17 C 345/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 191 483 Kč <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 191 483 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na č.ú. [bankovní účet].</b> II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 65 082,81 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z následujícího titulu: žalobce požaduje bezdůvodné obohacení ve výši 191 483 Kč, představující bezdůvodné obohacení za období ode dne [datum] do dne [datum]. Žalobce dále v žalobě argumentoval tím, že žalovaný již nastoupil po zemřelém otci do exekučního řízení, vedeného pro jeden z rozsudků níže uvedených a dále byl vyrozuměn a vyzván žalobcem k zaplacení žalované částky v dědickém řízení č.j. [spisová značka] vedeném u [název soudu], takže žalobce považoval zaslání předžalobní výzvy žalovanému podle ustanovení § 142a o.s.ř. za nadbytečné. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žalovaný již měl možnost se k dluhu vyjádřit, ale je zřejmé, že platit žalobci na dluhy po otci nehodlá. Názor žalobce o tom, že v obdobných věcech je zaslání zvláštní předžalobní výzvy nadbytečné, sděluje odborná literatura a soudní praxe (Občanský soudí řád, Komentář, [anonymizováno], [příjmení] a kol., 2. vydání, str. 610 (ustanovení §142a o.s.ř.)).

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jako důkaz použije dopis od soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo jednací] - 17, dále jako důkaz použije dopis od [název soudu] č.j. [číslo jednací], dále jako důkaz použije dopis od [název soudu] č.j. [číslo jednací], dále jako důkaz použije dopis od [název soudu] č.j. [číslo jednací], dopis o změně advokáta, který patří k žalobci rodiny, což je podle žalovaného v této souvislosti se žalobou nepřípustné. Proto žalovaný soud žádal o přezkoumání celé věci. Žalovaný se ústnímu jednání ve věci dne [datum] omluvil z důvodu, že je pracovně mimo ČR, žádal soud o rozhodnutí věci bez jeho přítomnosti a pokud bude vinen, tak žádal soud o platební údaje nutné k zaplacení dluhu žalobci.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: z výpisu z veřejné části katastru nemovitostí podle stavu ke dni [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce se na základě kupní smlouvy ze dne [datum], stal vlastníkem nemovitosti bytové jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví], nacházející se v budově [adresa], bytový dům, nacházející se na parcelách [číslo] to vše zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané na [list vlastnictví], v katastru nemovitostí pro k.ú. a [územní celek], vedené [stát. instituce], [stát. instituce]. Z výpisu z veřejné části katastru nemovitostí podle stavu ke dni [datum] vzal soud dále za prokázané, že právní účinky zápisu vkladu vlastnického práva žalobce k bytu nastaly ke dni [datum]. Dále vzal soud za prokázané, že v bytě i po jeho koupi žalobcem (tj. po dni [datum]) zůstal bydlet [celé jméno žalovaného], nar. dne [datum], zemřelý dne [datum] (tj. otec žalovaného a zůstavitel dědictví, jehož nabyl žalovaný) a odmítal byt opustit. Z vyrozumění o datu vyklizení č.j. [číslo jednací] soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], se sídlem [adresa] [obec a číslo] - [část obce] vzal soud za prokázané, že tímto vyrozuměním o datu vyklizení č.j. [číslo jednací] stanovil soudní exekutor den vyklizení zemřelého [jméno] [příjmení] z bytu na den [datum], kdy k opuštění bytu, resp. k jeho vyklizení zemřelým [jméno] [příjmení] skutečně došlo. Z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne 15.4.2019 vzal soud za prokázané, že zemřelý [celé jméno žalovaného] užíval předmětný byt bez právního titulu, a to v období ode dne [datum] do dne [datum], kdy užívání tohoto bytu v období ode dne [datum] do dne [datum] bylo předmětem soudních sporů sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], vedených před [název soudu], kdy v obou řízeních bylo rozhodnuto, že zemřelý [celé jméno žalovaného] byl povinen zaplatit žalobci za bezdůvodné obohacení finanční náhradu. Z listiny nazvané odhad průměrné ceny nájemného, poskytnuté odhadcem [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobce si nechal vyhotovit odhad průměrné ceny nájemného v dané oblasti, když průměrná výše měsíčního nájemného v dané lokalitě v předmětném období činila částku ve výši 8 000 Kč (tj. částka 258 Kč/den). Dále vzal soud za prokázané, že zemřelý [celé jméno žalovaného] se bezdůvodně obohatil za období ode dne [datum] do dne [datum] (tj. 23 měsíců a 29 dní) o částku 191 483 Kč (částka 8 000 Kč x 23 plus částka 258 Kč x 29). Z usnesení [název soudu] ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], [rodné číslo], posledně trvalým pobytem [adresa], [ulice a číslo], zemř. dne [datum], bez zanechání pořízení pro případ smrti a prohlášení o vydědění č.j. [číslo jednací] ze dne 2.3.2022 vzal soud za prokázané, že rozhodl notářem [anonymizováno] [jméno] [jméno], notářem se sídlem v [obec], pověřeným tímto soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti jako soudní komisař, za účasti pozůstalého syna [jméno] [příjmení], nar. dne [datum] tak, že se potvrzuje nabytí dědictví pozůstalému synovi jako jedinému dědici ze zákona, který uplatnil výhradu soupisu, kdy zákonný dědic dědictví neodmítl. Soud tedy vzal soud za prokázané, že žalovaný v předmětném dědickém řízení jako jediný dědic dědictví neodmítl a nabyl ho po zemřelém otci, takže tímto dluh zemřelého [jméno] [příjmení] přešel na žalovaného. Z přihlášky žalobce do dědického řízení sp. zn. [spisová značka] vedeného u notáře [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že v uvedeném dědickém řízení žalovaný odmítl uznat řádně a důvodně přihlášenou pohledávku žalobce.

4. Procesní obrana žalovaného nebyla úspěšná, kdy žalovaný žalobní návrh a spolu s ním i příslušnou pohledávku žalobce nepopřel. Žalovaným předložené listiny svědčily v jeho neprospěch, neboť z těchto listin vyplynulo, že se soudy již několikrát zabývaly bezdůvodným obohacením zemřelého [jméno] [příjmení] st., tedy otce žalovaného, kde tyto soudy shodně uložily povinnost zaplatit žalobci náhradu za neoprávněné užívání jeho nemovitosti. V tomto řízení je žalobcem správně žalováno poslední období neoprávněného užívání bytu zemřelým [jméno] [příjmení] st., tedy otcem žalovaného, a to bytu ve vlastnictví žalobce. Proto má žalovaný, jakožto dědic zemřelého, povinnost nahradit bezdůvodné obohacení, které vzniklo jeho zůstaviteli za dobu jeho života. Všechny žalobcem předložené důkazy prokazují skutkový stav, podle něhož zemřelý [celé jméno žalovaného] st., tedy otec žalovaného, ode dne [datum] do dne [datum] (tj. 23 měsíců a 29 dní) užíval nemovitost žalobce bez jakéhokoliv právního titulu a bez poskytnutí jakéhokoliv protiplnění. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci dluh, který žalovaný převzal spolu s pozůstalostí po zemřelém [jméno] [příjmení] st., tedy po svém otci.

