17 C 377/2023

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl soudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 23 712 Kč ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 515,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 712 Kč, kterou vyplatila společnosti právnická osoba jako pojistné plnění za škodu způsobenou vozidlem příjmení jméno, registrační značka, jehož vlastníkem i provozovatelem je žalovaný, a které bylo pojištěno u žalobkyně. Uvedené vozidlo, řízené neznámým řidičem, způsobilo dne datum dopravní nehodu, při které byla mimo jiné způsobena škoda na plynové přípojce v ulici ulice u adresa v obec, jejímž vlastníkem je společnost právnická osoba Žalovaný, který se ve vozidle v době nehody nacházel jako spolujezdec, vyčkal příjezdu Policie ČR, podrobil se dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v dechu s pozitivním výsledkem a uvedl, že vozidlo řídil jeho kamarád, který byl rovněž pod vlivem alkoholu, jeho totožnost nicméně nesdělil.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zák. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Ze záznamu o dopravní nehodě a fotodokumentace je prokázáno, že značka automobilu, registrační značka (dále jen„ automobil“), způsobil dne datum dopravní nehodu v ulici ulice u adresa v obec, při které došlo k poškození plynové přípojky. Na místě nehody byl kontrolován žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel automobilu, který byl pod vlivem alkoholu, a který údajně svěřil řízení automobilu kamarádovi, který místo nehody opustil ještě před příjezdem policie. Totožnost řidiče žalovaný odmítl sdělit. Příčinou dopravní nehody bylo nepřizpůsobení rychlost jízdy povaze a stavu pozemní komunikace.

4. Pojistnou smlouvou číslo je prokázáno, že automobil byl v rámci povinného ručení pojištěn u žalobkyně, dokladem o výplatě pojistného plnění je prokázána výplata pojistného plnění ze škodní události číslo vedené pro pojistnou smlouvu číslo ve výši 23 712 Kč ze strany žalobkyně poškozenému, tj. společnosti právnická osoba 5. Z předžalobní výzvy ze dne datum je prokázáno, že žalobkyně před podání žaloby vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě dlužné částky.

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel automobilu, svěřil dne datum řízení předmětného automobilu nezjištěné osobě, přestože věděl, že tato osoba je pod vlivem alkoholu, kdy následně v důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy povaze a stavu pozemní komunikace došlo v ulici ulice u adresa v obec k dopravní nehodě, kterou byla způsobena škoda na majetku společnosti právnická osoba anonymizováno byl pojištěn v rámci povinného ručení u žalobkyně, která vyplatila společnosti právnická osoba pojistné plnění ve výši 23 712 Kč dne datum. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:

8. Podle § 10 odst. 1 písm. d) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, provozovatel vozidla nesmí přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti.

9. Podle § 10 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o povinném ručení“), má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 zákona o povinném ručení, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele. Podle § 8 odst. 1 zákona o povinném ručení je pojištěný povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny pojistitele. Podle § 10 odst. 1 písm. i) a písm. j) zákona o povinném ručení má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, nebo svěřil jeho řízení osobě, která byla pod vlivem alkoholu. Podle § 10 odst. 3 zákona o povinném ručení je provozovatel povinen uhradit náhradu podle výše uvedených ustanovení pojistiteli společně a nerozdílně s řidičem vozidla, neprokáže-li, že nemohl jednání řidiče ovlivnit.

10. V posuzovaném případě žalovaný, jako vlastník a provozovatel vozidla, které způsobilo dopravní nehodu, porušil své zákonné povinnosti, když bez důležitého důvodu nesdělil totožnost řidiče a zásadně tak ztížil řádné šetření pojistné události a zároveň že umožnil řídit vozidlo osobě, o které věděl, že je pod vlivem alkoholu. Toto jednání žalovaného zakládá nárok žalobkyně na náhradu částky, kterou vyplatila na pojistném plnění poškozenému. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 23 712 Kč, která odpovídá výši pojistného plnění, které bylo žalobkyní vyplaceno. Dále soud uložil žalovanému zaplatit také úroky z prodlení z dlužné částky podle § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 515,80 Kč Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 949 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty ve výši 23 712 Kč, a to za tři úkony právní služby po 2 060 Kč podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 – 1. úkon: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) AT), 2. úkon: výzva k plnění se základním skutkovým a právním stavem ze dne datum (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a 3. úkon písemné podání ve věci samé – žaloba ze dne datum (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), dále třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 080 Kč ve výši 1 486,80 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

12. Z důvodu, že s účinností od datum je soudkyně Mgr. Iva Flaxová, která rozsudek vyhlásila, dočasně zproštěna funkce soudce, sepsala a podepsala jeho písemné vyhotovení zastupující soudkyně Mgr. jméno příjmení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo u soudního exekutora.