22 C 284/2022

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 520 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z 19 320 Kč částky od datum do zaplacení a s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 2 200 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 313 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení částky 19 320 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako zákazníkem dne datum.

2. Dále se žalobkyně domáhala nároku na zaplacení částky 2 200 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako zákazníkem dne datum.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

4. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst.

2. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

5. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 32 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum). V souladu s tím, že žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá zaplacení pouze poskytnuté jistiny, soud se více nezabýval dalšími poplatky, které byly v předmětné smlouvě sjednány. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 60 týdenních splátkách po 761 Kč (poslední splátku ve výši 736 Kč) od datum (viz uvedená smlouva). Dosud žalovaná uhradila částku 12 680 Kč.

6. Na přední straně předmětné smlouvy o půjčce je rovněž (formulářové) prohlášení o tom, že podpisem smlouvy zákazník potvrzuje, že mu bylo před uzavřením smlouvy poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dále zákazník potvrzuje, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty (viz přední strana předmětné smlouvy o zápůjčce). Ze Zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že tato karta je formulářem, do něhož byly vyplněny požadované informace do určených kolonek. Mj. je zde vyplněno, že žalovaná má v posledních třech měsících následující průměrný příjem: z dohody o práci – brigáda příjem 12 000 Kč a jiný čistý příjem ve výši 15 000 Kč. Mezi běžné měsíční výdaje za poslední tři měsíce žalovaná vyplnila nájem ve výši 4 000 Kč, telefon ve výši 200 Kč, interní splátky PF ve výši 1 716 Kč, výdaje na domácnost ve výši 10 000 Kč. Věřitel měl od žalované k dispozici občanský průkaz, doklad o platbě nájmu (SIPO) za leden – březen 2016, nájemní smlouvu, výpisy z bankovního účtu za leden – březen 2016 (viz část zákaznické karty nazvaná "Ověřené dokumenty"). Ze Zákaznické karty soud rovněž zjistil, že žalovaná byla svobodná. Bydlela s rodiči.

7. Žalobkyně v žalobě poukázala na skutečnost, že prověřil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy ověřených uvedenými dokumenty dle Zákaznické karty. Rovněž žalobkyně uvedla, že k datu uzavření předmětné smlouvy již žalovaná byla klientem žalobkyně a dřívější závazek řádně splácela.

8. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž převzala částku ve výši 32 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila žalobkyni své majetkové poměry s tím, že osvědčila příslušnou dohodou o práci, pokud jde o příjmy, pouze příjem ve výši 12 000 Kč, nikoli již další příjmy v tvrzené výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila částku ve výši 12 680 Kč.

9. Z listinných důkazů soud dále zjistil, že dne datum byla mezi společností právnická osoba a žalovanou písemně uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě níž uvedená společnost poskytla žalované půjčku ve výši 9 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum). V souladu s tím, že žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá zaplacení pouze poskytnuté jistiny, soud se více nezabýval dalšími poplatky, které byly v předmětné smlouvě sjednány. Žalovaná se zavázala půjčku splácet v 60 týdenních splátkách po 283 Kč (poslední splátku ve výši 280 Kč) od datum (viz uvedená smlouva). Dosud žalovaná uhradila částku 6 800 Kč.

10. Na přední straně předmětné smlouvy o půjčce je rovněž (formulářové) prohlášení o tom, že podpisem smlouvy zákazník potvrzuje, že mu bylo před uzavřením smlouvy poskytnuto náležité vysvětlení tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Dále zákazník potvrzuje, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty (viz přední strana předmětné smlouvy o zápůjčce). Ze Zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že tato karta je formulářem, do něhož byly vyplněny požadované informace do určených kolonek. Mj. je zde vyplněno, že žalovaná má v posledních třech měsících následující průměrný příjem: z důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ve výši 12 000 Kč a jiný čistý příjem ve výši 15 000 Kč. Mezi běžné měsíční výdaje za poslední tři měsíce žalovaná vyplnila interní splátky PF ve výši 4 760 Kč, externí splátky zápůjček ve výši 1 600 Kč. Věřitel měl od žalované k dispozici výpisy z bankovního účtu za červen - srpen 2016 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (viz část zákaznické karty nazvaná "Ověřené dokumenty"). Ze Zákaznické karty soud rovněž zjistil, že žalovaná byla svobodná a nezaměstnaná. Bydlela s rodiči.

11. Žalobkyně v žalobě poukázala na skutečnost, že prověřil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy ověřených uvedenými dokumenty dle Zákaznické karty. Rovněž žalobkyně uvedla, že k datu uzavření předmětné smlouvy již žalovaná byla klientem žalobkyně a dřívější závazek řádně splácela.

12. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž převzala částku ve výši 9 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila žalobkyni své majetkové poměry s tím, že osvědčila pouze příjem ve výši 12 000 Kč, nikoli již další příjmy v tvrzené výši 15 000 Kč měsíčně. Žalovaná dosud žalobkyni uhradila částku ve výši 6 800 Kč.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem. V prvé řadě je třeba uvést, že soud předmětné smlouvy posoudil jako smlouvy spotřebitelské podle §1810 a násl. o. z.

14. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

15. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

17. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně jednal se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva o zápůjčce je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

18. Podle §2390 z. č. 89/2012 Sb, občanského zákoníku (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle §2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle §1 věta druhá z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného v době uzavření předmětných smluv o zápůjčce se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

21. Podle §9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se mj. uvádí: " věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L., Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb., Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98–109). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010, je správný." 23. Právní věta téhož rozsudku Nejvyššího soudu ČR zní: " Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.

24. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích." 25. Soud v předmětné věci zjistil, že původní věřitel nepostupoval při uzavření uvedených smluv o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení, neboť ani v jednom případě neměl k dispozici potvrzení o dalším příjmu žalované, který výrazně navýšil v obou případech její celkový měsíční příjem. Uvedený nedostatek odborné péče je o to markantnější při zvážení, že žalované byly v průběhu 5 měsíců poskytnuty 2 úvěry od téhož věřitele. Další úvěr žalobkyně žalované poskytla a žalovaná jej splácela již při poskytnutí prvního žalovaného úvěru. Žalované byl rovněž poskytnut i úvěr od jiného věřitele (viz externí splátky zápůjček uvedené v zákaznických kartách) Příjmem žalované však byl pouze příjem z brigády v případě první žalované smlouvy, a státní podpora v době uzavření druhé žalované smlouvy. Existence státní dávky svědčí minimálně o nedostatečné možnosti žalované zabezpečit sebe bez potřeby pomoci státu. Věřitel měl, pokud by postupoval s odbornou péčí, alespoň trvat na osvědčení dalšího příjmu tvrzeného žalovanou, nikoli se spokojit pouze "s objektivně nedoloženým osobním prohlášením" žalované jako dlužníka.

26. Podle §580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle §588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. V souladu s výše uvedeným právním posouzením soud považuje uvedené smlouvy o zápůjčce za neplatné, když k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu, neboť způsob posouzení úvěruschopnosti původním věřitelem odporuje zákonu, resp. věřitel nedostál povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 9 z. o spotřebitelském úvěru).

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle §2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Žalobkyně se žalobou domáhala pouze plnění odpovídající rozdílu mezi poskytnutou jistinou a zaplacenými splátkami žalovanou. V takovém případě se jiné právní posouzení nedotklo výše částky, která byla žalobkyni rozsudkem přiznána, resp. tato je v souladu se žalobním nárokem.

33. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. Podle §1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

35. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši 900 Kč (3 úkony právní služby po 300 Kč podle §14b odst. 1 b. 2, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 režijní paušály podle §14b odst. odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 252 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 861 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.