5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: žalobci se podařilo po provedeném dokazování prokázat, že je osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby. Strany závazku v případě bezdůvodného obohacení zákonodárce označuje jako obohaceného (v tomto projednávaném případě žalovaný) a ochuzeného (v tomto projednávaném případě žalobce). Vznik bezdůvodného obohacení má za následek, že osoba, jejíž majetková sféra se rozšířila, ač se rozšířit neměla, popřípadě, v jejíž majetkové sféře nedošlo k úbytku, ač k němu dojít mělo, novou terminologií označována jako "obohacený", je povinna ochuzenému vydat, oč se na jeho úkor obohatila. Vznik bezdůvodného obohacení je tedy příčinou vzniku závazkového právního vztahu mezi obohaceným a ochuzeným. Práva a povinnosti stran tohoto závazkového právního vztahu přitom budou určeny jak speciální úpravou problematiky bezdůvodného obohacení, tak i obecnou úpravou závazkových právních vztahů. Bezdůvodné obohacení mohou ze zákona uplatňovat pouze osoby, které prokázaly, že jim skutečně vzniklo, tedy osoby, které toto bezdůvodné obohacení plnili subjektu, který se na jejich úkor obohatil. Předmět bezdůvodného obohacení musí být vrácen tomu, na jehož úkor byl získán. Bezdůvodné obohacení je právním důvodem vzniku závazku mezi obohaceným a tím, na jehož úkor bylo obohacení získáno. Tyto subjekty jsou účastníky závazkového právního vztahu z bezdůvodného obohacení bez ohledu, co se s předmětem obohacení dále stalo. Právo i povinnost z tohoto vztahu se totiž váže k osobám, nikoliv k věcem či jiným hodnotám, jež tvoří předmět bezdůvodného obohacení. Právo aktivně legitimovaného na vydání bezdůvodného obohacení přechází na dědice, neboť nejde o právo vázané jen na jeho osobu. Totéž platí i o přechodu povinnosti, jež stíhá bezdůvodně obohaceného. Žalobce je podle výsledků dokazování a na základě právního posouzení nositelem práva na zaplacení částky 191 483 Kč jakožto bezdůvodného obohacení.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. (1) NOZ (zákon č. 89/2012 Sb.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ustanovení § 2991 (2) NOZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, v němž bez právem uznaného důvodu dojde k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému. Oproti náhradě škody je tedy při stanovení jeho výše rozhodující prospěch získaný obohaceným na úkor ochuzeného, a nikoliv újma spočívající ve zmenšení majetku poškozeného v důsledku protiprávního jednání škůdce. Zákoník ve svém demonstrativním výčtu skutkových podstat bezdůvodného obohacení výslovně zmiňuje plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávní užití cizí hodnoty a plnění za obohaceného, co měl po právu plnit sám. Plnění bez právního důvodu je skutkovou podstatou, pod kterou je podřaditelná značně široká škála případů bezdůvodného obohacení, kde již od samého počátku nebylo důvodu k tomu, aby určitá osoba nabyla majetkového prospěchu, a tedy již v okamžiku nabytí majetkového prospěchu lze hovořit o vzniku bezdůvodného obohacení. Právní důvod přitom může představovat právní jednání, jakož i přímo zákonem stanovená možnost nabývat určitý prospěch. Není rozhodující, bylo-li mezi stranami plněno na základě domnělého titulu z oblasti veřejného či soukromého práva, lze-li však ze zákonné úpravy dovodit existenci povinnosti určité osoby poskytnout dané plnění, nemůže jít o bezdůvodné obohacení. Podle ustanovení § 2999 odst. (1) NOZ, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Navazujícími ustanoveními je základní povinnost stanovená ustanovením § 2999 odst. 1 NOZ poněkud modifikována v závislosti na okolnostech konkrétní situace, lze však říci, že i nadále by mělo být výchozí pro stanovení, co je obohacený povinen vydat ochuzenému, to co nabyl, nehledě na újmu utrpěnou ochuzeným. Dosavadní úprava sice výslovně nestanovila, jakým způsobem má být určena výše peněžité náhrady, nicméně kritérium obvyklé ceny bylo dovozováno výkladem jako optimální, což zjevně našlo odraz i ve znění zákona. Při stanovení výše peněžité náhrady přitom bude i nadále třeba mít na zřeteli základní zásadu vyplývající z ustanovení § 2991 NOZ, podle níž je obohacený povinen vydat ochuzenému, oč se obohatil, tedy oč se rozrostla jeho majetková sféra. Není proto rozhodující majetkový úbytek na straně ochuzeného, ale prostřednictvím obvyklé ceny vyčíslený přírůstek aktiv nebo úbytek pasiv na straně obohaceného (tyto hodnoty si samozřejmě mohou v určitých případech odpovídat) .. Podle ustanovení § 1706 NOZ, uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ustanovení § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 65 082,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 660 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 AT a podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 191 483 Kč sestávající z částky 8 780 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 AT včetně pěti paušálních náhrad výdajů po částkách 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, cestovní náhrada podle ustanovení § 13 AT v celkové částce 1 561 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 9 861,81 Kč. Dále náhrada za promeškaný čas 6 půl hodin á 100 Kč, tedy celkem částka 600 Kč za čas promeškaný - strávený na cestě - 3 hodiny, a to podle ustanovení § 14 AT.