17 C 86/2017

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Flaxovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o určení vlastnictví <b>I. Žaloba na určení, že vlastníkem nemovitostí, a to pozemků parcela [číslo] o výměře 100m2, druh pozemku, zastavěná plocha a nádvoří, dále parcela [číslo] o výměře 1492 m2, druh pozemku zahrada a dále budovy, část [územní celek], číslo budovy [adresa], způsob využití bydlení na parcele [číslo], to vše zapsáno na l. vl. [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], [anonymizována tři slova], se stává žalobce [celé jméno žalobce], [rodné číslo], žalovaná ad 1) [celé jméno žalované], [rodné číslo], a syn žalobce [celé jméno žalobce] ml., [rodné číslo], a to následovně: žalobce se stává vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼, syn žalobce se stává vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ¼, žalovaná ad 1) se stává vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobci se neukládá povinnost k náhradě nákladů řízení státu.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal zneplatnění kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi spoluvlastníky [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy žalobcem a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy synem žalobce jakožto prodávajícími a manželi [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] jakožto kupujícími, kdy ustanovená právní zástupkyně žalobce navrhla, aby si soud vyžádal od [stát. instituce], [stát. instituce] předmětnou kupní smlouvu, na základě které byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (vklad povolen rozhodnutím V [číslo]. Žalobce argumentoval tím, že na kupní smlouvě ze dne [datum] nebyly úředně ověřené podpisy. Žalobce dále v žalobě argumentoval tím, že v roce [rok] bylo rozhodnutím Okresního soudu v Mostě vydáno usnesení o dědictví č.j. D 734/1994, dále v roce [rok] bylo rozhodnutím Okresního soudu v Mostě vydáno usnesení o dědictví D 1137/1998-79 Darovací smlouvou z roku 2001 se stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, označených ve výroku tohoto rozsudku [celé jméno žalobce], ml. [rodné číslo], tedy syn žalobce. Spoluvlastníci zapsaní na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], Katastrální území [anonymizováno]. byli [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy žalobce, žalovaná ad 1) [celé jméno žalované], [rodné číslo], a syn žalobce [celé jméno žalobce] ml., [rodné číslo]. Ke dni [datum] se rozhodli zrušit a vypořádat spoluvlastnictví nemovitosti zapsané na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], Katastrální území [anonymizováno]. Za tímto účelem byl objednán znalecký posudek u znalce [název soudu] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], celkem byla určena cena v částce 4 153 123 Kč, kdy pozemky byly znalcem oceněny na částku 1 642 409 Kč O pozemky neznámé velikosti měla zájem rodina [příjmení], tedy sousedé. Na pozemky neznámé velikosti nebylo vedeno řízení o vyhotovení geometrického oddělovacího plánu. O zrušení a vypořádání nemovitosti byla požádána realitní kancelář [anonymizována dvě slova]. [příjmení] v [obec]. Realitní kancelář [anonymizováno]. [příjmení] dne [datum] vyhotovila kupní smlouvu pouze mezi spoluvlastníky [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy žalobcem a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy synem žalobce a kupujícími manžely [příjmení]. Kupující manželé [příjmení] měli zájem o polovinu zahrady, ale podle žalobce nebyl proveden geometrický plán. Žalobce původně žaloval na určení, že spoluvlastnictví nemovitosti trvá a spoluvlastník [celé jméno žalované], tedy žalovaná ad 1) je povinna zaplatit nájem části nemovitosti, kterou užívala v rozporu se zákonem. Žalobce měl za to, že kupní cena byla příliš nízká a došlo tedy k jeho poškození. Současně žalobce dovozoval, jak shora uvedeno, že kupní smlouva ze dne [datum] mezi ním, jeho synem a manželi [příjmení] byla neplatná, jelikož tomu nepředcházelo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi ním, jeho synem a žalovanou 1) [celé jméno žalované]. Pasivní legitimaci žalované 1) [celé jméno žalované] a žalovaného 2) [celé jméno žalovaného] žalobce dovozoval z toho, že žalovaná 1) [celé jméno žalované] se stala později výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a tyto následně převedla do výlučného vlastnictví žalovaného 2) [celé jméno žalovaného]. Z tohoto důvodu směřovala žaloba proti žalovanému 2) [celé jméno žalovaného], který je nyní zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí. Současně žaloba směřovala i proti žalované 1) [celé jméno žalované], když žalobce žalobou požadoval navrácení stavu, který panoval v roce [rok], resp. před podpisem kupní smlouvy ze dne [datum]. Nově ustanovená právní zástupkyně žalobce navrhla, aby soud rozhodl tak, že vlastníky předmětných nemovitostí se stává žalobce [celé jméno žalobce], st. [rodné číslo], žalovaná 1) [celé jméno žalované], [rodné číslo] a syn žalobce, [celé jméno žalobce], ml. [rodné číslo], a to následovně: žalobce se stává vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¼, jeho syn se stává vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¼, žalovaná 1) se stává vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. ½.

2. Žalovaní ad 1) a ad 2) se žalobou nesouhlasili, procesně se bránili tím, že žaloba neodpovídá faktům, z jejich pohledu rozdělení majetku proběhlo podle zákonných norem. Žalovaní ad 1) a ad 2) ve vyjádření k žalobě uvedli, že při prodeji podílu nemovitosti žalobce manželům [příjmení] bylo domluveno, že v okamžiku obdržení peněžité částky je žalobce povinen opustit nemovitost, a to se také stalo.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: žalobce nabyl předmětné nemovitosti do podílového spoluvlastnictví spolu se žalovanou 1) na základě usnesení o dědictví Okresního soudu v Mostě z roku [rok], kterým bylo rozhodnuto o pozůstalosti, tedy rozhodnutím Okresního soudu v Mostě č.j. D 734/1994 Darovací smlouvou z roku [rok] se stal spoluvlastníkem předmětných nemovitostí [celé jméno žalobce] ml., [rodné číslo], tedy syn žalobce, kdy v roce [rok] uzavřel žalobce se svým synem [celé jméno žalobce] darovací smlouvu, na základě které převedl do vlastnictví svého syna [celé jméno žalobce] ml., [rodné číslo] spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech o velikosti id. ¼. Všichni podíloví spoluvlastníci měli zájem podílové spoluvlastnictví vypořádat, proto objednali vyhotovení znaleckého posudku u znalce [název soudu] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek znalce [název soudu] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] určil cenu předmětných nemovitosti na částku 4 153 123 Kč. Poté dne [datum] žalobce a jeho syn převedli vlastnické právo ke svým spoluvlastnickým podílům na manžele [příjmení], a to kupní smlouvou ze dne [datum]. Žalobce tvrdil neplatnost právního jednání, a to kupní smlouvy ze dne [datum], neoznačil však žádné další vady právního jednání kromě údajné absence úředně ověřených podpisů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto doložky, tzv. úředně ověřené podpisy, na kupní smlouvě ze dne [datum] nechybí (viz smlouva o převodu vlastnictví ideálních částí nemovitostí ze dne [datum], soudem zdůrazněno, že podpisy jsou úředně ověřeny). Po provedení listinného dokazování (viz trestní oznámení podané na [celé jméno žalované], vyrozumění o postoupení věci podle pokynu ze dne 13.10.2005, usnesení č.j. 29C 23/2010 Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24.11.2010, listina Nesouhlas se závěry prošetření stížnosti ze dne [datum], datováno [datum], vyhotoveno PČR [anonymizováno], usnesení ze dne 13.12.2005 č.j. ORMO-2120 KPV – HK [číslo], vyhotoveno PČR SKPV [obec], výpis katastru nemovitostí k datu [datum], č.l. vl. [číslo], vyhotoveno KÚ [obec], podání ze dne [datum] s přílohami ze dne 10.11.2016, 6Nzn 74/2016-41, listina vyhotovená Ministerstvem spravedlnosti ze dne [datum], Nsp [číslo], usnesení OSZ [obec], 2Zn 5493/2005-9, vyrozumění MěSZ [obec] ze dne 20.3.2017, 3Kzn 417/2016-25, darovací smlouva [číslo] ze dne [datum] (podpisy jsou úředně ověřeny), usnesení OS [obec] č.j. D 1137/98-79 ze dne 7.2.2001, PM [datum], usnesení KS ÚL č.j. 9Co 270/2001-85 ze dne 28.8.2001, PM [datum], listina Stížnost na zavkladování smlouvy V – [číslo] ze dne [datum], prohlášení spoluvlastníka ze dne [datum]) soud uzavřel, že žalobce ani neoznačil, ani nepředložil soudu listinné, ani jiné důkazy, z nichž by bylo možno učinit závěr o neplatnosti právního jednání. Proto bylo žalobci dáno poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., že žalobce je povinen ve lhůtě 30 dnů předložit soudu k důkazu důkazy ke svým tvrzením ohledně neplatnosti právního úkonu, jinak se vystavuje riziku neúspěchu ve věci. Ustanovený právní zástupce žalobce požádal soud o poskytnutí lhůty 30 dnů, od doručení protokolace, aby mohl projednat s klientem splnění požadavku soudu. U ústního jednání ve věci dne [datum] ustanovený právní zástupce žalobce uvedl, že žalobce nebude do spisu zakládat žádné další listiny, žalobce nemá ani další návrhy na doplnění dokazování.

