22 C 194/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: žaloba na určení vlastnictví

I. Určuje se, že žalobkyně není vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], a to ode dne [datum].

II. Žaloba na určení, že žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], a to ode dne [datum], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 835,83 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. V žalobě ze dne [datum] žalobkyně navrhovala, aby soud určil, že žalovaný je vlastníkem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno] (dále jen„ předmětné vozidlo“), a to ode dne [datum], eventuálně aby soud určil, že žalobkyně není vlastníkem předmětného vozidla, a to ode dne [datum]. Tvrdila, že dne [datum] byla mezi ní (prodávající) a žalovaným (kupujícím) uzavřena kupní smlouva na předmětné vozidlo, v níž se žalovaný zavázal podat návrh na zápis změny vlastníka a provozovatele v registru vozidel, k čemuž mu žalobkyně udělila plnou moc. Žalovaný však návrh na zápis změny nepodal a žalobkyně je tak stále zapsána v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla, z čehož pro ni ovšem plynou nepříznivé důsledky. Za této situace tak byla žalobkyně příkazy správních orgánů uznána vinnou ze spáchání přestupků podle zákona č. 56/2001 Sb. a za tyto přestupky jí byly uloženy pokuty v celkové výši 3 500 Kč. Žalobkyně dvakrát žádala o zápis změny vlastníka a provozovatele v registru vozidel. Vzhledem k tomu, že však k žádosti nedoložila potřebné dokumenty (zejména protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a zelenou kartu), byla obě řízení o žádostech zastavena. Žalobkyně odkázala na dopis, který jí byl dne 7. 10. 2020 zaslán žalovaným, v němž je uvedeno, že vozidlo po koupi prakticky obratem prodal s tím, že přepis měl zajistit nový kupující. Žalobkyně však v tvrzení žalovaného o dalším prodeji vidí snahu vyhnout se důsledkům porušení své smluvní povinnosti. Pro účelovost podle ní svědčí i to, že jí žalovaný nesdělil žádné identifikační údaje kupujícího, a to ani jeho jméno. Žalobkyně tak nyní nemá ponětí o tom, kde se předmětné vozidlo nachází. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví vozidla spatřuje žalobkyně v následujících skutečnostech. Žalobkyně prokazatelně není vlastníkem vozidla, neboť k převodu vlastnického práva došlo na základě kupní smlouvy uzavřené mezi ní a žalovaným dne [datum], avšak nemůže u správního orgánu podat řádnou žádost, která by splňovala všechny zákonné podmínky. Žalobkyně má obavu, aby v důsledku nesprávného stavu zápisu v registru vozidel neodpovídala např. za škodu, která by byla vozidlem způsobena apod. Na základě rozsudku o určení vlastnického práva bude možné provést přepis vlastníka i bez protokolu o evidenční kontrole a zelené karty (podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016) a zápis v registru vozidel tak bude v souladu s reálným stavem, čímž bude rovněž splněna základní podmínka funkčnosti tohoto registru.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena fikcí dne [datum], nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Na základě provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Z listiny„ Kupní smlouva – automobil“ ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako prodávající uzavřela se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej a koupě předmětného vozidla, a to za kupní cenu 5 000 Kč, která byla uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy. Vlastnické právo na žalovaného přešlo okamžikem zaplacení kupní ceny. Žalovaný se smlouvou zavázal, že zajistí nahlášení změny vlastnictví v evidenci motorových vozidel, a to nejpozději do 10 pracovních dnů od podpisu této smlouvy. Žalobkyně se zavázala zaslat kupujícímu plnou moc opravňující ho k nahlášení těchto změn. Společně s vozidlem předala žalobkyně žalovanému klíče od vozidla a velký a malý technický průkaz.

6. Z Příkazu vydaného [stát. instituce], správním odborem, oddělením správních činností, dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo], plyne, že žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 83 odst. 1 písm. o) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, kterého se dopustila tím, že nesplnila povinnost uloženou v § 38 odst. 1 písm. e) téhož zákona, tedy že provozovala vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla ověřena pravidelnou technickou prohlídkou. Současně byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. V příkazu bylo dále uvedeno, že přestupek byl zjištěn při kontrole vozidla Policií ČR dne [datum] ve 22:15 hodin v ulici [ulice] v [obec].

7. Příkazem [stát. instituce], Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka], byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., neboť nerespektovala § 8 odst. 2 téhož zákona a jako„ starý“ vlastník vozidla nepodala do 10 pracovních dnů od převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru motorových vozidel. Za uvedené jednání byl žalobkyni uložen správní trest pokuty ve výši 2 000 Kč. Z odůvodnění příkazu plyne, že ze spisové dokumentace předané [stát. instituce] ředitelstvím [anonymizována tři slova], Oddělením hlídkové služby [obec], týkající se předmětného vozidla, bylo zjištěno, že dne [datum] ve 22:15 hodin bylo v [obec] vozidlo kontrolováno. Lustrací vozidla bylo zjištěno, že jeho řidič (ztotožněný jako [jméno] [příjmení]), není dle registru vozidel provozovatelem tohoto vozidla. Provozovatelkou byla zjištěna žalovaná. Ta byla správním orgánem předvolána k vysvětlení, kde doložila, že vozidlo prodala, bylo však zjištěno, že nesplnila svou povinnost uvedenou § 8 odst. 2 z. č. 56/2001 Sb.

