22 C 105/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 16 243,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 763,14 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z částky 4 706,17 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,25 % úrokem z prodlení z částky 6 277,25 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,25 % úrokem z prodlení z částlky 3 711,71 Kč od [datum] do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 907,50 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 160,51 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 480 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení částky 14 855,64 Kč z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako zákazníkem. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená faktura [číslo] znějící na částku 4 932,16 Kč, kterou byl vyúčtován odběr elektřiny za období od [datum] do [datum]. Z titulu téže smlouvy se žalobkyně domáhala nároku na zaplacení odběru elektřiny v období od [datum] do [datum] vyúčtovaného fakturou [číslo] v částce 6 277,25 Kč, v období od [datum] do [datum] vyúčtovaného fakturou [číslo] v částce 3 711,71 Kč, v období od [datum] do [datum] vyúčtovaného fakturou [číslo] částkou 160,51 Kč.

2. Dále byla předmětem řízení pohledávka žalobkyně z titulu tzv. poplatku za odpojení vyúčtovaného fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 907,50 Kč. Dále byl předmětem řízení poplatek ve výši 240 Kč za upomínku ze dne [datum] a rovněž za upomínku ze dne [datum], celkem 480 Kč, a to v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným jako zákazníkem dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] v níž se zavázala dodávat žalovanému elektrickou energii na odběrní místo EAN [číslo] na adrese [adresa]. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit za dodanou elektrickou energii cenu dle aktuálního ceníku žalobkyně, a to zálohově měsíčně po 500 Kč. Žalovaný však řádně nezaplatil za odběr elektřiny dodané mu do odběrného místa v období od [datum] do [datum]. Tento odběr mu byl vyúčtován výše uvedenými fakturami [číslo] splatnou dne [datum] (žalovaný tuto fakturu zčásti uhradil částkou 225,99 Kč), [číslo] splatnou dne [datum], [číslo] splatnou dne [datum], č. a [číslo] splatnou dne [datum].

5. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl v prodlení s platbou výše uvedených vyúčtování, žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupila (viz odstoupení od smlouvy ze dne [datum]). Rovněž žalobkyně požádala distributora elektřiny o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy.

6. Rovněž soud zjistil, že v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami poplatky spojené s přerušením a obnovením dodávky do odběrného místa hradí zákazník ve výši dle právních předpisů, příp. dle platného ceníku poplatků distributora. Podle ceníku žalobkyně činil poplatek za samostatné odpojení částku 907,50 Kč.

7. Dále ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě jakékoli splatné platby je žalobkyně oprávněna účtovat poplatek ve výši 240 Kč. Upomínkou ze dne [datum] a [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě žalovaných faktur (viz uvedené upomínky).

8. Všeobecné obchodní podmínky nejsou účastníky podepsány, jsou psány drobným písmem.

9. Po právní stránce soud vztah mezi účastníky posoudil jako vztah založený smlouvou o dodávce elektřiny uzavřenou v souladu s §50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětví (energetický zákon). Podle §50 odst. 2 energetického zákona smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Uzavřením smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku na výrobce elektřiny nebo obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávek elektřiny musí dále obsahovat obdobné podstatné náležitosti jako smlouva o dodávce elektřiny se zákazníkem a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Cena za dodanou elektřinu byla stanovena v souladu s cenovým rozhodnutím energetického regulačního úřadu, a to v souladu s § 17 odst. 6 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon ve znění v době uzavření předmětné smlouvy, dle kterého Energetický regulační úřad rozhoduje mj. o regulaci cen podle zvláštních právních předpisů.

10. V souladu s výše uvedeným soud žalobě v rozsahu nároku na zaplacení dlužných vyúčtování odběru elektřiny v období od [datum] do [datum] v celkové částce ve výši 14 855,64 Kč vyhověl.

11. O žalovaném poplatku ve výši 907,50 Kč za odpojení odběrného místa od distribuční soustavy soud rozhodl v souladu s § 2903 odst. 1 o. z., podle kterého nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

12. Pokud by došlo k neoprávněnému odběru elektřiny z důvodu opakovaného neplnění platebních povinností žalovaným podle § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona, vznikla by na straně žalobkyně škoda, které v důsledku odpojení odběrného místa od distribuční soustavy žalobkyně v souladu s § 2903 odst. 1 o. z. zabránila. Žalobkyni v souladu s odpojením žalovaného vznikly náklady ve výši 907,50 Kč, neboť tuto částku byla nucena uhradit distributorovi za provedení odpojení. V souladu s § 2908 o. z. má nárok na jejich náhradu vůči žalovanému.

13. K nároku žalobkyně ve výši 480 Kč (2 x 240 Kč) za upomínky, soud uvádí následující. Soud tyto poplatky posoudil jako smluvní pokuty ve smyslu §2048 a násl. o. z., když ze Všeobecných obchodních podmínek ani z ceníku žalobkyně ani z jejich výše nevyplývá, že se jedná o náklady na upomínání žalovaného.

14. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovaným v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaný jednal jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

17. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11, a to v jeho právní větě uvádí, že:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ 18. Ústavní soud mj. vyšel z toho, že:„ Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.“ (viz b. 30 uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR).

19. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 20. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 21. Soud s ohledem na uvedený nález Ústavního soudu ČR a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR žalobkyni nepřiznal poplatek za písemnou upomínku, resp. nárok na ně zamítl, neboť ujednání o něm nebylo součástí smlouvy o dodávce elektřiny samotné, nýbrž bylo součástí malým písmem psaných smluvní podmínek, na které v hlavním textu smlouvy strany pouze poukázaly, a rovněž smluvní podmínky samotné nebyly opatřeny podpisem žalovaného jako spotřebitele. Věřitel si tak v právním vztahu nepočínal poctivě a takovému jedná nelze v souladu s výše citovaným nálezem ÚS přiznat právní ochranu.

22. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

25. Žalobkyně byla ve věci sice jen částečně úspěšná, avšak její neúspěch spočíval v poměrně nepatrné části předmětu řízení, a proto jí soud přiznal v souladu s §142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci byly představovány mimosmluvní odměnou ve výši 900 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle §14b odst. 1 b. 2, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 režijní paušály po 100 Kč podle §14b odst. odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč.

26. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst.

2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.