17 C 110/2016

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , adcvokátem, AK obec sídlem adresa o zaplacení 4 057,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Co do částky 2 557,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení se řízení po částečném zpětvzetí žaloby zastavuje.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Mostě na náhradě nákladů řízení jakožto odměnu ustanoveného právního zástupce žalovaného, částku, jejíž přesná výše a podmínky splatnosti budou stanoveny samostatným usnesením.</b> 1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně v žalobě argumentovala tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [anonymizováno], na základě které si žalovaný zapůjčil od žalobkyně částku ve výši 1 500 Kč. Zápůjčka byla žalovanému předána v hotovosti dne [datum]. Podle smlouvy o zápůjčce [anonymizováno] ze dne [datum] byla zápůjčka vedena jako bezúčelová a smluvní strany si dohodly smluvní úrok ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny. Žalovaný se zavázal uhradit do dne [datum] dohodnutou splátku ve výši 1 825 Kč, která obsahovala jistinu ve výši 1 500 Kč, poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 279 Kč a smluvní úrok 0,1 % denně ode dne [datum] do dne [datum] ve výši 46 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného první písemnou upomínkou ze dne [datum], aby uhradil svůj dluh, který činil částku 2 779 Kč a druhou písemnou upomínkou ze dne [datum], aby uhradil svůj dluh, který činil částku 3 387 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně, které soud připustil, žalobkyně navrhla, aby soud přiznal žalobkyni jistinu ve výši 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení počínaje ode dne [datum] do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Co se týče zbytku zbývající nárokované částky, žalobkyně vzala žalobu zpět.

3. K návrhu žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy byl žalovaným zpochybněn, se předloženými listinnými důkazy žalobkyni nepodařilo prokázat, že žalovaný na pobočce žalobkyně byl, že si peníze od žalobkyně půjčil. Procesní obrana žalovaného byla úspěšná, když žalobkyni se nepodařilo prokázat, že žalovaný částku půjčky od žalobkyně převzal, žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat, že žalovanému uvedená částka byla skutečně na pobočce žalobkyně předána. Soud tedy uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovaný převzal v hotovosti od žalobkyně částku tvrzenou žalobkyní a proto byla žaloba zamítnuta. Procesní obrana žalovaného byla úspěšná i v té části, že pokud převzetí peněz v hotovosti žalovaným na pobočce žalobkyně, prokazovala žalobkyně výdajovým pokladním dokladem podepsaným údajně žalovaným, tak současně vzhledem k vážné duševní poruše žalovaného, nelze mít za to, že by žalovaný potvrdil svým podpisem převzetí peněz, kdy jeho jednání bylo neplatné ve smyslu ustanovení § 581 NOZ, tedy zákona č. 89/2012 Sb.. Procesní obrana žalovaného byla úspěšná i v té části, kdy žalovaný, pokud tvrdil, že nebylo prokázáno, že žalovaná částka byla žalovanému skutečně na pobočce žalobkyně předána, tak pokud jde o důkazní návrhy, které to mají podporovat, člověk s diagnózou žalovaného by podepsal prakticky cokoli a současně pokud byla předložena žalobkyní fotografie žalovaného, je zde pochybnost, zda je to vůbec žalovaný, protože se fotografie předložená žalobkyní neshoduje s fotografií na občanském průkazu žalovaného. Žalovanému se v rámci procesní obrany podařilo prokázat, že trpí vážnými psychickými problémy, kdy Okresní soud v Kladně rozhodl již dne [datum] rozsudkem, ve kterém je uvedeno, že žalovaný trpí mentální poruchovou [anonymizováno] v pásmu [anonymizováno], a to rozsudek [název soudu] č.j. Nc 723/88-19 ze dne 10.1.1989, který nabyl právní moci dne [datum] (viz smlouva ze dne [datum] o zápůjčce č. [anonymizováno], doklad o provedení zápůjčky, fotografie žalovaného na čl. 95 spisu, příloha vyjádření žalovaného na čl. 94 spisu, fotokopie občanského průkazu žalovaného na čl. 96-97 spisu, rozsudek [název soudu] č.j. Nc 723/88-19 ze dne 10.1.1989, který nabyl právní moci dne [datum]).

