22 C 412/2020

Plný text

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr Denisou Hamerskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 4 345 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 045 Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 4 045 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 300 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 280,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení byly pohledávky žalobkyně z titulu smlouvy o dodávce elektřiny ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako zákazníkem. Konkrétně byla předmětem řízení nezaplacená faktura [číslo] znějící na částku 4 045 Kč, kterou byl vyúčtován odběr elektřiny žalovanou za období od [datum] do [datum] se splatností dne [datum] a smluvní poplatky za zaslání upomínek ve výši 300 Kč (3 zaslané upomínky po 100 Kč).

2. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně jako dodavatel uzavřel se žalovanou jako zákazníkem dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny, v níž se zavázala dodávat žalované elektřinu na odběrní místo na adrese [adresa]. Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala platit za dodanou elektřinu cenu dle aktuálního ceníku dodavatele pro produkt [anonymizována dvě slova]. Žalovaná však řádně nezaplatila za odběr elektřiny dodané jí do odběrného místa v období od [datum] do [datum]. Tento odběr jí byl vyúčtován výše uvedenou fakturou.

3. Rovněž soud zjistil, že podle čl. [anonymizováno 5 slov]) Všeobecných podmínek poskytování služby žalobkyně je zákazník povinen uhradit poplatek za každou jednotlivou upomínku k zaplacení nebo jinou výzvu ke splnění jeho povinnosti, a to ve výši 100 Kč vč. DPH v případě písemné upomínky nebo výzvy. Podle b. 5 Sazebníku poplatků a smluvních sankcí žalobkyně je zákazník povinen zaplatit smluvní sankci za zaslání písemné upomínky nebo výzvy ve výši 100 Kč. Všeobecné podmínky jsou formulářového charakteru a jsou psány drobným písmem. Tato listina nebyla žalovanou podepsána.

5. Právní posouzení věci se opírá o §50 a násl. zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon). Soud v souladu s těmito zákonnými ustanoveními přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky odpovídajících množství plnění v podobě elektřiny, které se žalované dostalo.

6. Pokud jde o žalovaný poplatek ve výši 300 Kč z důvodu 3 písemných upomínek po 100 Kč, soud uvádí následující. V Ceníku smluvník pokut je tato platba samotným věřitelem nazývána smluvní sankcí.

7. Podle §1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

8. Podle §419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

9. Podle §420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně jednala se žalovanou v rámci své podnikatelské činnosti, naopak žalovaná jednala jako spotřebitel ve smyslu §419 o. z., je třeba rovněž učinit závěr, že předmětná smlouva je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu §1810 a násl. o. z.

11. Nejvyšší soud ČR judikoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. 12. 2013 sp. zn. Cpjn 200/2013 stanovisko, jeho část II. zní:„ Neplatná jsou ujednání dané smlouvy směřující k její automatické prolongaci, ujednání o povinnosti spotřebitele platit smluvní pokutu a náklady na písemnou upomínku, ujednání o nevratnosti plnění poskytnutého spotřebitelem bez ohledu na důvod, pro který dojde k předčasnému ukončení smlouvy tam, kde zákon vrácení vzájemně poskytnutého plnění předpokládá, a sjednání odlišného režimu účinnosti výpovědi smlouvy pro každou ze smluvních stran.“ 12. Z odůvodnění téhož rozhodnutí NS ČR soud dále cituje:„ Ujednání o smluvní pokutě je vedlejším ujednáním, které není typickou součástí smlouvy. Povinnost spotřebitele v daném případě smluvní pokutu hradit by nastoupila výlučně proto, že poskytovatel využil dispozitivní úpravu § 544 a násl. obč. zák. a tuto povinnost spotřebitele do adhézní smlouvy vtělil. Za situace, kdy stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě porušení smluvních povinností výlučně spotřebitele, nikoli poskytovatele služby, lze uzavřít, že jde o ujednání představující, i vzhledem k poměru výše smluvní pokuty k výši (významu) jí zajištěné povinnosti, významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele. Poskytovatel přitom nemohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s daným ujednáním souhlasil v případě individuálního sjednání smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě je proto neplatné podle § 55 odst. 2 obč. zák. Ze stejných důvodů je podle § 55 odst. 2 obč. zák. neplatné i ujednání o povinnosti spotřebitele hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinností, když poskytovatel žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá.“ 13. Žalobkyně v žalobě žalovaný poplatek nazývá„ paušálním nákladem“ za zasílání upomínek, resp. mělo by být dovozeno, že se jedná o náklady, byť paušalizované, na vyhotovení a zaslání upomínky žalované, a to formou písemné upomínky v souladu se smluvními podmínkami původního věřitele ve spojení s jeho ceníkem. Povinnost zaplatit tyto paušalizované náklady má proto žalovaná, pokud poruší povinnost platit za dodanou elektřinu. Ve smlouvě ani ve všeobecných smluvních podmínkách není naopak uvedeno, že by takovou povinnost měl v případě porušení svých smluvních povinností původní věřitel.

14. Soud má s ohledem na výše skutkové zjištění a právní posouzení a rovněž s ohledem na uvedené stanovisko Nejvyššího soudu ČR za to, že ujednání o paušalizované náhradě za uvedené upomínky je neplatné, a to v souladu s §1815 o. z., a proto žalobu v rozsahu částky 285 Kč zamítl.

15. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s §1970 o. z. ve spojení s §2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

16. O postoupení žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s §1879 a násl. z. č. 89/2012Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Podle §1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Původně byla žalovaná částka 4 345 Kč. Žalobkyně měla úspěch pouze v částce 4 045 Kč, tj. v 93 % žalovaného předmětu řízení. Po odečtení jejího neúspěchu (93 % - 7 %) od úspěchu má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86 % vynaložených nákladů.

19. Náklady řízení žalobkyně v předmětné věci jsou představovány mimosmluvní odměnou ve výši 600 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč podle §14b odst. 1 b. 1, §11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), v náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (3 režijní paušály po 100 Kč podle §14b odst. odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), v částce odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) a zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč Celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 1 489 Kč, 86 % z této částky představuje částku 1 280,54 Kč, která byla žalobkyni na nákladech řízení přiznána.

20. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s §115a o. s. ř.