17 C 363/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. K návrhu žalobce, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemní komunikace v ul. [ulice] v [obec]. Dále vzal soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka] [číslo] v ulici [ulice] v [obec] parkoval tak, že tvořil překážku provozu na pozemní komunikaci tím, že nedodržel vzdálenost 3 metry pro jízdní pruh, přičemž takto blokoval výjezd osobního vozidla třetí osoby. Dále vzal soud za prokázané, a to z úředního záznamu ze dne [datum], že vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci a proto bylo odstraněno, resp. odtaženo na odstavné parkoviště do areálu [anonymizováno] policie [obec] v ul. [ulice], kdy téhož dne se do areálu [anonymizováno] policie [obec] dostavil žalovaný, jež předložil osvědčení o registraci vozidla a následně si vozidlo převzal a z místa odjel. Z prohlášení o uznání dluhu soud zjistil, že žalovaný odmítl zaplatit manipulační poplatek v částce 1 500 Kč za odtah vozidla a současně žalovaný na služebně [anonymizováno] policie [obec] podepsal toto prohlášení o uznání dluhu, ve kterém svým podpisem dluh ve výši 1 500 Kč za náklady za odtah vozidla uznal a zavázal se jej uhradit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání dluhu. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že tuto povinnost žalovaný nesplnil, přestože že žalobce vynaložil prostředky, jež byly nutné k zabezpečení provozu na pozemních komunikacích, které byly (jsou) v jeho vlastnictví.

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: soud vycházel z právní úpravy ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen NOZ). Nebyla-li v řízení domněnka existence žalovaným uznaného závazku vyvrácena, soud má podle ustanovení § 133 o. s. ř. tuto skutečnost za prokázanou. Žalovaný nárok posoudil soud jako důvodný v celém rozsahu, žalobě vyhověl a žalovanému uložil dlužnou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, podle ustanovení § 1968 a násl. NOZ zaplatit k rukám žalobce. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 25 Cdo 813/2007„ provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je - bez ohledu na to, kdo vznik této překážky skutečně zapříčinil - povinen uhradit náklady spojené s odstraněním tohoto vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace nebo osobě, jež je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci (ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů)“. Jak se v této souvislosti vyslovil i Ústavní soud nálezem III. ÚS 150/03, mezi žalobcem a žalovaným vznikl závazkový vztah ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve spojení s ustanovením § 489 ObčZ a ustanovením § 420 ObčZ z roku 1964 (dnes tedy ustanovení § 2894 a násl. NOZ, ustanovení § 2927 a násl. NOZ (zákona č. 89/2012 Sb.), jež byl založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 1 500 Kč, která mu byla způsobena, jelikož za výše uvedenou škodu odpovídá žalovaný jako provozovatel vozidla. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce se snažil žalovaného kontaktovat a vyzval ho dne [datum] k úhradě náhrady škody, jež mu vznikla nuceným odtahem vozidla, jehož byl žalovaný provozovatelem, a to nejpozději do dne [datum], žalovaný na výše uvedený dluh žalobci ničeho neuhradil. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vznikl žalobci nárok na úhradu úroku z prodlení podle platné právní úpravy, zejména podle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ, občanský zákoník v platném znění), a to podle již citovaného ustanovení § 1968 a násl. NOZ.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle ustanovení § 142a o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud respektoval nález Ústavního soudu České republiky č. III. ÚS 2984/09 ze dne [datum]. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Z citovaného rozhodnutí vyplývá závěr, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soud důsledně uvedenému, v rámci spravedlivého přístupu, dospěl k závěru, že žalobce je nutné považovat za nezastoupeného účastníka, kterému proto podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle ustanovení § 89a exekučního řádu, přiznal náklady, které se týkají uplatněného požadavku na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 1 000 Kč a za hotové výdaje ve výši 600 Kč.