4. Podle ustanovení § 581 NOZ (zákona č. 89/2012 Sb.), není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Způsobilostí právně jednat se rozumí kvalita jednajícího, založená zákonem (jak v případě nezletilého, tak také v případě všech jiných osob, ovšem s dále uvedenou výjimkou) nebo rozhodnutím soudu (v případě, kdy svéprávnost člověka byla omezena), která spočívá v tom, že dotyčná osoba svým právním jednáním (projevem své vůle) vyvolává/způsobuje právní následky. Schopnost právně jednat se rozumí vždy v rámci způsobilosti (tj. jen u právně způsobilého člověka): jde o to, zda člověk, který je způsobilý právně jednat, je v konkrétním okamžiku natolik duševně zdráv, že dokáže právně jednat, tj. jednat tak, aby vyvolal/způsobil právní následky. Sankce neplatnosti je vyslovena především pro právní jednání osob, které nejsou plně svéprávné. Takovými jsou jednak nezletilí, kteří před dosažením zletilosti nenabyli plnou svéprávnost způsobem stanoveným zákonem (srov. sub I.), jednak osoby, jejichž svéprávnost byla omezena. Rozsah, v němž je člověk z prvně zmíněné skupiny způsobilý právně jednat, je stanoven v ustanovení § 31 NOZ (srov. výše). Rozsah, v němž je způsobilý jednat člověk z druhé skupiny osob, stanoví soud, který rozhoduje o omezení svéprávnosti člověka (stanoví rozsah tohoto omezení a jmenuje opatrovníka pro ty záležitosti, v nichž dotyčný člověk způsobilost právně jednat napříště mít nebude). Jestliže osoba jen částečně svéprávná právně jedná, ale není k tomuto právnímu jednání způsobilá, je právní jednání neplatné, přičemž jde o tzv. absolutní neplatnost. Jestliže osoba, jejíž svéprávnost byla omezena, právně jedná, ale není k tomuto právnímu jednání způsobilá, je právní jednání neplatné, čemuž je možné rozumět tak, že již perfekcí dotyčného právního jednání ex lege nastává jeho neplatnost. Duševní porucha se podle moderních medicínských názorů vymezuje jako zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy, kterým se rozumí stav úplné a sociální pohody, jako výslednice vnitřních (genetických) a vnějších (psychosociálních a enviromentálních) faktorů. Duševní poruchu nemůžeme ztotožňovat s duševní nemocí, neboť pojem duševní nemoci je užším pojmem. Specifická (smíšená) porucha osobnosti (dříve nazývaná psychopatie), u které se povaha lidí nápadně odchyluje od normy, může být duševní poruchou, ale nemusí být duševní nemocí Duševní porucha může být způsobena rozdílnými příčinami, a to samotnou duševní chorobou nebo jinou nemocí, která má takovou poruchu za následek, anebo může být vyvolána požitím návykových látek, např. alkoholu nebo omamných látek. Duševní porucha, která je příčinou nepříčetnosti, může být přechodná a krátkodobá, a to od několika vteřin (např. porucha vědomí u řidiče auta, jako příčina dopravní nehody, při níž dojde k ublížení na zdraví) či minut (např. epileptický záchvat, v rámci něhož dojde k ublížení na zdraví osobě poskytující pomoc nemocnému), ale může být také dlouhotrvající nebo trvalá (např. schizofrenie či mentální retardace). Z hlediska tohoto chápání je duševní poruchou nejenom duševní choroba, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost a jakákoli jiná těžká duševní odchylka, která je z hlediska ustanovení § 26 a 27 NOZ významná, jestliže měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností.

5. Podle ustanovení § 96 odst. (1) o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. (2) o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně co do částky 2 557,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení řízení po částečném zpětvzetí žaloby ze strany žalobkyně zastavil.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a uvedl, že pokud jde o náhradu řízení mezi účastníky, tak v případě, že by byli úspěšní, tak ničeho nepožadují, pouze vyúčtují náklady ustanoveného zástupce.

7. O náhradě nákladů řízení státu rozhodnuto v intencích ustanovení § 142 o.s.ř. až ustanovení § 150 o.s.ř., které řeší otázku povinnosti hradit náklady řízení. Obsahem této povinnosti je určení, kdo náklady prozatím placené (nebo zálohované) nakonec zaplatí. Tato povinnost v zásadě stíhá pouze účastníky. Zastupoval-li účastníka řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení § 30 o. s.ř., a má-li zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení, soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., aby ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, byl povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. O náhradě nákladů řízení státu rozhodnuto v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř.. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud rozhodoval za situace, kdy žalovaný byl ve sporu úspěšný a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu. Ustanovení § 148 o.s.ř. vychází z předpokladu, že stát má právo na náhradu nákladů, které v průběhu řízení vynaložil v souvislosti s uplatňováním práv účastníků, a to proti těm účastníkům, kteří disponují prostředky k této náhradě. Stát tedy hradí takto vynaložené náklady pouze v případě, že účastník dostatek prostředků k úhradě nákladů potřebných k uplatnění svého práva nebo k obraně nemá. U každého účastníka je třeba zkoumat„ materiálně", zda podmínky pro osvobození od soudního poplatku předvídané ustanovením § 138 o.s.ř., a to zcela nebo zčásti, skutečně splňuje. Dalším hlediskem pro uložení povinnosti hradit náklady řízení vzniklé státu je výsledek řízení. Podle tohoto hlediska soud rozhoduje, kterému z účastníků povinnost k náhradě uloží. Jelikož ustanovení § 148 o.s.ř. lze aplikovat v řízení sporném i nesporném, nelze toto hledisko pojímat pouze ve smyslu„ úspěchu ve věci“, z něhož vychází ustanovení § 142 o.s.ř.. Tento„ úspěch ve věci“ je tedy rozhodující v řízení sporném, v němž se pak rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu odvíjí od způsobu, jakým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky navzájem. O náhradě nákladů ustanoveného právní zástupce žalovaného rozhodnuto v souladu s již citovaným ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.