8. Z Usnesení [stát. instituce], Odbor dopravy a silničního hospodářství, č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] plyne, že žalobkyně podala dne [datum] žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel podle § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb. K žádosti přiložila kupní smlouvu o prodeji vozidla. Řízení bylo daným usnesením zastaveno, neboť žalobkyně v určené lhůtě neodstranila podstatné vady žádosti, které spočívaly v nedoložení technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla, protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dnů a zelené karty.

9. Dále soud zjistil, že se žalovaný obrátil na žalobkyni dopisem ze dne [datum], v němž jí sděluje, že od ní v roce 2018 koupil předmětné vozidlo a nyní mu přišla výzva od městského úřadu k zaplacení pokuty. Uvedl, že vozidlo do 10 dnů od koupě dále prodal a z toho důvodu nezajistil změnu vlastníka v evidenci vozidel, pouze důvěřoval novému kupujícímu, že vozidlo řádně převede. K tomu účelu mu dal rovněž plnou moc poskytnutou žalobkyní jemu samotnému a její telefonní kontakt. Žalovaný žalobkyni neposkytl žádné informace o kupujícím, kterému vozidlo prodal, a to s tím, že ztratil kontakt a nemá již ani kupní smlouvu. Dále sděluje, že vozidlo bylo [datum] kontrolováno policií a žalovaný proto pátrá po jeho stávajícím držiteli, kterým by mohl být [jméno] [příjmení] (který vozidlo řídil při kontrole) nebo [jméno] [jméno]. Vyzývá žalobkyni, aby mu poskytla součinnost k řešení této situace.

10. Z Průvodního dopisu k žádosti o zápis změny ze dne [datum] ve spojení se Žádostí o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla (dále„ žádost“) plyne, že žalobkyně jako dosavadní vlastník silničního vozidla podala prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] žádost o zápis změny vlastníka i provozovatele, a to na nového vlastníka silničního vozidla – žalovaného. V průvodním dopise žalobkyně vysvětlila správnímu orgánu svoji situaci a žádala, aby byla na základě žádosti vymazána z registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla, a to podle § 8a z. č. 56/2001 Sb., neboť žalovaný jako nový vlastník zcela zjevně neposkytoval žalobkyni potřebnou součinnost pro převod vozidla.

11. Z Usnesení [stát. instituce], Odboru dopravy a silničního hospodářství, č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] soud zjistil, že žalobkyně znovu podala žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel podle § 8 a § 8a zákona č. 56/2001 Sb. dne [datum]. K žádosti přiložila výše zmíněné dokumenty - kopii kupní smlouvy, vyjádření žalovaného, průvodní dopis a zmocnění právního zástupce. Usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doložení potřebných listin a uhrazení správního poplatku; žalobkyně tento uhradila. Rovněž žalovaný byl téhož dne usnesením vyzván k vyjádření se k žádosti a doložení dokladů potřebných pro přepis vozidla. Řízení bylo usnesením ze dne [datum] zastaveno, neboť žalobkyně ani žalovaný v určené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti, které spočívaly v nedoložení potřebných dokumentů.

12. Z Usnesení [anonymizována dvě slova] [územní celek], Odboru dopravy, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], bylo zjištěno, že odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], bylo zamítnuto a napadené usnesení potvrzeno v celém rozsahu. Odvolací správní orgán připomněl, že účelem registru silničních vozidel je kromě evidence aktuálních vlastníků silničních vozidel i zajištění toho, aby na pozemních komunikacích byla provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jejich provozem.

13. Soud neprovedl důkaz odvoláním žalobkyně ze dne [datum] proti usnesení [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a to pro jeho nadbytečnost, neboť rozhodné skutečnosti, které měl tento důkaz prokázat, již byly osvětleny v průběhu řízení, nadto je podstatný obsah odvolání shrnut v rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [územní celek] o tomto odvolání.

14. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným kupní smlouvu na předmětné vozidlo s tím, že žalovanému poskytne plnou moc a on je do 10 dnů od podpisu smlouvy povinen požádat o změnu vlastníka v evidenci vozidel. Plná moc byla žalobkyní žalovanému poskytnuta, což vyplývá i z jeho vyjádření v dopise ze dne [datum], když tvrdí, že danou plnou moc předal kupujícímu. Žalovaný však tuto svou povinnost nesplnil, žalobkyně je v registru vozidel stále zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla. Tento stav tak není v souladu se skutečným stavem, žalobkyně však nemůže zajistit provedení změny v registru vozidel, neboť bez protokolu o evidenční kontrole a zelené karty správní orgán žádosti nevyhoví. Žalobkyně však nemá ponětí o tom, kde se vozidlo nachází a není tak schopná evidenční kontrolu zajistit a získat protokol o jejím provedení.

15. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

17. Podle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

18. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provádí zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

19. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. se žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

20. Podle § 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží v případě převodu vlastnického práva technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 30 dní, a zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu.

21. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.

22. Podle § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb. pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně.

23. Podaná žaloba je žalobou na určení, soud se proto nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva k vozidlu (§ 80 o. s. ř.). Z judikatury Nejvyššího soudu mj. plyne, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu je dán, jestliže bez tohoto určení nelze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006). Stav zapsaný v registru silničních vozidel je totiž podstatný např. z hlediska odpovědnosti provozovatele za přestupek podle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, či povinnosti platit příspěvky v případě porušení povinnosti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla).

24. Z citovaného zákona č. 56/2001 Sb. je zjevné, že pokud žalobkyně nedisponuje protokolem o evidenční kontrole silničního vozidla ne starším než 30 dní a žalovaný jí pro účely jeho obstarání neposkytuje potřebnou součinnost spočívající v poskytnutí vozidla a zelené karty, není žalobkyně objektivně schopna docílit změny zápisu vlastníka v registru silničních vozidel. Judikatura Nejvyššího správního soudu na požadavku předložení tohoto dokladu striktně trvá (viz rozsudek NSS ČR ze dne 28. 5. 2020, č. j. 9 As 346/2019 – 28).

25. Žalobkyně tak nemá jinou možnost, než žalovat na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu. Bez požadovaného určení je právní postavení žalobkyně nadále nejisté a její (majetkové i jiné) zájmy jsou ohrožené. Je-li žalobkyně nadále zapsána v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel, přináší to právní nejistotu do jejích právních poměrů a může přinášet ohrožení jejích zájmů v souvislosti s důsledky povinností, které má vlastník vozidla, a které mohou být jinými subjekty vymáhány po vlastníku (provozovateli) vozidla a to právě za situace, kdy nemá možnost nakládání s ním jakkoliv ovlivnit.

26. Lze tedy shrnout, že naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnictví ve smyslu § 80 o. s. ř. je dán.

27. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli kupní smlouvu podle § 2079 a násl. občanského zákoníku. V té bylo sjednáno, že okamžikem zaplacení kupní ceny přejde vlastnické právo na žalovaného. K tomu došlo při podpisu kupní smlouvy, tj. dne [datum]. Od tohoto dne je proto žalovaný vlastníkem vozidla.

28. Při rozhodování o tom, zda je možné vyhovět petitu primárnímu, vycházel soud z úvahy, že samotné určení vlastnického práva žalovaného k vozidlu by žalobkyni neumožnilo uspět se žádostí o zápis žalovaného jako jeho vlastníka (neboť by stále neměla k dispozici protokol o evidenční kontrole). Rovněž s ohledem na tvrzení žalovaného v dopise, který žalobkyni zaslal, o tom, že vozidlo dále prodal, má soud za to, že nelze bez pochyb říci, že žalovaný je vlastníkem vozidla. Byla tak zjištěna a prokázána nemožnost plnění nároku uvedeného v primárním petitu (více viz Civilní právo procesní. Prof. JUDr. Alena Winterová a kolektiv. Linde Praha, a. s., 1999, str. 328), proto soud primární petit zamítl.

29. Žalobkyně žalobou sledovala cíl vymazání údaje o tom, že vlastníkem vozidla je ona sama, aby předešla nepříznivým důsledkům, které jsou s tím spojeny, a docílila alespoň částečného souladu registru se skutečným stavem. Na tuto problematiku lze tak rovněž nahlížet z pohledu ochrany osobních údajů. Ústavní soud ve svém nálezu Pl. ÚS 114/20 ze dne 9. 11. 2021 poukázal na body 22 a násl. rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 254/2016 ze dne 6. 12. 2016, podle kterého lze připustit odstranění údajů v registru vozidel i na žádost osoby, která je jako vlastník v registru vozidel evidována, ale prokáže, že skutečným vlastníkem již není. Pro to je však třeba správnímu orgánu doložit pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není. Judikatura správních soudů dovoluje odstranit údaje o vlastníkovi vozidla a nedoložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, tak nelze považovat za překážku pro to, aby se dosavadní vlastník nemohl domoci odstranění evidovaných údajů o své osobě, nejsou-li v souladu se skutečností.

30. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný eventuálním petitem je důvodný, žalobě v eventuálním petitu vyhověl a určil, že žalobkyně není vlastníkem vozidla.

31. Při rozhodování o nákladech řízení v případě uplatnění eventuální petitu soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, např. s usnesením ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2550/2015 či usnesením ze dne 10. září 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, kde dovolací soud neshledal důvod pro odchýlení se od pravidla přiznání náhrady nákladů podle úspěchu ve věci v řešené věci ani v případě uplatnění alternativního či eventuálního petitu.

32. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 835,83 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení. Odměna advokáta byla stanovena ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 3 000 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu dne 9. 11. 2022) dle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bodu 3 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 5 000 Kč, neboť hodnotu věci lze určit dle kupní smlouvy (k určení tarifní hodnoty viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 598/2000, I. ÚS 712/01 či IV. ÚS 1332/07), paušální náhrada hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 900 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu a zpět ve výši 223 Kč a náhrada za promeškaný čas za 7 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o 21 % DPH, tedy o 1 012,83 Kč.