17 C 390/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Dufkem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši 7,25%, od , datum, do , datum, ve výši 7,5%, od , datum, do , datum, ve výši 10,75%, od , datum, do , datum, ve výši 14%, od , datum, do , datum, ve výši 13,75%, od , datum, do , datum, ve výši 11,75%, od , datum, do , datum, ve výši 11%, od , datum, do , datum, ve výši 10,5% a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce u zdejšího soudu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , a dále od , datum, do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, s tím, že dne , datum, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, (dále jen „Smlouva o půjčce“), na základě které žalovanému téhož dne půjčila částku , částka, , kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku , částka, a poplatek ve výši , částka, v 52 pravidelných týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný naposledy uhradil splátku dne , datum, a celkem uhradil částku , částka, . Právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila dne , datum, na dlužné půjčce , částka, a na dlužném poplatku , částka, (celkem , částka, ). Dne , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. Žalobce požaduje dlužnou půjčku a dlužný poplatek ve výši , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni postoupní pohledávky činí , částka, .

2. Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil tvrzení žaloby tak, že dle jeho názoru povinnost věřitele před uzavřením smlouvy spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od , datum, , kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9.

3. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne , datum, právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které žalovanému téhož dne půjčil částku , částka, , kterou si žalovaný převzal v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce. Ve smlouvě o půjčce se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku , částka, a poplatek ve výši , částka, , v 52 pravidelných týdenních splátkách po , částka, (tyto skutečnosti jsou prokázány Smlouvou o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, ). Dle tvrzení žalobce žalovaný na svůj dluh uhradil , částka, . Dne , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. (tyto skutečnosti jsou prokázány Výpisem z obchodního rejstříku žalobce ze dne , datum, , Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s Přílohou o postoupení pohledávek, a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, – tyto listiny však neprokazují doručení Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, žalovanému). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, (tato skutečnost je prokázána Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, – tyto listiny však doručení Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, žalovanému neprokazují).

4. Ze Zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný při uzavírání smlouvy o půjčce uvedl, že bydlí jako podnájemník, má jinou půjčku u předchůdce žalobce, není majitelem vozu, nemá nezaopatřené děti, má bankovní účet, platební kartu a nemá úvěrovou kartu, důvodem požadované půjčky je oprava či rekonstrukce, pracuje jako kuchař u společnosti Travel , jméno FO, , spol.sr.o., dosud odpracoval jeden rok, mzda žalovaného činí , částka, měsíčně, žalovaný má výdaje na nájem ve výši , částka, měsíčně, telefon ve výši , částka, měsíčně a na domácnost ve výši , částka, měsíčně. V zákaznické kartě je uvedeno, že tyto údaje byli ověřeny z občanského průkazu, výplatní pásky, výměry podpory. (Tyto skutečnosti jsou prokázány Zákaznickou kartou ze dne , datum, .) Listiny, ze kterých tyto údaje žalobce, resp. jeho předchůdce, zjistil však žalobce ani přes poučení a výzvu k jejich předložení, jako důkazy nepředložil ani nenavrhl.

5. Z listiny Sazebník , právnická osoba, ., pro bankovní obchody dle názoru soudu nelze zjistit žádné skutečnosti ve věci rozhodující.

6. Podle Nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, III. ÚS 4129/18 „Nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z , datum, č. j. , spisová značka, ] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do , datum, (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu , právnická osoba, v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.“ Dále podle tohoto nálezu „…to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

8. Jestliže žalobce netvrdil, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr splnil, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 588 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Tak soud učinil v případě Smlouvy o půjčce, kterou soud za situace, kdy není žalobcem prokázáno, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, shledal z důvodu zjevného narušení veřejného pořádku absolutně neplatnou. (srovnej Nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, III. ÚS 4129/18 „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“11. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

12. Jestliže žalobce nenavrhl důkazy listinami, kterými ověřoval tvrzení žalovaného, ani listinami prokazujícími, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků, ve světle výše citovaných rozhodnutí neprokazuje, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Pokud žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 NOZ, které se s ohledem na § 3030 NOZ aplikuje i na tento případ, a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Stejným způsobem je nutné aplikovat též ustanovení § 6 odst. 2 NOZ k tomu dále, říká, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Tak soud učinil také v případě Smlouvy o půjčce, kterou soud za situace, kdy není žalobcem prokázáno, že dostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou z důvodu rozporu se zákonem.

15. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil zjištěný skutkový stav podle ust. § 451 a následujících z.č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) o bezdůvodném obohacení, v nichž je zakotvena povinnost toho, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, tomu, na jehož úkor se obohatil vydat předmět bezdůvodného obohacení. Žalovaný převzal částku , částka, , aniž by byla mezi žalobcem a žalovaným platně uzavřena smlouva o půjčce, tedy bez právního důvodu se o tuto částku obohatil na úkor žalobce.

16. Žalovaný na svůj dluh žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci, celkem uhradil částku , částka, .

17. Podle § 1879 NOZ, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému, přičemž s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Tak jako tomu bylo v tomto případě, kdy právní předchůdce žalobce postoupil svou pohledávku za žalovaným, žalobci.

18. Žalovaný z titulu bezdůvodného obohacení žalobci dluží , částka, .

19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 NOZ vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl v rozsahu uvedeném ve výroku I. a žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. (přesahující bezdůvodné obohacení žalovaného) zamítl jako nedůvodnou. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. byla stanovena lhůta k plnění.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého by měl převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, nebyla žalobci uložena povinnost k jejich náhradě.