dalším hlediskem pro uložení povinnosti hradit náklady řízení vzniklé státu je výsledek řízení. Podle tohoto hlediska soud rozhoduje, kterému z účastníků povinnost k náhradě uloží. Jelikož ustanovení § 148 o.s.ř. lze aplikovat v řízení sporném i nesporném, nelze toto hledisko pojímat pouze ve smyslu„ úspěchu ve věci“, z něhož vychází ustanovení § 142 o.s.ř.. Tento„ úspěch ve věci“ je tedy rozhodující v řízení sporném, v němž se pak rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu odvíjí od způsobu, jakým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. O náhradě nákladů znalečného v částce 4 840 Kč soudem rozhodnuto v souladu s již citovaným ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Dosud rovněž vznikly státu náklady se zaplacením znalečného za vyhotovení znaleckého posudku a za výslech znalce, kdy znalec [celé jméno znalce] vyúčtoval znalečné, o nichž bylo rozhodnuto.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ustanovení § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 963,08 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 488 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 744 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částkách 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t.. Dále vyúčtování náhrad za provoz vozidla k jednání u soudu podle vyhlášky č. 328/2014 Sb. a náhrady za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 x 374 Kč), tj. částka 748 Kč, dále DPH ve výši 21 % z částky 17 748 Kč podle ustanovení § 23a zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii v částce 3 727,08 Kč.