4. Žaloba na určení vlastnictví byla soudem zamítnuta, neboť provedenými listinnými důkazy se žalobci nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, a to ohledně neplatnosti právního úkonu ze dne [datum], kdy žalobce tvrdil, že nemohlo dojít k platnému převodu vlastnického práva na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi žalobcem a jeho synem [celé jméno žalobce], ml. nar. dne [datum] jakožto prodávajícími a manželi [příjmení] jakožto kupujícími dne [datum]. Žalobci se nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, že nebyly splněny podmínky pro převod předmětných nemovitostí, a to z důvodu, že nedošlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi tehdejšími spoluvlastníky nemovitostí, jež byly předmětem převodu podle shora uvedené kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobci se nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, že pokud žalovaná 1) [celé jméno žalované] nebyla účastníkem kupní smlouvy, nemohlo dojít k platnému převodu nemovitostí, když žalovaná ad 1) byla vlastníkem předmětných nemovitostí a mezi spoluvlastníky předmětných nemovitostí nedošlo ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a rovněž se žalobci nepodařilo prokázat, že nebyl vyhotoven oddělovací geometrický plán za účelem oddělení poloviny nabývané zahrady p. [číslo]. Žalobci se nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, kdy žalobce jako další důvod neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum] tvrdil, že sjednaná kupní cena neodpovídala ceně tržní, která byla zjištěna na základě znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], kdy tento znalecký posudek byl vypracován pro účely zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky a na jeho základě byla stanovena tržní cena předmětných nemovitostí v částce 4 153 123 Kč, z toho cena pozemků v částce 1 642 409 Kč. Žalobci se nepodařilo prokázat žalobní tvrzení, že neexistuje nabývací titul, na základě kterého se jediným vlastníkem předmětných nemovitostí (tj. pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] II) stal žalovaný 2) [celé jméno žalovaného], kdy žalobce v žalobě rozporoval platnost tohoto dalšího převodu předmětných nemovitostí) (viz nabývací titul, na základě kterého se stal vlastníkem pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec] II, žalovaný ad 2) [celé jméno žalovaného]).

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce podle ustanovení § 574 NOZ (zákona č. 89/2012 Sb.).

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy úspěšní žalovaní ad 1) a ad 2) náhradu nákladů řízení nepožadovali.

6. O náhradě nákladů řízení státu rozhodnuto v intencích ustanovení § 142 o.s.ř. až ustanovení § 150 o.s.ř., které řeší otázku povinnosti hradit náklady řízení. Obsahem této povinnosti je určení, kdo náklady prozatím placené (nebo zálohované) nakonec zaplatí. Tato povinnost v zásadě stíhá pouze účastníky. Zastupoval-li účastníka řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení § 30 o. s.ř., a má-li zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení, soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., aby ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, byl povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu. O náhradě nákladů řízení státu rozhodnuto v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o.s.ř.. Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žalobce jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud rozhodoval za situace, kdy žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalobci neuložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu, když žalobce doložil soudu své výdělkové a sociální poměry vz. [číslo] o.s.ř., z nichž vyplynulo, že je v důchodovém věku (ročník 1947) a zdravotní stav žalobce je vážný. Žalobce je v důchodu od roku 2007, kdy výše starobního důchodu je v částce 7 646 Kč měsíčně, tedy starobní důchod pod hranicí průměru. Povinnost nahradit náklady řízení státu může soud účastníku uložit jen tehdy, dospěje-li k závěru, že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, uvedené v ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. nejsou splněny; jsou-li splněny zčásti, výši náhrady poměrně sníží. [ulice] podle ustanovení § 138 o. s. ř. má totiž širší dopad, neboť při poskytnutí tohoto osvobození není účastník povinen platit nejen soudní poplatky, ale nelze mu uložit ani povinnost složit zálohu na náklady důkazu (ustanovení § 141 odst. 1 o. s. ř.) ani povinnost nahradit státu náklady, které platil (ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.). Samotné usnesení o tom však soud nevydává, když předpoklady pro takovéto osvobození soud zvažuje toliko v rámci rozhodování podle ustanovení § 141 odst. 1 o.s.ř. nebo ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.. Ustanovení § 148 o.s.ř. vychází z předpokladu, že stát má právo na náhradu nákladů, které v průběhu řízení vynaložil v souvislosti s uplatňováním práv účastníků, a to proti těm účastníkům, kteří disponují prostředky k této náhradě. Stát tedy hradí takto vynaložené náklady pouze v případě, že účastník dostatek prostředků k úhradě nákladů potřebných k uplatnění svého práva nebo k obraně nemá. Žalobce tedy dostatek prostředků k úhradě nákladů potřebných k uplatnění svého práva nebo k obraně nemá. U každého účastníka je třeba zkoumat„ materiálně", zda podmínky pro osvobození od soudního poplatku předvídané ustanovením § 138 o.s.ř., a to zcela nebo zčásti, skutečně splňuje. Toto zkoumání ve stadiu rozhodování o nákladech není nutné v případě, že účastník řízení již od soudního poplatku v průběhu řízení podle ustanovení § 138 o.s.ř. osvobozen byl a důvody osvobození nepominuly. Dalším hlediskem pro uložení povinnosti hradit náklady řízení vzniklé státu je výsledek řízení. Podle tohoto hlediska soud rozhoduje, kterému z účastníků povinnost k náhradě uloží. Jelikož ustanovení § 148 o.s.ř. lze aplikovat v řízení sporném i nesporném, nelze toto hledisko pojímat pouze ve smyslu„ úspěchu ve věci“, z něhož vychází ustanovení § 142 o.s.ř.. Tento„ úspěch ve věci“ je tedy rozhodující v řízení sporném, v němž se pak rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu odvíjí od způsobu, jakým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky navzájem.