22 C 272/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci navrhovatele: osobní údaje navrhovatele a osvojence: osobní údaje osvojence o osvojení zletilého I. [celé jméno osvojence], [datum narození] je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem [celé jméno osvojitele], narozeného [datum]. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem řízení byl návrh navrhovatele (dále jen„ osvojitele“) na osvojení zletilého [celé jméno osvojence], [datum narození] (dále jen„ osvojenec“), které je obdobou osvojení zletilého. Po provedeném dokazování soud zjistil, že navrhovatel pečoval o osvojovaného společně s jeho matkou již roku [rok], kdy začal sdílet domácnost s matkou osvojence [celé jméno účastnice], [datum narození]. Dne [datum] osvojitel a matka osvojence uzavřeli manželství. Účastníci žili ve společné domácnosti jako jedna rodina, vztah mezi nimi byl a je obdobný vztahu mezi otcem a synem. Vztahy mezi účastníky jsou i nadále velmi dobré, ač se osvojenec v roce [rok] odstěhoval ze společné domácnosti. Nicméně bydlí v blízkosti osvojitele a své matky, navzájem si pomáhají jako v klasické rodině. Matka osvojence s osvojením souhlasila s tím, že osvojitel se vždy staral o osvojence jako o vlastního syna a i dnes si velmi rozumí. Otec osvojence [celé jméno osvojence], [datum narození], dne [datum] zemřel. Osvojitel nemá vlastní děti. Soud neshledal, že by osvojení bránil odůvodněný zájem pokrevních rodičů osvojence, resp. matky osvojence, popř. že by osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. Podle §794 o. z. se osvojením rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Podle §795 věta první o. z. předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu. Podle §799 odst. 1 o. z. osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem. Podle §799 odst. 2 o. z. zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat péči o osvojené dítě ve značné míře. Podle §803 o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. Podle §846 o. z. zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle §847 odst. 1 o. z. zletilého lze mj. osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti (písm. c)) nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela (písm. d)). Podle §847 odst. 2 o. z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle §797 o. z. na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé, zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte. Podle §833 odst. 1 o. z. osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. Podle §833 odst. 2 o. z. je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými, ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru. Podle §852 o. z. osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. Podle §853 odst. 1 o. z. vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát. Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát. Podle §853 odst. 2 o. z. osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.