22 C 102/2021

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní titul Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11 837,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 357,69 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 11 357,69 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 480 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalovaného nároku z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako zákazníkem. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená faktura [číslo] znějící na částku 11 357,69 Kč, kterou byl vyúčtován odběr elektřiny žalovanou za období od [datum] do [datum]. Dále byl předmětem řízení poplatek vždy ve výši 240 Kč za upomínku ze dne [datum] a ze dne [datum] v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst.

2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovanou jako zákazníkem dne [datum] o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] v níž se zavázala dodávat žalované elektrickou energii na odběrní místo EAN [číslo] na adrese [adresa].

5. Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala platit za dodanou elektrickou energii cenu dle aktuálního ceníku žalobkyně, a to zálohově měsíčně po 2 800 Kč. Žalovaná však řádně nezaplatila za odběr elektřiny dodané mu do odběrného místa v období od [datum] do [datum]. Tento odběr jí byl vyúčtován fakturou [číslo] splatnou dne [datum].

6. Dále ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil následující. Podle čl. 4 v případě, že od zákazníka bude potřebovat písemné potvrzení, například o bezdlužnosti, výpis ze zákaznického účtu či jiné mimořádné potvrzení nebo když bude požadovat zaslání přeplatku poštovní poukázkou, je obchodník oprávněn účtovat poplatek 61 Kč za náklady spojené s přípravou požadavku a poštovným.

7. Podle čl. 4 stejných obchodních podmínek za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoliv splatné platby je obchodník oprávněn zákazníkovi účtovat poplatek ve výši 240 Kč. Pokud zákazník ví, že nestihne včas zaplatit, kontaktuje obchodníka ještě před termínem splatnosti Faktury či Zálohy za účelem nalezení společného řešení této situace.

8. Všeobecné obchodní podmínky nejsou účastníky podepsány, jsou psány drobným písmem.

9. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil jako vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny uzavřenou v souladu s §50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon). Podle §50 odst. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Cena za dodanou elektřinu byla stanovena v souladu s cenovým rozhodnutím energetického regulačního úřadu, a to v souladu s § 17 odst. 6 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon ve znění v době uzavření předmětné smlouvy, dle kterého Energetický regulační úřad rozhoduje mj. o regulaci cen podle zvláštních právních předpisů.

10. K žalovanému poplatku ve výši 240 Kč za upomínku (celkem 480 Kč za dvě upomínky) soud uvádí následující. Soud tyto poplatky posoudil jako smluvní pokuty ve smyslu §2048 a násl. o. z., když ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ani z jejich výše nevyplývá, že se jedná o náklady na uvedené činnosti. Tato skutečnost je zjevná při porovnání čl. 4 a 4.3. obchodních podmínek, kdy náklady za přípravu požadavku a poštovné činí v případě např. potvrzení o bezdlužnosti činí pouze 61 Kč (čl. 4).

11. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

14. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, a to v jeho právní větě uvádí, že:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ 15. Ústavní soud mj. vyšel z toho, že:„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR).

16. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 17. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 18. Soud s ohledem na uvedený nález Ústavního soudu ČR a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR žalobkyni nepřiznal poplatky za písemnou upomínku, resp. nárok na ně zamítl, neboť ujednání o smluvní pokutě nebylo součástí smlouvy o dodávce elektřiny samotné, nýbrž bylo součástí malým písmem psaných smluvní podmínek, na které v hlavním textu smlouvy strany pouze poukázaly, a rovněž smluvní podmínky samotné nebyly opatřeny podpisem žalované jako spotřebitele. Věřitel si tak v právním vztahu nepočínal poctivě a takovému jedná nelze v souladu s výše citovaným nálezem ÚS přiznat právní ochranu.

19. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

22. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši 900 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle §14b odst. 1 b. 2, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 režijní paušály po 100 Kč podle §14b odst. odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč.